Jass přečtené 1192

Aspoň trochu normální 2015, Trish Doller

Poslední dobu mám opravdu šťastnou ruku při výběru knížek, tato mi opět skvěle sedla do nálady. Bylo vidět, že přesto, že je kratší, strávila nad ní autorka mnoho času a bavila se s lidmi, kteří zažili něco podobného. Jediné, co bych vytknula je, že knížka mohla být trochu delší, všechno se stalo možná až příliš rychle... Na druhou stranu je ale text kompatibilní a rozhodně není zbytečně roztahaný. Rozhodně doporučuji, skvělé čtení na jedno odpoledne/večer.... celý text

Kámen slz 1: Armáda démonů 1998, Terry Goodkind

Nevím čím to je, ale trvalo mi hrozně dlouho (podobně jako u prvního dílu...) než jsem se do toho dostala. Problém není v ději, který je poutavý, ani v postavách, které mi jsou sympatické - otázka je, kde ten problém je? ... K počtu stránek jsem to četla neúměrně dlouho, ale celou dobu mě to bavilo, rozhodně plánuji pokračovat. Kladně hodnotím hlavně několik dějových linií, díky kterým se tam neustále něco děje a nemusíme se obávat, že nějaké postavě nebude věnovaný prostor. Na asi dvou místech v knize se mi ale stala vážně divná věc, děj jako by přeskočil větu nebo dvě, prostě to nenavazovalo. Samozřejmě je možné, že tam žádné věty nechyběly, ale odpovědi, jako by na sebe nenavazovali... Některé věty byly trošku zvláštně přeložené - hlavně slovosled... Přes (zdánlivě) negativní hodnocení ale musím říct, že se mi knížka vážně moc líbila a těším se na pokračování. (jen tak pro pobavení... Naše knihovna má všechny knížky téhle série, kromě druhé půlky prvního dílu, ten nemá žádná knihovna v Hradci XD, musím říct, že je to naprosto mimo mé chápání...)... celý text

Najít Sky 2013, Joss Stirling (p)

Hodnotit tuhle knihu pro mě není zrovna lehké, hlavně proto, že se mi vážně líbila. Četla se úplně sama - doporučuji jako oddechové čtení, za jeden večer jsem měla dočteno. Zároveň se ale v knize vyskytovalo dost nedokonalostí, už třeba jenom postava Zeda prošla dost prapodivným vývojem. A taky nechápu, jak by jeden člověk mohl být dobrý v tolika věcech - chápu, že to souvisí s tím savanstvím, ale stejně... Každopádně, byl Zed super, zato Sky mi dost lezla na nervy. Na jednu stranu chápu, že mu nechtěla věřit, ale stejně mě to rozčilovalo... I když musím říct, že ani ona neměla na Sally se Simonem, byly to dobří rodiče, ale dát někomu zaracha, protože se ho někdo pokusil zabít (a spousta dalších podobných případů...)? Překladatelka by zasloužil cihlou do hlavy, snad by se jí tam pak trochu rozsvítilo, některé věty nedávaly smysl, protože byly příliš doslovně přeložené, dost z nich jsem si musela přečíst třikrát, abych pochopila o co tam jde. Ale stejně se mi to prostě hrozně líbilo, nápad byl skvělý a tahle autorka patří mezi mé oblíbené - škoda, že toho není přeloženého víc :(... celý text

Manon Lescaut 1968, Vítězslav Nezval

Černé světlo 1940, Václav Řezáč (p)

Rozhodně to není žádná oddychová četba, i když knížka není dlouhá a čte se celkem lehce, hrozí tu jisté nebezpečí, že vás konec značně zdeprimuje. Nevadí mi špatné konce, ale tenhle byl tak pesimistický - jako ostatně celá kniha. Ovšem psychologický rozbor to byl úžasný, rozhodně doporučuji, vážně to stojí za přečtení.... celý text

Romance pro křídlovku 1998, František Hrubín

Je to pěkné dílo, ale musím říct, že mě osobně nijak příliš neoslovuje. Jiné básně mě zasáhly přímo do srdce, ale tahle nějak nezabírá...

Povětroň 1941, Karel Čapek

Přečíst tuto knížku mi trvalo nezvykle dlouho, hlavně kvůli nádhernému jazyku a oslabené lince děje. Nápad knížky je krásný, ale musím říct, že mě trochu frustrovalo, že nevím, jak to tedy ve "skutečnosti" bylo. Knížka byla trochu zdlouhavá - obzvlášť básníkova část, ale když se člověk začetl, četlo se to nádherně.... celý text

Synáček 1981, Jaroslav Havlíček

Knížku jsem četla z povinnosti, na literární seminář, musím říct, že jsem nic moc nečekala. Ale příběh mě vtáhnul a za 3 hodiny jsem ho měla přečtený, postavy byly nádherně vykreslené, příběh sice vlastně jen popisoval příběh jednoho života, ale zato života neskutečně zajímavého člověka. I když jsem věděla, jak to skončí, tak jsem konec probrečela. Rozhodně doporučuju.... celý text

Dračí polévka 2011, Alena Ježková

Nádherný příběh, začala jsem ho číst bráchovi na dobrou noc a pak jsem se s ním musela nenápadně vyplížit z postele, protože jsem prostě potřebovala vědět, jak to bude dál. Knížka je nádherně napsaná, přesto se mi na ní vážně nejvíc líbili ilustrace, které jsou naprosto úžasné.... celý text

Kečupová mračna 2015, Annabel Pitcher

Komentář je plný SPOILERů Musím říct, že mě tahle kniha vyloženě sedla do nálady a skvěle jsem si ji užila. Alicina máma mě místy sice vážně rozčilovala, a i když se ke konci dozvíme proč, stejně jsem jí to nedokázala odpustit - pochopit ano, i když moje uvažování je naprosto jiné. Táta byl oproti tomu celkem sympaťák. Dot se Sofií byly obě skvělé, ať už kouření propisek ve skříni, nebo Dotin zápis z deníčku na konci (to lepidlo mi tak vrtalo hlavou, že jsem si ho musela najít :D ). Celou dobu jsem se samozřejmě úporně snažila vydedukovat který z bratrů zemře - pořád jsem měnila názor, když poznala Aarona, byla jsem si jistá, že je to on, ale pak se objevil Max, u věty "zabila jsem toho, koho jsem MĚLA milovat" jsem si zas myslela, že je to Max, no a když Sandra přijela Aaronovým autem a Alice se z toho málem rozbrečela, byla jsem si zase jistější, no byla to hrůza. Chtěla jsem aby Aaron přežil, takže jsem si pochopitelně myslela, že umře :) . Hlavním plusem knihy ale podle mě není obsah, ale její krásná stylistika, nejde ani o to, že je psaná v dopisech, ale autorka vážně umí psát, tak vtipný "skoropolibek" jsem ještě nečetla (scéna v knihovně XD ), krásné používání slov, celistvost textu, no prostě lahoda. Jediné, co mě dost zadrhávalo byly ty zkráceniny, jako třeba "já vim" (místo vím...) atd. No to byla hrůza, nejsem si jistá, jestli je to překladem. Pak mě ještě zarazilo zmínění Kouzelné školky, tady předpokládám, že v originále byl jiný dětský pořad, který překladatel zaměnil za nějaký u nás všeobecně známý, tady bych ale ocenila takovou tu poznámku, co tam bylo původně - to je ta zvědavost...... celý text

Já a moje příšera 2008, Dick King-Smith

Rozhodně krásná knížka pro děti, moc doporučuju, četli jsme ji s bráchou (6 let) a rozhodně nadchla. Vtipný kousek, jako oddechovka určitě pobaví i starší - jako čtení na jeden večer. S názorem, že je film lepší než kniha se rozhodně neztotožňuji. Film nebyl špatný, ale byl až příliš akční a tak trochu kýčovitý, na rozdíl od knihy, která je opravdu upřímná.... celý text

Orlí úder 2007, Anthony Horowitz

Musím říct, že příběh už začíná trochu stagnovat, o Alexe už jsem se ani trochu nebála a osvědčený vzorec padoucha tu funguje stále stejně, kdyby šlo o první díl, bylo by to skvělé, ale počtvrté... Autor už si ale nahazuje udičku pro další díly, mám takový pocit, že další díl už bude lepší. Rozhodně nad touhle sérií nelámu hůl, i kdyby setrvala na téhle kvalitě s potěšením bych ji dočetla, protože se to čte vážně skvěle.... celý text

Cesta pustinou 2014, Emmy Laybourne

Můžu se jen přidat k názoru, že jde o nejslabší díl série, přesto bych nad ním ale nelámala hůl, protože je pořád velice slušný, i když na můj vkus asi moc optimistický - ale to je vlastně celá tahle série... Ale když se povznesete nad logickou stránku věci - jejich logika kolem utrácení peněz mě zabíjela - tak si to dost užijete. Pěkné zakončení série.... celý text

Isla a šťastné konce 2015, Stephanie Perkins

Po druhém čtení (tentokrát v angličtině) musím konstatovat, že Isla je stále úžasná. Miluju ten příběh. Miluju, že se dohromady dají vlastně už na začátku. Miluju nový pohled na Joshe. Miluju Joshovo malování. Miluju Hattiny praštěný rady a sebevědomou Gen. Asi nemůžu úplně říct, že miluju Islu (a jo, celou dobu to vyslovuju špatně, Izlo...), na to je mi moc podobná. Až na to, že... ona se naučila brát rizika, to o sobě říct nemůžu - mimo jiné. No nic, zkrátka ta knížka je krásná a pokud jste jí ještě nečetli, měli byste to napravit (ale předtím si přečtěte alespoň Annu, Lola není tak nutná, ale i ta je fajn...). Co mě ale trochu mrzí, je, že se asi nikdy nedočkáme příběhů dalších postav. Já mám ráda netradiční příběhy, takže se přiznám, že by mě hodně zajímal Kurt... nebo Gen... ale třeba i Rashmi nebo Meredith. Na druhou stranu by bylo nepříjemné, kdyby se to proměnilo do jedné z těch nekonečných sérií, které už pak jen vykrádají sami sebe... možná je to takhle lepší... (A Hattie, Hattie ta by mě hodně zajímala...)... celý text

Divoké karty I 2015, George R. R. Martin

Hodnotit tuhle knihu je pro mě vážně dost těžké, některé povídky byly opravdu excelentní, zatímco u jiných jsem se těšila až skončí. Forma, kterou to bylo psané mi perfektně vyhovovala - střídání autorů, hlavních postav, výrazný posun v čase... Ale většina povídek bohužel nebyla nic moc, nejlepší byl asi začátek, do první mezihry jsou všechny povídky velice slušné, mě osobně se asi nejmíň líbil Svědek (pouze z této části) ostatní bych označila, za opravdu ty nejlepší. Samotná předmluva byla skvělá a krásně nás uvedla do děje, potom následoval Stíhačův příběh, který byl vážně skvostný, celou dobu mi sice připomínal Exupéryho, ale to mi vůbec nevadilo (jen by mě zajímalo, jestli šlo o záměr, nebo náhoda, nebo to tak možná připadalo jen mě :D ). Spáč byl skvěle napsaný, Croyd byl skvělý a u toho závěru jsem se mohla potrhat smíchy. Svědek taky nebyl špatný, ale mě osobně prostě tolik nesedl. Musím říct, že Obřady ponížení jsou pro mě naprostý vrchol, celá myšlenka toho pohlcování osobností a jeho negativní následky, schizofrenie a hádky o vodíkovou bombu, tím vším prostupoval nádherný vztah Tachyona a Blyth (asi jsem vážně holka no...). Za mě rozhodně nejlepší příběh celé knihy. Druhá část už byla slabší, Kapitán Katoda mě nijak neuchvátil, ne že by to nemělo potenciál, ale nebavilo... Powers už byl lepší, ale tak nějak mi to nepřišlo uvěřitelné, tak fajn, prostě do tý věznice vlezu a aby to nebyla nuda, dáme tam jeden předvídatelný problém, ale stejně to v pohodě zvládnou... Skořápky mě bavily, ale obávám se, že to bylo hlavně tím, že se vrátila postava Tachyona, která je pro mě jednou z nejzajímavějších postav. Fortunato i Transfigurace pro mě byly katastrofou, vážně jsem se modlila, aby to už skončilo. Hluboko dole se mi moc líbilo, v některých místech jsem nechápala, na co je potřeba tolik vypravěčů, co se tam jen jednou mihnou a stejně nesdělí nic moc podstatného, ale příběh byl pěkný. Provázky byly docela psycho a žádná z postav mi nebyla moc sympatická, ale nebylo to špatné. Duchařka se mi líbila, znovu se tu objevuje Croyd, což je rozhodně plus, ale bylo by to ještě lepší, kdyby se tak polovina vystříhala, kdyby to nebylo tak natahované, bylo by to fakt dobré. Lovec byl pěkný už jenom tím, že hrdinou byl obyčejný člověk. Celkově se mi vážně líbilo to zasazení do historie, i když zrovna tohle období příliš nevyhledávám. Skvělé je, že i v dalších povídkách se dovídáte něco o lidech z těch minulých, i když většinou jen jemným náznakem - to se mi ale líbí.... celý text

Ross Poldark - Návrat domů 2015, Winston Graham

I když bez mučení přiznávám, že seriál se mi líbil o trošku víc (přišlo mi to tam tak nějak logičtěji uspořádané, některé seriálové důvody mi byli sympatičtější než knižní... Třeba celá vánoční scéna na Trenwithu byla seriálově skvěle zpracovaná, tam Ruth Teagovou skutečně nesnášíte, v knize vás spíš lehce irituje), byla tahle kniha skutečný skvost. Sice jsem ji četla trochu déle, než je u mě běžné, ale nebylo to tím, že by nebyla dobrá, jen jí možná chyběla taková ta úplná chytlavost, kdy prostě nemůžete přestat číst, ale možná to bylo tím, že jsem byla vážně hodně unavená :D. Bylo to vážně skvělé a nemůžu se dočkat dalšího dílu, i když už vím, jak to bude pokračovat, nijak mi to ale nevadí a určitě se na něj vrhnu hned jak vyjde.... celý text

Až do dna 2015, Chloe Neill

Musím říct, že tenhle díl byl po tom čtvrtém poněkud slabší. Možná to bylo tím, že chyběly přestřelky mezi Ethanem a Merit, ale také mi to celé přišlo poněkud natahované. Tenhle díl je delší než ty předchozí, ale podle mě toho autorka mohla dost vyškrtat, sice bylo fajn potkat se se všemi těmi magickými bytostmi, ale bylo to vlastně celkem zbytečné... SPOILERY Musím říct, že to, že do toho celého je zapojená Mallory jsem tušila už od toho jejich prvního divného rozhovoru, myslela jsem si ale, že ji spíš Simon nějak zneužívá, nebo tak.... Tohle je rozhodně zajímavý vývoj a autorka má za něj u mě plus. Za co ho ale nemá je Ethan, samozřejmě, že jsem ráda, že je naživu, ale podle mě ho neměla vůbec zabíjet... Tohle je fakt dost klišé...... celý text

Na ostří špičáku 2015, Chloe Neill

Tenhle díl se mi líbil krapet víc, než předchozí, je pravda, že autorka tu pořád má drobné chybky. V jednom odstavci je soumrak a v dalším už dvě hodiny ráno? Ale co... Bavilo mě to, jsem ráda, že jsem si mezi třetím a čtvrtým dílem dala pausu, protože předtím už jsem tím stálým opakováním byla trošku znechucená. Teď mě to ale bavilo, ideální kniha, když vám je špatně... Nevím, jak se to stalo, ale všechny díly jsem četla, zatímco jsem byla nemocná... :D... celý text

Osudný polibek 2014, Maggie Stiefvater

Tahle knížka vážně nebyla špatná, ale nějak se mě nedokázala dotknout - což se mi u knih od Maggie Stiefvater stává až děsivě často. Její knihy jako by u mě prostě nedokázaly udeřit na tu správnou strunu, jedinou výjimkou je kniha Ve znamení Štírza, která mě nadchla. Nápad má Maggie jako pokaždé skvělý, postavy kluků byly taky skvělé a asi bych si je měla hned oblíbit, ale nestalo se to - jediné co mě opravdu bavilo byl vztah Adama a Ronana, u toho jsem se upřímně nasmála. Noah byl taky celkem fajn, a stejně tak Gansey. Hromada Liliných tet taky pobavila. Samotná Lila byla... mohla být sympatická, ale byla spíš jen vážně divná... Jako vždy mám z Maggie trochu rozporuplné pocity, ale jestli se vám líbilii jiné její knihy, tak tahle patří mezi ty lepší. Ale musím se přiznat, že tu Ronanovu větu na závěr jsem taky tak úplně nepobrala...... celý text

Nebezpečná láska 2012, Kateřina Petrusová

Čekala jsem trochu víc... Ale na knížku od české autorky to nebylo špatné. Ale tak nějak jsem si hlavní postavy nedokázala oblíbit, ne, že by byly úplně špatné, ale některé jejich vlastnosti mi prostě neuvěřitelně pily krev. A ten konec jsem čekala, teda musím říct, že na chvíli jsem byla docela vycukaná, protože jsem si nebyla jistá, jestli by bylo možné to tak dokonale přichystat, ale očividně bylo. Nijak extrémně mě to nenadchlo, ale do dalšího dílu se pustím...... celý text