Jana283
komentáře u knih
Tahle kniha ti změní život
Aleš Palán
Aleš Pelán má talent najít zajímavé lidi a klást jim zajímavé otázky. Tahle kniha mne jako knihomolku nadchla, ač není zdaleka jen o knihách. Mne láska ke knihám provází od dětství, a i když nemám jen jednu, která by mi změnila život, znovu jsem si uvědomila, jak mnoho mi četba přináší, co všechno mi knihy dávají, jak důležité je potkat tu správnou knihu ve správnou chvíli a jaké poklady jsou ukryty nejen v mé knihovničce , ale i ve čtenářském srdci. Možná, že i díky Aleši Palánovi mne čekají další milá setkání na mé nekonečné čtenářské pouti.
Dvojí život
Jana Poncarová
Kniha se mi moc líbila. Opět hrdinka dle mého vkusu - hledající odpovědi, pravdu, smysl života a svou cestu v něm... Julii jsem si zamilovala. Ano, takové bylo naše mládí... Snad knihy paní Poncarové dokáží i těm mladším (a vnímavým) čtenářům ukázat jaká byla nedávná historie a jak nedostižné byly tak běžné věci jako dobrá muzika, knihy a také čestní lidé. Děkuji a těším se na další příběhy.
Drak na polní cestě
Jiří Hájíček
Já holka ze vsi milující přírodu jsem se tentokrát s Hájíčkem nějak míjela. Svým způsobem chápu, že lidé se zbavují půdy (což neznamená, že bych to schvaloval). Venkov se vylidňuje, nemovitosti si kupují "lufťáci", už ani ne pro sebe, ale na pronájmy. Mladí lidé odchází do města za dobře placenou prací a snadnějším životem. Vztah k půdě měli jejich dědové, ale už ne rodiče, kdo by jim ho tedy vštípil. Není to chyba jednotlivců. Každý má právo na svůj život. Je mi z toho smutno, ale svůj život bych pro to jako Tomáš obětovat nedokázala.
Tajuplný ostrov
Jules Verne
Verneovky jsem nikdy nečetla. Tuto jsem koupila v audio verzi jako dárek manželovi a pak si s ním vyslechla cestou na dovolenou. Naprosto mne nadchla. Už chápu, že generace kluků Verna hltají. Dobrodružství, ušlechtilost, odvaha, přátelství, um, touha po svobodě…to vše jsem v této knize našla.
Slavnosti sněženek
Bohumil Hrabal
Myslím, že k Hrabalovi musí člověk dozrát. To, co mi v -nácti připadalo jako „žvanění“ bez hlavy a paty, mne teď nadchlo svou poetikou, laskavostí a lidstvím. Přečteno po návštěvě Kerska a Hrabalova domečku, takže jsem si vše dokázala zasadit do kulis tohoto stále poetického místa.
Poslední dům v ulici
Diane Chamberlain
Diana Chamberlainová mne opět nezklamala. Příběh lásky, odvahy, životních zkoušek, hledání a ztrát na pozadí skutečných historických událostí. Událostí, které se odehrály tak nedávno ( 60. léta dvacátého století) a přitom se dnes zdají až neuvěřitelné. Hrdinové, se kterými se čtenář dokáže ztotožnit a prožívat s nimi jejich osudy. Podle mne by takhle měl vypadat román na pozadí nějaké historické události – čtenář vnímá atmosféru doby, je tam a s nimi. Historie není jen kulisou, ale je součástí velkého příběhu.
Dům v Matoušově ulici
Tereza Boučková
Při četbě této knihy se mi chtělo Terezu Boučkovou obejmout. Za to, že tuhle knihu napsala a jak ji napsala. Historie obyvatel jednoho domu se prolíná s naší současností – válka na Ukrajině, terorismus v Izraeli, tragédie na filosofické fakultě. Tohle všechno do této knihy patří. Dějiny neustále zmítají životy obyčejných lidí a stále jde přece o to, jak dokážeme životním výzvám čelit, jak se postavíme nepřízni osudu… Moc dobře napsané. Děkuji.
Přechodné období
Veronika Bálková
Veronika Bálková napsala velmi podařenou knihu z prostředí českého venkova, ze které je cítit velmi dobrá znalost tohoto prostředí a také výborná znalost přírody. To mě velmi potěšilo. Čekala jsem, že to bude trošku detektivní, ale nakonec se jednalo spíše o vztahový román s dobře vykreslenými postavami. I když snažím vyhýbat srovnání stylu různých autorů, tak zde na mne chvílemi dýchla „hájíčkovská“ melancholie. Prostě je fajn, když někdo píše o prostředí, které je mu blízké, a ještě píše hezky česky…
M+B+M: Mašín, Balabán, Morávek
Dalibor Vácha
Knížka je krásná a její četba mě velmi dojímala. Z jejích stránek dýchala tragická a pochmurná atmosféra šedivých dnů protektorátu. Činy „tří mušketýrů“, které ostře kontrastovaly s životem občanů, kteří chtěli přežít a mnozí i za cenu zrady. Co víc zrady za peníze a výhody. O to větší statečnost těch, kteří se nebáli pomáhat. Popisy mučení a poprav jsou velmi syrové a bolavé. Jméno žádného hrdiny by nemělo být zapomenuto. Kolik jich známe? Jak bychom se zachovali my?
Poslední léto
Dorota Ambrožová
Jasně, že nejsou všichni lidé stejní. Ale každá generace má asi nějaké charakteristické rysy, které jsou dány dobou, ve které vyrůstá a formuje se. A myslím si, že Dorota Ambrožová - ať se nám to líbí nebo ne - tu současnou generaci svou novelou popsala velmi výstižně. Neřeší, proč, nepíše obsáhlé rozbory, prostě jen vypráví. Ale je v tom ukryto hodně citu, naléhavosti, smutku a hledání.
Ignis fatuus
Petra Klabouchová
Tři hvězdy za hezkou češtinu a za Šumavu. Kdyby to nebyla kniha PK, jejíž Prameny Vltavy a hlavně U severní zdi mne nadchly, tak by asi zůstala nedočtená. Už začíst se mi nešlo, pak mne to chviličku bavilo, ale těch bludiček, stěhujících se duší, kulových blesků a dalších podivností na mne prostě bylo moc. Přitom ten příběh o tajné vědecké expedici by mne bavil, ale 300 stran strašení a nadpřirozena bylo příliš. Své čtenáře určitě najde a já budu vyhlížet další knihu mé oblíbené šumavské spisovatelky.
Dálnice
Lenka Potůčková
Byla to dlouhá a nudná slohová práce. Táhlo se to jak stavba dálnice. Doufala jsem, že autorka vytěží daleko víc z tématu o rodině, jejíž jeden člen opustil socialistický ráj. Ale zůstalo jen u myšlenky. Z marasmu té doby na mě nedýchlo vůbec nic. Čili tuctový příběh neslaných nemastných figurek bez citů a emocí, který se mohl odehrát kdekoli a kdykoli.
Eva
Verena Kessler
Mít či nemít ? Divná kniha. Neoslovila mne. Hrdinky mi připadaly všechny nereálné.
U jezera
David James Poissant
Tahle kniha mě hodně oslovila. Všechny strachy, které v sobě jako rodiče i partneři nosíme. Kompromisy, bez nichž vztahy nemohou fungovat, tajemství, která všichni máme, lži, nesplněné sny a ztráty, ale také láska a odpuštění. Možná by si tyhle knihu měl přečíst každý rodič, partner i děti, aby mu pomohla pochopit mnohé o vztazích v rodině, které jsou mnohdy tak zraňující, křehké a přesto silné. Finále je laskavé a nadějeplné.
„Celý rok toužil po odpuštění. Ale tohle je mnohem lepší. Tohle je manželství. Tohle je láska. Láska znamená vláčet s sebou minulost – mrtvé děti, polorozpadlé domy, nevěru navěšenou na zádech -, a přesto pokračovat.“
„Mateřská láska: beznadějná, navždycky neopětovaná anebo opětovaná, ale jen jakousi mdlou, zastřenou intenzitou, jako hvězda, kterou pozorujete přes příliš mnoho zrcadel, přes příliš tlusté a zašlé sklo. Jako matka svému dítěti dáváte veškerou svou lásku, protože vaše láska – pokud je ryzí a ušlechtilá a opravdová – byla odjakživa určena k tomu, abyste jí rozdala.“
Kolem dokola
Lucie Hušková
Už prvotina LH Símka mě nadchla tím, s jakou hloubkou dokázala autorka popsat doslova každý záhyb bolavé lidské duše. Druhá kniha Kolem dokola je opět skvělá psychologická sonda dvou lidí, které propojí tragická událost. Zoja způsobila při autonehodě smrt člověka, Marek je syn oběti. Oba se vyrovnávají s touto situací velmi těžce. LH je spisovatelka, která dokáže popsat všední život i pocity a myšlenky svých postav velmi sugestivně, až člověka napadá, zda sama něco podobného neprožila. Co je těžší – odpustit druhému nebo odpustit sám sobě? To je jedna z otázek, které mě při četbě této knihy napadaly.
Orgány nepatří do nebe
Renata Kalenská
Krásná kniha! A důležitá a potřebná ! Vůbec se mi od jejích stránek nechtělo odcházet. Hold skvělým lékařům. Tenhle svět se tak často rád klaní prázdným nádobám, a ti kteří by zasloužili obdiv a potlesk, žijí své po okraj naplněné životy skromně a nenápadně. Chirurg Jiří Froněk je neskutečný borec. Příběhy jeho pacientů jsou dojemné a zároveň plné odvahy a naděje. Velmi mě zasáhl osud novinářky Jany Ciglerové a její dcerušky, ale s jejím postojem jsem souzněla a velmi si jí vážím. Člověk si při četbě této knihy znovu uvědomí, jak velký dar je život, zdraví, rodina… Doporučuji ji všem, je to nesmírně obohacující čtení.
Tichá pošta
Tereza Herzogová
Druhý díl série se mi líbil ještě o kousek víc než první. Byly to takové variace na téma „kolik podob může mít láska“ a všechny byly hluboké, opravdové, plné hledání i sebeobětování. Atmosféra hudebního festivalu, tichých míst plasského kláštera i pohodové chaty Hnípandy opět čtenáře vtáhne tak, že o místech nečte, ale žije v nich.
„Kolikrát mu ještě stihnu říct, že ho mám ráda.“
„Jo, my jsme asi ideální pár, jen jsme se minuli skoro o půl století.“
Schovávaná
Tereza Herzogová
Hezké „holčičí“ odpočinkové čtení na léto. Přitom to není bezduché, jednoduché a prvoplánové. Příběh lásky k mnohem staršímu muži mne opravdu pohltil. Všechny postavy knihy jsou dobře vykreslené a živé, čtenář se stává součástí příběhu zasazeného do koloritu malého městečka s undergroundovým klubem, hospůdkami, bary, antikvariátem i tetovacím salónem. Autorka namíchala vyvážený koktej dojemných a něžných okamžiků s humornými situacemi. Napsáno hezkou češtinou plnou zajímavých metafor.
Kdo šije u Podolské?
Lucie Hlavinková
Zajímavé čtení. Škoda, že autorka zachytila jen dobu, kdy „u Podolské“ šila už jen Marta Gottwaldová a další soudružky. Ráda bych si přečetla celý příběh Hany Podolské, i o vzniku salonu a době jeho největší předválečné slávy. Kniha tak nějak klouže po povrchu. Takový osud - mohl to být velký a silný román.
Ořechy na cukroví
Michaela Kalivodová
Přečteno za jeden večer. Víc času bych tomu asi nebyla ochotná věnovat. Vzpomínky staré dámy, neustále se opakující, bez nějakého hlubšího smyslu. Velmi povrchní.
