Hzjena
přečtené 453
Tanec papírových draků 2: Hon
2023,
Petr Brožovský
Sorry lidi, ale já z toho tedy tak jako vy všichni odvařenej nebyl.... Jednička i přes svojí očividnou vykrádačku Nočního klubu ještě celkem šla. Ano bylo v ní pár děr, hlavní hrdina byl sem tam prostřílenej jak řešeto, aby po pár dnech byl úplně ok, sem tam nějaký ten stereotyp si pan autor taky neodpustil, ale příběh jak takový hlavu a patu měl, párkrát jsem se i zasmál (párkrát jsem i protočil oči v sloup, abych nalil čistého vína) a celkově by se dalo říct, že jsem se bavil. Satanžel u dvojky už mi to tak slavné nebylo. Hlášky mi přišli otřepanější, stereotypy trapnější, děj a hlavní zápletka méně zajímavější. První co mě po poslechu napadlo bylo: Hmmm když pan autor něco nevykradl, ale vymyslel celé od začátku do konce sám, tak už to tak slavné není.... škoda. Přiznám se, že jsem chtěl původně dát tři hvězdy jako u jedničky, ale pak přišla finální bitka a to jsem šel skoro do kolen, jak mooooc mi přišla trapná. Myslel jsem, že trapnou scénu se staříkem v jedničce už nic nepřekoná, ale jak já se mýlil... Asi už na mě leze stáří, ale jestli vám přijde vtipné, když hlavní hrdina použije jako zbraň dildo a navleče se do sado-maso oblečku (nepochopil jsem proč, asi aby to bylo "vtipné") tak vám musí být deset. Za mě dvě silnější hvězdy ¯\_(ツ)_/¯... celý text
Tanec papírových draků
2022,
Petr Brožovský
Mno..... Ano, ano jak zde někteří píší, zavání to Kotletou, Kopřivou, Kulhánkem etcétera etcétera, bla bla bla. Jenomže ono to nejen zavání, ale doslova smrdí Nočním klubem! Opravte mě jestli se mýlím (ale já vím že se nemýlím, protože jsem četl/poslouchal všechno od Kulhánka tolikrát, že to pomalu znám z paměti), ale v Nočním klubu hrstka lidí utajeně bojuje proti zločincům které by jinak zavírali do cel, nebo do ústavů. Některé postavy jsou jenom pozměněné, ale jinak těžce vykradené (specialistka na řízení, specialistka na boj z blízka, dokonce hlavní hrdina je nejlepší střelec v klubu- pardon PSZÚsu... ehm ehm). Poté je Klub vyvražděn někým kdo disponuje nadpřirozenou silou, kdy přežívá ,,jen,, hlavní hrdina, který se chce pomstít. Posléze hlavní hrdina nabyde stejných nadpřirozených schopností, které mu dopomohou se pomstít... Tak co, trefil jsem se? Jenom začátek má delší rozjezd, ale jinak je to poctivá, nefalšovaná vykrádačka. Když pominu výše zmíněné, tak už tak zas tam slavné není. Autor tam má pár míst kdy jsem se musel vyloženě smát jeho naivitě, kdy například týpek s prostřelenou rukou zvedne mrtvé tělo dívky, nebo kdy týpek s dvakrát prostřeleným ramenem a obřím šrapnelem v zádech po pár dnech přefikne dvě vysokoškolačky. Vím má v těle jakési udělátko, které mu dost pomáhá, ale super regenerací nedisponuje (to až později, ale pan autor na to asi zapomněl). Na druhou stranu audiokniha má výhodu toho, že ji namluvil sám autor, takže je dosti poslouchatelná a povedená, tudíž když ji odpustíte pár děravých míst a očividnou vykrádačku, tak se u toho i pobavíte. Za mě bylo hodnocení těžké, za začátku jsem chtěl dát čtyři hvězdy, pak jsem zjistil to s tím Nočním klubem a chtěl jsem dát jednu-dvě, potom jsem doposlouchal i druhý díl, uklidnil jsem se a nakonec dávám tři jen tak tak blikající hvězdy. Musím ale podotknout že u dvojky půjdu o jednu níže....... celý text
Medvědín
2017,
Fredrik Backman
Je pravda že okolo pana Backmana chodím nějakou dobu a nechávám si ho jako takové cukrátko, které rozbalíte o dlouhém podzimním nebo zimním večeru. Samozřejmě jsem měl určitou představu o čem jeho knihy jsou, už jenom protože jsem viděl Oveho s Tomem Hanksem mi bylo jasné, že se půjde do hloubky a sem tam slzička ukápne. Musím se přiznat, že jeden z důvodů proč jsem odkládal sérii s Medvědínem byl, že opravdu bytostně nesnáším hokej a fotbal. Vůbec nepobírám ten hype okolo a vůbec... Prostě nedokážu být stádový člověk a jako další z milionů chudáků fandit hrstce milionářů co se honí za kulatým nesmyslem. Jistě, hrdinové z této knihy nejsou žádní milionáři a fandí jim ,,jenom,, jedno město, ale stejně...No každého věc. Naštěstí autor dokázal skvěle nastínit tu fanatickou stránku, kdy určitým sportem žije v podstatě celé město, takže buď miluješ hokej, nebo tě nahého pošlou do lesa :D Samozřejmě přeháním, ale ne moc. Při četbě/poslechu jsem měl trochu pocit jako u Kingovek. Moc se mi líbila propracovanost všech charakterů, kdy máte pocit, že by každý jeden z nich byl opravdový člověk. Jako třešnička na dortu se v příběhu objevila, nebo spíše jen povykoukla homosexualita a bylo to opět velice realistické a mě jako homosexuála to pohladilo na duši, protože dokonce znám jednoho kluka, který to měl přesně tak jako Benjemin. Abych jenom nepěl ódy, tak se musím přiznat, že jsem čekal o trochu víc. Nevím jak to popsat, slzička se párkrát drala, celkově to bylo výborně propojené a konec zajímavý, ale asi protože se slzička jen drala a neukápla, možná protože to bylo o hokeji byť sebelépe podané, ale stále o hokeji mě to nevzalo tolik, jako jsem čekal. Každopádně je to skvělý počin který mohu jen doporučit. Krásné ledové čtyři hvězdy.... celý text
Sociopat
2024,
D. B. Peck (p)
Jsem po dlouhé době mile překvapen. O to více, že se jedná o počin české autorky. Nemějte mi to za zlé, ale v drtivé většině knih od ženských autorů je prostě cítit ženská ruka....Přijde mi že si prostě ženy nedokážou pomoc a musí do svých děl přidat alespoň trochu feminismu, emancipace, nebo spanilých tváří a oříškových očí... Možná proto dostávají pitominy typu Měsíční píseň, nebo Naslouchač tolik hvězd. Kniha začíná sezením u psychologa kdy se čtenář dozvídá o hodně brutálním dětství hlavní hrdinky, aby nás autorka naladila na správnou notičku a připravila si cestičku k pozdějšímu ději. Děj jako takový při prvním pohledu působí nekonzistentně, protože je ve formě retrospektivních flashbacků a skoků do ,,přítomnosti,, kdy ani ta přítomnost není zcela ,,přítomná,, ale závisí na době kdy se hlavní hrdinka zrovna vrací k následujícímu flashbacku. Pro někoho to může být trochu zmatečné, ale mě to smysl dávalo. Autorce se také krásně povedlo načrtnout mysl psychopata/sociopata, který pozbývá vyšších citů a empatie, proto má problémy s někým soucítit, ale díky tomu nemá problém v kariérním růstu. Každý psycholog vám potvrdí, že drtivá většina vedoucích, ředitelů, managerů atd. jsou psychopati, protože kdyby to tak nebylo, tak by je jejich práce rozdrtila. Ale to odbočuji. Jedinou výtku kterou mám a za kterou strhávám jednu hvězdu je pasáž z pohledu detektiva Samuela. Podle mě je zbytečná, nebo spíše moc dlouhá. Měla to být jen závěrečná třešnička na dortu, kdy se čtenář dozví, že Emma je tedy celou dobu sociopatická vražedkyně a posedlost detektiva ho přivede na práh a za práh uvědomění, že on je stejný. Celkově se mi kniha líbila, hlavně zpočátku byla hodně brutální a nebýt toho konce, tak dávám plnou. Takhle vyfásne o nic horší čtyři nestydaté hvězdy.... celý text
