JohnnyBane komentáře u knih
Paměti Italského génia shrnující jeho dětství dospívání a dobrodružný život . Je to dojemné vidět v textu optimismus muže který zažil spoustu nespravedlnosti příkoří a krutosti ale přesto vytrval a bojoval za sebe a za hodnoty které respektoval. Nobile se vrací po čtyříceti letech k událostem Vzducholodi Itálie a boji proti fašismu. Z knihy jde cítit určitá zlomenost jejího autora ale přesto nebo spíše právě proto by jste ji neměli vynechat.
Jedna z nejlepších knih na téma vzducholodi Itálie. Kdo jiný by také mohl podat přesnější a pravdivější popis toho co se stalo než sám konstruktér a velitel v jedné osobě. Nesmírnou výhodou v porovnání s Běhounkovou knihou který se výpravy také účastnil je fakt, že Nobile byl jednak velitel skupiny přeživších a především Ital. V Běhounkově vyprávění bylo patrno že spoustě rozhovorů které Italové mezi sebou vedli nerozuměl nebo pochytil jen část. Velkou roli také hrál fakt že Běhounek zastával v hierarchii přeživších "nedůležité" místo proto šla podstatná část rozhovorů přímo k Nobilemu později k Viglierimu. Nobile v knize rozebere doslova do každého detailu celou část výpravy Itálie. Od prvotního plánu po výstavbu vzducholodi, Výběru posádky, letu až po katastrofu a následnou záchranu. Nyní se vyjádřím k nejpalčivějšímu bodu celé události.
Záchrana Nobileho jako prvního, věc za kterou ho většina neznalé veřejnosti kritizovala. Řeknu to stručně. Nebýt Lvího podílu, který Nobile po své záchraně vykonal na palubě Cita di Milano, nikdo jiný by katastrofu nepřežil. Svou nezdolnou iniciativou výbornými kontakty a osudným telegramem na palubu Ledoborce Krasin
zařídil to co by nikdo jiný nedokázal.
Kniha je klasický přiživovací-se sranec na herní předloze. To znamená zbraně, postupy zabíjení, vzhled příšer vše stejné jako ve hře. Nepřátele, kteří postrádají logiku jako například Wheezer. Toho nalezne Chava na pláži… přijde mi, že je zde jen proto, aby nějaké děcko, které hrálo hru v tomto úseku knihy vyskočilo a zakřičelo: ,,To je přeci Wheezer !" Popisování hitboxů.. Žluté zářivé boláky jsou opravdu jen pro potřebu hry a její popisování v knize působí směšně. Rychlá proměna lidí v mutanty a doslova vystřelení pařátů z těla mě sralo a sráželo atmosféru knihy (stejně tak druhé hry).
Kniha absolutně nerozšiřuje univerzum Dead Space. Potenciál mohl být přitom velký, ono se nutně nemusí jednat o hororovou knihu. To je chyba skoro všech knih a herních pokračování. Mohla to být detektivka ve stejném universu ve které by se čtenář dozvěděl o tom jak funguje daný sci-fi svět.
Výborná publikace. O Jiřím Borkovcovi bylo napsáno již mnoho. Měl jsem to štěstí setkávat se s ním pravidelně v posilovně Beseda, kde tehdy pracoval a dával lekce tréningu. Je to pohodový člověk, který vždy rád pomohl a poradil. Co je nejdůležitější není namyšlený i když za to ,co v životě dokázal by klidně být mohl. V současnosti provozuje v Litoměřicích se svou ženou svou vlastní posilovnu a také se společně prezentují na Youtube. Každopádně zpět ke knize. Kniha v sobě snoubí to nejlepší ze dvou pohledů dalo by se říct z teorie a praxe. Jednak tady máme profesionála přes výživu Ivo Macha, který vám stručně a polopatě vysvětlí vše týkající se výživy a Jiřího Borkovce, který následně ke každému bodu doplní svůj pohled. Vynikající kniha a nebránil bych se další podobně laděné knize od těchto autorů.
Docela zklamání. Pod pojmem Tajné dějiny jsem si představoval náhled do tajných okultistických rituálů, zaříkávadel, různé kletby a recepty které by byli podrobeny modernímu náhledu. Na druhou stranu je nám předložen docela důkladný popis toho, jak bylo čarodějnictví v minulosti vnímáno jak se pohled na něj měnil a vyjmenovány nejznámější zaniklé i fungující kulty i se svou historií.
Po hře Call of Cthulhu, která byla mým prvním setkáním s Lovecraftem jsem prostě musel mít nějakou jeho knihu. Protože se v tu dobu připravovalo natáčení filmu V horách šílenství Guielma Del Tora, byl tento výbor jasnou volbou. Byla to taky má první kniha kterou jsem si přečetl zcela vědomě a po ní jsem našel v knihách zalíbení, takže vlastně můj knižní start. Tento výbor je skvěle uspořádán. Neexistuje lepší volba pro úvodní povídku než Dagon. Je krátká a přitom v sobě snoubí tolik té esence z mýtu, mystična a tajemna. Mám rád ucelenost a proto již vlastním Sebrané spisy, kde je téměř vše až na různé kompilace. Nicméně tato malá knížečka je nejlepší volba pro ty, kteří chtějí Lovecrafa zkusit, případně jím začínají.
Ne tak detailní a ne tak pečlivě poskládána kniha zabývající se Titanicem jako ta od Miloše Hubáčka. Jediný důvod, proč jsem si jí sehnal byl ten, že jsem čekal že britský autor bude mít přeci jen širší přehled o katastrofě. Jenže nejen že v knize není více informací, ono je jich tam podstatně méně. Pro nováčka, který o Titaniku viděl pouze film Jamese Camerona je kniha lehký nadprůměr. Pro člověka který již četl Miloše Hubáčka je ale tato kniha naprostá zbytečnost
Naprosto se ztotožňuji s komentářem svickopa, který shrnul naprosto vše. Výborná kniha, která vám náboje představí opravdu od A do Z s kompletní historií do roku 1998.
Autor se měl věnovat v prvé řadě domácím automatům, ty kompletně a detailně zpracovat, a následně to zopakovat u zahraničních verzí. Jenže autor nahrubo představil domácí verze kalašnikovů bez detailů a poté jen některé zahraniční. Kniha proto působí neuceleným dojmem. Čekal jsem i barevná grafická schémata a obrázky ve vysokém rozlišení na způsob třeba takového Vitalye V. Kuzmina, jehož militaristický blog nemá ve světě obdoby. Bohužel v knize jsou jen černobílé obrázky v otřesné kvalitě.
Krásna kniha. Když jí otevřete vykoukne na vás nádherný raně novověký přetisk Müllerovy mapy Čech z roku 1720. Bohužel škoda, že povedené ilustrace Anny Žaludové jsou jen v úvodu kapitol a ne k jednotlivým pověstem. Dále zamrzí neúplnost pověstí. Shodou okolností vlastním německé pověsti litoměřické župy ze které bylo prý čerpáno pro tuto knihu jenže tři-čtvrtiny se v knize nenachází. A je to škoda jedná se i o básně z notovými klíčemi jazykolamy a zaříkávadla.
Jelikož Litoměřice miluji a celý život v nich žiji, kniha pro mě byla nutností a rozhodně se vyplatila. Mohu dosvědčit že autoři byli velice důslední a na žádnou ze soch, které v současnosti v Litoměřicích můžete nalézt se v knize nezapomnělo a to ani na svatého Jana Nepomuckého na Rochelově mlýně v Krupce. Jediná věc mě na jinak velice pečlivě napsané knize mrzí. Dám příklad na bystě Václava Jindřicha Veita. Z této sochy zbyla do dnešních dnů pouze samotná bysta. Monumentální podstavec pro ní byl zničen. Je velká škoda, že autoři do knihy fotografii sochy i s podstavcem tak jak vypadal v roce 1904 na svém původním místě nezakomponovali. Fotka se sice hůř hledá ale je normálně přístupná.
Strhující událost popsaná vlice čtivě přestože se jedná o literaturu faktu. Hubáček a Kovařík tohle prostě umí. Než se v knize k samotnému titaniku dostaneme, představí se nám paroplavba od svého archaického počátku, jednotlivé rejdařské společnosti myšlení tehdejších konstruktérů a vylepšení jenž byla postupem času zaváděna. Je to zajímavé a o to víc na vás poté zapůsobí detailní popis stavby Titaniku. Na svou dobu se jednalo o technický zázrak ve všech myslitelných technických a bezpečnostních aspektech a proto tvrzení tehdejší doby o její nepotopitelnosti se dá pochopit. protože až k jejímu monumentálnímu konci ve kterém hrála roli i tato katastrofa. Dozvíte se v ní taky o všech předcházejících neštěstích (SS Arctic, SS Pacific aj.) a dostanete obrázek o tom, jak se formoval přístup k paroplavbě, jejímu vývoji a její bezpečnosti.
Přesně jak píše Janea777 Přátelství lva a malého psíka je hodně silná. Překrásné naturalistické ilustrace Vladimira Galdjajeva dotváří atmosféru jednotlivým krátkým povídkám a příběhům.
Skvělá publikace. Sice mám zkrácené vazy na nohou, takže sestava pro mě není žádná prdel, navíc na přiloženém instruktážním DVD se to jeví jako pohodička a z cvičitelky nespadne ani kapka potu ale postupem času se to podá. Sestava mi trvá sice pětadvacet minut místo patnácti a potím se jako prase ale já si věřím :).
Povídka O Záviši z Falkenštejna. Toto zpracování je ze všech, které jsem četl nejkratší. Je to pochopitelné jedná se více méně o pohádkovou knížku. Zarazilo mě, jak jsou zde protichůdně, oproti jiným knihám Záviš a Václav vylíčeni. Záviš je zde za dobráka od kosti, naopak Václav za nevyrovnaného despotu, který Záviše nenávidí. Povídka není moc náročná nejsou zde jak Purkart a Tobiáš, tak ani královna Guta. I přesto se podařilo na pár stranách navodit dusnou a smutnou atmosféru. Vyskytuje se zde i chybný údaj o popravě seříznutým prknem namísto plknem i přesto doporučuji.
"Plazi jsou odpudiví, protože mají studené tělo, šedavou barvu,chrupavčitou kostru, špinavou kůži, divoký vzhled, vypočítavý pohled,odporný pach, hrubý hlas, nečisté obydlí a strašlivý jed.Jejich stvořitel tudíž neplýtval silami, aby jich nadělal mnoho." Carl Linné, 1735.. Většina lidí stejně jako já se setkala s Jurským parkem poprvé až u filmu Stevena Spielberga. Nespornou výhodou oproti filmu, který byl spíše rodinné sci - fi je ta, že kniha je čistokrevný horror. Ve knize se vyskytují ty nejlepší scény z celé trilogie (Voliéra s Pterodaktily, souboj na lodi, úvod z pokousaným dítětem, budování parku, vytváření dinosaurů, fauny a flóry, snaha o obnovu parku, lov zvířat, loď mířící do San Franciska.. Největší výhoda se kterou jsem se nikdy předtím nesetkal je až pudový strach který při čtení zažíváte. Nectíte jejich samotnou existenci. To je největší síla knihy. Spielberg dokázal všechno tohle ignorovat, zahodil a vystříhal ty nejpodstatnější scény a udělal z filmu scenáristicky plochý a laciný rodinný film.
Tak přesně takhle by měla vypadat kniha zabývající se divadelní hrou. Myslím způsob jejího koncipování. Na úvod se podíváme na to, jak ústřední postavu Záviše z Falkenštejna zpracovali jiní dramatici Franz Grillbert, Uffo Daniel Horn a jiní. Je to dost užitečná kapitola zvlášť pro ty, kteří se jeho osobou zabývají. Dále se podíváme na autora Jaroslava Hilberta a jeho život v datech. Poté na jeho rozhovory o sobě, o podmínkách dramatické tvorby a jiné Hilbertovy poznatky a pohledy na drama. Následuje samotné uvedení Falkenštejna v národním divadle jeho přijetí a ohlasy recenzentů. V předposlední kapitole se podíváme do historie a porovnáme divadelní hru v rámci historické přesnosti. Čerpáno je z letopisů zlých let, Zbraslavské a Dalimilovi kroniky. Poslední kapitolu uzavírá samotný přepis Divadelní hry. Přesně takhle by měla vypadat každá, knižně vydaná divadelní hra.
Opravdu výborná práce. Věřím že to byla velká dřina dohledávat ve všemožných pramenech a studiích jiných historiků. Zamrzí především nepokrytí celého života Záviše. Na to že se o Závišovi nedochovalo tolik listin oproti třeba králi Přemyslu Otakaru II. Studie končí smrtí královny Kunhuty a víceméně zakončuje Závišův vzestup. Kniha je hodnotná ať už se zajímáte o osobu Záviše či nikoli protože díky přeloženým listinám nahlédnete do tehdejší doby z trochu jiného "právního" úhlu. Jsem zvědavý kdy vyjde druhá část o Záviši a o celkové shrnutí které snad bude v doslovu druhé části.
Jestli jsem měl u údělu královském problém se začíst, tak tady rozhodně ne. Jen letmo jsem se mrknul polozavřeným okem přes prsty jestli mne kniha bude bavit a jako kdyby mě přitáhl magnet a sfoukl jsem dvě kapitoly jako by nic. Oceňuju, že autorka zatím nezůstává u jedné postavy. V úvodu vydíme zatčení Záviše ve druhé naproti tomu bojujeme s Mikulášem Opavským na Moravském poli... Pro mě zatím literární skvost.
U téhle knihy mám strašný problém se začít. Přečetl jsem zatím první kapitolu, která ma čtyřicet stránek, ale byl to teda slušný porod. A přitom je mi to tak líto, protože zatím nemám mimo to autorovi co vytknout. Doufám že se to zlepší..