Hledam94 přečtené 124

Psohlavci 1951, Alois Jirásek

Knihu jsem četl v době karantény. Dříve jsem se Jiráska docela obával, čekal jsem (jako někteří další), že bude složitý, popisný, nudný. Opak je pravdou, román se mi četl velmi dobře, měl spád, obsahoval hodně dialogů, které děj rychle posouvaly kupředu. Musím ocenit užití chodského nářečí v přímé řeči, které na mě velice dobře působilo. Přišlo mi ale, že se na scéně objevilo velké množství postav, které byly v ději spíš "statisty", spíš ozdobami, bez nějakého vlastního příběhu a vývoje. Trochu jednostranný mi přišel pohled na Lamingera. I tak ale hodnotím 80%.... celý text

Dřevěná lžíce 1992, Jiří Weil

Výborná kniha, vycházející do určité míry z vlastních zážitků (alter egem je stejně jako v Moskvě-hranici Jan Fischer). Zajímavě postavená kompozice, kdy sledujeme paralelně osudy čtyř naprosto rozdílných postav, které "směřují" k stavbě na Balchaši, ale tam se jen "míjejí". Příběh Tonyho působí na první pohled trochu budovatelsky, ale má vnitřní logiku, Janův příběh je smutný, ale výborný, Alexander dostal, co si zasloužil a Lída, ta je budovatelská až ad absurdum. K mistroství je dotažen princip užitý už v Moskvě-hranici, kdy se vypravěč ponořuje do myšlenek a psychologie hlavních hrdinů, sledujeme situaci hlavně z jejich pohledu. Za zmínku stojí opakovaný návrat týž motivů, hrdinové se několikrát zabývají touž myšlenkou, vracejí se celé věty / slovní spojení. Krátká knížka, která se četla sama jedním dechem.... celý text

Moskva-hranice 1937, Jiří Weil

Kniha i dnes velice zajímavá, byť už nevzbuzuje překvapení, senzaci nebo znechucení jako v době vydání. Autor vycházel ze svých zážitků, alter egem je Jan Fischer, ale i postava Ri a jejího manžela měla reálný předobraz. Přesto dílo nepůsobí jako přepis nějakého deníku atp. naopak kompozice je velmi originální, skládá se z relativně samostatného příběhů Ri a Jana. Vypravěč se ponořuje do myšlenek a psychologie hlavních hrdinů, sledujeme situaci hlavně z jejich pohledu. Za zmínku stojí opakovaný návrat týž motivů, hrdinové se několikrát zabývají touž myšlenkou. Výborné jsou také detaily z tehdejšího každodenního života, stavba moskevského metra, ruské zvyky a kuchyně, zima atd. Z dnešního pohledu jsou zajímavé překlady slov ze sovětské ruštiny (nástěnný časopis = nástěnka atd.). Za mě top literatura, četlo se jedním dechem.... celý text

Popraviště 1988, Čingiz Ajtmatov

V čase karantény jsem doma našel i tuto knihu, Džamila se mi velmi líbila, proč nezkusit Popraviště. Nebyl to dobrý nápad, kniha na mě působila velmi depresivně, osudy téměř všech jsou tragické. Prý jedno z klíčových literárních děl perestrojky, s výrazným ekologickým akcentem. Kniha musela v čase napsání působit výrazně, neotřele, jedná se prakticky o první dílo v SSSR, které se tak otevřeně zabývá problematikou drog, devastace přírody a dalšími negativními jevy tehdejší společnosti. Dnes už tato témata nepůsobí tak kontroverzně. Zvláštní je kompozice díla (v doslovu přirovnávána ke koláži), kde se vypravěč a čtenář přesouvá mezi asi čtyřmi víceméně nezávislými příběhy (vlci, Advij, Boston, příběh z bible) a navíc v čase (události nejsou řazeny chronologicky ani na sebe logicky nenavazují). Je to originální, ale hůře se četlo a myslím, že se celkový děj do jisté míry rozpadá. Nejvíce oceňuji jednotlivosti, popisy nám neznámé krajiny a každodenních detailů z Kyrgistánu, polidštění vlků. Nic není idealizované, vše je hodně syrové a otevřené. Dal bych 60%.... celý text