Jestli je Karika v něčem mistr, tak v budování tísnivé a hutné atmosféry. I tady jsem hltala každé slovo, nevímala čas a okolí a naplno se ponořila do děje. Bohužel jen tak do třetiny knihy a to přesně do momentu, kdy se jeden ze svědků ve dveřích srazí s plukovníkem. Pak už toho na mě bylo nějak příliš. Příliš estébáků, přestřelek, fantasmagorií a vlastně ani nevím čeho, protože jsem to nepochopila. Ale možná jsem to nepochopila proto, že jsem poslední třetinu knihy četla opravdu zběžně. Jinak při popisu mučících praktik jsem měla pocit, že jsem si odskočila do jiné Karikovy knihy - Na smrt. Vlastně ani nevím, jestli se mi to stalo u jiné knihy - napětím nedýcháte, netrpělivě otáčíte stránku za stránkou a najednou bum, naprostá ztráta zájmu...co? proč? no tak už to nějak dočtu...a na konci jen "hm". Škoda.... celý text