JohnnyBane
přečtené 79
Červený stan, vzpomínky na sněhy a ohně
1972,
Umberto Nobile
Paměti Italského génia shrnující jeho dětství dospívání a dobrodružný život . Je to dojemné vidět v textu optimismus muže který zažil spoustu nespravedlnosti příkoří a krutosti ale přesto vytrval a bojoval za sebe a za hodnoty které respektoval. Nobile se vrací po čtyříceti letech k událostem Vzducholodi Itálie a boji proti fašismu. Z knihy jde cítit určitá zlomenost jejího autora ale přesto nebo spíše právě proto by jste ji neměli vynechat.... celý text
Katastrofa vzducholodi „Italie“ na severní točně
1930,
Umberto Nobile
Jedna z nejlepších knih na téma vzducholodi Itálie. Kdo jiný by také mohl podat přesnější a pravdivější popis toho co se stalo než sám konstruktér a velitel v jedné osobě. Nesmírnou výhodou v porovnání s Běhounkovou knihou který se výpravy také účastnil je fakt, že Nobile byl jednak velitel skupiny přeživších a především Ital. V Běhounkově vyprávění bylo patrno že spoustě rozhovorů které Italové mezi sebou vedli nerozuměl nebo pochytil jen část. Velkou roli také hrál fakt že Běhounek zastával v hierarchii přeživších "nedůležité" místo proto šla podstatná část rozhovorů přímo k Nobilemu později k Viglierimu. Nobile v knize rozebere doslova do každého detailu celou část výpravy Itálie. Od prvotního plánu po výstavbu vzducholodi, Výběru posádky, letu až po katastrofu a následnou záchranu. Nyní se vyjádřím k nejpalčivějšímu bodu celé události. Záchrana Nobileho jako prvního, věc za kterou ho většina neznalé veřejnosti kritizovala. Řeknu to stručně. Nebýt Lvího podílu, který Nobile po své záchraně vykonal na palubě Cita di Milano, nikdo jiný by katastrofu nepřežil. Svou nezdolnou iniciativou výbornými kontakty a osudným telegramem na palubu Ledoborce Krasin zařídil to co by nikdo jiný nedokázal.... celý text
Vzestup Záviše z Falkenštejna
2015,
Hana Skřeková
Opravdu výborná práce. Věřím že to byla velká dřina dohledávat ve všemožných pramenech a studiích jiných historiků. Zamrzí především nepokrytí celého života Záviše. Na to že se o Závišovi nedochovalo tolik listin oproti třeba králi Přemyslu Otakaru II. Studie končí smrtí královny Kunhuty a víceméně zakončuje Závišův vzestup. Kniha je hodnotná ať už se zajímáte o osobu Záviše či nikoli protože díky přeloženým listinám nahlédnete do tehdejší doby z trochu jiného "právního" úhlu. Jsem zvědavý kdy vyjde druhá část o Záviši a o celkové shrnutí které snad bude v doslovu druhé části.... celý text
Milenec královny vdovy
2012,
Vladimír Přibský (p)
Výborná kniha. Takový buddy movie mezi knihami. Hlavní postavou je Zdislav z Lemberka mladý purkrabí pražského hradu. Příběh začíná několik měsíců před příjezdem Záviše z Falkenštejna na pražský hrad. Zdislav je zde líčen jako zdrženlivý při zemi se držící klaďas který má rád ve věcech Pořádek a má tak trochu smůlu na ženy. Jeho parťákem je nejdříve Zbyšek Zajíc z Valdeka poté Smil Ojíř na krátko Vítek z Krumlova a nakonec samotný Záviš. Postavám v knize opravdu nemám absolutně co vytknout. Samozřejmě Václav zde byl na začátku líčen jako extrémně velký spratek ale všechny postavy projdou v knize psychologickým vývojem. Vřele doporučuji.... celý text
Falkenštejn
1903,
Jaroslav Hilbert
Tak přesně takhle by měla vypadat kniha zabývající se divadelní hrou. Myslím způsob jejího koncipování. Na úvod se podíváme na to, jak ústřední postavu Záviše z Falkenštejna zpracovali jiní dramatici Franz Grillbert, Uffo Daniel Horn a jiní. Je to dost užitečná kapitola zvlášť pro ty, kteří se jeho osobou zabývají. Dále se podíváme na autora Jaroslava Hilberta a jeho život v datech. Poté na jeho rozhovory o sobě, o podmínkách dramatické tvorby a jiné Hilbertovy poznatky a pohledy na drama. Následuje samotné uvedení Falkenštejna v národním divadle jeho přijetí a ohlasy recenzentů. V předposlední kapitole se podíváme do historie a porovnáme divadelní hru v rámci historické přesnosti. Čerpáno je z letopisů zlých let, Zbraslavské a Dalimilovi kroniky. Poslední kapitolu uzavírá samotný přepis Divadelní hry. Přesně takhle by měla vypadat každá, knižně vydaná divadelní hra.... celý text
Deník Václava II.
2009,
Jan Lipšanský
Výborná kniha. Václav zde má ze všech knih největší koule. Konečně je zde líčen tak jak jsem si ho představoval, jako velice inteligentní dítě. Překvapili mě dvě skutečnosti na které jsem v jiných knihách na stejné téma nenarazil. Václav si uvědomoval že jeho matka není ctihodná žena, věděl co udělala a došlo mu že mateřský cit a láska k němu jí byla vždy cizí. Záviše v tu dobu také nenáviděl ale co je nejpodstatnější. Václav se musel Kunhutě jakožto královně Regentce a později i Závišovi podřídit z důvodu své neplnoletosti a faktu že nebyl korunován. Také prostor věnovaný biskupu Tobiášovi je zde velký. Je to Václavův nejdůvěrnější rádce a společník; jako postava je vykreslený jako velký sympaťák.... celý text
