HáTa94
přečtené 308
Pekelná krev
2015,
James Rollins (p)
Teď jsem to dočetla a musím honem psát, dokud je ve mně ten úžasný pocit. Sice mi to chvíli trvalo, ale ne kvůli knize samotné, ale spíše kvůli jiným povinnostem. Pro mě to bylo super čtení, i když občas někde pomalejší. Moc se mi líbilo, že autor zabrousil do našich vod a zaměřil se na Prahu za dob Rudolfa II. Jako zastánkyni spíše šťastného průběhu příběhu, mě mrzela ztráta mnoha kladných hrdinů (upíři pro mě nejsou záporáci), ale co se dá dělat. Hlavně si myslím, že nápad upírů sloužících církvi, byl bezva tahem. Rozpolcenost Rhuna-kněze v oblasti víry i citů ukazuje, že ne vše je černé a bílé, a že i v dobrém je něco zlého a ve zlém něco dobrého. Kdo to ještě nečetl, tak zde, prosím, skončete se čtením. Nechtěla bych vám vzít chuť do čtení tím, že bych vám prozradila konec. Konec knihy byl přesně podle mého gusta. Rhunovo nalezení pravdy, že i ti, kterým celý život věříme, se na nás mohou dopustit neodpustitelných lží, které dopadnou nejen na nás, a které nám vezmou mnoho drahocenného času. Konec zla, kterému nebylo dopřáno poznání dobrého a správného, a tím mu byla odepřena i možnost volby. Zázračné uzdravení chlapce, který onemocněl dříve, než stačil poznat svět, a který svou povahou dokázal probudit hluboko ukryté dobro v domněle ztracené duši či šťastný konec upířího a lidského páru. Přesně takové knihy mám ráda, protože si myslím, že na světě je mnoho špatného (ale i dobrého), a že ne na každého čeká happy ending, proto jsem ráda, že mohu utéct k takto šťastným koncům.... celý text
Mise Afghánistán
2015,
Tomáš Šebek
Na tuhle knížku jsem se strašně těšila. Hltala jsem to od začátku do konce. Občas ve mně trnulo, ale celou dobu jsem před lidmi pracujícími pro MSF smekala a klaněla se. Hlavně, když jsem si pak uvědomila, že zanedlouho, co pan Šebek opustil Afghanistán, byla nemocnice vybombardována...tolik zmařených životů, o které každý den těžce bojují, zmařené několikaleté úsilí vybudovat funkční lékařské zázemí, které je nestranné a pomáhá všem bez rozdílu, ať už to jsou ženy, děti nebo muži, oběti války i ti, co všechnu tu bolest způsobují....člověk si pak uvědomí, jaké má štěstí, že žije tam, kde žije...ať si stěžujeme sebevíc na cokoliv, máme doopravdy štěstí...... celý text
Vážka v jantaru
2011,
Diana Gabaldon
Teď jsem ji dočetla. Strašně jsem se bála, že to jednou dočtu a už je to tady. Jedním slovem bych to asi nedokázala popsat. V úvodu jsem se lekla, že čtu jiný díl, ale rychle jsem se zorientovala. Chvíli mi trvalo než jsem se začetla, protože jsem se už strašně těšila na cestu do 18. století. Ze začátku jsem si říkala, že bude divné, když se bude děj odehrávat ve Francii, ale nebylo. Já se do tohoto příběhu doopravdy zamilovala (a nejen do něj :D).... celý text
Sedmikostelí
2001,
Miloš Urban
Z této knihy mám doopravdy rozporuplné pocity. Líbil se mi styl, jakým je napsaná, ale zároveň jsem trpěla u všech zdlouhavých popisů. Možná tomu přispěl fakt, že Prahu neznám, ale do těch popisů se mi pokaždé podařilo zamotat jak do pavoučí sítě. Kolikrát jsem chtěla četbu vzdát. Z příběhu jsem měla stísněný pocit. Detektivka, historie, „mystérie“… Nevím, nedokážu si to nikam zařadit. Každopádně mi od začátku bylo jasné, kdo má vraždy na svědomí. Z toho fanatismu, nebo jak to mám nazvat, kterého se člověk dobere na konci knihy – i když náznaky knihou probleskují, mi teda moc dobře nebylo. Stačila mi ta představa, čeho by byl, nebo je, člověk schopný. Slepá víra v obrácení běhu času – od pokroku vedoucího (ne vždy) k užitku, k dobám dávno minulým, spravedlnost oko za oko, nebo spíše stavba za život… Takže, shrnu-li to, knize dávám hvězdičky za styl, jakým je psaná a za chvíle, které ve mně vyvolávaly napětí. Ale rozhodně se nestydím napsat, že se mezi mé oblíbené knihy nedostane. I přesto jsem zvědavá, pokud se tak někdy stane, jak bude vypadat filmové zpracování, které je již několik let odkládáno.... celý text
Říkali mi Leni
2001,
Zdeňka Bezděková
Krásná, smutná kniha. Srdce mi často bušilo během četby a bylo mi z toho tak nějak úzko. Příběh je silný a podtrhuje ho ještě to, že je vyprávěn onou dívkou Leni/Alenkou a ne dospělou "nezaujatou" osobou. Jsem ráda, že jsem se k ní dostala až teď a nečetla jsem ji jako malá. Řekla bych, že se hodí spíše pro dospělé nebo starší děti. Každopádně stojí za přečtení.... celý text
Labyrint z kostí
2016,
James Rollins (p)
Tak, teď jsem knihu dočetla. Další fantastická knížka tohoto báječného spisovatele. Ač mnozí mohou namítat, že jsou knihy psané stále stejným stylem a nemůže je nic překvapit, tak se vážení držte - může. Je to dáno spojením reálného a smyšleného, které není odděleno tlustou černou čarou, ale leží na nezřetelné hranici. Stále nová témata a záhady udržují mozek čtenáře neustále v chodu. Kolik lidí by se asi tak zamyslelo při pohledu na nebe nad něčím jiným než nad tím, že se podívají, svítí-li měsíc či ne nebo jsou-li vidět hvězdy. Kdo se zamyslí nad tím, proč to tak je? Kolik lidí napadne při pohledu na gorilu nebo šimpanze v zoo, jak to jsou inteligentní tvorové. Vždyť by stačila před ne tak dávnou dobou malá náhoda a vše mohlo být úplně jinak. Autor s vydatnou pomocí postav udržuje čtenáře v napětí. Myslím si, že za těch (kolik...20 knih?) dejme tomu 20 knih si čtenáři autorovy postavy velmi oblíbili a prožívají s nimi dobré i zlé. I nově příchozí postavy jsou čtenářem záhy přijaty do rodiny (u mne tedy jo). Ke konci knihy se vždy těším (i když mi je zároveň líto, že kniha končí) na epilog a závěrečné prozrazení pravdy a fikce. I když...co to jako v tom epilogu má být? Každopádně u této knihy jsem v závěru uronila slzičku při posledním setkání s Baakem a hlavně při poslední scéně...ale prozrazovat nebudu, jestli chcete zjistit veškerá tajemství...čtěte!... celý text
Kafe @ cigárko
2015,
Marie Doležalová
Odpočinkové čtení na léto. Některé příspěvky slečny Doležalové byly senzační, nekteré byly slabší, ale to je život. Graficky byla kniha zpracována suprově :)
