Isew
přečtené 1110
Tři sestry
2005,
Anton Pavlovič Čechov
Moskva jako ideál, místo kde je možné být šťastný. Touha po návratu ke šťastnému dětství. Mluvit o tom, ale nic neudělat a utápět se v nudě a bezútěšnosti. Všichni jen touží a mluví, ale nikdo nic neudělá pro naplnění svých tužeb. TUZENBACH: Touha po práci, můj bože, jak dobře to chápu! Já jsem v životě ani jednou nepracoval. Narodil jsem se ve studeném jalovém Petrohradě v rodině, která nikdy nepoznala práci a nikdy neměla žádné starosti. Pamatuju si, že když jsem přijížděl domů z vojenské školy, tak mi lokaj zouval holínky, já přitom dělal psí kusy, ale matka ke mně vzhlížela s úctou, překvapilo ji, že se někteří lidé na mě dívali jinak. Mě chránili před každou prací. A jen taktak mě uchránili, jen taktak! Přišla doba, valí se na nás na všecky kolos, chystá se zdravá, silná bouře, která už je blízko a smete z tváře naší společnosti lenost, lhostejnost, odpor k práci a prohnilou nudu. Budu pracovat a za takových pětadvacet, třicet let už bude pracovat každý. Každý! ČEBUTYKIN: Já pracovat nebudu. Realismus ruského venkova. Syrový, strohý a tak bezútěšný. Čechov byl mistr.... celý text
Višňový sad
2005,
Anton Pavlovič Čechov
Čechov označil Višňový sad jako komedii. Komedii? Ne je to tragikomedie, kde tragika převládá. Veselého tam není vůbec nic. Trapného a tragického a smutného hodně. Statkářka Raněvská, která ač je finančně úplně na dně, půjčuje a rozhazuje zbytky svého jmění. Panství, které je zadluženo a je nutné ho prodat. Ačkoli Lopachin přichází s řešením, Raněvská se svým bratrem toto řešení odmítají. Višňový sad reprezentuje změnu v životě všech zúčastněných. Neochotu cokoli řešit a žít jak život přichází. Mistrovství Čechova je v tom, že na malém prostor a jednoduchém příběhu vykresluje mnohovrstvené a tragické postavy. Viděla a slyšela jsem několik divadelních i rozhlasových inscenací a ve většině byl Lopachin vykreslen jako záporná, opovrženíhodná postava. Já ho tak ale nevnímám. Nezištně nabízel jediné možné řešení, které nebylo akceptováno a tak se zařídil po svém. Příchod starého sluhy Firse do opuštěného domu byl vyústěním tragikomického děje.... celý text
Křižáci II
1959,
Henryk Sienkiewicz
Tuto knihu jsem poprvé četla na střední škole. Byla jsem nadšená. Romantika, láska, rytíři, čest. Přečetla jsem oba díly jedním dechem a dlouho se mi tato kniha v myšlenkách vracela. Nedávno jsem se k ní znovu dostala. Byla rozvláčná, chvílemi nudná, předvídatelná a naivní. Kniha zůstala stejná. Změnila jsem se já. Všechno má svůj čas. Vychází mi z toho, že jsou knihy, které skutečně osloví své čtenáře jen v určitém období. To období může být u každého jiné. Pokud však z jakéhokoli důvodu tohle období mineme s tím, že se ke knize vrátíme později, už to nemusí být takové. A vypůjčím si citát z mé oblíbené dětské komedie Ať žijí duchové "Ale kdo to má poznat?"... celý text
Podivuhodný případ dr. Jekylla a pana Hyda / The Strange Case of Dr. Jekyll and Mr. Hyde
2004,
Robert Louis Stevenson
Klub sebevrahů / The Suicide Club
2001,
Robert Louis Stevenson
Z příběhu o mladíkovi se smetanovými dorty jsem byla nadšená. Příběh o lékaři a lodním kufru už tak dobrý nebyl a závěrečné Fiakrové dobrodružství reputaci moc nenapravilo. Princ Florizel z Bohemie mi přišel jako pěkně nafoukaný floutek, kvůli kterému přišel o život nevinný člověk. Plukovník Geraldine obětuje pro nafoukaného prince svého bratra a Silas Scuddamore je šmírák. Jedna nesympatická postava za druhou. Téma je vážně skvělé a škoda, že ho Stevenson nezpracoval trochu obšírněji a jiným směrem.... celý text
Pygmalión
2007,
George Bernard Shaw
Kdysi na střední škole jsem si Pygmalion přečetla poprvé a uchvátil mě. Samozřejmě mě neminul film My Fair Lady a ani několik divadelních zpracování. Věděla jsem, do čeho jdu a přesto jsem byla vždy překvapená, jak každý režisér uchopil látku trochu jinak. Shaw nezamýšlel Pygmalion jako love story. Naopak. Vůbec se mu nelíbilo, pokud to tak někdo inscenoval. A já s tím naprosto souhlasím. Emancipace Lízy je mnohem nosnější téma než to, že by si Líza s Higginsem v závěru padli do náruče. Z mého pohledu by tento konec celou hru degradoval. Není to hra jen o jazyku, ale o tom, jak je vnímáno postavení muže a ženy. A není to ani o tom, že Higgins je stroj bez emocí. Evidentně k Líze chová city a Líza k němu, ale ani jeden z nich nechce ustoupit ze svých představ o životě. Je to mistrovské dílo.... celý text
Obchodník s deštěm
1957,
N. Richard Nash (p)
Bill Starbuck, dokáže prodat cokoli. Přináší sny a touhy. Snílek, který vidí svět, takový jaký by měl být. Zamíchá s osudy jedné rodiny. Kdysi jsem tuto hru viděla v představení Mladoboleslavského divadla a byla jsem nadšená. Před pár dny jsem viděla představení na prknech Vinohradského divadla. Znovu a znovu oceňuji, jak je hra i po tolika letech stále živá a i dnes má co říct. Ráda jsem se k ní zase vrátila. Ještě dlouho ve mně bude rezonovat.... celý text
Tramvaj do stanice Touha / Kočka na rozpálené plechové střeše / Noc s leguánem
2003,
Tennessee Williams (p)
Domeček pro panenky (Nora)
2013,
Henrik Ibsen
Musím vyseknout hlubokou poklonu Henriku Ibsenovi a znovu zkonstatovat, že je to jeden z nejlepších dramatiků všech dob. Jeho Domeček pro panenky je syrový, přesný, naturalistický a na tehdejší dobu velmi odvážný. Když jsem se s Norou setkala během středoškolských studií poprvé, dala jsem 4 hvězdičky. S tehdejšími zkušenostmi jsem ji ani nemohla ocenit tolik, jako později. Teď jednu hvězdičku přidávám. Napsat a uvést takto odvážné dílo v té době, no klobouk dolů. Nedivím se, že se v tehdejší, muži ovládané společnosti, setkalo s velkou kritikou. Postavení žen před válkou bylo mizerné. Ženy nemohly studovat, svobodně žít a často mít ani vlastní názor. Od toho na světě byli muži, kteří jim říkali, co mají a nemají dělat, co je pro ně dobré a co není. První světová válka tento stav změnila a ženy si od té doby své místo na světě postupně hledají. Henrik Ibsen dokázal popsat zlatou klec, která Noře vlastně vyhovuje. Občasné ústrky a manipulace jejího manžela bere jako projevy jeho lásky a nezamýšlí se nad tím, že pro něj je pouze panenkou na hraní a ozdobou domácnosti. Po konfliktu, kdy pochopí, jaký její muž je a že vlastně i ona se ke svým dětem chová tak, jak on k ní, dojde k prozření a překvapivému závěru. Jak se mohla naivní a hloupoučká Nora z prvního jednání přeměnit ve svobodnou a emancipovanou ženu ze závěru díla? A v tom právě tkví síla Ibsena. Postupnými malými náznaky a krůčky ukazuje, jak Noře dochází, v čem a s kým vlastně žije. Torvaldův výbuch vzteku a příkazy a zákazy, které na Noru vychrlí, když si myslí, že je ohroženo jeho postavení, konečně Noře otevřou oči a pochopí, že žila v iluzi s mužem, kterého vůbec nezná. Silné.... celý text
