InaPražáková
přečtené 699
Polda
2003,
Zdena Frýbová
Postupem času jsem měla pořád silnější pocit, že čtu autorčiny osobní dvě minuty nenávisti. To samo o sobě není špatně, když se emoce vrhne na papír, nechá odležet a seškrtá, může vzniknout živelná výpověď o době. Tady to ale působí, že racionální autocenzura neproběhla, prostě se vyřizují účty s amorálními, zženštilými podnikateli, padni kam padni. Pravděpodobnost je vedlejší, charaktery postav se ohýbají, jak se zrovna hodí, ale na konci je to mocné zadostiučinění, že za nás někdo hodil kamenem.... celý text
