Hzjena
přečtené 453
Úkol přežít
2017,
Vasilij Michajlovič Machanenko
Hned na úvod musím zmínit, že jsem opravdu velkej pařan. Hraju na kompu přes 20 let a takřka denně. Miluju RPGčka, příběhovky, adventury atd i když se nebráním ani ustřelení pár hlav s kámošema v nějaké MMO FPS řežbě, nebo zabít pár tisíc hodin v nějaké kvalitní budovatelské strategii typu ANNO 1404. Sečteno a podtrženo, počítač je můj život, takže jsem měl od knihy velká očekávání. Naplnila kniha má očekávání? Ano i ne. Je to těžké hodnotit, protože právě kvůli mé znalosti počítačových her byla pro mě veliká nuda začátek knihy, kdy autor popisuje jak virtuální svět funguje, jak funguje levelování, farmení, HPčka, mana atd atd... pro ty kdo to znají prostě nuda. Ale od chvíle kdy se v knize začali dít úlisnosti, intriky, nově nalezená přátelství nebo antipatie, mě to chytlo a dokonce jsem se přistihl u toho že Mahanovi držim palce. Proto pro mě bylo trochu zklamání, jak to všechno hlavnímu hrdinovi vychází. Chápu, že autor musí nějak hrdinu posouvat, ale tady je to bohužel tak okaté, až to trochu nudí. Kupříkladu ,,Velitel dolu potřebuje nové kamenné dildo..." ,,Zvláštní zrovna mi z rudy vypadl podivní kámen, podívám se co je to zač. Hle není to kámen, ale kamenné dildo, přesně takové jaké si přál velitel dolu, jaké to štěstí!" Je to něco jako na konci školního roku v Bradavicích. Nebelvír vždycky zvítězil, právě proto že mu na poslední chvíli učitelé, nebo Brumbál dosypal zbývající (a hlavně přesný) počet bodů k vítězství... Je to milí, ale když už se to stane po třetí, tak už to zavání... Celkově mě to chytlo (jasně že jo, je to prostě další RPGčko, jen na papíře) a věřím, že další kniha se mi bude líbit ještě víc, protože budu ostříhán toho vysvětlování z první knihy a pude se rovnou na věc.... celý text
Vypůjčený čas
2023,
Zuzana Strachotová
Jaké to milé překvapení! Pravdou je že se mi autorka hodně trefila do žánru, ale snažím se hodnotit co možná objektivně. Jak už psal Al3x4nd3r okamžitě se mi vybavil Detroit : Become human, jedna z mých nejoblíbenějších her a měl jsem chuť si ho zase znovu zahrát :D. Taktéž zápletka s rozmrazením z cryostáze je byť trochu otřepaná, ale velmi čtivá a chtělo by to velké neumětelství aby to spisovatel vyloženě zmrvil. Děj krásně odsýpá, popisy světa jsou zdařilé a drží čtenáře v obraze. Romantická linka se taky povedla, hlavně to že autorka netlačila na pilu. Pravdou ale zůstává, že ne všechny aspekty knihy se mi líbily. Třeba to až hysterické lpění na tom, že člověk nesmí ani v nejmenším projevit city k bioroidovi (což je podle mě strašně špatně zvolené označení, ale chápu že autorka chtěla být za každou cenu originální...), ale na druhou stranu se snaží docílit toho aby byli bioroidi co možná nejvíc podobní lidem? Co je to za logiku? V jedné scéně je dokonce morfenomenální problém, že malá holčička měla ráda svojí bioroidí vychovatelku. To je stejné jako kdyby jste dali malé holčičce oživlou barie a řekli, že jí za každou cenu nesmí mít ráda.... ehmm ehmm. Taky mi trochu vadilo, jak moc dlouho autorka zpočátku napíná čtenáře, než se dozví kolik že to hrdinka těch let spala. Možná by mi to nevadilo tolik, kdyby se Sofie chovala trochu jinak. Například si ani jednou neřekla o právníka atp. Prostě mi přišlo, že v některých situacích bych se já choval úplně jinak.... Nakonec je tu ten konec. Jak už tady někteří psali, je to také sfouknuté s nedořešenými linkami, ale pravděpodobně bude další díl, takže to jako vyloženě zápor neberu. Celkově je kniha zdařilá, bavil jsem se u četby/poslechu a mohu ji doporučit.... celý text
Slib mlčení
2014,
Linda Castillo
Ano tušil jsem že kniha bude nadhodnocená, protože když se jedná o spisovatelku bývá v hlavní roli hrdinka a to zase značí, že to budou číst spíše ženy a to znamená, že bude kniha nadhodnocená, ale tentokrát jste se překonaly dámy... 90% to je vážně úlet, když si člověk uvědomí že takový Billy Summers od Kinga má 88%, tak je člověku do pláče Hlavní hrdinka je emocionálně nestabilní a celkově působí labilním dojmem. Nejenže by neprošla psychotesty, ale určitě by někdo kdo vede liknavé žalmy nad každou obětí a při konfrontaci s pozůstalými se pomalu hroutí víc než ti pozůsatlí, nestala komisařkou. Přitom by to měla být ostřílená kriminalistka.... Půlku knihy se honí za jasným přeludem i když jí všichni říkají ,,Ne je mrtvej, zastřelila jsi ho a my ho zakopali..." tak ona jde a ,,hrabe,, ve zmrzlé zemi (chechty chechty) i když přesně neví kde tělo leží, aby si ke konci knihy náhle vzpoměla kde tělo leží, protože se to autorce hodí do krámu. Během toho vyzpovídá kde koho stylem ,,Přiznej se hajzle, vím že něco víš!" Chová se tvrdě až neurvale, je drsná jak šmirgl papír a vůbec se nepodobá té uplakané emocionální trosce... Ostatní charaktery jsou ploché jak čínská baletka a Tomasetti je tam doslova jen ze tří důvodů, jinak je tam úplně na nic. 1. Musí Kate načapat 2. Musí Kate pomilovat 3. Musí Kate zachránit Co se té romantické chvilky týče, tak jak už zde pár lidí naznačilo je to nehorázný kýč hodící se do červené knihovny, ale ne do vážného thrilleru. Měl jsem chvíli dojem že to autorka zatáhne až do něčeho typu ,,Její lůno se proti němu vzpínalo jako horký vulkán, ale jeho kolík se blížil pomalu, tak pomalu..." No a protože naše paní komisařka spíše než vyšetřování, honí duchy minulosti, sedí u kompu a protahuje důkazy (nekopletnímy) policejnímy databázemy, nezapojí FBI ani nikoho jiného na pomoc, musí hold náš vrah (kterej je jasnej jako diamantová oringle v uchu kominíka hned po uvedení do děje) začít po 16 letech dokonalého vraždění dělat úplně nesmyslné chyby, jako pokusit se zabít ve vězení týpka na kterýho to složitě nastražil, nebo vézt mrtvolu na skůtru, kterých je v malém městě málo, ještě k tomu na místo kde často bruslí větší počet lidí, aby bylo dost svědků atd atd... P.S: Někteří čtenáři si stěžují na zbytečnou brutalitu. Tak mám pro vás zprávu - Nečtěte Chrise Cartera! Mě osobně mozeček sem, střeva tam, ručičky sem i tam nevadí, ale Carter je opravdu zvrhlík, kdy jsem si i já říkal ,,No toto :O ?!" Proto mě pár nechutných detailů zde ani nepřišlo nijak moc brutálních :D... celý text
Čarodějka a zlatý elixír
2021,
Petra Kubašková
Jak Ginevra k desti dekům kamene mrduců přišla -verze pro batolata Stylisticky asi nejlepší díl, který nepůsobil tolik pro děti, ale i možná pro tu mládež. Satanžel mě příběh o mlčenlivém alchymistovi bavil asi nejméně, přitom bych čekal že zrovna mě bude bavit nejvíce... Škoda. Konec byl samozřejmě plný patosu, ale to se dalo už tak nějak čekat... Celkově se všechny tři díly poslouchaly dobře, možná škoda že jsem to nečetl na papíře, přednes paní Zuzany Kajnarové (ze kterého je tady půlka žen totálně paf) na mě působil dosti infantilně... P.S: Taky by se někteří uživatelé (většinou ženy samozřejmě) mohli naučit hodnotit spravedlivě. Když totiž napíšu že to místy nebylo úpa supa, nebo že to mělo slabší místa, nebo že je dílo dobré, ale jiné podobné je lepší, tak tomu sakra nedám 5 hvězd! Protože přeci chci aby hodnocení vypovídalo o kvalitě knihy. Takhle jsou knihy nadhodnocené a kolikrát jsem těžce zklamaný a ani nevím jestli z knihy (páč kniha nemůže za to že jsou lidi vyleštění), nebo z těch lidí.... celý text
Tajemství stříbrné čarodějky
2020,
Petra Kubašková
Opět stejný problém jako u jedničky.... Občas trochu moc pro děti, občas pro dospívající (dívky), polité feministickou omáčkou. Neříkám že je kniha špatná, ba naopak! Líbí se mi české reálie a celkově zpracování českých pověstí do děje (samozřejmě s vynecháním těch částí, které by nebyli pro děti). Satanžel v této druhé knize mi ješte trochu vadili patvary jako časohybky, tajnovteřiny, tajnočas apod. A když už jsem nakousl ty tajnocibule či co, nepřipomíná vám to něco? Obraceč času z Harry Pottera? Jako obří ještěr co hlídá poklad, jako schopnost mluvit se zvířaty, která je považována za temnou a tak dále a tak dále... Až u druhé knihy jsem si uvědomil kolik toho autorka vykradla z Harryho... Ale podle těch blažených kometářů (od žen samozřejmě) typu : brilantně vymyšlený děj, naprosto skvělá serie, úžasné, skvělé a další a další přepeřené bláboly, to asi fungule. Za mě 65%... celý text
Pro oči nevidím
2022,
Marie Horová
Mohl bych se v klidu podepsat pod komentář evelýny.... Prostě dobrá detektivka, která trochu zaváněla prvoplánovostí a zakopla na konci. Možná kdybych v poslední době ,,nezkonzumoval,, tolik Carterů a Nesbů, tak bych tak rozmlsaný nebyl, ale jakmile autor/ka jen tak nahodí nějakou postavu/lokaci bez širších souvislostí nebo zakomponováni do děje, tak mi začne zvonit zvoneček v hlavě. Proto jsem tak nějak tušil odkud vítr vane, ale já rád překvapení :/ Celkově se mi kniha četla/poslouchala dobře a určite si přečtu/poslechnu další díl.... celý text
