Hledam94
přečtené 124
Stanice Bouřná
1982,
Čingiz Ajtmatov
Stanice Bouřná mě příliš neoslovila, autorovo Popraviště je mnohem lepší. V románě se prolínají tři roviny děje, vzájemně by měly tvořit určité podobenství. Hodnotím je rozdílně. Nejrozsáhlejší je linie označovaná jako současnost, zahrnující osudy hrdinů zhruba od čtyřicátých do sedmdesátých let 20. století. Tu oceňuji nejvíce, je pro českého čtenáře atraktivní vynikajícím popisem tehdejší reality v Kyrgyzstánu, pro nás v řadě faktorů velmi exotické. Líčení přírody je vynikající. Některé motivy mi přišly velmi zajímavé a překvapivé, například podání Stalinovy smrti nebo podání začínající zkázy Aralského jezera (Edygej od Aralu pocházel). Bohužel z pohledu politických názorů a postojů mi přišlo, že příběh leží v období chruščovovského tání, nikoliv v době, kdy se odehrává. Druhou dějovou linií jsou mýty kyrgyzského národa. Ty myslím celkem vhodně doplňovaly hlavní příběh. Paralely mezi současností a mýty mi ale přišly nevýznamné. Třetí linií je sci-fi příběh o poznání nové planety Náruč lesa. Ten v knize myslím vůbec být nemusel, protože působí velmi tezovitě a nepřináší nic podstatného.... celý text
Život a dílo skladatele Foltýna
1940,
Karel Čapek
Zajímavá kniha, bohužel, nedokončená. Myslím si, že svým způsobem byl Foltýn chudák, že nedokázal najít své místo v životě a naplnit ho něčím smysluplným.
Temno
2000,
Alois Jirásek
Můj druhý Jirásek po Psohlavcích. Zajímavé je, že i když obě knihy dělí 30 let, jsou si stylem i kompozicí velmi podobné. Autor opět uvedl na scénu značné množství různých postav a základní linii příběhu doplňuje řada epizod. K Temnu: Vážím si určité vyváženosti a nejednoznačnosti, postavy nelze rozdělit šmahem na dobré bratry a špatné katolíky. Navíc víra je u většiny z nich vnímána dosti "vnějškově" jako příslušnost k rodině, k předkům nebo ke společnosti přátel než jako niterné lidské přesvědčení. Ani mladý Jiří na mě nepůsobil jako přesvědčený katolík. Snad jen u jezuitů (Koniáše, bratrů Mukařovských) jsem toto vnitřní přesvědčení vnímal, ale tyto postavy působily dosti ploše.... celý text
Rozpojené státy: Amerika nejen televizní kamerou
2020,
Martin Řezníček
Posloucháno jako audiokniha. Byl jsem trochu překvapen obsahem, očekával jsem, že některá témata (rozbor společenské situace, rozdíly v každodenním životě mezi ČR a USA) dostanou v knize větší prostor, naopak některá (pohled do zákulisí práce televizního reportéra) menší. Martin zpracoval několik příběhů voličů Donalda Trumpa, ale žádný příběh voliče Hillary Clintonové. To je podle mě škoda. Musím ocenit profesionalitu a odstup autora od situace, Martin ten který názor neupřednostňuje a otevřeně nestraní nikomu stejně jako v televizi. Celkové hodnocení 80 %.... celý text
Fuku!
1988,
Jevgenij Jevtušenkо (p)
V anotaci je Fuku! označováno jako cestopis či poema a jako kniha patřící k literatuře perestrojky. S řadou těchto bodů nesouhlasím. Jde spíše o samostatné básně propojené prozaickým textem, určitými obrázky z autorových cest po světě. Básně jsou z hlediska formy zpěvné s výrazným rytmem, ale chybí jim nějaká větší obraznost nebo překvapivost výrazu, tedy to, co člověk často na poezii hledá. Možná vznikl takový pocit vinou překladu a ruský originál by působil lépe, ale to nemohu posoudit. S řadou myšlenek, které jsem v knize nalezl, nemohu souhlasit. Jistě každý čtenář i autor má právo na své názory, ale tady bych to trochu rozvedl (spoiler). Dle básně nese hlavní vinu za trpký osud amerických Indiánů Kryštof Kolumbus, přitom (jestli nejde o zobecnění) kdyby on sám Ameriku neobjevil, objevil by ji záhy někdo jiný. Kritika fašismu mi přijde velmi černobílá a tendenční, nečiní rozdíly mezi zeměmi (Německo, Itálie, Chile, Španělsko) a nehledá porozumění pro konkrétní lidské osudy (proč zrovna ten nebo onen se stal fašistou). Vyčnívá to hlavně v kontrastu s velmi opatrným našlapováním vůči zločinům komunismu (ve zmínkách o Kolymě). Přitom v básni Tanky jedou Prahou (napsána už v srpnu 1968) vyjadřuje autor jednoznačný a odvážný odpor k sovětské okupaci ČSSR, ve stejné době vycházely v SSSR knihy (dle mého názoru) daleko kritičtější ke stalinismu (Děti Arbatu). Taktéž oslavné verše o Che Guevarovi jsou přinejmenším problematické. Celkově je pro mě kniha zklamáním, tedy 40%.... celý text
Požáry a spáleniště
1982,
Jiří Švejda
Kniha je pro mě zklamáním. Nečekal jsem nějaký literární skvost, ale jasnou, svižnou četbu podobně jako v Havárii či Molochovi. Bohužel, příběh v knize je mdlý, dějových zvratů je málo a nejsou příliš výrazné, dramatické nebo zajímavé. Přišlo mi škoda, že Lumírovo dilema na konci knihy nebylo více rozvinuto, i když si o to příběh téměř sám říká. Totéž lze napsat i o liniích dalších postav, hlavně Otakara, Lídy a starých Maškových, i ty na mě působily poněkud černobíle. Nedostatky vyvažuje podrobný a zasvěcený popis prostředí - velké cihelny, včetně mnoha detailů a otevřená kritika různých neduhů (líní zaměstnanci, které není možné motivovat nebo potrestat, špatná organizace práce atd.). Tyto části knihy jsou povedené i z dnešního pohledu, ale svojí otevřeností nejspíš působily mnohem výrazněji v době prvního vydání. Celkově hodnotím jako nižší průměr.... celý text
Běh znaveného koně
1983,
Stanislav Rudolf
Kniha se odehrává na fiktivní stavbě velké tepelné elektrárny, místní názvy jsou smyšlené (filmová verze Atomová katedrála se odehrává na stavbě Jaderné elektrárny Dukovany). Četlo se mi to dobře, ale nejedná se o nějaký klenot literatury: 40 % Několik poznámek: Román není výrazně politicky tendenční, zobrazuje řadu tehdejších negativních jevů (mnohé zůstalo i dodnes) jako intrikaření, prospěchářství, krádeže a polokrádeže atd. Jedině epizoda s účastí dcery na půlnoční mši na Štědrý den mi přišla zbytečná. Postav je mnoho, je ze začátku těžké se v nich vyznat, ale postupně jsem se s nimi sžil. Téměř každá zažije v ději nějaký zvrat, není jen na ozdobu.... celý text
Děti Arbatu
1989,
Anatolij Naumovič Rybakov
Kniha obsahuje dvě na sobě nezávislé dějové linie - osudy Stalina a jeho okolí a osudy "dětí Arbatu" = moskevské mládeže a mladých dospělých. Linie Stalinova okolí mě příliš nezaujala, omezuje se myslím až příliš na politické úvahy "hrdinů", na názorové a osobnostní rozdíly mezi Stalinem, Kirovem a dalšími vedoucími postavami SSSR. Jistě se děj dotýká řady tehdejších reálií, ale ty mně nejsou známé, a tak to nedovedu ocenit. Linie "dětí Arbatu" mě oslovila více. Popisuje osudy různorodé skupiny mladých lidí, více méně spolužáků a kamarádů ze školy. Spojuje je pouze věk a místo, kde žijí. Autor je popisuje poměrně citlivě a zajímavě, i když orientace v množství postav je někdy obtížná. Je cítit snaha o typizaci hrdinů, o zachycení různých postojů a přístupů k životu napříč celou společností téže generace. Pro českého čtenáře je zajímavá linie s vyhnanci na Sibiři, málo se dostaneme k informacím o této skupině lidí (ani ti, kteří se přizpůsobili, ani ti, kteří skončili v GULAGu). Zajímavé mi přišly i drobné detaily z každodenního života v Moskvě. Tuto druhou linii knihy oceňuji více. Závěr a pointa jsou myslím nevýrazné, ale s tím se dá počítat, neboť příběh pokračuje románem Třicátý pátý a další roky (nečetl jsem). Podobné téma, ale dle mého mnohem zdařileji, popisuje Moskva-hranice a Dřevěná lžíce od Jiřího Weila.... celý text
Prominent
1996,
Jiří Švejda
Zklamání, bylo by lépe, kdyby kniha vůbec nevyšla. Po svižném Molochovi působí děj jako nastavovaná kaše a představuje jen pokračování osudů postav z knihy Moloch po několika letech (tj. krátce po listopadu 1989). Revoluce je vykreslena pouze jako přeobsazování funkcí a pracovních míst. Zapojeny jsou i postavy z dalších Švejdových knih (Kamil Coufal z Havárie), jako kdyby byli taháni kostlivci ze skříně. Linka s bývalým funkcionářem, kterého nemá nikdo rád a všichni zneužívají, mi nepřišla ani nezbytná, ani zajímavá, ani věrohodná. Knihu jsem dočetl, ale potěšen nejsem. 20%... celý text
Moloch
1988,
Jiří Švejda
Příjemná oddechová četba, příběh je výrazný, má spád. Narozdíl od pokračování Prominent má děj určitý smysl a pohybuje se odněkud někam. Postavy jsou výrazné a pohybují se v atraktivních prostředích (hokejový klub, pro Švejdu typická chemička, Československá televize), nebrání se psát o negativních jevech (vekslování, konzumní život atd.). Stálo určitě za přečtení, hodnotím 60%.... celý text