Hanulenka9595
přečtené 62
Odevšad jsem slyšela, jak je Brown skvělý autor, který přišel s něčím novým, jak úžasně napínavá jeho díla jsou a vůbec - opěvovaný autor (v mém prostředí). OMYL Ještě před první stovkou stránek jsem si říkala - tady je něco špatně. Hledala jsem, co se mi vlastně nelíbí a nějak jsem přišla na to, že se mi nelíbí nic. Ten jeho styl psaní, jeho sloh - připadal mi primitivní. Čekala jsem profesionalitu od autora bestsellerů (mohlo mi dojít, že bestsellery nikdy nepíší profesionální spisovatelé). Navíc jsem se koukla na filmy podle jeho dalších dvou knih (Andělé a démoni, Šifra mistra Leonarda) a zjistila jsem další znepokojující věc - všechno je to na jedno brdo. Ale filmy mají alespoň atmosféru, kterou kniha naprosto postrádá. Příklad jedné situace - jak může člověk, který se žene za smrtelným ohrožením celé populace zkrátka vypnout a rozprávět o historii gondol? Tu stránku jsem četla asi půl hodiny, než jsem dokázala překousnout, co se zde píše a jít dál. Ale musím podotknout, že autor se dotknul aktuálního problému a přiblížil ho dnešní populaci. Vyvrcholení díla mě přeci jen oslovilo (abych stále jen nehanila).... celý text
Norské dřevo
2005,
Haruki Murakami
Slyšela jsem několik rozporuplných názorů mých vrstevníků na tuto knihu, kteří byli velice zmateni a ztraceni. Pustila jsem se do čtení s mírným odstupem a příliš toho neočekávala... následovalo jednoduše "wow". Přesto, jak podivně jsem vnímala onu "obyčejnost" hlavního hrdiny, jak by mě neuspokojovalo jeho trávení času (škola, četba, procházky), jsem cítila závist, že jeho to netrápí, on je se svým časem spokojený, on své místo našel. V podstatě je to depresivní kniha, ze které vyzařuje určitý klid, trpělivost, jistota - pro mě paradox. Nejdůležitější však je, že jsem se do ní vpila. Všechno mi zahalil Murakami a jeho studentská kolej, senatorium a jeho rozlehlé sídlo někde v horách. Pár dní jsem tam žila, byla to pěkná dovolená.... celý text
