Janadvorackova přečtené 1704

Vandrování Pacifikem a okolím 1998, Ota Ulč

Stojí za přečtení. Výlet do exotiky v období, kdy u nás probíhal převrat. Čtení má atmosféru jako při sledování tv dokumentu. Poznáváte věci, které by se vám asi líbily, ale vlastně jste rádi doma. I když... dálky lákají stále.... celý text

Pařížská knihovna 2021, Janet Skeslien Charles

Nudně zpracovaný krásný námět.

Faktor Merde 2014, Stephen Clarke

Tenhle díl jenom ždímá náměty předchozích. Už nic moc.

Jezdci z pastvin 1978, Zane Grey

Pořád se něco děje. Příběh má asi vše, co bych od westernu čekala.

Milostný dopis klínovým písmem 2008, Tomáš Zmeškal

Autoři předchozího komentáře a ti, které uvádí, vystihují dokonale i můj názor. Také se nebudu opakovat. Mělo by mě to bavit, nebavilo. Nenašla jsem v ději nit, které bych se chytla.... celý text

Tisíc bělošek 2017, Jim Fergus

Tragi-komický pohled na soužití bělošek a indiánů v době, kdy se osud indiánů z plání chýlil ke konci. May je kapku jiná. Vůbec není šílená. Její problémek, díky němuž ji rodina umístí jako duševně chorou do ústavu, spočívá ve dvojici rozkošných nemanželských dětí, od nichž je odloučena. V její době se jedná o prohřešek nanejvýš skandální a rodiny se za takové své nemravné členky pochopitelně stydí. Jediné, čeho se jí po roce v ústavu nedostává, je tělesné naplnění, jaksi. Tedy když nepočítá "svého" trýznitele v ústavu, který za ní občas zajde. No a pak je tu dobře stavěný, sympatický kapitán, který jí ledacos objasní, ajaj. Nakonec ale odjede s indiány, jednoho z nich si vezme a žije s nimi... po jejich. Komický styl vyprávění je trochu zastíněn tragédií, která musí nevyhnutelně nastat. Ale jednotlivé charaktery žen i indiánů vás na chvíli donutí na možné hořké konce nemyslet. A co vy, dámy, nechaly byste se vyměnit za koně? Já ne. Museli by přihodit i kravku, ovečku a alespoň dvě kočky.... celý text

Parfém bláznivého tance 1996, Tom Robbins

Jak to napsat... Některé děje si dokážete představit, i když jsou divné (třeba u H.P.L.). Tady jsou jednotlivé scény poměrně jednoduché, ale nedráždí to mou představivost, nepřináší to nic - a to tam například velmi často souloží, muchlají se a vyměšují nejrůznější tekutiny. A stejně mě to nebaví. Místy jsem vůbec nevěděla, kde se příběh odehrává. Krom ústředních postav tam snad jiné nebyly? Prostě velký omyl. Moment, vlastně semene jsem si všimla...... celý text

Ďábelská zubařka 2014, David Walliams

Alfík je pěkné čuně. K zubaři nechodí. Ty zuby, co nejsou bílé, jsou žluté. Ty, co nejsou žluté, jsou hnědé. A ty, co nejsou hnědé, tam vůbec nejsou :). Skandál. A pak do školy dorazí nová zubařka, slečna KOUSAVÁ. Být dítě, vytvoří u mě kniha panické stavy a hysterii už jenom ze zubní pasty :), ty kráso. Doktorka pochopitelně doufá, že jí její práce půjde co nejlépe, ale o dobro pacientů jí moc nejde :). Děti mají proto před sebou horší věc, než noční můru. A to synovec nedávno přišel o další zub a my mu říkali o zoubkové víle... Dětská představivost je úžasná, ale když jste dospělí a víte, jak děsivé "ty věci jsou," se dětským strachům vůbec nemůžete divit :).... celý text

Zloději času 2012, Vítězslav Jareš

To je ale zajímavý soubor lehce mysteriózních povídek, které by se klidně mohly stát :), jů. Protože... kdo ví? Nejvíce mě zaujaly ty, které trochu "smrdí sírou."

V horách šílenství 2010, Howard Phillips Lovecraft

Hororově mrazivé. Aby ne, také v Antarktidě :). Děsíky, prastaré nálezy, propasti, stavby, zdi a labyrinty, hroby, zapáchající mrtvá těla... kusy a kousky mrtvých těl lidí i hafíků :). Samozřejmě i chybějící lidé a hafíci... rozpitvaní tvorové... Miliony a miliardy let staré civilizace, které tu možná, ale spíš asi jo, byly a žily ve světě temnoty, zla a smrti. Nepochopitelné věci, které číhají. Tetelím se blahem. Autorův styl je děsně barvitý, podrobně popisující kdejakou zdánlivě nedůležitou věc tak, že záhy zjistíte, jak důležitá je. A to navíc bez jakýchkoli specifikací. Jakože popíše prastaré kosmické civilizace způsobem, jemuž byste uvěřili, ale neřekne, jaké technologie mohly používat. Protože to říct neumí. Nejen proto, že vědecko-technicky neví, ale protože neříct nic je kolikrát mnohem jasnější. Naznačovat je děsivější, než definovat. Jako... nečte se to úplně samo a rychle, ale stojí za to mít trpělivost, uvolnit se a... jo, abych nezapomněla, pokud možno se raději neohlížejte. Autorovy děsy občas ožívají.... celý text

Merde Impossible 2018, Stephen Clarke

Další díl má špionážní šmrnc. Paul má novou holku, se kterou cestuje po jihu Francie. Každý má navíc svůj vlastní program... Pokud se každému zdaří, co plánuje, může to způsobit jak radost, tak katastrofu. A příběh celou dobu balancuje mezi oběma. Není to nejhorší, i když kapku utahané.... celý text

Zmizelá osada 2011, Karel Klostermann

Ty bláho, ponorková atmosféra se táhne příběhem osady přežívající jednu zimu. Chalupy mají své obyvatele, zásoby potravin a dřeva a také svoje kostlivce ve skříních, tedy pardon, v místnostech, kam v zimě uklidíte mrtvolu, kterou prostě zrovna nejde zakopat. Všudypřítomný sníh občas ucpe větrací "ďoury," i komín asi a místnost je plná čmoudu. Tak chlapi musí vylézt ven a všecken ten hnus odházet. Ale mezi lidmi je něco, co se jen tak odházet nedá, totiž když si malá komunita, kde každý zná každého, začne vadit. Stará a mladá generace má jiné názory, smrad z mrtvoly přivolá lišku, a to se pak všichni psi zcvoknou a za ní vyrazí. A mezi lidmi to vře jako hrnec kyselé polévky k večeři. Fakt pecka. Sice jazykem autora kapku vytuněná (doba vzniku je vidět), ale to podstatné řekne s příchutí depky. Vybavila se mi atmosféra filmu "Vlčí bouda," také trochu psycho naše místní. A pokud jste neviděli, zkuste "Věc," respektive úvahu o tom, jak přežívá komunita, když jí přírodní zákony neumožní svá obydlí opustit. A je jedno, jestli na lidi číhá hnusák z vesmíru, nebo temné stránky člověčí povahy.... celý text

Celkem jde o Merde 2009, Stephen Clarke

Už slabší, ale pořád to má nosnou myšlenku, která je někam vedena. Opakující se motivy hádek mezi Alexou a Paulem trochu nudí... Nejsou svatí, každý je nějakým způsobem divný, ale už by se fakt mohli znát :). Ale protože jde celkem o merde, jsem s průměrem spokojena.... celý text

Sama mezi Indiány 2013, Ettore Biocca

Nesmíte k tomu přistupovat jako ke klasickému příběhu o bílé dívce žijící mezi domorodci Jižní Ameriky. Spíš k něčemu na způsob deníku, který by si dívka psala, kdyby mohla. Takhle to musela udělat až potom, co domorodé kmeny opustila, a proto má její vypravování formu popisu, vzpomínek na události a na konkrétní živé i mrtvé. Helena Valerová v nich nepoužívá čas, jména, jen popisuje události, spory mezi kmeny, únosy žen, vraždy mužů a dětí, shánění jídla, přesuny mezi kmeny, hrozby z džungle a její pocity, většinou strachy ze smrti, nebo újmy všeho druhu. Deníkové zápisky jsou tedy spíš podobné plynutí řeky - tečou od začátku do konce. Na poslech to náročné není. Seděla jsem dnes například hodinu u lékaře a zelená čekárna se změnila v zelenou džungli :). Pak i procházka městem mi přišla nějak kratší, když jsem ten čas trávila s knihou. Nedokážu si představit život zrovna v místech, kde musela přežít vypravěčka. Přemýšlela jsem, jestli bylo dobře, či špatně, že ji unesli v dětství??? Když tedy pominu fakt únosu jako něco, co se jí nemělo stát nikdy... Myšlenkové pochody domorodců byly místy velmi logické a novodobé, jindy se otíraly o pověry a nadpřirozeno (třeba výroba kurare mě pobavila). Volně citováno: "pokud jeden z kmene vyrábí jed a ten poté nefunguje tak, jak má, děje se to proto, že další muži kmene porušili pro ten čas tabu a byli s ženami." A přitom to chlapík "jen blbě odměřil?"... celý text

Treblinka, slovo jak z dětské říkanky 2007, Richard Glazar

Četla jsem i některé komentáře a trochu nechápu názor, že se kniha špatně četla. Tedy vzhledem k obsahu určitě, ale dotyční hodnotí styl. Já s tím neměla nejmenší problém. Naopak popisované, i když už mnou x krát čtené události byly velmi představitelné, barvité a srozumitelné. Třeba je to tím, že já už na téma táborů přečetla knih kopec. Mám-li být ráda, že "už mě nemá co překvapit, nebo šokovat," nevím, ale každopádně moje představivost překládá všechno.... celý text

Indiánský psi žerou fazole 2006, Gordon Johnson

Vybrat tyhle fejetony z bezmála čtyř set, které autor napsal, jak se píše v úvodu, bylo určitě nelehké. Není ale těžké je číst. Na druhou stranu působí docela smutně.... celý text

Už zase skáču přes Merde! 2008, Stephen Clarke

Opět mírně suše vtipné. Plné zajímavých situací (zejména v domě možné tchyně). Jako pokračování to fungovalo. Sledujete osudy, mnohdy zákeřně okořeněné nedorozuměním.... celý text

Klub rváčů 2005, Chuck Palahniuk

"Spaseni můžeme být jen když nás chytnou a potrestají." Takže je to vlastně zbabělost? Bojujte proti společnosti čím největší blbostí, které jste schopni, ale stejně nakonec budete škemrat o odpuštění? O to, abyste se zařadili mezi ostatní průměrné šmejdy, kteří vás celý život štvali? Fakt? Nebo jde o pravý opak? Nebo se celý život nemůžeme rozhodnout? Načteno poněkud afektovaně. Až jsem si říkala, že by si předčitatel zasloužil první rvačku... Film jsem viděla, nebyl špatný.... celý text

Čtyři kapitáni 1977, Nikolaj Kornějevič Čukovskij

Znala jsem akorát příběh Jamese Cooka. Ty ostatní jsem neznala. Zajímavé, poučné, dobrodružné. Stojí za to.

Parfém: Příběh vraha 1990, Patrick Süskind

Kdo by skutečně sáhl po knize s představou parfémem ovoněného čtení, bude zklamán. Už v úvodu všechno smrdí. Ulice, lidé, hřbitovy a trhy. Vzduch a voda, výčepy, jatka a koželužny. Různé dílny smrdí také. A o jednotlivých částech člověčích těl ani nemluvě. Autor pachy života popisuje barvitě, vstupuje tím do světa vůní, které v příběhu zaujímají první místo. To nejdůležitější v životě tvora, který se jako by vezme odnikud. Vrah se narodil na rybím trhu. Vypadl ze své matky mezi vnitřnosti, rybí hlavy, krev a hnus ulice. Co s ní a s ním také bylo dál, se dozvíte. Kdybych si po shlédnutí filmu nepředstavovala hlavního hrdinu jako člověka, po setkání pouze s knihou by jím jisto jistě nebyl. Je beztvarý, nezajímavý, přesto všudypřítomný. Je jako stín žijící pouze v noci, co klepe na dveře a čeká, kdo ho pozve dál. Osobnost bez osobnosti s absolutním čichem, abych tak řekla... Jako máte lidi s absolutním sluchem. Tak tento tvor najde zálibu v míchání parfémů. Ale touha po výučním listě stojí na zkaženosti. Klasická drogerie ho fakt nezajímá. Jeho vášní je uchování pachu věcí - živých i neživých. Za každou cenu. Tahle zajímavě napsanou postavu jsem dlouho nepotkala. Ale ve skutečnosti byste na něj narazit nechtěli.... celý text