Izi167 Izi167 přečtené 127

Poslední

Poslední 2017, Alexandra Oliva
3 z 5

Takže. Co k tomu dodat. Vzdáleně, naštěstí, to může připomínat nynější nastalou situaci, nicméně o to právě teď nejde. Začnu asi technickou stránkou knihy, to bude nejsnazší a nejrychlejší. Co se textu týče, je bezchybný. Nenašla jsem jediný překlik, ani nic podobného, co bych mohla vytknout. Obálka je moc povedená, k příběhu i docela sedí, a nic konkrétního o něm nevypovídá, co by se člověk nedozvěděl z anotace. Na můj vkus však bylo kostrbaté rozestavění kapitol, kdy se střídala chronologičnost. Na druhou stranu to chápu. Po úplném dočtení a zpětném zamyšlení se, mi to dává tak nějak smysl. Celkově se kniha jako taková četla docela hladce. Přejdeme-li plynule k dojmům z příběhu, jsem nějaká nesvá. Nemůžu se rozhodnout, co si o příběhu vlastně myslím. Čtení mi trvalo déle, než bych od tak "tenké" knihy očekávala. Z toho lze vyvodit, že osobně mě do sebe nevtáhla, občas jsem se musela chvíli přesvědčovat, že ji opravdu chci znovu otevřít a ve čtení pokračovat. Zoo mi občas přišla až příliš paličatá, takže jsem s ní zrovna dvakrát nesoucítila. Teda až na závěr s postelí a posledními komentáři, to jsem uronila i nějakou tu slzičku. Na závěr vidím další osud knihy tak, že ji propůjčím pár rodinným příslušníkům k přečtení při dlouhých chvílích, a pak poputuje do knihovny, kde bude dělat radost mnohým jiným a vděčnějším čtenářům.... celý text


Návrat z temnoty

Návrat z temnoty 2013, Liz Coley
4 z 5

Upřímně, neměla jsem příliš velká očekávání, spíš jsem po knize v knihovničce sáhla proto, že jsem ji chtěla zařadit na přečtenou polici, a začít tak konečně plnit prázdninové předsevzetí. Nicméně mě velmi mile překvapila. Anotaci jsem četla před pár lety, když jsem ji kupovala, teď jsem se nechala svým způsobem překvapit, takže jsem vlastně netušila, do čeho jdu. Od začátku jsem tím pádem neustále byla v mylných "koncích", kdy se mi hlava snažila předpovědět, co a jak se stane, jak to dopadne, atp. O to větší radost z toho mám, protože jsem se vlastně téměř v ničem netrefila. Z technického hlediska je knížka naprosto v pořádku, snad jen dvakrát někde vypadlo slovíčko, ale to se dá pochopit, není to sto stránková knížka, takže nemám co vytknout. Snad jen obálka se mi úplně netrefila do vkusu, ale tak to je věc druhá. Několikrát jsem se přesvědčila, že obálka vážně není všechno. Jednu hvězdu ubírám jen pro takovou mou rezervu, kterou si šetřím na srdcovky. Čtyři jsou zasloužené, klidně bych dala i čtyři a půl. Postavy jsou relativně všechny sympatické, nejednou jsem měla co dělat, abych nezačala křičet vzteky, jak jsem občas soucítila. Žádná se mi však nevryla do srdce natolik, abych si i za pár let vzpomněla na Ange, nebo Sama, nebo Liv, a řekla si: "Jo, tak to si chci připomenout."... celý text


Pozorovatelka

Pozorovatelka 2019, Anna Bright
2 z 5

Pozorovatelka rozhodně nepatří mezi knihy, které si musíte zamilovat. Ona spousta komentářů je k ní také dost skeptická. Bohužel musím přiznat, že oprávněně. Říct, že mě zklamala by asi bylo hodně silné tvrzení - poněvadž jsem se napřed mrkla na pár komentářů, i když jen nerada. Dle mého názoru by se člověk neměl nechat ovlivnit komentáři a přístupy druhých. Na druhou stranu je však pravda, že v leckterých případech není na škodu informovat se lehce předem a pak nebýt tak moc zklamaný, - ale co si budem, dvakrát nadšená z ní také nejsem (mnozí příbuzní jsou mi svědkem). Co se technické stránky týče, vyskytla se sem tam korekční chybička, ale jen v tak malém počtu, že by se to dalo považovat za zanedbatelné množství. Z hlediska obsahu - no, to už je jiná. Nemůžu úplně souhlasit s některými komentáři, které jsou příliš skeptické a považují autorku za "vykradačku pohádek", protože to by pak všichni spisovatelé byli svým způsobem vykradači. Slečna Bright se, stejně jako osmdesát procent jiných, jen nechala inspirovat, propojila známé s novým, a troufale nám předložila knihu plnou romantiky, podlých skutků, mladé naivity a (to musím uznat) nečekaných zvratů. Mohla bych dílo přirovnat k jiným, mnohdy o dost zdařilejším dílům, stejně tak bych ale mohla jen napsat esej o tisíci slovech pojednávající jen o názvech knih, které se byť počátečním "Bylo nebylo" podobají, a vyšlo by to nastejno. To ale dělat nechci. Chci jen budoucí čtenáře (kteří se nechají unést názory druhých v komentářích) upozornit, že pokud čekají skvost v podobě druhého Shakespeara, převtělení Orwella, nebo snad nový svět od Rowlingové, pak je Pozorovatelka asi trochu zklame. Ale pokud si jen chcete přečíst nějakou oddechovku, skoro až jednohubku, a nevadí vám možná až přemíra klišé, pak je tato kniha pro Vás.... celý text


Protivníci

Protivníci 2019, Marissa Meyer
3 z 5

Abych pravdu řekla, četla se dobře. Snad každá kniha je ze začátku trochu nudná, než se do ní čtenář dostane, a ani Protivníci nejsou výjimkou. Avšak následně mě dokázala celkem slušně vtáhnout a tvrdošíjně držet, dokud jsem stránky nezaklapla. Nicméně nelze přehlédnout fakt, že ač jsem se ještě nepodívala, kdo přesně je zodpovědný za korekturu textu, jediné, co dotyčnému zaměstnanci v odpovědném nakladatelství můžu doporučit, je zapnout si korekci ve Wordu, nebo si zopakovat pár hodin ze školy. Uznávám, že kniha je to obsáhlá, ale pak mi tedy někdo řekněte, proč kupříkladu Bouře mečů na svých stránkách neukrývá jedinou chybičku - co se jazyka českého týče. Abych se ale nezaobírala jen technickou stránkou díla.. Těžko posoudit, jestli byl příběh natolik originální, že jsem spoustu událostí nečekala, nebo jsem jen vnitřně potlačila zlozvyk snažit se předvídat následující slova. S klidným srdcem však můžu říct, že konec mě z hlediska obsahu nehorázně rozčílil a nemůžu se dočkat, až vyjde poslední díl. To možná zní trochu přehnaně - nemůžu se dočkat, až se dozvím pokračování, ale asi bez toho vědomí dokážu žít.... celý text


Čtenářka

Čtenářka 2018, Traci Chee
4 z 5

Jedna z předností knih jsou šifry, které autorka (později i překladatelé) mistrně zakomponovala do díla. To bohužel nemění nic na faktu, že jsem z té knihy nějaká nesvá. Pořádně nevím, co si o ní myslet. Četla se mi opravdu dlouze - naše místní knihovna se pyšní dvouměsíční výpůjční dobou, a já i tak byla nucena si dobu prodloužit, protože nerada nedočítám knížky. Když jsem se do ní zabrala, šlo to hladce, hltala jsem stránku za stránkou, trochu se však bojím, že jen kvůli tomu, abych znala další slovo do tajné zprávy. Ale jakmile jsem ji na chvíli zavřela, jen těžce se mi ji zase otevíralo. Postavy mě nijak nechytili za srdce, nevytvořila jsem si žádného oblíbence, ani vyloženě nesnesitelného padoucha. Pravdou je, že toto píši již s odstupem dvou dalších knih, takže mi možná něco vypadlo, ale to jen dokazuje fakt, že mě nijak neuchvátila. Upřímně, jako mnozí jsem si ji vybrala spíše kvůli nádhernému zpracování obálky, spíš než kvůli zaujetí z anotace. Druhý díl jsem si vypůjčila částečně taky kvůli potisku, ale převážně jsem se chtěla dozvědět, jak to bude pokračovat. Jak se Lučištník vyrovná se stíny minulosti, a jestli spolu se Sefií porazí tyrany. Nicméně teď, po dalších příbězích z úplně odlišných světů, držím pokračování v ruce a napadá mě snad jen "Proč bych ji měla číst?". To pak o něčem vypovídá. Samozřejmě nikoho nechci odrazovat, dále pod mým příspěvkem, později i v hromadě dalších nad ním, se mnoho čtenářů/ek shoduje, jak je kniha báječná, jak ji doporučují a těší se na pokračování. Takže už jen dodám - směle do toho a utvářejte si názory sami, na hodnocení cizích nezáleží!... celý text


Renegáti

Renegáti 2018, Marissa Meyer
3 z 5

Upřímně? Asi mi bouchne hlava. Prostě udělá BUM. Teda, ne, že by kniha byla až tak skvělá, jen nějak nemůžu vstřebat všechny ty události, to je celé. Nechci tím ani říct, že je špatná, to ne. Na to, jak je tlustá, se četla velmi hladce, rychle a snad by mohla i krásně, bohužel však byla plná korekčních chyb. Na příběhu to samozřejmě nic nemění, jen to trochu kazilo soustředění a konečné duševní propojení s knihou. Z počátku bych se bez rozmýšlení zařadila mezi Anarchisty, ale postupem času, kdy samotná hrdinka začala více pronikat do tajů Centrály a Rady jsem nabyla dojmu, že nejlepší cestou je být obyčejným člověkem. No vážně, kdo by dobrovolně chtěl mít co do činění s takovým chaosem (ať už na té či oné straně)?... celý text