Jrsnbl přečtené 244

Kafka na pobřeží 2017, Haruki Murakami

Tak takovou zápletku jsem opravdu nečekal. Vůbec by mě nenapadlo, že by se Murakamiho realistický úvod knihy mohl přetavit v jistém smyslu do fantasy žánru. Mně to však překvapivě sedělo. Říkal jsem si, že to tak asi má opravdu být. Postavy byly neskutečně skvěle vykreslené. Bylo však zajímavé sledovat dvě úplně odlišné dějové linky - Tamurovo počínání a životní úděl pana Nakaty. Dějová linka Nakaty mi zpočátku přišla jako pohádka pro děti. Vůbec jsem netušil, kam se taková postava může v průběhu knihy dostat. Konec mne však silně překvapil. Byl dosti poetický, ale krásný. Tohle je trochu odlišný Murakamiho titul. I přesto je nádherný.... celý text

Mlčení 1987, Šúsaku Endó

Vegetariánka 2017, Han Kang

Největší obchodník na světě 1994, Og Mandino

Norské dřevo 2005, Haruki Murakami

Alchymista 2005, Paulo Coelho

Mise Afghánistán 2015, Tomáš Šebek

Zvířata jsou k sežrání 2020, Eva Grestenbergerová

Džungle, tygři, jinovatka 2011, Iva Pekárková

Knihu jsem vzal do ruky jen z toho důvodu, že jsem Malajsii sám osobně navštívil, zamiloval se do ní a dlouho marně vyhledával český cestopis o této překrásné zemi. Iva Pekárková mi poodkryla jisté sociálně-politické souvislosti, které mě za mého pobytu v zemi nenapadly. Není to sice naučná literatura, věřím však, že si po přečtení nějaké nové poznatky o Malajsii vezmete. Pokud vám nevadí občasné vulgární výrazy, rozhodně doporučuji po této knize sáhnout. Díky ní se mi totiž vzpomínky na tuto krásnou zemi rozlily po duši.... celý text

Stalker 2015, Lars Kepler

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Dechberoucí, drastické a smutné. Lépe to popsat ani nejde. Alena Morštajnová se s tímto dílem opravdu ukázala. Tohle by si měl každý přečíst.

Na kole přes Afriku 2020, Tadeáš Šíma

Silný příběh. Vzhledem k tomu, že jsem tělem a duší cestovatelem, obdivuji podobné cesty, kde člověk každým kilometrem balancuje nad propastí. Vyprávění z pera Tadeáše Šímy mi dost připomnělo Tomíka a jeho putování tuktukem z Bangkoku do Hranic na Moravě. Tadeáš je však trochu odlišný. Má jiný styl humoru, který mě osobně sedí. Je také vytrvalý a trpělivý. Silný. Ujet na kole tolik třešňáků by na Saharské poušti dokázal pouze šílenec. Jsem rád, že jsem jej skrz tuto knihu poznal. Co se týče krizových situací, které Táda v Maroku nebo Namibii musel řešit, smekám klobouk. Při čtení těchto momentů jsem měl husí kůži a každou částečkou svého těla jsem se za cestovatele z Prachatic modlil i přesto, že nejsem věřící. Je neskutečné, že to ani tak Tadeáš nevzdal a ve své cestě pokračoval stůj co stůj. Máte můj respekt, pane Šímo! ;)... celý text

Válka s Mloky 2017, Karel Čapek

Komentář pod mou recenzí od Set123 sepisuje veškeré mé pocity z díla lépe, než bych já sám dokázal. Válku s mloky zde proto hodnotit nijak jinak nebudu. Dovolím si však jednu myšlenku, kterou jsem po dobu čtení závěrečných kapitol ve své hlavě oplýval. Jedná se o lidství. Vzhledem k tomu, že je román společenskokritický, nelze si tohoto aspektu nevšimnout. Čapek proti sobě dává Mloky a lidi. Ve všech možných případech Mloci lidstvo porazí. Jsou Mloci výjimeční? Nikoliv. Mloci by mohli být lehce nahraditelní třeba roboty, přírodou nebo klimatickou krizí. Proč tedy lidstvo nedokáže v těch nejsložitějších krizích krizi ustát? Rozdíl mezi silou Mloků nebo robotů a lidmi tvoří právě rozdílnost. Lidi jsou chamtiví, politicky rozdělení a snaží se hájit své zájmy. Nemohou dělat věci, které jim jsou proti srsti. Nejdou do obchodu, na kterém by prodělali. Ať už kapitalismus, ekonomika, politika, rasová rozdělenost a bůhvíco činí lidi porazitelnými a slabými. Co se týče mé teze ohledně zmíněné klimatické krize, dovedu si ji označit za takové Mloky. Ač si lidstvo problém, snad, dostatečně uvědomuje, nebojuje proti němu se vší silou. Proč? Proč by velkofirmy dělaly opatření, které jim zisky složí o enormní procenta? Proč by člověk měl přestat jíst maso nebo už nikdy v životě nelétat? To je přeci zasahování do lidských práv a svobod! Ne, reálně tomu tak není. Reálně to je jen představa jakési utlačovanosti a lidské chamtivosti, která i v tomto případě, pokud nezačneme ihned jednat, dovede Mloky k drtivému vítězství. Snad jsem nikoho nepohoršil. Jen pro zamyšlení.... celý text

Moje studená válka 2012, René Benda

Tak tohle byla síla. Vzhledem k tomu, že jsem se narodil 12 let po sametové revoluci, je pro mě dost těžko představitelné, jaký život museli moji vrstevníci prožívat. O období let 1948 - 1989 se moc rád zajímám, nikdy jsem však nečetl podobně laděný román, který veškeré historické souvislosti zaobaluje do krásného, ale drsného průběhu, který by klidně mohl být pravdivý. Často soudíme lidi, kteří se za režimu zachovali tak, jak se zachovali. Nikdy však nevíme, jaký příběh bychom psali my sami. Silně doporučuji tento příběh, u jehož konce jsem měl slzy na krajíčku.... celý text

Náš dům je v plamenech 2019, Greta Thunberg

Greta je pro mnohé útokem vtipů. Lidé ji uráží za její vzhled, diagnózu nebo věk. "Tomu přece nemůže rozumět takové děcko, já mám nejlepší světonázor," pochází z hlav tradičních čecháčků a nejen nich. Problém je však v tom, že Greta klimatické změně rozumí dost. Neskutečně dost. Knihu napsala společně se svými rodiči. V první části se dovídáme o jejím dětství, poruchách potravy, šikaně nebo Aspergerovu syndromu. V závěru Scén od srdce se však dostáváme ke Grétinému zájmu o aktivismus, ekologii a studentskou stávku. Před přečtením, ač jsem člověk, který se silně snaží omezit svou uhlíkovou stopu (nejím maso, nelétám letadlem...), jsem měl na Gretu Thunberg tak trochu negativní náhled. Knihu jsem však hltal každým slovem a z Grety se mi v hlavě rázem stala frajerka. Náš názor na určité věci se převážně tvoří z informací, která nám jsou předkládána médii... A pokud se člověk ze všech stran dočítá, jakým pomateným děckem Greta je, za pomatené děcko ji v hlavě pokládat budete. Náš dům je v plamenech. Je třeba ho začít hasit. Ihned.... celý text

Svědectví o životě v KLDR 2020, Nina Špitálníková

U této knihy snad nejde dát ani jiné hodnocení. Já nemám slov. Zdrcující výpovědi sedmi obyčejných lidí, kterým se ze Severní Koreji podařilo utéci. Fakt, že každá výpověď pochází z úst naprosto odlišné profese, věkové či socioekonomické skupiny, je důležitý v pochopení fungování tamější společnosti skrz na skrz. Pokud nemáte vůbec žádný obrázek o KLDR a o zemi víte jen to, že tam žijí lidé s vygumovanými mozky po dlouholeté vládní indoktrinaci, tato kniha vám určitě ukáže, že to není tak jednoduché. Tohle si prostě každý musí přečíst.... celý text

Cizinec 2005, Albert Camus

Na knihu jsem sáhl po úspěšně složené maturitě, při které na mě stále ve filozofii vyskakovalo jméno Alberta Camuse. Vzhledem k tomu, že mi přišel velice sympatický, do Cizince jsem se prostě musel pustit. Lze říci, že to bylo správné rozhodnutí. Prostředí Alžírska za dob francouzské kolonie bylo velkým zpestřením, které z geografického a historického pojetí díla hraje velkou roli. Mersault, tedy hlavní postava, byl naprosto skvělý. Apatický, ale ne úplně bezcitný. Pociťoval, ale nedával své prožívání najevo zhrzené společnosti. Kniha mě na mnoha stránkách dovedla k hlubokému zamyšlení. Zamyšlení nad životem jedince a společností jako takovou. Existencionalismus na vás z díla dýchá ze všech stran. Dílo ale ani tak o té filozofii není, je hlavně o příběhu. Příběhu, jenž je podpírán filozofií existencialismu. Rozhodně doporučuji přečíst, Cizinec je naprostou parádou!... celý text

Písečný muž 2013, Lars Kepler

Krátké kapitoly, stupňující se napětí a skvělý Joona Linna. Písečný muž je další úžasný počin od autorské dvojice Lars Kepler. Stále ten příběh tak nějak vstřebávám a mám při tom husí kůži. Výtečná kniha, která je rozhodně více, než jenom detektivkou.... celý text

Prázdniny v Evropě 2019, Ladislav Zibura

Já jsem moc rád, že jsem osobu Ladislava Zibury před nějakou dobou objevil. Je to velmi milý člověk, který píše parádní knížky. Prázdniny v Evropě bych možná označil i jako vrchol jeho tvorby, nechci však dehonestovat ostatní tituly. Mám obrovskou radost, že Zibura v tomto díle popularizuje u nás nepoznané autostopování, na které má mnoho lidí v mém okolí negativní názor. Úplně mě tím navnadil k tomu, že si takhle Evropu také jednou projedu. Současná situace tomu však nenahrává, doufejme, že se cestovatelské brány zase brzy otevřou. Musím také uznat, že mi Ziburův styl humoru neskutečně sedí. Je takový morbistický a občas i nekorektní... ale to já právě miluju! :D Tady jeden příklad: "Ladislave, malý syn mého bratra má zítra tu věc, jak na něj lijí vodu a rodina se modlí. Chceš jet s námi?" nabízel mi můj nový kamarád. Z kontextu jsem usoudil, že nemluví o waterboardingu, ale o křtinách. :D Mimo jiné se také dozvíte mnoho zajímavostí, o kterých se třeba moc nemluví! Tento cestopis vás tedy rozesměje, naučí a otevře oči!... celý text

Nesnesitelná lehkost bytí 2006, Milan Kundera

To byla nádhera. Po Nesmrtelnosti, Žertu a Směšných láskách jsem se musel už jen z principu vrhnout i na Nesnesitelnou lehkost bytí. Musím ji hodnotit jako dosavadně nejlepší Kunderovo dílo, které jsem zatím stihl přečíst. Tím nechci snižovat hodnotu děl předešlých, tohle ovšem bylo výjimečné. Výjimečně krásné. Krásné z hlediska filozofického, milostného a lidského. Krásné zároveň i ve směru historickém, protože atmosféra tehdejší doby zde byla popsána dosti detailně. Za podobné historické vstupy jsem jakožto ročník 2001 neskutečně rád, protože mám možnost na dobu tzv. Pražského jara zase nahlédnout z jiného pohledu. Mockrát děkuji za podobný estetický zážitek, pane Kundero. PS: Když jsem poslouchal na YouTube Beethovenovu Muss es sein, dopálilo mě, jak velké má Milan Kundera uznání v zahraničí. Bylo tam nespočet komentářů lidí z jiných zemí, jak je tento autor svým dílem upoutal, žádný z nich ovšem nebyl český. Je zajímavé uvažovat nad tím, že ani jednoho z největších evropských autorů druhé poloviny 20. století si český národ nedokáže plně vážit. Já však budu Kunderu a jeho tvorbu hájit přede všemi, kteří mi řeknou, že stojí za starou belu!... celý text