Janadvorackova přečtené 1706

Temní ilumináti 2010, Jan Pohunek

Ty kráááso, tak to byl (audio) nářez -:))). Prachetta jsem nikdy nečetla. Kolega z práce mi pár věcí vyprávěl, ale moc mě to nebavilo. Stopařova průvodce úplně nesnáším, takže pokud je tenhle příběh srovnáván s nimi, dost jsem se překonala, aniž bych na dotyčné dva pány změnila názor. Prostě ten humor mě nebavil, tenhle naopak jo. Ve skutečnosti se, krom autora, překonal pan Jiří Pobuda, který audio knihu načetl, protože se u toho neskutečně a brutálně vyřádil a mě chytaly záchvaty smíchu kdekoli, kde jsem poslouchala. Fakt úplně nejblběji na vás lidi čučí, tlemíte-li se v hromadné dopravě :). Z ničehož nic, holt to se stane. Mou pozornost si získal věrný popis dějů a bytostí pocházejících z příbramského podzemí. Jelikož bydlím asi kilometr od příbramského Horníckého muzea, zachvacoval mě někdy výtlem tak příšerný, až to hezké nebylo. A protože táta, když jsem byla malá, v dolech dělal a nosil mi odtamtud úlomky radioaktivního materiálu a o existenci permoníků nepochyboval, příběh, ač zmatený, mi fakt dával smysl :). Pravda, jedenáctá kapitola mě nebavila, ale před ní a po ní to stálo zato. Hmm, hrdinu oblíbeného jsem též neměla, ale... oni byli jetí docela všichni. Takoví věrně popsaní retardovaní kamarádi, nádhera. Origoš audio nabízím, kopie posílat nebudu, přičemž jednu si určitě nechám.... celý text

Poslední rituál 2007, Yrsa Sigurðardóttir

Sympatické detektivní čtivo s nádechem mystiky.

Země bez zákona 2014, Jindřich Rohlík

Na tuto knihu jsem byla dlouho zvědavá, a protože teď v poslední době knihy hodně poslouchám, opatřila jsem si za příjemný peníz origoš audio (posílám dál, vis. bazar). Příběh měl všechny prvky sympatické kombinace fantasy a westernu. Zaprášené město se svým otravným správcem, drsného hrdinu a trochu svérázné děvče, tajemné přízraky ve skoro neprostupných bažinách, divnou malou holčičku a tryskem pádící koně a splašené kravky :). Parné dny a studené noci, bitky na meče a stíny tam, kde byste je nečekali. A to není vše. Western a fantasy, oboje v určité míře můžu a zajímalo mě, jak taková věc vypadá z pera našince. Musím říct, že autor má skvělý styl a způsob vypravování s prvky humoru mě vážně bavil. Hrdinové byli slabší co do psychologie postav, to už tu nakonec padlo. Na druhou stranu jsou jednoduše odlišitelní a zapamatovatelní. Dobré je, že abyste si příběh užili, můžete být klidně naprostí zelenáči a povede se to.... celý text

Jsou světla, která nevidíme 2015, Anthony Doerr

Knihu jsem slyšela a podle všeho existují dvě verze. Jedna má něco přes 12 hodin, druhá něco přes 16. Pochopitelně jsem slyšela tu kratší, ach jo. Asi mi to nedá a časem dám i tu delší. Příběh nebyl špatný. Mám příběhy z války ráda. Uvědomím si, jaké ptákoviny se řeší dnes a že vlastně vše, co nám připadá životně důležité, se tak jen tváří. Slepá hrdinka byla zajímavá a její způsob vnímání okolí a všeho prostě představitelný. Sama vidím blbě, a když jsem byla malá, jezdívali jsme na školy v přírodě s nevidomými, takže počínání Marie a její vnímání všeho mi zapadlo do toho, co už jsem poznala. Jen jako by mi ke konci chyběla část příběhu (dost možná fakt jo). Na druhou stranu se to vyvinulo docela realisticky. Jen jako byl dán prostor válečným létům tak trochu bez dotyku té doby a ke konci, kdy se vše vyjasňovalo, to uteklo strašně rychle. Ale jak píšu, narazila jsem na dvě audio verze knihy.... celý text

Pečená zebra 2015, Iva Pekárková

Tedy musím říct, že na příkladu Veroniky jste tak z osmdesáti, pětaosmdesáti procent vylíčila život mojí sestry. Akorát nevím, jestli je to smutné, nebo černo :) humorně vtipné. Zatím tedy nepotkala žádnou paní Jitku :), ale ono je možné snad úplně všechno. Kniha je skvělá, takové holky a ženy tu mezi námi fakt jsou. Jen já osobně nechápu, co vidí na mužích s laxním přístupem k výchově, podivnou prací a tak odlišnou identitou, že v nich prostě nedokážu najít cokoli přitažlivého. Vlastně je mi jasné, co na nich vidí. Holt ten nadprůměrný rozměr vyváží asi všechno :). To já ještě k tomu blbě vidím, ale když jsem takhle jednou omylem vlezla do koupelny a narazila na sestry přítele (ne doslova), přísahala bych, že se mi to nějak lepší :). Jak všichni kolem nás říkají "děti dělaj hezký." Co tak můžu říct, ty naše jsou i šikovné, ve škole jim to jde a nejsou moc nemocné. Ale tatínkové místních mulatů asi zapomněli, jaké to je dostat nařezáno (pokud si to vyložíte jako rasistickou poznámku, jste hlupáci). Je totiž úplně šumák, jestli má otec černou, nebo fialovou barvu kůže. Když se nestará, zaslouží přes čumák. Je to hovno platný, paní Pekárková, když děti z nedostatku otcovské pozornosti vlčí a na matkách, které "nic nedělají," leží všechno za cenu vlastní svobody.... celý text

Na ostřích čepelí 2009, Miroslav Žamboch

Můj první Koniáš a k tomu v audio podobě. Poslouchal se velmi dobře. Četl ho Zdeněk Velen, jemuž podobné příběhy, myslím, docela sedí :). Doposlechla jsem před chvílí. Ráno v šest mě vzbudila taková stařena, co bydlí nade mnou. Zřejmě se jí vymkly kontrole nějaké magické rituály, protože už jsem nedokázala usnout. Zůstala jsem pod houněmi, rozumějte v posteli, k tomu zakousla krajíc starého chleba a nějakou tu flákotu, na ohni si připravila šálek (termosku) čaje a s karavanou jsem putovala krajinou. No a vylezla jsem zhruba v půl třetí - doposlechnuto :). Příběh mě nenudil a ani mi nedělaly problém různé věci, o kterých se zmiňují někteří čtenáři níže. Hlavní hrdina nejde tak lehce zabít, což je prima, a i když je v komatu, je s ním sranda :). Pokud narazím na další díly, určitě je zařadím do seznamu k přečtení. Údajně prý tuzemští autoři neumějí psát. Jsem klidná, protože to mohou tvrdit jen lidé, kteří buď neumějí číst, nebo mají tak mizernou míru imaginace, že je dokáže vzrušit a vyděsit jen cena másla. A takoví si můžou trhnout nohou.... celý text

Hlas krve 1996, Ivan Adamovič

Dvacet z těch povídek jsem hodnotila šedesát a víc, tak si myslím, že se mi to líbí víc, než Knihy krve. Ale zase v nich bylo méně možností výběru. Já jsem na horory docela náročná, protože filmové mě neděsí a knižní moc neuspokojují. Možná bych se divila, zažít něco na vlastní kůži. Jenomže tady vím, že vzhledem k těm mnohdy šíleným námětům, se to nestane. Takže... se vlastně není čeho bát???... celý text

Stopařův průvodce Galaxií 2002, Douglas Adams

To, že má kniha pokračování, mi přijde vtipnější, než děj prvního dílu. Víc jsem jich opravdu nezvládla a nebudu to ani zkoušet. I když humor ráda mám, i britské seriály (ne všechny), tohle mi přišlo katastrofálnější, než katastrofické filmy. Mimochodem Stopařův průvodce ve filmovém zpracování se mi líbil o něco víc, než knižní podoba, což je teda co říct. Asi to bude tím, že film jsem dokoukala, knihu jsem dočíst nedokázala. Humor prostě není vtipný. Postavy nesympatické a po nějaké době z mysli prchající. Děj to mělo ke zničení Země - pak to sklouzlo do černé díry.... celý text

Hon na lovce 2014, George R. R. Martin

Můj názor vis. jedna ze zde zmíněných recenzí (stránky XB-1).

Tajemství královnina zpovědníka 2006, Jan Bauer

První kniha, kterou jsem od tohoto autora slyšela. Hlavní hrdina pátrá po vrahovi Václava III a jeho cesta ho vede po celé Evropě. Boží přikázání sem, Boží přikázání tam -:))). Ne, tak jednoduché to samozřejmě nebylo, ale je super, když se mnich umí ohnat mečem a sem tam si užije i nějaké ty pozemské radosti (jako pobyt v mučírně a tak).... celý text

Do vody 2017, Paula Hawkins

V audiopodobě je to paráda. Každou postavu čte někdo jiný, čímž trochu stoupne dramatičnost a nutí to u knihy zůstat. Bohužel ale příběh byl místy moc překombinovaný a konec vyšuměl. I když chování a jednání postav mi uvěřitelné příšlo, uzavřelo se to sice logicky, ale zkrátka tak nějak divně.... celý text

Václav IV. - Tajná kronika velké doby malého krále 2016, Josef Bernard Prokop

Knihu jsem slyšela a dost mě to bavilo. Jenom šlo o poměrně neveselý příběh, vzhledem k tomu, jak moc se Václavův otec snažil, aby měl synáček stabilní zázemí. Kluk si toho moc nevážil, působil chvílemi jako rozmazlený smrad a cholerik. Do toho trable s Janem Husem. Nezáviděníhodný úděl, ale jako by mu chvílemi bylo jedno, co se v jeho zemi děje, takže částečně jeho vina. Smutné. A samozřejmě soudit je snadné.... celý text

Quo vadis? 1986, Henryk Sienkiewicz

Když mi bylo asi dvanáct, či tak nějak, poslouchala jsem knihu v rádiu. Bývalo to po desáté hodině, na prcka školního poměrně pozdě. Jenomže já o něco dřív na rodičích vyškemrala malé přenosné rádio jedoucí na jednu baterku buřtíka, a tohle jsem všude, kam jsem jela, tahala s sebou, protože jsem ujížděla na rozhlasové četbě. Co má taky děvče dělat, když večer nechrápe :). Teď po letech jsem chtěla zjistit, jestli na mě kniha bude mít stejný dopad jako tehdy. A měla, byť tehdy jsem se spíš zaobírala vztahem mezi oběma, fakt jako hodně duševně a fyzicky zkoušenými hrdiny, ne konfliktem s novou vírou a snahou o její potlačení. Teď jsem si všimla složitosti změny charakterů některých postav a detailů, které jsem tehdy prostě neuměla ocenit. A pamatuji na dojmy, které jsem měla z krvavého představení, při němž děti hořely na smolných sloupech a lvi začínali lidi žrát od hlavy. Tehdy jsem to asi neslyšela od začátku, protože teď jsem zpočátku měla dojem, že začátek se povleče a od něj i zbytek. Prostě se to táhlo, byť popisy všemožných detailů tehdejšího života zajímavé byly, stejně jako nakonec celá mozaika příběhu, jehož konec jsem si od minule nepamatovala, takže mě docela překvapil. Jen mi momentálně mírně lezla na nervy odevzdanost křesťanů jdoucích na smrt a nebaštila jsem jim to. Nero byl divnej patron - v knize určitě. Aby ne, umřel v jedenatřiceti, musel toho hodně stihnout. Skládat básně, páchat hromadné vraždy a mezitím působit jako duševně retardovaný morous, rozmazlený sebeláskou. Hmmm, ale ty večírky musely stát zato :). Poslouchala jsem audio. V pozadí jsou slyšet zvuky někdejších oprav v okolí, zpěv ptáků a místy jsem měla dojem, že na pásce bylo předtím nějaké techno :). Ale to asi nesedí doba. Ruchy ve starých záznamech bývají někdy vážně vtipné :).... celý text

Umina verze 2016, Emil Hakl (p)

Od tohoto autora první kniha. Zaujal mě námět a příběh nezklamal, ale celkem ani ničím nepřekvapil. Na začátku jsem se vyloženě bavila, jak se z úplně všedního průseru vyklubala taková jízda. Smrťák byl skvělá existence :). Místy bych ovšem autorovi usekala všechny prsty za ty spousty synonym. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že psát v zámoří, bude takhle nahrabávat znaky. Jako při maturitní slohovce, když vám dovolí používat pravidla pravopisu a vy se snažíte najít několik výrazů pro pociťované zoufalství.... celý text

Chladná hra 2006, Tomáš Němec

Podhoubí smrti 2007, Jiří W. Procházka

Hvězdní honáci 1996, Jiří W. Procházka

Hm, a mě to zase bavilo. Prostředí trochu jako z Firefly, kravky - sympaťačky. Slyšela jsem audio a nenudila jsem se.

Hrobka 2004, F. Paul Wilson (p)

Sekla jsem s tím po čtvrtině knihy, což je tak nějak hranice, kam dokážu zajít, když zjišťuji, o čem to je. A kdy se ukáže, že vlastně - jako v tomhle případě - celkem o ničem. Jak píše anotace: Ind si hlavního hrdinu najmul, babča v nemocnici, náhrdelník fuč. Dobrý, říkám si. Další linka se točí kolem jeho bývalky, která se ho bojí, když o něm zjistí pravdu a dá mu kopačky. Pak mu zavolá, když se ztratí známá - pořád dobrý. Jenomže to celé je nasáknuté takovým množstvím patosu, který se ovšem nemísí s ničím jiným - jako třeba s dějem. Buď je bývalka hrozně emocionálně nevyrovnaná, protože... proč? Navíc prvnlí linka se hodně dlouho neobjeví - tedy do čtvrtiny knihy. Nemyslím, že by čtenář měl čekat tak dlouho, než se konečně začne něco dít. Ale za ten zajímavý začátek alespoň nějakou tu hvězdu dám.... celý text

Žena v kleci 2011, Jussi Adler-Olsen

Knihu načetl František Dočkal. Někto tu uváděl jiné jméno. Že by vznikly dvě verze? Příběh byl předvídatelný, což je u detektivek průser. Bohužel proto mě bavil jen málo. O duševním zdraví vězněné po tak dlouhou dobu trochu pochybuji, ale byla jsem její fanda, to zase jo. Bohužel tak od půlky knihy mi bylo jasné, kdo je padouch. Jeho motiv je navíc pěkně divný. Nebyl jediný, komu se toho dne stalo něco zásadního. Moc to hrotil, sobec jeden.... celý text

Gejša 2006, Arthur Golden

Film stál za prd, kniha byla podrobnější, nabitá emocemi, i když místy předvídatelná, stejně celkově lepší. Bohužel osud některých postav zůstává neodhalen, škoda.... celý text