Jana283
přečtené 2112
Slavnosti sněženek
1978,
Bohumil Hrabal
Myslím, že k Hrabalovi musí člověk dozrát. To, co mi v -nácti připadalo jako „žvanění“ bez hlavy a paty, mne teď nadchlo svou poetikou, laskavostí a lidstvím. Přečteno po návštěvě Kerska a Hrabalova domečku, takže jsem si vše dokázala zasadit do kulis tohoto stále poetického místa.... celý text
Návrat
2025,
Petra Dvořáková
Tohle je první kniha Petry Dvořákové, která mne vůbec neoslovila. Vrány, Zahrada, Poupata – to všechno byly úžasné niterné a nezapomenutelné čtenářské zážitky. Návrat tak nějak klouže po povrchu. Vím, že autorka má s životem v klášteře osobní zkušenost, takže jsem čekala fakt hlubokou sondu, ale připadalo mi, jako by to bylo napsané na objednávku (včetně té LQBT linky) O hlavní hrdince (respektive o jejím vnitřním životě) jsme se vlastně nic nedozvěděli. O ostatních řeholnicích už vůbec ne. Nebo tak nějak divně. Nepochopila jsem, proč tato kniha byla napsána, pro koho a co chtěla sdělit. Chvílemi jsem si říkala, že to snad ani PD nemůže být autorkou... Zklamání.... celý text
Kojící Spock
2024,
Klára Svobodová
Pokračování Těhotného Budhy jsem si musela přečíst. V teple pod peřinou a za každou větou s poděkováním osudu za dvě zdravé děti a s držením palců Kláře i Serafíně. Je úžasné tohle všechno zvládnout a obdivuhodné najít sílu vyslat o tom pozitivní poselství. Protože: "Možná, že to světlo, ke kterýmu nevědomky jako můry směřujeme, jsou jiskřičky naděje těch, co to odmítli vzdát před námi."... celý text
Píseň pro Kateřinu
2025,
Robert Kapal
Líbezná knížka. Krásná po grafické stránce. Milé čtení na jeden večer. Ale nic překvapujícího...
Hovory s mámou: Intimní rozhovor dcery s matkou dokumentaristkou
2024,
Hana Třeštíková
Hodně pozitivní čtení. Možná až trošku sterilní, protože život má i své propady. Ale četlo se to hezky. Mám dokumenty paní Heleny moc ráda i knihy jejího manžela a celkově jsou to - celá rodina - všichni velcí sympaťáci.... celý text
Otec Bůh a matka Láska
2024,
Cecílie Jílková
Samozřejmě, že jsem byla na knihu dcery spisovatelů Lenky Procházkové a Ludvíka Vaculíka zvědavá. A nevadilo mi ani, že podstatnou část knihy tvoří jejich texty. Nakonec jak sama autorka přiznává: „Bezostyšně tedy svoje předky vykrádám. Však je to moje genetické, kulturní i faktické dědictví.“ Jinak to tedy byla jízda, protože syrově upřímná zpověď Cecílie o její cestě 90.léty v ruku v ruce snad se všemi dostupnými drogami byla hodně drsná. Je obdivuhodné, že to všechno nejen přežila, ale dokázala se s tím poprat a žít dál, i když jí život připravil mnoho dalších překážek, které bylo třeba zdolat.... celý text
Zuzana Čaputová: Neztratit se sama sobě
2024,
Erik Tabery
Je to člověk, kterého bych přála mít za přítele. Vzdělaná, inteligentní, citlivá, empatická… Obětavost a morálka dnes jako by do politiky nepatřily. Ona dokázala, že je to možné. Že slušnost neznamená slabost. Je to velmi silný člověk. Jaká škoda, že je spíše pohádkovým zjevením než normou. Kniha končí větou: „Mé milované Slovensko, bylo mi ctí ti sloužit.“ Věřím tomu a doufám, že paní Čaputová skončila službu prezidentky, ale bude se dál objevovat ve veřejném prostoru a inspirovat nás a dodávat sílu a odvahu. Děkuji jí i panu Taberimu za tuhle krásnou a potřebnou knihu. „ …mít odvahu nevědět, případně nemít potřebu někoho pořád soudit, dávat nálepky. Pokud jde o skutky druhých, v tom jsme úplní mistři, přičemž vůbec netušíme, co všechno předcházelo tomu, než člověk dospěl k rozhodnutí nebo k nějakému závěru.“ „Místo abychom pozorovali, poznávali, tak rychle posoudíme, obžalujeme a odsoudíme. Rozleptáváme se navzájem. V tomhle bychom měli ubrat, být k sobě velkorysejší, povznést se nad názorové rozdíly, obzvlášť když máme názorovou shodu. “ „Mám pocit, že právě kvůli sítím se u velké části lidí rozšířil pocit, že se všem vyznají, přibylo nepřiměřené sebevědomí, sdružování se se do názorových kmenů, přičemž lidé s jiným názorem jsou nepřátelé.“ „Ale když si někdo musel svou odbornost oddřít, tak ví, co znamená být odborníkem v jiném oboru.“ „…všechny nálepky nám dávají lidé zvenku, kteří nás neznají. A víc vypovídají o nich než o nás. “ „Zlo se nedá porazit bojem, protože ho tím bojem umocňujeme. Zlo se dá porazit tím, že budeme rozšiřovat prostor dobra. “... celý text
Hájemství: Příběh kluka z pohřebky
2024,
Daniel Krejčík
Daniel je určitě moc hodný, laskavý a empatický člověk. Pro mne to ale bylo hodně přeslazené čtení. Nevím. Té lásky v každé druhé větě bylo prostě moc. Je dobře umět city pojmenovat, ale nadužívání může vést k určité devalvaci. Ale určitě je dobře, že takové knihy vychází a některým lidem mohou pomoci a jiné potěšit. A i to je v dnešní době hodně.... celý text
Kim Čijong (ročník 82)
2019,
Čo Namdžu
Jak mi byla Kim Čijong blízká ! A celou dobu jsem si říkala, jak by vypadala kniha Mařenka (ročník 82) nebo Anička (ročník 82). Nacházela jsem v tom až příliš mnoho paralel se životem pracujících žen a matek u nás. Tak alespoň už se o tom píše... před pár lety nemyslitelné.... celý text
Těhotnej Buddha
2021,
Klára Svobodová
Je strašné, co osud některým lidem naservíruje, ale obdivuhodné, v jak přínosnou knihu to dokázala Klára přetavit. Smekám klobouk. Tuhle knihu by si měl přečíst úplně každý, kdo má pocit, že se s ním život nemazlí. Dodá vám sílu k boji a nakopne vás jít dál. Děkuji !... celý text
Objektivní nález: Moje nejtěžší mise
2024,
Tomáš Šebek
Mám z této knihy hodně rozporuplné pocity. Moc jsem se s autorem nepotkala. Neoslovil mne. I když příběhy a témata byla hodně citlivá, emoce se nedostavily. Ač v závěru knihy píše, že k jejímu publikování má souhlas své rodiny, připadaly mi některé části příliš intimní.... celý text
Sběrači borůvek
2024,
Amanda Peters
Asi jsem od knihy, která má tak vysoké hodnocení na DK, čekala trochu víc než prvoplánový příběh. Tak jasně, ztráta dítěte je průšvih, ale vše bylo nastíněno v prvních kapitolách, takže dál už se čtenář jen plácá v nepřekvapivě přeslazené borůvkové marmeládě.... celý text