Hebrey přečtené 491

Jihočeská vlastivěda - Jazyk 1986, František Cuřín

Nedočteno, bohužel. Kniha mě lákala, protože téma mě velice zajímá. Leč jsem spíše lingvista - amatér a kniha je psaná až příliš odborně. Škoda.

Kniha života pro každého 1989, neznámý - neuveden

Zajímavé shrnutí evangelií pro křesťanské "začátečníky" nebo pro lidi, kteří chtějí se dovědět něco o základech křesťanství a obávají se otevřít Bibli.

Za všechno může jablko 1999, Ephraim Kishon

Tak tohle jsem nějak nedala. Po hooodně dlouhé době jsem nedočetla knihu. Já mám jinak povídky Ephraima Kishona moc ráda a i v této knize jsem našla některé, které jsou pěkné, ale celkově se tato sbárka moc nepovedla.... celý text

Život sv. Martina Turonského 1878, Martin Říha

Nutno uznat, že se jedná o dílo velice zajímavé. Samozřejmě, je třeba celou knihu brát trochu s rezervou. V dnešní době člověk sotva odhadne, co v knížce psané v 19. stol. o člověku žijícím ve století čtvrtém, je skutečná událost, a co je dílem legend a lidové tvořivosti. Jsem křesťanka, ale nejsem katolička. Nejspíš mi asi žádný katolík už nevysvětlí, jakým způsobem a podle čeho katolická církev určuje své svaté a nejspíš mi nikdy nebude jasné, který text z Bible ty lidi vede k uctívání lidí, jejich mrtvol nebo jejich částí. Na druhou stranu, Martin z Tours (Turonský) je (alespoň dle dostupných informací), jedním z těch, kteří nejspíš stojí za občasné připomenutí. Narozdíl od jiných svých "kolegů" nepáchal nic, co by bylo v přímém rozporu s křesťanským vyznáním. Naopak, pro leckterého křesťana (nejen katolíka) by mohl být alespoň svou pevnou vírou, pokorou, snahou bránit třeba i "kacíře" před násilím, dobrým příkladem. V dnešní době, kdy kdekdo rád "chrání" ty evropské tradice a kulturu, může být taková kniha zajímavá i pro ateistu. Tihle "svatí" k té kultuře totiž chtě nechtě patří, ale my o nich často nevíme ani dobré ani zlé. Musím ale říci, že poslední čtvrtina knihy mi hodně vadila. Tam už se jednalo jen o silnou katolickou propagandu. Je znát, že kniha vyšla krátce po plném uznání náboženských svobod u nás, a že autorovi nešlo jen o přiblížení života Martina z Tours, ale i o jakousi glorifikaci všeho katolického a naopak odlákání od nekatolických skupin.... celý text

Společenstvo Prstenu 1990, J. R. R. Tolkien

Knize rozhdně náleží maximální počet bodů v hodnocení. Zakomponovat jistou myšlenku myšlenku, týkající se lidstva, do fantasy příběhu tak, aby ji vyčetl ten, kdo má "uši k slyšení" (nebo přesněji řečeno oči k vidění), a zároveň, aby byl příběh čtivý a poutavý, se snad ani hůře hodnotit nedá. Přesto si dovolím pár poznámek a mezi nimi i nějakou t.u výhradu. Osobně jsem měla několik záležitostí, které mi byly výhodami a nevýhodami zároveň. Za 1) jsem nečetla "Hobita", což možná způsobilo, že jsem na počátku měla menší chaos v jednotlivých postavách, událostech a názvech míst. Předmluva moc nepomohla a zorientovala jsem se až během děje. Za 2) jsem jako jedna z mála neviděla film. Na jedu stranu to bylo k dobrému, protože filmová představa tu mou ovlivnila jen částečně, na druhou stranu by mi film možná pomohl rozmotat ten počáteční chaos dříve. A za 3) už dříve jsem přečetla Lewisovu Narnii - A tady mi to prostě nedá a neodpustím si určité srovnání. Ná Pánu prstenů se mi rozhodně více zamlouvá, že Tolkien k tomu, aby čtenář mohl sledovat dění ve Středozemi nepotřebuje přechod z jednoho světa do druhého (žádná skříň, spánek, díra v plotě). Události v Tolkienové knize plynou bez ohledu na náš svět. Ačkoliv poselství, které se Tolkien snažil zapsat do svých knih a to, které se snažil sdělit Lewis Narnií, je v zásadě totéž, Narnie je prostě čitelnější - je v ní jasné, kdo je alegorií koho nebo čeho - nad postavami z Pána prstenů je potřeba trochu více přemýšlet, což může být k dobrému. Tolkienovi obdivovatelé s oblibou odsuzují Lewise za dětinskost, naivitu a předvídatelnost Narnie, o to víc mne překvapilo, že i Pán prstenů je poměrně naivní, místy se děj poněkud vleče a přešlapuje na místě, a co víc, i tady se dá hodně předvídat. Konec je navíc trochu utnutý, na to že další díly mají navazovat volně. Jistě se člověk může spokojit s koncem Společenstva prstenu, ale pokud se chce dovědět, jak to tedz nakonec dopadlo, musí se prokousat i oběma následujícími knihami. Tím nehcci říci, že je to špatná kniha. Naopak, i přes mých pár poznámek, je to velice kvalitní dílo a opravdu jsem si početla.... celý text

Anglické listí aneb Coolturní šok 2017, Alena Damijo

Je mi ctí být první na DK, kdo tuto knihu hodnotí a komentuje. Ačkoliv si uvědomuji, že moje hodnocení nemusí být objektivní, protože autorku trochu osobně znám. Pravda, doba, kdy jsme spolu pracovaly je dávnou minulostí, ale i tak je to přeci jen jiné, když víte jak se autor vyjadřuje, co jak mluví a myslí a při čtení jeho knihy máte dojem, že Vám to vypráví nebo některé z příběhů znáte skutečně z "první ruky". Na druhou stranu si myslím, že kdyby někdo z mých blízkých známých napsal nějakou ptákovinu, že bych dokázala být i kritická a nehodnotila pozitvně něco, co se mi nelíbí. To ale není případ této knihy. Fejetony jsou vtipné (někdy až sarkastické), pobaví, informují, přivedou k zamyšlení. Pravda, pro někoho, kdo má rád novodobé drsňárny, to asi není. Těm, kdo si rádi otevřou ke kávě knihu, u níž si odpočine a zároveň pobaví, mohu doporučit.... celý text

Jak si navzájem lépe porozumíme 1988, Jaro Křivohlavý

Psychologie a sociální komunikace jsou obory, které mě velice zajímají, takže terminologie mi problémy nedělala. Navíc jsem Jara Křivohlavého měla kdysi možnost slyšet i "naživo" během jedné besedy. Přesto mi kniha přišla hodně chaotická, málo konkrétní - sice jsem chápala, o co autorovi jde, ale mnoho mi nedala.... celý text

Pejsek Puntík 2016, Lily Small

Tříletá dcerka si Puntíka moc oblíbila. Za sebe mohu říci, že mě knížka příjemně překvapila. V porovnání s jinou současnou "dětskou" literaturou je velice pěkná. Příběh je dostatečně pohádkový, trochu snový ale zase ne úplně bez zápletky. Pro malé dítě na dobrou noc nebo pro začínajícího čtenáře tak akorát. Jediné, co knížce, bohužel, ubralo na kvalitě je mizerná (nebo spíše žádná) korektura. Ačkoliv samotný překlad dopadl skvěle, nápadných, až smysl měnících překlepů a chyb je v ní dost. Ty mohou malému čtenáři dělat problémy. Proto jen 4 hvězdičky.... celý text

Sen o mém otci / Sen o mně 2016, Karol Sidon

Knihu jsem dostala, zřejmě proto, že se hodně zajímám o judaismus, židovské dějiny a kulturu, k nimž Karol Sidon v našich končinách prostě patří. Navíc jsem pana Sidona párkrát viděla a slyšela, jak se říká naživo, a je mi jako známá osobnost celkem sympatický. Z těchto memoárů mám však trošku smíšené pocity. Dílo je hodně emotivní, silné, smutné, ponuré až depresivní. Trochu při čtení mrazí, když si člověk uvědomí, že nečte fiktivní román ale skutečný příběh a retrospekci.... celý text

Makalu 1978, Ivan Gálfy

Velmi poutavě napsané, snad až na povinně tendenční komunistickou předmluvu, která jakoby do knihy vůbec nepatřila.

Velká kniha o statku 2010, Claudio Cernuschi

Trocha té fantazie do dětských knížek patří. Jenže tady jsou ještě k tomu extrémně kýčovité obrázky jejichž kýčovitost na obálce ještě podtrhuje perleťový lesk. Samotné příběhy nemají hlavu ani patu.... celý text

Truhlička na první slovíčka 2012, Amanda Gulliver

Tohle je naprosto skvěý nápad. U nás už to dosluhuje u třetího potomka a plní to účel. Jen snad knížečka "Moře" je díky zahraničnímu původu Truhličky poněkud odtažitá od naší české reality... ačkoliv je pravda, že dnes jezdí na prázdniny k moři každý druhý, takže děti obvykle vědí, o co jde.... celý text

Otesánek 1979, Věra Provazníková

Musím se přiznat, milovníci starých leporel mne nebudou mít rádi, ale toto provedení Otesánka se mi moc nelíbí.

Rozhovory zn. Box – Žižkovské kořeny boxu 2012, Zuzana Kačerová

Nejsem sportovkyně a boxu nerozumím. Knihu mám z knihobudky, v níž jsem neměla moc čau vybírat, tak jsem sáhla po prvním, co mi padlo do oka. A ejhle, on to box :D Když už ji mám, tak jsem ji i přečetla. Musím přiznat, že i pro mne, lajka, bylo docela zajímavé se o boxu a lidech, kteří ho provozují, něco dovědět. Nemohu hodnotit, nakolik byli vybraní sportovci skutečně těmi nejlepšími reprezentanty českého, nebo alespoň toho žižkovského, boxu. Neumím posoudit jejich kvality. Nutno však říci, že kniha je velice pěkně provedená, se zajímavými fotografiemi, a že ani neboxer není při čtení úplně mimo. Co bych ale vytkla, je nedbalost při úpravě textu a mizerná korektura. Místy si autorka nedala pozor při úpravě výpovědí, redakčně upravené pasáže jsou psané spisovně a to, co nezkracovala, zůstalo tak, jak to respondent řekl. Navíc se v textu vyskytují i skutečné chyby. Zřejmě někdo nabyl dojmu, že v brožurce s malým nákladem týkající se jen žižkova a boxu, si toho nikdo nevšimne a hodil korekturu za hlavu. Škoda.... celý text

Česká Alexandrovka 2009, Bohuslav Andrš

Na tuto knihu jsem narazila vlastně omylem, při pátrání po jedné naší rodové linii. Kniha mou záhadu nerozluštila, spletla jsem si Alexandrovku. To ale nemění nic na tom, že tohle skromné nenápadné dílo stojí opravdu za přečtení. Všem, kdo stále ještě nemají jasno v tom, jak se žilo v SSSR a s láskou vzpomínají na dobu socialismu, všem, kdo si nemumí představit, jak jej prožívali obyčejní lidé, a jak obyčejní lidé prožívali 2. světovou válku a dobu po ní, všem kdo ještě stále vidí lidí černobíle ... i všem kdo si prostě jen chtějí své domněnky ověřit, všem takovým knihu vřele doporučuji. Líbí se mi, že autor popisuje různé situace tak, jak opravdu proběhly. Jednotlivé lidi neposuzuje podle etnické příslušnosti, ale podle skutečného chování. Ani ze sebe samého nedělá hrdinu, ale popisuje strach, chyby, zklámání, rozhořčení. To, co jsem hledala jsem v knize nenašla, ale dostala jsem nakonec mnohem víc. Ač to bylo omylem, jsem ráda, že jsem si mohla přečíst a opět se něco zajímavého i když velmi smutného a emotivně silného dovědět a získat. Děkuji Vám pane Andrš.... celý text

C. S. Lewis: Poutník krajinou fantazie 2000, Sam Wellman

Prvních pár stránek je možná psaných poněkud chaoticky. Přesto se jedná o poutavým stylem psaný životopis zajímavého člověka. Rozhodně doporučuji všem, kdo si oblíbili Lewisovy knihy.... celý text

Vyhledám své ovce 2007, Martina Šambazová

Nádherné, dechberoucí a povzbuzující svědectví (nebo cestopis, chcete-li) jedné české misionářky. Martinu Šambazovou jsem asi jednou nebo dvakrát potkala "naživo" a stejně tak několik dalších lidí, které v knize jmenuje. Navíc jsem měla možnost kdysi krátce pracovat pro Ebenezer, ačkoliv jen několik měsíců a na výrazně "vymazlenějších" místech. Ale i tak jsem mohla okusit něco málo z této práce a vidět na vlastní oči věci, které mohou znít až neuvěřitelně. Líbí se mi, že autoka nepíše své svědectví takovým tím americkým "haleluje je to super" style, Popravdě vypráví o chvílích, kdy všechno šlo a zázračně lehko, ale zároveň o chílích mnohem těžších, kdy v cestě stálo nespočet problémů, chvílích, kdy prožívali, nebezpečí, beznaděj, zradu, nemoci i únavu, strach i vlastní nechuť jít dál.... celý text

Sametový slib 2004, Jude Deveraux (p)

Asi by nebylo fér, kdybych tvrdila, že se mi kniha nelíbila. Celkem snadno jsem se začetla, děj byl místy i napínavý. Některé zápetky byly sice trochu předvídatelné, ale to je částečně i věc zkušenosti čtenáře. Bylo ale dost věcí, které mi vadily. Historické nepřesnosti by se daly odpustit, je to romám, ne literatura faktu. U některých logických nesyslů, kterých je v knize také plno, to bylo horší, ale budiž. Román ale obsahuje bezpočet postav, které podle mne nejsou moc dobře psychologicky propracované. Kromě několika výjimek jsou si povahově velmi podobné. Příběh má možná až moc zápletek, z nichž některé ani nijak nesouvisí s hlavní dvojicí, a které nakonec vyzní do ztracena. A v neposlední řadě - já chápu, že v beletrii napsané počínaje 70. lety 20. století a později, tém spíše v beletrii amerických autorů, musí být alespoň naznačený sex. Koneckonců, proč ne, že, v zásadě mi to nevadí. K životu patří, romantický příběh to tak nějak okoření, a člověk má alespoň pocit, že je realistický. Nicméně, jak se říká, všeho moc škodí. Když je "postelovka" na každé třetí stránce, tak je to docela nuda.... celý text

Máš na hlavě zahrádku, řekli moji rozkošní spolužáci 1990, Vladimír Škutina

Pěkné, moc pěkné. Konec trochu tragikomicky pěkný, ale žel tam patří, protože "C´est la vie".

Jak nevychovávat děti 2005, Jiří Siegel

Ano, tak toto je téměř učebnicový příklad toho, co se může stát, když člověk, který je velmi dobrý v nějakém oboru, nabude dojmu, že je dobrý i v jiném, ne-li ve všech. Asi tak jako když Zlatý slavík Karel Gott začne na stará kolena ještě malovat. Pan Siegel byl architekt. Netvrdím, že bych v jeho architektonickém stylu měla nějakou zálibu, ale jsem ochotná uznat, že ve své době byl architektem přinejmenším velmi plodným a dobrým. Psaní holt nebyl jeho obor. Nepopírám, že jako oddechová literatura se jeho kniha dá brát, a že jsem se párkrát i docela zasmála, ale zase tak světoborné počtení to nebylo. Navíc je v knize bezpočet chyb a nesmyslů, které celkový dojem ještě snižují.... celý text