Jass přečtené 1192

Vězeň mé touhy 2002, Johanna Lindsey

Popravdě si nejsem moc jistá, co si o tom myslet, nebylo to špatné, celý příběh měl celkem pěknou a bytelnou konstrukci, ale příliš mnoho věcí tam prostě nesedělo. Jestli si v knihách na něco potrpím, tak je to psychologie postav a ta tu byla dost chabá, sice tu byla nějaká snaha o vývoj, ale... Nemyslím si, že by to tak mohlo fungovat. Musím říct, že čím víc se příběh blížil ke konci, tím byl klišoidnější, začátek byl relativně originální, ale když na konci hrdinka v podstatě rodí na střeše... Musela jsem se smát. Přesto se mi to líbilo, knížka naprosto splnila svůj účel.... celý text

Nesmrtelná koruna 2014, Richelle Mead

Obsahuje SPOILERY Tak tohle byla vážně jízda, už první díl, mi i přes pomalý začátek přišel skvělý, ale s tímhle se nedá srovnávat, už nás nečeká žádné (trochu nudné...) vysvětlování jak tento svět "funguje", v prvním díle je to samozřejmě nezbytnost, ale byla jsem ráda, že si tím nemusím procházet znovu (neberte si to špatně, tenhle svět je vážně fabulózně vymyšlený, líbí se mi jak funguje, i jak byl popsaný, ale jednou stačí... je dobře, že se toho autorka držela a neudělala opakovací chybu některých spisovatelů, nesnáším, když mě někdo neustále dokola cpe už stokrát omletými informacemi, jako bych byla senilní...). Justin (Jediné, co na něm vážně nesnáším je to jeho jméno... Proč sakra Justin??? :P) a Mae byli oba naprosto skvělí, nemám jim co vytknout, teda ten konec byl trochu klišoidní a nemůžu říct, že jsem ho nečekala (autorka má bohužel u všech sérií dost podobný vzorec... V druhém díle se prostě dohromady dát nemohli.), ale stejně mě to naštvalo, celou dobu jsem si říkala, že se snad jen pletu, že to třeba bude jinak, tolik jsem jim fandila... Zatímco v prvním díle byl za "debila" Justin(chápejte, prostě toho co se chová jako naprostý ignorant, jehož hlavní prací je ničit cokoli hezkého, co by mezi nimi mohlo vzniknout...), v tomhle díle to na konci překvapivě posere (omluvte mě za ten výraz....) Mae. Celou dobu to vypadalo tak slibně, že jsem skoro začala věřit, že se možná pletu a v posledních cca. 30 stranách se to zvládlo dokonale- Každopádně u čeho jsem se nejvíc nachechtala byl závěr s Lokim (musím se pochlubit, ale on byl opravdu jediný bůh u kterého mi okamžitě došlo, kdo to je...), protože ty jeho kecy o přímosti... Jako Loki? Tady jsou vidět Maeiny mezery v náboženském vzdělání a to už by jeden řek, že si je za tu dobu co pracuje s Justinem stihla alespoň trochu vyplnit... "Mě tady máte osobně a s naprosto přímou nabídkou. Žádné hry. Žádné zašifrované vize." No, skočit na tohle... Co se týče toho úplného závěru... Naprostá bomba! Jestli jsem něco nečekala, tak tohle, nutně potřebuju další díl... Co mi ale možná přišlo kapánek slabší byl Tessin příběh, pořád jí mám ráda, ale v tomhle díle mi přišla nějaká taková naivnější... Už téměř od začátku bylo jasné o co Daphné jde, já už bych ji dávno odkázala do patřičných mezí a to lidem málokdy něco odmítnu... Ale tohle bylo trochu moc. Mám Tessu ráda, ale začala jsem ji tu tak trochu nesnášet, zvlášť když Maeina nebo Justinova kapitola byla useknutá v některém napínavém bodě a vzápětí tam vpadla chytrá hlavička Tessa... "Je to skutečně kněz," poznamenal Magnus. "Byl by schopen poznat runy i jejich tajemství. Ještě než odejdeš, musíš zařídit, aby se naučil vše, co potřebuje znát." "Ale já nevím, co potřebuje znát!" odsekl Justin. "Půlku toho všeho si vymýšlím." "A jde ti to moc dobře," řekl Horatio. "Děláš Všeotci radost." * Lucian se na něj dlouze a zkoumavě podíval. "A jak to všechno víš? Můžeš mi říct, jak to se všemi těmi lidmi děláš? Jak je dokážeš přesvědčit? To si to plánuješ dopředu, nebo prostě improvizuješ přímo na místě?" "Udělal jsem na tebe dojem?" zeptal se Justin. "Spíš mě trochu děsíš, ale jsem rád, že nejsi politik." "Možná by teď byla vhodná chvíle se zeptat, jestli se nechce dozvědět něco o Ódinovi," řekl Horatio. "Jsi takový rozjetý..." Havrani jsou prostě nejlepší... Juj, asi jsem to krapet přehnala...... celý text

Zápisník smrti 1 2011, Tsugumi Ohba

Příjemné překvapení, většinou se mi ty "profláklé" mangy nelíbí tolik, ale tohle byl dobrý začátek. Jsem zvědavá, jestli bude pokračování stejně dobré.

Jirkova zázračná medicína 2007, Roald Dahl

Tak musím říct, že za mě jedna ze slabších Dahlových knih, ale to bude asi tím, že už jsem starší. Babičky mi bylo upřímně líto a z Jirkova otce mi vstávaly všechny vlasy na hlavě.... celý text

Obr Dobr 2005, Roald Dahl

Vážně skvělá dětská knížka, asi se mi stále víc líbí Karlík a továrna na čokoládu (asi kvůli té čokoládě...) Ale tahle knížky byla prostě skvělá... Nejlepší na tom byla bezesporu mluva obra Dobra. Teď jsem byla na filmu a můžu jen doporučit. Některé věci sice trochu pozměnili, ale žádná z těch změn nebyla rušivá. Takové hromadné záchvaty smíchu jsem v kině ještě nezažila :)... celý text

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti 2012, Ransom Riggs

Uznávám, že kniha má trochu rozvláčný charakter, ale mě to vůbec nevadilo. Spoustu postav tu bylo hrozně zajímavých - přišel mi hezký vztah Hugha a Fiony, Oliva (myslím, že lepší by bylo Olivia, ale co...) byla také úžasná, dobrosrdečná Bronwyn, Millard, to je historie sama pro sebe... No prostě úžasné, trochu zvláštní bylo, že jsem se vlastně za celou dobu nedozvěděla kolik podivných dětí vlastně v sirotčinci žije, o některých tam byla zmínka - např. dvojčata, ale pak jako by dočista zmizela... Některé zase byly na fotografiích, ale pak už se o nich kniha vůbec nezmiňuje, nevíme, jestli tam stále jsou, nebo ne... Celkem jsem byla zvědavá na dívku se dvěma odrazy a vůbec se tam neukázala... Celkově jsem měla dojem, že dětí je tam třeba 40, ale na konci se mluví o 10? Ale možná bylo myšleno v každé loďce 10? No nevím, každopádně mě příjemně překvapilo, že ty fotografie jsou skutečné, rozhodně je to zajímavé téma, těším s na další díl :D... celý text

Tam kde žijí divočiny 1994, Maurice Sendak

Jedna z mých nejmilejších knih, když jsem byla malá.

Elita 2015, Kiera Cass

Po prvním dílu mi to přišlo výrazně slabší, mezi prvním a druhým dílem jsem měla delší mezeru, takže mi některé postavy příliš neutkvěly v paměti, to ale vůbec nevadilo, protože příběh je jednoduchý a pomalý, za co musím autorku pochválit, je ta pohádková atmosféra, musím říct, že to bylo na knize nejlepší a asi jediný důvod, proč jsem dala 4*. Amerika se tu totiž začíná chovat jako kráva, nelze to říct jinak. První polovinu knihy to ještě celkem jde, chce čas, je pochopitelné, že si nemůže zvyknout na život v paláci, že nechce být princeznou, to všechno chápu. Chápu i to, že se nechce vzdát Aspena, je to její velká láska, a i když mi vadilo, že "chodila" s oběma najednou, i to bych dokázala skousnout, čím mě ale královsky nakrkla bylo to, že ona se může meliskovat s kým chce, ale když najde Celestu, jak se líbá s Maxonem je hned oheň na střeše a ona ho nenechá ani cokoli vysvětlit, a pak se ještě divý, že se díky tomu sblížil s jinými dívkami, no, do háje, jak může být tak blbá! Maxon má opravdu jednoduchou a pochopitelnou psychologii, chce někoho, kdo ho bude mít rád, s korunou i bez koruny, jeho osamělost na mě ze stránek úplně čišela a já nedokázala pochopit, že to Amerika nevidí...... celý text

Cizinka 2010, Diana Gabaldon

Nebýt toho, že jsem dřív viděla seriál a mizerného překladu a korektury, bylo by to 5*, ale ty chybějící uvozovky, čárky, zpřeházená písmena v slovech, chybějící entry, takže přímé řeči jednotlivých lidí splývaly, naprosto zbytečné překlady názvů písní, které stejně v nemají české znění (takže jejich dohledávání bylo často komplikované, ráda si hledám, některé věci zmíněné v textu, obzvláště hudbu, nebo knihy o kterých se mluví...). Celkově byl překlad místy značně neohrabaný, možná by mi to tak nevadilo, kdybych za sebou už neměla seriál, který je vážně mistrně zahraný. To všechno ale bledne v porovnání s tím, že některé scény byly naprosto špatně přeložené, význam některých prohlášení byl naprosto špatný - tady mi utkvěla ta scéna s panictvím "Nevadí ti, že nejsem panna?" "Ne, jestli tobě nevadí, že já jsem." (Zato v knize bylo "Ne, jestli to nevadí tobě.") Takových chyb tam samozřejmě bylo víc, ale tahle byla nejnápadnější... Nemůžu si pomoct, ale taky mi hrozně vadilo, že Jamie neustále říkal Clair děvče (a ona jemu chlapče...), působili potom tak trochu jako malé děti... Chápu, že to vzniklo ze skotského "lass" (miluju to slovo...) což znamená děvče... ale prostě to není ono... Nevím, možná to v novém vydání napravili... (četla jsem vydání z roku 2010) Jinak byla kniha naprosto skvělá, děj pěkně ubíhal. Clair mi přišla sympatičtější než seriálová Clair - v seriálu mě tak nějak iritovala, jako pěkná holka a dobře zahraná, ale... asi to bylo způsobený tím, že jsem ji příliš často viděla nahou :D Zato Jamie, byl v knize tak nějak víc chlapecký, v seriálu působil jistěji a tak nějak drsněji. Asi mi chyběl ten skotský akcent, který se samozřejmě v českém překladu nemůže odrazit. Chyběla mi gaelština, v seriálu jsem milovala promluvy, kterým jsem nerozuměla a ten jazyk mi jen tak zurčel okolo uší, nemůžu si pomoct, ale gaelština je pro mě jeden z nejpříjemnějších jazyků na poslech. Kdybych dřív četla byla bych asi naprosto nadšená, takhle jsem mírně zklamaná... Ale přesto to bylo boží a já si jdu v knihovně zarezervovat další díl, jen doufám, že zase nebudu muset čekat půl roku... :D Jo, a miluju jméno Laoghaire (ne tu holku, jen to jméno...), vypadá krásně vizuálně, i se překrásně vyslovuje, nejdřív jsem byla trochu zmatená, protože jsem v seriálu trošku špatně rozuměla a nechápala, proč jí říkají Lily :D Potom mi došlo, že je to /lee-re/... celý text

Píseň krve 2014, Anthony Ryan

Líbí se mi už zazněné přirovnání k Harry Potterovi. Ne že by Vélin byl nějaký brýlatý čaroděj, ale... Také mi to trochu připomínalo Jméno větru, které se mi moc líbilo. Řada postav byla naprosto skvělá, z nějakého mně neznámého důvodu jsem si snad nejvíc oblíbila Nortaha a jeho šťastný konec mu přála. Z Vélinových bratrů jsem si pak oblíbila ještě Kenise, i když na mě po celou dobu působil trochu znepokojivě a pořád čekám, co se z něj vyklube... Mistr Sollis se také ukázal značně zajímavou postavou, stejně jako Elara, Šerin.... No, rozhodně jsem nebyla zklamaná... pro Arcisit: Mimochodem, daleko lepší, než Stmívání a Odstíny...... celý text

Druhý hrob nalevo 2014, Darynda Jones

Nějak už jsem to autorce přestala žrát... Jako dobře, je vtipná, koho by napadlo pojmenovat si prsty u nohou? Takovýchhle skvělých momentů tam bylo víc, ale přišlo mi, jako by na ně autorka vyloženě spoléhala, že její knihu zachrání. Nestěžuju si na nepřehlednost děje, nebo tak něco, prostě mě jen nějak naprosto přestalo bavit ho sledovat. Všechny postavy začaly být tak nějak mdlé a... Já vám nevím, čekala jsem trochu víc.... celý text

Dvojí kousnutí 2015, Chloe Neill

Autorka se pořád drží na stejné rovině... Pořád stejné množství chyb, hloupostí co vyvádějí postavy a modřin, které mi vyskakují na hlavě v důsledku bouchání čelem do stolu... Přesto to není špatné, celkově z toho mám pozitivní pocit, knížka pobavila, oddechovka ze zajímavého prostředí, ale toto už prostě bylo napsáno lépe...... celý text

Kousnutí páteční noci 2014, Chloe Neill

Jednu věc nechápu... Jak někdo může v jednom odstavci o někom napsat, že je bruneta a vzápětí se odvolávat na její uhlově černé vlasy? Opět se vloudilo několik chybek, ale pořát to autorce žeru.... celý text

Holky někdy koušou 2014, Chloe Neill

Vlastně celkem nic extra, ale nečekala jsem nic moc, takže to vlastně bylo hezké překvapení. Merit byla poměrně sympatická hlavní hrdinka a i když se vyskytlo několik nelogičností, knížka mě celkově naprosto uspokojila. Nebylo to dokonalé, ale tři hvězdičky by byly příliš málo...... celý text

Siddhártha 2003, Hermann Hesse

Ne, že by v knize nebyly dobré myšlenky, ale většina z nich mi nepřišla nějak převratná. Bylo to hezké, ale... prostě to ve mně nic nezanechalo... Možná to zkusím ještě jednou až budu starší :D... celý text

Zapomnění 2012, Cat Patrick

Vlastně docela příjemné překvapení. Mělo to dost much - ale nějak necítím potřebu je rozebírat. Všechno to bylo (celkem) dobré až po matčino vysvětlení co se stalo s jejím bratrem - na to jsem koukala a říkala si "No to si ze mě děláš srandu". Až do do tohoto okamžiku to byl prostě jen romantický příběh... Pak už tam věcí, které šly z kopce bylo víc...... celý text

První čarodějovo pravidlo 2008, Terry Goodkind

lehké spoilery (ale většina vám stejně dojde po prvních 50 stránkách...) Mám z toho dost rozporuplné pocity. Začátek byl celkem slabý, byl neuvěřitelně předvídatelný. Aneb otázky: Kdo je asi čaroděj? No starej podivínskej dědek, co se vyzná v bylinkách a umí číst z oblaků to určitě nebude.... Proč se Darken Rahl bojí ohně? - No určitě to nemá nic společného s tou obrovskou ohnivou koulí co mu zabila tátu... A ten Michaelův proti ohňovej proslov, to je prostě jenom náhoda... Je tam toho víc, tohle je jen to nejočitější... I když je celou dobu celkem jasné, jak to skončí, začne to pak být mnohem zajímavější, objeví se řada skvělých postav - Rachel, Adie, Denna, Scarlet atd. Jednotlivé charaktery nejsou nějak skvěle prokresleny, ale přesto jako by ožívaly. Některé pasáže byly rozvleklé, ale nějak mi to nevadilo. Richard byl často dost natvrdlý, ale nějak mi to nevadilo... A občas zase prováděl takové úvahy, že jsem naprosto žasla, jak na něco takového mohl přijít. Tahle kniha měla tolik nedostatků, že si ani na všechny nevzpomenu, ale přesto byla skvělá a zanechala ve mně hluboký dojem. Rozhodně doporučuju. Jedna z věcí, která mě na ní dost zaujala, že hněv není vnímán jako něco negativního, ale jako něco, co nás má chránit - zajímavé... Dlouho jsem se tak nenasmála, jako u seriálového zpracování knihy. Tvůrci zbourali většinu základních myšlenek knihy, a pak se divili, že jim příběh nepracuje tak, jak má... Ze začátku to bylo trochu utrpení, ale nakonec jsem se příjemně bavila...... celý text

Dinotopia: Krajina mimo času 1994, James Gurney

Moc pěkný příběh, přečetla jsem si ho spíše náhodou, protože jsem ho půjčila bratrovi (6 let...) z knihovny a on mi ho tak vychvaloval, že jsem si ho musela přečíst také... Kniha je plná krásných nápadů. Celá naše rodina se okamžitě rozhodla, že se stěhujeme do Dinotopie :D... celý text

Dotkni se temnoty 2012, Karen Chance

Tuhle knížku už jsem měla zapsanou jako přečtenou, ale považovala jsem to za omyl, protože jsem si z ní nepamatovala ani B. Jak jsem tak četla, začínal mi příběh připadat povědomý, takže jsem dospěla k závěru, že jsem ji jen nedočetla. Tak to ale nebylo a opravdu jsem ji celou přečetla podruhé. Popravdě se ani nedivím, že jsem si z ní nic nepamatovala, protože popravdě nestojí za moc. Hlavní hrdinka má být jakási vyvolená, až na to, že její chování je většinou naprosto iracionální, opravdu mě pobavilo Marlowovo prohlášení, že musí mít skoro stejně ďábelský mozek jako on... Ale je pravda, že v téhle sérii svou chytrostí zrovna nikdo nevyniká... Její vztah s Mirceou mi přišel... no, bylo to dost divný... Asi mi došly slova - prostě si zrovna takhle romantiku nepředstavuju... A vůbec není divný, jak tam říká, že upíři vypadají tak jak zemřeli - jsou nedokonalí, ale přesto je obklopena samými "dokonalými exempláři". Spoustu věcí mi tam nesedělo, a navíc se za celou dobu v podstatě nic nestalo... Moc nechápu všeobecné mínění o nepřehlednosti a příliš velkém množství postav, tenhle problém jsem neměla. Možná jen, že většina postav nebyla téměř vůbec propracovaná. O většině postav vlastně víme kulové... Možná kromě Cassie, ale ani tam nejde autorka do hloubky a jen popisuje spoustu zážitků, které vlastně ani nejsou důležité. Velké zklamání, ale další díl si přečtu, třeba se to zlepší...... celý text

Než jsem tě poznala 2013, Jojo Moyes

spoilery Nemůžu si pomoct, ale u téhle knihy jsem celou dobu tak nějak předpokládala šťastný konec, ani nevím proč... Na konci jsem brečela jak želva. Autorka rozhodně umí zapůsobit na tu správnou strunu. Jen mi občas přišlo, že tak nějak přeskakuje. Vždycky jsem si říkala, no, to bude zvláštní situace, jsem zvědavá jak z ní autorka vybruslí... a ono prd, prostě se to vůbec neřeší. Ale jinak rozhodně super.... celý text