Ing.Heinz
přečtené 318
Memento
2008,
Radek John
Memento je přesně tou z knih, které máte sto chutí opravdu pořádnou silou hodit na zeď. A je to tak jenom dobře! Pokud vám nechybí trocha empatie, u příběhu se skoro až vztekáte, nic nechápete, cítíte jen bezmoc. John geniálně vystihnul atmosféru prostředí kolem narkomanů. Nebo se minimálně dokázal trefit do názoru čtenářské obce. Chtě nechtě musím souhlasit s jedním z příspěvků, že by tato kniha mezi povinnou či doporučenou četbu na středních školách měla být zařazena. Takovýto náhled by jistě dokázal přesvědčit alespoň zlomek lidí, že nic z toho opravdu za to nestojí...... celý text
HHhH
2010,
Laurent Binet
Román o autorovi, jak píše svůj první román. Poměrně netradičně pojatá skladba, na druhou stranu velice vhodně a čtivě. Autor svými odbočkami dokáže čtení zpříjemnit, ale hlavně odlehčit. Naproti tomu ale rozhodně nijak nesnižuje odbornou úroveň díla. I když pravda, některé pasáže jsou trochu přibarvené... Kdyby nějak podobně vypadaly moderní učebnice, děti by se jistě do školy připravovaly raději, dospělí by knihu otevřeli daleko častěji a výsledkem by byla bystřejší populace, než které jsme bohužel svědky. Kniha vám zpříjemní několik večerů, poznatkově obohatí, ale zároveň dodá trochu toho ztraceného vlastenectví. Na jejím konci si čtenář znovu uvědomí, jak někteří lidé bojovali a co dokázali obětovat za naši zemi. Možná bychom si jí vážili trochu více sami i dnes... Samozřejmé totiž není vůbec nic.... celý text
Vítěz je sám
2009,
Paulo Coelho
Mnohokrát mě v průběhu knihy napadlo, jestli sám autor nepropadl tomu, co nejvíce kritizuje - marnivosti. V pasáži, kdy by si "Celebrita ráda v klidu sedla a přečetla dobrý román" mně šlo na mysl opravdu jen to, za jak dobrou knihu vlastně Paulo považuje tu svou. Ta totiž obsahuje takové množství velkých i rádoby velkých myšlenek, že knihu úplně degradují do něčeho neskutečněho malého a prvoplánového... Na té druhé straně musím připustit, že se tu našla řada pěkných citátů, které jsem si poznamenal. Každopádně je mi více než jasné, že po Coelhovi v knihovně hned tak znovu nesáhnu...... celý text
Ztracený symbol - Speciální obrazové vydání
2010,
Dan Brown
Je to kniha napínavá, kniha zábavná, v jistém smyslu slova se člověk něco i dozví. Zároveň je to však kniha zbytečná, špatná. Už to tu napsala spousta lidí. Nejprve si vás Brown chytne na háček, vy čtete, čtete, chvílemi ani nedýcháte. No a pak se stane, že knihu dočtete. Sotva vás pak může netrefit myšlenka: "A co jako?" Ona ta kniha vlastně nemá konec. Je tam nastíněna spousta otázek, no jejich odpovědi jsou poněkud..., nedotažené. Oni vlastně nejsou. Nejprve se dozvíte, že je to tajemství, které se k veřejnosti nesmí dostat, jinak nastane katastrofa. No nakonec už se zřejmě katastrofa odkládá, protože vám titéž lidé tajemství vyzradí. A co že je to za tajemství? Škoda mluvit. Řada dalších "nebezpečných" informací, které Brown v románu nastíní, se jaksi rozplyne, vytratí. Autor se k nim už nevrátí. Dávám mu za pravdu. Ono se totiž ani není k čemu vrátit... Autor něco začal u Andělů a démonů, vyšlo to. Následně něco opsal u Da Vinciho kódu, vypravěčská linka však zůstala stejná, no a zase to vyšlo. A tak proč to nezkusit znovu? Chyba je jen v tom, že už asi nebylo kde opisovat a Brown to musel zkusit sám. Nic moc nevymyslel, ale kniha se znovu stala bestsellerem. Takže krátké shrnutí. Zlý sen, nepříjemné probuzení. Telefon, problém. Bububu. Bravo, problém vyřešen. Hezký sen. Krásná žena po boku, příběh končí. Nepřipomíná vám to? No jistě, všechny Brownovy romány jsou totiž naprosto stejné...... celý text
