jan8470
přečtené 1155
Andy Weir – Marťan Trochu jiná robinsonáda. „Život je ohromně houževnatý. Těm bakteriím se nechce zemřít o nic víc než mě.“ Mark Watney má ovšem na rozdíl od půdních baterií mnohem víc výhod pro to, aby na rudé planetě kde ho nedopatřením zapomněla jeho posádka nejen přežil, ale také se dočkal záchrany. Nejenom že je zdatným technikem a biologem, ale k jeho výzbroji patří i smysl pro humor a neutuchající touha přežít. Softwarový inženýr Weir pro svou prvotinu zvolil formu deníkových záznamů a to byla rozhodně skvělá volba. Nahlížení přes Markovo rameno takřka hodinu za hodinou s ním čtenáře sblíží mnohem víc než jakákoliv jiná psaná forma. A ve chvíli kdy už by se mohlo stát, že nás Markovi peripetie na Marsu začnou nudit, vstoupí do děje NASA a doktor Vencat který naváže s Markem spojení. A příběh nabere nové grády. Knize mnoho lidí vyčítá, že je plná popisů různých chemických a technologických postupů, které jsou pro většinu čtenářů naprosto nepochopitelné a nudné. Já si však myslím, že Andy Weir tu pomyslnou hranici únosnosti nepřekročil. A to díky tomu, že skoro každá část knihy, která popisuje řešení nějakého technického problému je popsaná spíš jako vtipný návod než suchopárná teorie. On humor a občas až sebeironický nadhled vůbec dávají na první pohled nudné „vědecké“ knize sympatický rozměr. Jedinou, ale za to dost velkou výtku k Marťanovi přeci jenom mám. Chápu, že Mark měl (na rozdíl od Toma Hankse ) přes den spoustu práce s přežitím a dlouhé večery vyplňoval sledováním starých televizních seriálů, čtením detektivek od Agathy Christie a posloucháním hitů z osmdesátých let, ale jak napsal jeden známý: „Usilovně jsem přemýšlel, jak se člověk po dvou letech samoty a stresu na Marsu může ani trochu nezbláznit a nezměnit.“ Tohle a pro některé čtenáře příliš chemických vzorců jsou asi jediné vady na kráse jinak strhující Markovi robinsonády.... celý text
Selský baroko
2011,
Jiří Hájíček
Hájíčkův vypravěčský styl je velice podobný způsobu, jakým vypráví své příběhy Kateřina Tučková. Děj plyne zdánlivě pomalu jako tok řeky Nežárky v parném letním odpoledni. Ale vnímavý plavec (čtenář) vnímá ty temné proudy skrývající se nenápadně pod hladinou. A tady nemluvím jen o té dávný příběh, který genealog Straňanský postupně odkrývá. To je jen jeden z proudů, které Selský baroko skrývá. Druhým neméně temným proudem, je Straňaský a jeho minulost a tím třetím vesnice a její obyvatelé. Musím přiznat, že Jiří Hájíček umí vyprávět a jediné, na co jsem si při četbě horko těžko zvykal, byl autorův filmový a místy až skoro násilný střih. Je zajímavé, že ačkoliv je příběh vyprávěn velice pozvolna, čtenář se nemá šanci nudit. Je to jako s tím horkým letním dnem. Podvědomě čekáte, že přijde bouřka. A i když ji vzdálené hřmění občas připomene, dokáže vás (až přijde) vyděsit k smrti. Takže i čtenář s hlavním hrdinou prostě zařve „Cože?“ A je překvapením bez sebe. Přitom všechno do sebe zapadá s precizností švýcarského strojku a žádná část soukolí nezaskřípe. A poselství? Jiří Hájíček, (Tak jako třeba Dominik Dán v knize Uzel) nám ukazuje, jakých zvěrstev se komunistický režim na lidech dopouštěl, ale na rozdíl od Dána nám ukazuje i druhou stanu mince. Po dočtení knihy jsem měl pocit, jako by nám autor chtěl říci. „Ne všechno bylo černobílé, ne všemu můžete rozumět, ne všechno musíte pochopit. A toho si vážím na Selském baroku možná více, než obrazu který nám o lidech na vesnici podává.... celý text
Krvavé Vánoce
2021,
Vlado Ríša
Rozsahem nevelká, přináší tato antologie výborné povídky skvělých domácích autorů, kteří vám ukážou Vánoce v trochu jiném světle. Renomovaní autoři jako Neff, Mostecký či Lukačovičová v ní však září více než jiní.... celý text
Hvězdní vandráci
2015,
Vlado Ríša
Hvězdní vandráci, nebo také šmejdi (jak se jim hanlivě přezdívá) šmejdí vesmírem a hledají artefakty z opuštěných vesmírných korábů, stanic a planet. Nebo si hledají příležitostnou práci jako přepravci pašovaného zboží. Vandráci musí mít obchodního ducha, aby mohli své nálezy co nejvýhodněji prodat na černém trhu a ostré lokty, aby dokázali přečůrat konkurenci. Vesmírní vandráci zabíjejí jen, když opravdu jde o holý život nebo pomstu. Na druhou stranu je tady Jarmil Mařák, smolař, druholigový bojovník ve válečných robotech a neskutečně naivní mladík, který se shodou okolností stává členem posádky vandrácké lodě Jarní Kráska. Ale Jarmil není žádný vandrák a vesmír je krutý a temný. Kdo by čekal od Vesmírných vandráků sci-fi ekvivalent ke Stalkerovi, asi by byl zklamán. Příhody Jarmila Mařáka jsou spíše mixem dobrodružných příběhů o hledání pokladů a střílečkou se špetkou svérázného a dost specifického humoru. Úvodní kapitola (jakési intro jaké známe z filmů o Indiana Jonesovi) je nejen seznámením s hlavním „hrdinou“, ale i ukázkou klasické vesmírné pokladovky. Neznámá planeta a hledání artefaktů jsou zde vylíčeny velice čtivě. První půlka knihy je naopak sci-fi střílečkou, kde jsou zachyceny Mařákovy boje v arénách. Musím přiznat, že tato část knihy se mi četla ze všeho nejlépe. A to překvapivě ne díky milostné zápletce, která mi přišla ryze účelová. Druhá půlka knihy se vrací k původní „stalkerské“ lince a seznamuje čtenáře nejen s dalšími mechanismy Mařákova vesmíru, ale i s temnou historií postav. Zároveň nám ukazuje přerod naivního a mnohdy až sebelítostivého mladíka v někoho, kdo se v krutém vesmíru neztratí. Svou „starosvětskou atmosférou“ mi Vandráci připomínají staré dobrodružné knížky jako byly Planety smrti nebo Nemesis z hvězd kterým člověk právě pro to dobrodružství rád odpustil nějaké ty technické chyby či nelogičnosti. To všechno je okořeněno vtipnými popkulturními odkazy (nejen na Hvězdné války), ale především odkazy na česko–slovenské reálie. Ty mne velice potěšily, protože dodávají knize netradiční a velmi příjemný šmrnc. Co mě naopak nepotěšilo vůbec, je velké množství chyb, které mi kazily požitek ze čtení. Myslím si, že každá kniha si zaslouží svůj díl korektorské a redakční péče a Hvězdným vandrákům se podle mého soudu nedostalo ani té minimální. „Z kanónu v Rustamově levé ruce Rustama vylétla zlatá jiskra…“ (Vlado Ríša – Hvězdní vandráci, strana 19) Ale navzdory tomu jsou Vandráci příjemnou vesmírnou střílečkou, u které si čtenář odpočine od všech těch velikých a skvělých space oper jako jsou Algor, nebo Mycelium. A to není zas tak málo.... celý text
Kniha hřbitova
2008,
Neil Gaiman
Kniha hřbitova, která získala například ocenění Carnegie Medal, je určena především mladším čtenářům. Nicméně dobrodružný příběh o dospívání a hledání svého místa na slunci zaujme i mnohé dospělé. Protože ozvěny Mauglího a Knihy džunglí i filmů Tima Burtona z ní dělají ideální vstupní bránu pro ty, kteří Gaimanovy světy doposud nenavštívili.... celý text
