Izi167
přečtené 127
Trhni si!
2014,
Andrea Kabeláčová
Kniha je opravdu hodně jednoduchá. Na první pohled by mohla svou tloušťkou odradit, ale styl, kterým je psaná, prostě potřebuje roztáhnout. Ani si nevšimnete, že už jste za polovinou, natož na konci. Je pravda, že obsah děje je strašlivě předvídatelný, kolikrát máte chuť položit knížku se slovy, že taková blbost vám přece nebude brát tak cenný čas. A já s vámi souhlasím. Opravdu to není žádné veledílo, které by za každou cenu vyžadovalo pozornost, ale jako uvolnění a oddych od dnešní napjaté doby určitě postačí. Svým vtipem si nemusí získat přízeň naprosto všech, ale své publikum si určitě najde. Z toho plyne: Pokud je vám na nic a chcete rozveselit, dejte knize šanci. Jinak si najděte něco smysluplnějšího...... celý text
Ten den jsem se rozhodl zemřít
2015,
Jonathan Destin
Zásadně nepíši komentáře. Vždy, když se mi něco honí hlavou, nechám si to pro sebe, ale tohle se mi hlavou bude hnát asi ještě příliš dlouho na to, abych to mohla jen tak přejít. Valná část komentářů k téhle knize apeluje na pedagogy, žáky a celkově na školství jako takové, že by se svět měl více zaměřit na šikanu. Souhlasím, že je to závažný problém. Taktéž souhlasím, že by si tohle mělo přečíst větší množství lidí. Avšak to není důvod, proč chci 'přispět' svým názorem. Mě osobně nejvíce mrazí z toho, kolik detailů si Jonathan pamatuje. Nevěřím, že by se autor své čtenáře pokoušel mystifikovat, jen mě prostě udivuje lidský mozek. Minimálně já osobně bych čekala, že při takovém utrpení se bude snažit tělu nějak ulehčit. Že vydá nějaký rozkaz, aby dotyčný omdlel, nebo něco podobného. Nicméně kniha mě téměř pohltila. Ne úplně na sto procent, ale neměla k tomu daleko. A jenom taková rada naprosto vytržená z kontextu pro ty, kteří rádi čtou při cestování vlakem, či autobusem: při cestě nečtěte knihy, které vás nějak pohlcují, ať už naprosto, nebo jen polovičně, protože je velmi snadné přejet stanici, na které máte vystoupit.... celý text