Hanulenka9595
přečtené 62
Dcera
2016,
Kiera Cass
Já prostě musím napsat komentář a doufám, že na nic důležitého nezapomenu... Primárně velká poklona autorce, protože kniha byla opět velmi, velmi čtivá. Hlavně oceňuji, že ač to bylo pokračování již vzniklé trilogie, neopakovalo se (až na námět)! Vezměme si to takhle - bylo to z obráceného pohledu, navíc se ucházeli muži o ženu a ne naopak, jak tomu bylo minule. Oceňuji vsuvky z života "expostav", myslím si, že tím autorka zaujala spoustu fanoušků Selekce. Nejvíce asi oceňuji roli Eadlyn - ano, všichni tady melete, jak je děsně namyšlená, jaký je to spratek a ano, ona je, ale není to boží? Konečně něco nového, konečně se potýkáme s novou hrdinkou, která nám sice nemusí být sympatická, ale má prostor pro svůj rozvoj, ukáže nám svět z trochu jiné perspektivy, já oceňuji změnu a to, že se s tím autorka poprala, protože psát o někom, kdo je nám nesympatický, nemusí být jednoduché. Také se mi velmi zamlouvá "pohled z obou stran", kdy se většinou Eady pro něco rozhodne, obhájí si to (třeba jen v duchu) a poté se dozvídáme, jak to vidí jiní (král/ovna, lid, její bratr, apod.). Nejde jen o typickou romanci, ale dozvídáme se, jak dopadla monarchie po zrušení kast a vnímám tuto možnost jako velmi realistickou a jsem za to tuze ráda. My jsme vždy s něčím nespokojení, chceme to změnit, něčeho dosáhneme a myslíme si, že je hotovo, ale nebývá to tak a zde vidíme, k čemu to může vést. U Selekce se mi tohle také zamlouvalo, ale přišlo mi, že ke konci už se autorka uchýlila k těm předepsaným americkým romantickým scénářům, doufám, že u tohoto pokračování k tomu nedojde. Už jen proto, že postavy jsou značně odlišné od těch předešlých. Nedívejte se na Eadlyn jako na rozmazlenou knižní postavičku, ale jako na každého člověka kolem vás, každý procházíme vývojem, třeba si vzpomeneme, že před pěti lety jsme nebyli o moc lepší...... celý text
Vykoupení
2012,
Lauren Kate
Pro mne velmi nezvládnutá série. Nápad pěkný, sloh také pěkný, lehce se to četlo... Ale co ty tisíce položených a nedořešených otázek? (spoiler) Proč musel ten kluk, se kterým se Luce poprvé v posledním životě líbala, uhořet? Z čeho má Arriane jizvu na krku (tam si nejsem jistá, jestli mi tato odpověď jen neunikla)? Proč se o ni snažil Cam v polepšovně? Proč byl tak škodolibý, když vlastně vůbec zloduchem nebyl? Co to bylo za lásku, kvůli které se dal k peklu? Jak to, že se Luce rozhodla okamžitě pro nový život bez vzpomínek a bez mrknutí oka opustila rodiče a kamarádku, na které stále myslela? Jak poté vysvětlili její zmizení? Myslím si o sobě, že dokážu číst mezi řádky, ale povězte mi, že veškeré odpovědi na své otázky tam někde najdu... Navíc chybělo napětí. Celý tento příběh by se dal daleko poutavěji napsat klidně i do jedné knihy - zbytečné prodlužování, pořád nějaké - "Na to musíš přijít sama." Líbilo se mi, že se z Lucindy vyklubal anděl, neboť to pro mne byl nečekaný zvrat (ale to bylo možná jedno překvapení z celé série). Teď bych si nejraději sedla s autorkou a pěkně na ni vychrlila veškeré své otázky a čekala, co mi na to řekne. :D Za mě se tohle fakt nepovedlo.... celý text
Svůdné nebezpečí
2014,
Wendy Higgins
Prvnímu dílu jsem dala 4*, druhému dávám 3*, i když jsem uvažovala mezi 2-3* - zklamalo mě to, popravdě. Hodnotím zde oba díly. 1) naprosto PŘÍŠERNÝ výběr názvu knihy. Kdybych knihu viděla v knihkupectví nebo na internetu, sama bych si ji v životě nekoupila (i když musím uznat, že obálky má pěkné, i když mi obrazy obou hrdinů nějak nesedí k těm v mé hlavě) - název "svůdný" je strašně kýčovitý a šklebím se při něm jako kdybych pozřela citron. 2) Styl psaní je čtivý - bod nahoru 3) Nápad - koukala jsem, ten mě skutečně nadchnul, zdálo se mi to propracované, promyšlené, i když mi bylo jasné, že kdybych se v tom více rýpala, našla bych plno nedostatků (některé mi postupem času došly i tak, některé scény už byly hodně naivní). V prvním díle se člověk dozvídal práce plno takových novinek a všechno si to spojoval dokupy, to mě bavilo. 4) Vztahy mezi hrdiny byly taky pěkně vykreslené, ale ve druhém díle mi to přišlo jako veliký kýč. Najednou už se tolik nejednalo o poslaní a všechno to nadpřirozeno, ale o vztah mezi Annou a Kaidnem, který mi dříve přišel milý, nicméně nyní mi lezl pěkně na nervy. Měla jsem dojem, že autorka se zasekla někde uprostřed svých snů a nechtěla se jich pustit - scény jako uplakaná Anna na letišti, které přiběhne Kaiden naproti nebo shození do bazénu, zkouška kapely, to jsou všechno takové filmové kýče! 5) Psychologické vykreslení hrdinů se jí celkem povedlo, Anna mi přišla dost realistická, kdežto Kaiden, nad kterým tady každá slintá, mi přišel... zvláštní. Kope opět pěkně vykreslen. Jdu na třetí díl, kdyby mě napadlo ještě něco, na co bych si mohla postěžovat :D nebo co vyzvednout, jistě to připíšu tam :P... celý text
