Hanulenka9595
přečtené 62
Kronika ptáčka na klíček (I.–III.)
2014,
Haruki Murakami
Zbožňuji Murakamiho, nicméně Ptáčku na klíček mám dost co vytknout - kniha je rozdělená na tři, první mi přišla značně nudná, bylo mi jasné, že se vše nějak vyvrbí později, ale kdybych té knize nevěřila, neměla bych problém ji tehdy opustit a už se nevrátit (a to já nedokážu nechat knihu nedočtenou, drásá mi to nervy a neustále se mi o ní zdá, ať už je sebehorší), nenalezla jsem v té části nic, co by slibovalo zajímavé pokračování. Teď, když jsem dočetla, jsem za to ráda, rozhodně bych to nenazvala jako nejlepší Murakamiho knihu, ale byla... fajn, jen zbytečně zdlouhavá. Chápu, že má smysl pro detail, ale já neměla tolik času, abych 700 stran přečetla na jeden zátah a četla jsem ji asi tři týdny a pak jsem měla problém si některé části pospojovat, když už mi odputovaly z mysli. Přemýšlím, jestli si z ní něco vezmu... Po Norském dřevu jsem měla obraz života hrdinů v paměti ještě týdny a jejich slova mi plynula před očima. Teď nevím.... celý text
Zelená jako smaragd
2013,
Kerstin Gier
První, co musím zmínit - obdivuji autorku, že se neztratila v časech. Věřím, že nějaký nadšenec v "cestování časem" by chybku možná našel (myslím, že neudělat chybu v tomhle případě snad ani není možné), ale pro mě, jako laika, to je docela masakr. SPOILER Dále obdivuji, že se nenechala autorka strhnout k efektnímu konci (např. smrt nějakého z hlavních hrdinů, konec velké lásky, apod.), který možná v tomto případě přitahoval a nechala příběh dojít k happy endu - osobně tohle "šťastné až do smrti" nepreferuji, ale zrovna v tomto případě mě to zahřálo u srdce a jsem za oba (a všechny ostatní) hrdiny ráda, vážně jsem se do nich zamilovala. Všechno se u konce vyjasnilo, možná až na nějaké pletichy s Gideonem a Charllote - ono se to dalo vyčíst mezi řádky, ale zrovna u téhle knihy se mi líbilo, jak bylo všechno na podnose! A tak jsem chtěla na podnose i tohle! A stoprocentně (jako většina čtenářů) jsem si zamilovala Xemeriuse. V knize jsou použity uvěřitelné dialogy a je i humorná (žádné suché vtípky). V poslední době si říkám, že už bych neměla číst, příliš se mi to zarývá pod kůži a pak si říkám, jak moc budu zklamaná, když nenaleznu "Gideona", při jehož polibcích by se mi proměnilo tělo v želé - tedy, mohu jen doporučit. (4* dávám jen proto, že si těch 5* schovávám vážně pro ty mé nej, nej, nej, nej, nej, což ovšem neznamená, že tohle pro mne nebyly skvělé knihy)... celý text
Den co den
2013,
David Levithan
V poslední době mě zásobuje knihami sestra, tentokrát tomu nebylo jinak. Jistě jsem si neskutečně zamilovala myšlenku být přirozeně kýmkoli, neodsuzovat homosexuály, neodsuzovat barevné ani ty s depresemi, vždy se do této role totiž A zcela přirozeně vžil, protože ač nebyl vlastně nikým, byl všemi a vším. Tento dojem mi však kazilo používání mužského rodu - hrozně moc jsem si ho chtěla dokázat představit jako "kohokoli", jenže to neustálé používání mužského rodu mi to překazilo (možná někdy na začátku se objevuje uvažování v ženském rodě, ale je to snad jen jedna věta, takže nejspíše překlep v českém překladu). Také jsem se pozastavovala nejdříve nad tím, že A je 16, a přitom uvažuje jako velmi vyspělý člověk, ale záhy po pár sekundách mi došlo, že to rozhodně není nic neobvyklého, pokud denodenně zažívá nové a nové příběhy. Přeci jen - rosteme s tím, kolik lidí dokážeme pochopit. On tedy musel být nejrozumnější člověk na světě. Poté mi do toho ovšem nezapadá Rhiannon, neboť pro mě ničím nevyčnívá. Ano, je krásné, že v ní A vidí to, co jiní ne, nicméně jsem se za celou tu dobu nedozvěděla, co to vlastně bylo. Také je možné, že mu byla tak nějak vyvolená, takže ho zaujala prostě tím, že existuje, ale i tak mi to přijde nepochopitelné... Zrovna postava R. mi přišla docela odflinknutá. Abych to shrnula - námět je to úžasný, ale zpracování by mohlo být jistě propracovanější, kdyby to nechal autor nějakou dobu uležet a poté se k tomu vrátil, myslím, že by byla kniha jistě přitažlivější. Nicméně jsem ráda, že dal možnost lidem zamyslet se nad respektem. Když někdy slyším ty nesmyslné názory na homosexualitu, na změnu pohlaví, na lidi s depresemi, či jinak psychicky nemocné, atd. zvedá se mi z toho žaludek - jsou to ve většině případů úchvatní lidé a nezaslouží si takové zacházení. Třeba si to alespoň čtenáři díky této knize uvědomí :) A zvláštně proto za ni děkuji.... celý text
Elita
2015,
Kiera Cass
Pro začátek musím říct, že živější knihu jsem dlouho nečetla (do čehož zahrnuji i první díl) - dialogy jsou naprosto věrohodné (ač se jedná o prostředí nám na první pohled vzdálené, vlastně je naše, jen... jinde a jindy) a ač se většina vzteká, že v tom všichni dělají s prominutím "bordel" (America, Maxon, Aspen), i tato část je až nepříjemně věrohodná. Takto se mozek zachová, když nemá něco jisté, přeskakuje jako o život, hledá si plusy a mínusy a ve všem dělá zmatek. Nicméně tohle všechno dělá z knihy pro mě něco výjimečného, na druhou stranu je mi z ní zle. Svírá se mi žaludek proviněním, žárlím, jsem podobně ztracená. Pokud se na podzim dostanu k třetímu dílu (a to jakože dostanu, neboť má sestra knihu netrpělivě vyhlíží), zavraždím autorku, jestli mi nepřichystá nějaký happy end (a to zrovna na happy endy nejsem, ale každý někdy doufá v to šťastně až do smrti...) Nicméně - neváhejte a čtěte, je to milá četba.... celý text
Memento
2008,
Radek John
Já si dovolím tady nesouhlasit s komentářem od "lary" - to, že kniha působí chaoticky a těžce se v ní orientuje (tedy asi jak komu, mně osobně to zas takový problém nedělalo), není vůbec na škodu, naopak mi to přijde autentické. Když se podívám zpátky, jak jsem knihu četla, některé pasáže mi utekly jako voda, jiné se vlekly, pak se skákalo - ale mně to přijde právě jako dobře vykreslená situace toxikomanů (vlastně kterýchkoli závisláků). Osobně jsem se ke knize dostala přes kamaráda a ve velmi zajímavou chvíli - pár dní předtím mi totiž jeden z mých přátel přiznal, že čtyři roky fetoval. A já vím, že mnozí po přečtení této knihy budou tvrdit, že nepřestal, ale vážně skončil - a já sama to nechápu a neskonale ho obdivuji, když vím, že neměl nikde zázemí a prostě se trhnul a sám se rozhodl. Obdivuji všechny, co v sobě našli vůli přestat, protože závislost (a to nejen na drogách) je obrovskou zkouškou.... celý text
Selekce
2014,
Kiera Cass
Musím se přiznat, že kdy jsem knihu zahlédla v knihovničce mé mladší sestry, ušklíbla jsem se. Říkala jsem si: "Další knížka na jedno brdo, co se to teď děje?" Potom jsem byla přesycená odborných a populárně naučných publikací a hledala jsem nějaké uvolnění - sestra mě přemluvila. Musím uznat, že jsem byla velmi příjemně překvapená. Ano, samozřejmě je kniha předvídatelná, ale rozhodně není primitivně napsaná, jak jsem očekávala; člověk se dokáže do příběhu vpít a dokonce fandit nebo být kvůli hrdinům smutný. Pro mne pěkné překvapení a mile ráda si přečtu další díly. :)... celý text
Světlo na konci tunelu
2012,
Elisabeth Kübler-Ross
Po přečtení první stránky této knihy jsem nemohla uvěřit vlastním očím. Je mi neuvěřitelně blízká, shrnuje mnoho mých názorů a přesvědčení a mimo jiné je hlavně velmi přínosná. Přiznám se, že dokud jsem si na onu blízkost nezvykla, z bůhví jakého důvodu mi ukáplo pár slz. Ač název je dle mého trošku klišé a katastrofa, obsah stojí za to!... celý text
Město čarodějů
2010,
Tereza Janišová
Tuto knihu jsem si koupila, když mi bylo snad 14 nebo 15 let, ale nikdy ji nepřečetla. V posledním roce jsem si velmi oblíbila četbu ve vaně, ale najednou se stalo, že jsem všechny připravené knihy měla přečtené a před svým večerním rituálem postávala před útlou knihovničkou (většina knih zůstala v mém druhém bydlišti). Vzala jsem do ruky Erilian a šla relaxovat do teplé vody. Nechci o sobě tvrdit, že jsem náročný čtenář, nedokážu totiž popsat, co ten termín skutečně znamená, ale vím, že je pro mě důležité promlouvání autora z dané knihy. Kdybych dala příklad - Brownovo Inferno mi bylo krajně proti srsti, viděla jsem v něm onu schématičnost, komerčnost, kam se poděla láska pro psaní? A četla jsem Erilian a připomněl mi mě samotnou, když mi bylo třináct a psala jsem knížku... Je to prostá četba, nezabíhá do detailů, psychologicky nerozebírá osobnosti hrdinů, pro mne to není ani čistě magický svět, ani čistě lidský - nějak se prolínají, možná s věkem ubývá fantazie, hlavní hrdinka byla samozřejmě odrazem autorky nebo toho, kým by si autorka přála být, což bývá časté. Ale viděla jsem tam tu vášeň, zápal a děj navíc rychle ubíhal, čímž člověk neměl pocit, že ztrácí čas četbou pohádek, ale bral to jako příjemný oddech. Příjemný relax :)... celý text
Navzdory všemu
2010,
Lisa Nichols
Žádný komentář... prázdno... Stejně jako mi již někdo říkal, že kniha není k dostání... Pak mám obrovské štěstí, že někoho napadlo mi ji nadělit tenkrát před pár lety pod stromeček, neboť se stala mou nejoblíbenější knihou. Nikdy jsem ji nepřečetla celou, nikdy jsem ji nečetla v kuse - vždy jsem otevřela nějakou kapitolu a našla v ní právě to, co jsem potřebovala slyšet. V mnohém mě podpořila, v mnohém mi má tvrzení vyvrátila, pomohla mi utvořit část mě samotné. A lituji těch, kterým se nestačila dostat do rukou.... celý text
