Hzjena
přečtené 451
Medvědín
2017,
Fredrik Backman
Je pravda že okolo pana Backmana chodím nějakou dobu a nechávám si ho jako takové cukrátko, které rozbalíte o dlouhém podzimním nebo zimním večeru. Samozřejmě jsem měl určitou představu o čem jeho knihy jsou, už jenom protože jsem viděl Oveho s Tomem Hanksem mi bylo jasné, že se půjde do hloubky a sem tam slzička ukápne. Musím se přiznat, že jeden z důvodů proč jsem odkládal sérii s Medvědínem byl, že opravdu bytostně nesnáším hokej a fotbal. Vůbec nepobírám ten hype okolo a vůbec... Prostě nedokážu být stádový člověk a jako další z milionů chudáků fandit hrstce milionářů co se honí za kulatým nesmyslem. Jistě, hrdinové z této knihy nejsou žádní milionáři a fandí jim ,,jenom,, jedno město, ale stejně...No každého věc. Naštěstí autor dokázal skvěle nastínit tu fanatickou stránku, kdy určitým sportem žije v podstatě celé město, takže buď miluješ hokej, nebo tě nahého pošlou do lesa :D Samozřejmě přeháním, ale ne moc. Při četbě/poslechu jsem měl trochu pocit jako u Kingovek. Moc se mi líbila propracovanost všech charakterů, kdy máte pocit, že by každý jeden z nich byl opravdový člověk. Jako třešnička na dortu se v příběhu objevila, nebo spíše jen povykoukla homosexualita a bylo to opět velice realistické a mě jako homosexuála to pohladilo na duši, protože dokonce znám jednoho kluka, který to měl přesně tak jako Benjemin. Abych jenom nepěl ódy, tak se musím přiznat, že jsem čekal o trochu víc. Nevím jak to popsat, slzička se párkrát drala, celkově to bylo výborně propojené a konec zajímavý, ale asi protože se slzička jen drala a neukápla, možná protože to bylo o hokeji byť sebelépe podané, ale stále o hokeji mě to nevzalo tolik, jako jsem čekal. Každopádně je to skvělý počin který mohu jen doporučit. Krásné ledové čtyři hvězdy.... celý text
Sociopat
2024,
D. B. Peck (p)
Jsem po dlouhé době mile překvapen. O to více, že se jedná o počin české autorky. Nemějte mi to za zlé, ale v drtivé většině knih od ženských autorů je prostě cítit ženská ruka....Přijde mi že si prostě ženy nedokážou pomoc a musí do svých děl přidat alespoň trochu feminismu, emancipace, nebo spanilých tváří a oříškových očí... Možná proto dostávají pitominy typu Měsíční píseň, nebo Naslouchač tolik hvězd. Kniha začíná sezením u psychologa kdy se čtenář dozvídá o hodně brutálním dětství hlavní hrdinky, aby nás autorka naladila na správnou notičku a připravila si cestičku k pozdějšímu ději. Děj jako takový při prvním pohledu působí nekonzistentně, protože je ve formě retrospektivních flashbacků a skoků do ,,přítomnosti,, kdy ani ta přítomnost není zcela ,,přítomná,, ale závisí na době kdy se hlavní hrdinka zrovna vrací k následujícímu flashbacku. Pro někoho to může být trochu zmatečné, ale mě to smysl dávalo. Autorce se také krásně povedlo načrtnout mysl psychopata/sociopata, který pozbývá vyšších citů a empatie, proto má problémy s někým soucítit, ale díky tomu nemá problém v kariérním růstu. Každý psycholog vám potvrdí, že drtivá většina vedoucích, ředitelů, managerů atd. jsou psychopati, protože kdyby to tak nebylo, tak by je jejich práce rozdrtila. Ale to odbočuji. Jedinou výtku kterou mám a za kterou strhávám jednu hvězdu je pasáž z pohledu detektiva Samuela. Podle mě je zbytečná, nebo spíše moc dlouhá. Měla to být jen závěrečná třešnička na dortu, kdy se čtenář dozví, že Emma je tedy celou dobu sociopatická vražedkyně a posedlost detektiva ho přivede na práh a za práh uvědomění, že on je stejný. Celkově se mi kniha líbila, hlavně zpočátku byla hodně brutální a nebýt toho konce, tak dávám plnou. Takhle vyfásne o nic horší čtyři nestydaté hvězdy.... celý text
Měsíční píseň
2024,
Patricia Briggs
Jsem nasranej. Proč to není dívčí román, když JE to dívčí román? Jako nezlobte se na mě, ale když kniha obsahuje věty typu ,,Jeho oči barvy sluncem prozářeného zázvorového piva..." nebo ,,Měl oči barvy horké čokolády...", tak se mi chce zvracet i kdyby byla kniha sebelepší a to opravdu zdaleka není. Kniha je klasická blbina pro holky bez nějakého propracovanějšího děje, hlavně že jsou tam svalnatí, krásní alfové (což je podle mě úplně debilní překlad pro alfa samce). Jediná postava která vypadala že bude alespoň trochu zajímavá chcípla. Kniha je plná dogmat a feminismu, kdy hlavní hrdinka poráží sama alfa samce, jmenuje se Mercedes (chechty chechty) a vlastní autodílnu. (BTW v ČR když jsem já chodil do školy, tak se holka nemohla stát automechaničkou :D ) Prostě je vidět že muži a ženy mají úplně rozdílný názor na to co je kvalitní literatura. Ale jak jsem říkal, mělo to být v oddělení dívčí romány. Není? Tak šup jednu na měsíc vyjící hvězdu a ubezpečení, že další díly číst nebudu.... celý text
Zpěv straky
2022,
Dana Beranová
No... že prej ,,Zaklínač v sukni.." To jsem se zasmál, až jsem z toho dostal průjem holky, to vám teda povim. Pod komentář od soupik2012 se můžu podepsat. Kniha je psaná jednoduchým až bych řekl infantilním stylem ála dětičky těšte se na pohádku bez nějakého širšího ekonomicko-politického propracování a s neustálím vysvětlováním jasných věcí. To by bylo samozřejmě v pořádku, nic proti, byla by to prostě další knížka pro děti. Jenomže paní autorka to těžce zazdila tím, že tam úplně nesmyslně, ale opravdu podle mě nesmyslně a hlavně násilně narvala scény s hvězdičkou. Kdyby byl příběh vyprávěn v dospěláckém stylu a sem tam by se objevila drsnější scéna, proč ne, ale takhle jsem si pokaždé říkal wtf? Jako například se hlavní hrdinka chová celou knihu velice cudně, hýčká si vztah s kovářem a vychutnává si okamžiky kdy je v jeho blízkosti (její 33 let prej, chechty chechty..), aby pak BUM roztáhla nohy úplně random týpkovi kterej nemá v ději žádnou další úlohu. Na audiotéce si pár uživatelů stěžovalo, že je kniha špatně narežírovaná. Ne je špatně napsaná. Protože paní autorka prostě neumí dokončovat svoje povídky. To jste jednu dvě věty po rozuzlení děje v jedné povídce a najednou zjišťujete že už posloucháte další. Další mínus je jak paní autorka vlastně nemá vymyšlený politický kontext jejího už takhle pokulhávajícího světa, kdy dostáváte jenom střípky informací, podle toho jak se to autorce zrovna hodí do krámu. Působí to strašně prvoplánově hodně to kazí dojem z knihy. Stejné je to pak se vztahem s její ,,matkou,, který je o to víc schizofrenní, potom co se dozvíte v druhé knize. Když tady čtu bláboly typu ,,krásně propracovaný svět.." nebo ,,Dana Beranová má skvělý talent na vytváření světa..", tak je mi pláče přiznám se. Pak je tu kouzlení... nebo spíše náhodné dělání věcí, které je přímo úměrné tomu, jak se to opět autorce hodí do krámu. Jednou totiž naše milá Henika dokáže pohnout řekou, aby další scéně nedokázala zastavit vnitřní krvácení. Jak smutné, fňuk fňuk. Celkově to působí hrozně pitomě, kdy je hlavní hrdinka až nechutně sluníčková, hodná a milá a VŽDY musí pomáhat chcá nechcá. Něco jako když si ten jeden idiot veme v dračáku paladina se zákoně dobrým přesvědčením. To je pak peklo, když ten blbec prostě MUSÍ pomoc každému kdo si zrovna řekne, toho v partě nechcete, ale to odbočuji. Prostě je tohle zbytečně zmrvená pohádka, nebo strašlivě dětinská povídková kniha pro dospívající-dospělé, vyberte si. Za mě dvě zmatené hvězdy...... celý text
