jaroiva přečtené 2312

Na věky věků 2021, Ken Follett

Pilíře se mi moc líbily a doporučovala jsem je k přečtení. Totéž platí i pro tuto knihu... ovšem v případě, že jste nečetli Pilíře. Takže kdybych hodnotila knihu samostatně, dostane 5* + doporučuji. Extrémně čtivé, nemá to hluchá místa. Kdybyste nečetli popořadě, tak tento díl je ještě lepší než Pilíře, jestli číst jen jednu z knih, tak raději Na věky věků než Pilíře. Jenomže já jsem ji četla až jako druhou. Půlka knihy je stejná jako Pilíře, jen změněná jména postav, druhá půlka červená knihovna a pohádka. Opět dost černobílé postavy. Skoro se stydím, že mě to zase tak bavilo. Jen Caris mi v druhé polovině už lezla čím dál tím víc na nervy a posledními větami mi tuto postavu autor dočista znechutil. Od Folleta si ráda přečtu ještě něco jiného, jen bych chtěla, aby to bylo opravdu jiné.... celý text

Norway.today 2002, Igor Bauersima

Něčím mě to i dostalo.

Pořiďte si druhý mozek 2023, Tiago Forte

Z knihy si odnáším jednu zajímavou radu - má cenu si zaznamenat to, co mě překvapilo. To, co mě nepřekvapilo, už na nějaké úrovni vím. Celá metoda je šitá na digitální nástroj. Předpokládám, že na stránkách, na které kniha mnohkrát odkazuje, bude k zakoupení nějaký další "prémiový" obsah. Ale nezkusila jsem tam ani klikat. Chápu, že se v digitální podobě lépe vyhledává, ale ocenila bych nějakou alternativu z analogového světa. Už proto, že jako inspirativní příklad autor uvádí Octavii Butler, která si svoje poznámky zapisovala do zápisníků. Autor mě zdaleka nenamotivoval k tomu, abych odhodila svůj milovaný papírový Bullet Journal a vzdala se pokusů o digitální minimalismus. Vcelku ráda jsem si to přečetla, ale používat uvedené postupy mě neláká.... celý text

Zloděj 1970, Georges Darien

Vůbec mě to nebavilo. Jsou knihy, které po 130 letech asi už nemají co říct, aspoň ne mně.

Pokojská 2022, Nita Prose

Ale jo, nakonec se mi to líbilo. Podtitul "vy ji nevidíte, ale ona vidí vás..." mi připadá docela matoucí. Zrovna tam, kde o něco jde v zápletce, i aktéři viděli ji. Ale to je asi málo podstatný detail. Čekala jsem původně něco docela jiného. Takže nečekaný obsah pomohl zlepšit mé hodnocení.... celý text

Vysněný život Ernesta G. 2014, Jean-Michel Guenassia

Normálně mě tyhle bezdějové romány moc nebaví, ale jak Optimisté, tak tento román mě prostě bavily. Příběh se odvíjí pomalým tempem, tak, že si stíháme všímat všeho kolem, vnímat atmosféru popisovaných míst a změnu nálady ve společnosti s měnícím se časem a místy. Moc pěkně popsané prostředí československé komunistické éry, která jen tak jakoby mimochodem neodvolatelně zasahuje do životů postav. Moc se mi to líbilo, jdu na nějaký další román tohoto autora.... celý text

Člověk má dělat to, nač má sílu. Život Olgy Havlové 2018, Pavel Kosatík

Osobnost Olgy Havlové je pro mě hodně zajímavá. Tento životopis mě ale tak nenadchnul jako některé jiné od autora. Nešlo to tak hluboko, jako třeba životopis Věry Čáslavské.... celý text

Na arše v šest 2015, Ulrich Hub

Zpěv drozda 2008, Walter Tevis

Podruhé bych možná dala jen 4 hvězdičky, ale už to, že po knize sahám opakovaně, svědčí o tom, že si zaslouží 5. Pro mě srdcovka, s odstupem možná trochu naivní, ale pořád má co říct. Trochu nostalgie po staré dobré sci-fi. Tentokrát mě už bavil míň Bentley. Ale Bob mě ani napodruhé bavit nepřestal. Jen mi to připadalo nějaké kratší než tehdy napoprvé.... celý text

Pochovejte mě pod podlahu 2020, Pavel Vladimirovič Sanajev

Knížka se mi líbila, jen nechápu, kde je ten humor. Možná to je dobře, protože kdyby to mělo být jako Spolčení hlupců, jak se uvádí v anotaci, tak takový humor bych nemusela.... celý text

1918: Vražda na konci války 2021, Andreas Pittler

Druhá šance 2023, Jodi Taylor

Během čtení jsem si říkala, že to je poslední díl, který čtu. Cestování časem je už tak komplikované, že jsem vzdala pokusy o to, pochopit, kde a jak se to zamotalo. Nakonec to byla zas těžká romantika a musím přiznat, že to na mě zafungovalo. Takže se pustím jistě alespoň ještě do jednoho dílu. Egypt a Pompeje, to bude zas masakr...... celý text

Gott: Československý příběh 2021, Pavel Klusák

Nedá se říct, že by šlo o nějaký objektivní životopis. Ono vlastně nejde vůbec o životopis. Kniha hodně odráží nastavení a názory autora. Gotta očividně rád neměl. Spíš jde o takový kariéropis, psaný zpěvákovým odpůrcem. Přesto jde o zajímavý pohled na hvězdu nejen československého formátu. Osobně jsem nikdy až tak neprožívala Gottovy písničky, ale ať pan Klusák chce nebo ne, Gott je prostě nedílnou součástí hudební scény po víc než půl století. Ale on tu ten oslavný pohled asi ani moc nechybí, ten známe a umíme si domyslet. Pravda, kterou se P. K. ohání, bude ale někde uprostřed, jak to tak bývá. Když už ale nechtěl nechat na Gottovi nit suchou, mohl autor zabrousit i víc do soukromí, ale to se mu pravděpodobně nepodařilo nebo nechtělo vyšťourat. On ale na začátku varuje, že nic takového nemáme čekat. Cílem byla asi spíš politická dehonestace. Takže jsem si to teda poslechla, politicky to "správně" pochopila, a teď by mě ještě zajímal nějaký ten životopis.... celý text

1913: Případ podivné sebevraždy 2020, Andreas Pittler

Příjemná detektivka. Zápletka mě moc nepotěšila, nemám ráda toto téma (nechci spoilerovat a jsem vlastně ráda, že jsem nikde nepřečetla tento spoiler, kvůli kterému bych nečetla). Jinak se mi to celé ale líbilo. Těším se na další díl. Čtu chronologicky podle roku, ne podle data vydání knihy.... celý text

Časový paradox 2023, Philip Zimbardo

Četlo se to těžko, hutný text, který nejde jen tak pročítat. Vyžaduje plnou pozornost a další přemýšlení alespoň po dočtení každé kapitoly. Místy i docela nudné. Ale pro mě obsahovala kniha několik důležitých "aha momentů", díky kterým musím dát plný počet, přestože to nebylo úplně příjemné si některé věci uvědomit. I kdyby tam bylo jen jedno z těchto oči otevírajících témat, stálo za to knihu přečíst.... celý text

Bestie z Buckinghamského paláce 2021, David Walliams

Porota 1968, Ivan Klíma

Půlnoční gang 2017, David Walliams

Pan Smraďoch 2012, David Walliams

Sám mezi ženami - Kohout 2021, Aleš Vogel

Možná o chlup víc vtípků, než mám ráda. Musím uznat, že narozdíl od Landsmana, ke kterému by se styl dal trochu přirovnat, je těch vtipů přece jen umírněnější a stravitelnější množství, že to ještě zůstává vtipné a nedochází k tomu, aby za každou cenu byl v každé větě vtip. Bavila jsem se, ale druhý díl už mě v dohledné době neláká. Možná taky pro mě není tak úplně zábavný humor, který řeší rozdíly mezi muži a ženami a tyto stereotypy. Asi proto, že si pak připadám jako chlap, protože na mě sedí většinou ty technicko-mužské způsoby myšlení a cítím se pak rozpolcená. Jiné typy vtípků mě baví víc.... celý text