Juagustin přečtené 179

Všichni žijem' v blázinci 2018, Radkin Honzák

Radkin Honzák je bezesporu zajímavá a hluboká osobnost, člověk mně osobně sympatický svým širokým záběrem i společenskou angažovaností. Při čtení knihy se ale nemohu ubránit dojmu, že vznikla jaksi na objednávku a tuctově. Už přiznání autorky v úvodu ("tak o čem ta knížka naše vlastně bude?") poukazuje na to, že zřejmě zadání dostala od nakladatele, protože se Honzákovy knihy dobře prodávají... Jednotlivá témata knihy jsou zajímavá, dozvěděl jsem se a mohl promyslet nové věci, přesto mě při čtení cosi rušilo - velmi stručné otázky autorky, v nichž jsem musel občas zkoumat, co tím chtěla říct. Prostě často používá zájmeno "to" a často v jejích větách chybí podmět nebo i přísudek, např. otázka na str. 104 "V čem lékaři?" mi dala zabrat, a to se za analfabeta nepovažuji:-). Jako nejčtivější mi nakonec vyšla poslední kapitola "Začátky...", kde pana Honzáka nikdo nepřerušuje.... celý text

Houbařka 2018, Viktorie Hanišová

Kniha mě pohltila od prvního odstavce a četla se mi výborně, snad až ke konci to šlo trochu tíž. Nemohu se ubránit srovnání s "Do tmy" Anny Bolavé: hrdinky obou knih jsou zvláštně "ujeté" sběračky, zde se ale i postupně dozvídáme, jak k tomu došlo a co současnému stavu hrdinky předcházelo. Nabízí se paralela s životem hub: u nich je viditelná plodnice projevem složitého života podhoubí, zde je tristní život hrdinky výsledkem neradostných událostí v dětství a děsivé konstelace v rodině. Jenže okolí vidí jen tu plodnici, a už ne podhoubí... Kniha mě snad posunula v tom, že člověka nelze paušálně odsuzovat, každý si neseme svou minulost a utržené šrámy, někdo horší a někdo víc, a naše dnešní podoba je výslednicí toho všeho. Jinak, sám sbírám jen hřibovité houby, ale na popud Houbařky jsem hned otevřel Přehled hub střední Evropy a začal se učit, co je májovka, špička, kačenka, smrž... Tak jen doufám, že se napřesrok něčím neotrávím;-)... celý text

Naděje v dějinách 2020, Tomáš Petráček

Kniha byla náročnější, než jsem čekal - čekal jsem víc "plků" ze života, a ono to bylo hutně odborné. Občas jsem se ztrácel v narážkách, nevím, jestli čtenář neobeznámený detailněji s aktuálním děním v české církvi má šanci vše správně pochopit. Co nového jsem se dozvěděl: že katolická církev zdaleka nedotáhla vše, co si předsevzala na 2. vatikánském koncilu. Že středověká církev byla jiná, než jsem si dosud myslel, a úplně jiná, než je dnes nebo v nedávné minulosti. Jak je církev složitý a mnohovrstevnatý organismus. Nad čím mě přiměla nově se zamyslet: jakou mají roli nově svatořečené osobnosti. Že i sv. Jan Pavel II. měl své mouchy. Jsem moc rád, že jsem touto knihou objevil další a zase novým způsobem zajímavou osobnost současné české katolické církve, která díky svému vzdělání a širokému rozhledu má co říct.... celý text

Sonáta pro Miriam 2016, Linda Olsson

Kniha se mi nečetla snadno. Zpočátku mi vadilo, že autorka - nebo vlastně Adam - svůj příběh a bolesti nevyklopí naplno, spíš jen mlží a naznačuje, až jsem objevil, že to je vhodný a účinný literární prostředek. Některé bolesti jsou tak silné, že o nich hned mluvit nelze. Jsou zamčeny v nitru a čtenář se k nim dostává jen po střípcích. Přesto mě i dále při čtení něco rušilo: všechna ta setkání jsou bez chybičky nakašírovaná, naaranžovaná do velkolepých kulis, doprovázená pečlivě volenou hudbou, postavy pronášejí příliš kultivované, příliš hluboké dialogy. Avšak kniha působí citlivě a uvěřitelně: téma velké osobní ztráty a bolesti je v lidském životě zásadní; zde se vyskytuje v různých variacích ve všech třech částech knihy, pokaždé zpracováno trochu jinak.... celý text

Vrány 2020, Petra Dvořáková

Novelka o tom, jak těžké je být dítě, když máte smůlu na rodiče. Kniha je napsána prostým, jednoduchým jazykem, tím víc je uvěřitelná, zejména když hovoří ústy Báry. Její svět je omezen zkušeností dítěte: nedokáže rozpoznat, co je prkotina a co velký průšvih, co je adekvátní trest, co je normální a co už ne. A tak se uchyluje k osvědčené strategii: radši nikomu nic neříkat. Což přirozeně vede k tomu, že si nedokáže říct mimo rodinu, a začarovaný kruh se stále prohlubuje. Matka mi připadala až příliš nedozrálá, ale umím si představit, že i takoví lidé se stávají rodiči... Fakt hrůza. Závěr knihy mě překvapil, trochu jsem měl pocit, jako by si autorka najednou řekla, že už ji to vlastně nebaví, a sekla perem o stůl. Kniha, která jinak působí fortelně a celistvě, skončila podivně otevřeným, fantazijním úletem.... celý text

Zámek 1997, Franz Kafka

První větší Kafkovo dílo, do kterého jsem se pustil, mi zpočátku připadalo jako vyprávění snu: postavy se chovají naprosto neočekávaně, nepochopitelně, překvapivě, ale zároveň jakoby archetypálně. Anebo spíš se chovají celkem normálně, a pak v rozhodující chvíli úplně opačně, než bych očekával. Zvláštní mi přišlo, jak si hned všichni tykají;-) Postupně se vkrádá prvek byrokratický - protichůdné zprávy a příkazy, přehazovaní odpovědnosti za rozhodnutí, nevymahatelnost dohod... A nad tím vším visí nepochopitelnost a neuchopitelnost celého systému. Celý příběh je vyprávěný očima a "duší" K.: víme o jeho každém hnutí mysli, ale nevíme ani, jak vypadá, odkud přišel, zda může odejít. O ostatních naopak dobře víme, jak vypadají, ale těžko se dostáváme k jejich vnitřku; často jednají zcela nepochopitelně a nerozumíme jejich motivaci. Ta je zřejmě dána podivně zrůdným společenským systémem, vším prostoupenou vírou v autoritu a moc úředníků zámku. Zlobilo mě to opovrhování cizincem K., dokud jsem sám na sobě neobjevil na zcela konkrétním případě podobnou nedůvěru vůči cizincům... Že kniha neměla konec, mi ani nevadilo. Samotné bytí ve vsi a putování s K. od čerta k ďáblu bylo zážitkem. Přesto by mě zajímalo, zda a jak měl Kafka vymyšlené uzavření příběhu.... celý text

Texty mého života 2007, Aleš Palán

Nenapsal bych to lépe než taMira, takže jí dávám palec, doporučuji její komentář a za sebe jen dodám, že Texty jsou čtivá, zajímavá a inspirativní životopisná kniha, ke které jsem došel od Reynkových a Florianových a která mě nasměrovala k dalším, pro mě do této doby neznámým jménům. Tesat do kamene: "Daleko větším a závažnějším problémem je fakt, jak je dnes literatura obecně vnímána, jaké místo zaujímá v hodnotovém žebříčku současného českého člověka, jehož vnitřní identita a osobnostní náplň je devalvována přívalem bulvárních nicotností, které mu vnášejí do soukromí především televize, internet a další technické vymoženosti." (s.168)... celý text

Z vln, které zkameněly 2007, Bohuslav Reynek

Jako ochutnávka umožňující seznámení s dílem celé rodiny Reynkových je to dobrý počin. Na mě však působila trochu roztříštěně, dávám přednost autorským sbírkám.... celý text

Odlet vlaštovek 2002, Bohuslav Reynek

Nejsem - nebyl jsem čtenářem poezie. Až tato sbírka mi ukázala, že není třeba se bát: próza, to je bramborová kaše na zasycení, poezie jsou pralinky, které se zobají po jedné a vychutnávají;-) "Čekáme na poslední větu." Odlet vlaštovek je sbírka temná: slovo TMA se vyskytuje v naprosté většině básní. Dále bída, hlad, hřeby, stín... Přesto temnota a smutek básní nejsou tísnivé, jsou smířlivé - tak to prostě na světě je a je s třeba s tím žít. "Plachá duše oblaku, hyne hřebem zobáku." Velmi mě oslovil Reynkův cit pro okamžik, vcítění se do drobných obyvatel domácnosti: mouchy, pavouka, kotěte... Básně, v nichž jsem cítil zasazení do petrkovské domácnosti, pro mě byly nejsrozumitelnější a přes temnotu byly svým způsobem až hřejivé.... celý text

Muž, který sázel stromy 2006, Jean Giono

Poprvé jsem knihu četl před 15 lety a tehdy mě uchvátila. Teď se mi do ruky dostalo toto krásné vydání ilustrované Pavlem Čechem. Příběh má stále velkou sílu ve své prostotě a přímosti. Na druhou stranu mě rušily dvě okolnosti: písmo na barevném podkladu se mi špatně četlo, ale to je chyba mých očí, ne knihy;-) A pak mě rušilo nevypnutelné matematické podvědomí: přece 10.000 vzešlých stromů ve sponu 1 metr zasazených za 3 roky znamená 1 hektar, za 30 let 10 hektarů - tedy na ploše zhruba 300 x 300 metrů! Tedy těžko les široký 11 kilometrů, nebo dokonce nutnost docházet sázet 30 km od obydlí... Já vím, je škoda si kazit dojem z knihy takovými přízemními kupeckými počty;-)... celý text

Selfíčka 2020, Marek Vácha

Drobné příběhy, eseje, črty, náladovky. Soubor je to poměrně nesourodý, od opravdu krásných (úplně nej mi přišla ta poslední, velikonoční) až po velmi abstraktní, těžko srozumitelné (ten zimní noční výstup na kopec...), od radostných až po velmi trýznivé. Vším prostupuje typická Orkova naléhavost, důraz na nutnost osobní aktivity, výzva k angažovanosti. Osobně mám dojem, že Orko má čtivější knihy, ale neodrazuju:-)... celý text

Šikmý kostel 2020, Karin Lednická

Navzdory všem nadšeným komentářům i oceněním, které kniha dostává, musím přiznat, že jsem byl spíš zklamán. První polovinu knihy jsem se do čtení musel dost nutit. Postavy mi přišly velmi schematické, nevykreslené, neviděl jsem za nimi živé lidi, jejichž osud by mě nějak vtahoval. Kniha mi připadla rozkročená mezi sociálním románem a červenou knihovnou, a to obojí tak nějak klopotně. Teprve od "dopisu z Vatikánu" mě kniha chytila, přesto jsem se občas nezbavil pocitu, že jde autorce o to, narvat do příběhu všechny regionální historické události a příběhy, které posbírala, a občas mi to přišlo příliš šroubované. Nicméně, jak autorka uvádí v doslovu, kniha určitě plní její přání, aby vyvolala zájem o tento opomenutý kout naší země, ve mně tedy vzbudila chuť se na Karvinsko vypravit a podívat se přinejmenším na kostel sv. Petra z Alkantary. Stejně tak jsem se rád dalším samostudiem aspoň povrchně dovzdělal v polské historii té doby. Oceňuju citlivě podané téma česko-polského napětí při vzniku a vytyčování první ČSR a otázku násilné "čechifikace" tamního obyvatelstva.... celý text

Stařec na čekané 2015, Miloš Hoznauer

Stručná historie času 1991, Stephen W. Hawking (p)

V jakési knihobudce jsem narazil na vydání z roku 1991 a se zájmem jsem si ho přečetl. Větší půlka knihy je opakováním středoškolské fyziky, závěr pak skokově přejde k nepředstavitelným fantazmagoriím;-) Oceňuju, že jsem si mohl ujasnit, PROČ se stále hledají nové teorie, co jsou ta slabá místa starších teorií, a že nová teorie nemusí zneplatnit tu předchozí, ale rozšířit, upřesnit, doplnit pro speciální situace. Zajímavá a pro mě obohacující je i úvaha o šipce času a narůstající entropii i tam, kde na první pohled uspořádanost roste. Kladně hodnotím rozšiřující poznámky překladatele. Celkově ale můj pocit z knihy je marnost: čím fyzici víc bádají, tím víc vědí, co všechno nevědí, a jejich teorie jsou čím dál šílenější. Za takové situace se odvažovat mluvit o místu a roli Boha, no nevím...;-)... celý text

Kdo chodí tmami 2004, Aleš Palán

Nádherná kniha! V rozhovoru s bratry Reynkovými, kteří se vzájemně doplňují, postupně vyvstává plastický obraz života jejich rodičů i jich samých. Čtení je jak pohlazení, přesto člověka zamrazí, že zejména život paní Renaud musel být velmi osamělý, tíživý a beznadějný... U Bohuslava Reynka mě oslovilo, že i takový introvert může nějak žít a zanechat po sobě dílo a stopu oslovující mnoho lidí. Velmi mě potěšilo, že oba synové, ač osudem a tlakem společnosti strávili život nekvalifikovanou prací mimo kulturní centra, si dokázali udržet kultivovanost a prosadili se umělecky po uvolnění poměrů v 90. letech. Kniha u nás doma vyvolala zájem o tento kout Vysočiny, do Petrkova jsme se vydali a výlet si vychutnali i díky právě dočtené knize.... celý text

Být dlužen za duši 2007, Aleš Palán

V rozhovoru se syny Janem a Gabrielem nakladatele Josefa Floriana postupně vyvstává obraz nejen jeho, ale i ovzduší okolo něj soustředěné komunity ve Staré Říši. Dotýkají se jak témat uvnitř rodiny, provozu nakladatelství, ale i mnoha osobností, které se Starou Říši byly spojeny - spolupracovníci, návštěvy, odběratelé, mecenáši, věřitelé... Místy sklouzává k "drbům", ale většinou zní hodnověrně a obstojí v konfrontaci s podobnými knihami o Reynkových nebo A. Opaskovi. Pokud si po přečtení knihy rodinu Florianových přímo neoblíbíte (jak se stalo mně), tak si jich určitě alespoň začnete vážit za to, co pro českou kulturu vytvořili a jak mimořádnou cestu dokázali vyšlapat. Dobré čtení o Dobrém díle;-)... celý text

Dešťová hůl 2016, Jiří Hájíček

Po výborné Rybí krvi bych nevěřil, že pan Hájíček může napsat ještě něco lepšího - a bingo! Opět jsou tu hmatatelné nálady v duši i krajině, stupňující se boj stále víc osamoceného hrdiny proti všem, křivdy, neústupnost, spojenectví, kořeny i vykořenění, kontrast lidí města a lidí venkova, ba dokonce lidí přírodních. Kromě závažného ústředního společenského tématu nakládání s půdou je tu i silné osobní drama, trápení s neplodností a její devastující účinek na vztah. (Až mě překvapuje, že si tohoto druhého tématu komentující čtenáři nevšímají...) Příběh se rozvíjí pomalu, ospale a postupně zrychluje - 20 stran před koncem jsem nevěřil, že to autor stihne vše nějak uzavřít:-) Vše je napsáno tak pravdivě a uvěřitelně, že čtenář nemůže zůstat stát mimo příběh. Hájíčkovy knihy patří mezi to nejlepší, co jsem poslední dobou četl, a Dešťová hůl je excelentní. Dávám šest hvězdiček z pěti možných;-))... celý text

Slepá mapa 2017, Alena Mornštajnová

Podle recenzí jsem od knihy měl velká očekávání, a nenaplnila se. První polovina knihy mi přišla jako nepříliš vydařený pokus na zadání "napasuj ten nudný dějepis na konkrétní lidi, ať to děcka trochu baví". Postavy nejsou moc prokreslené, příběhy takové typizované, zvláštně vyzobané výseky z životů. Velký akcent na "kdo s kým", pomalu jak z červené knihovny. Emoce to ve mně moc nevyvolávalo a knihu jsem neodložil jen díky tomu, že dva dny dovolené skoro v kuse pršelo a jiné čtení jsem neměl. Druhou polovinu knihy jako by napsal někdo jiný. V životě Anežky najednou přijde zlom, události mají spád, postavy šťávu, příběh mě vtáhl. Byl v tom zmar normalizace, neviditelná pavučina ničící lidské životy. Ale možná jsem jen naletěl na nevhodnou anotaci, že totiž jde o příběh tří žen. Mně to přišlo jako příběh Anežky, příběhy její matky a babičky (a dalších předků i sousedů) by byly spíš přípravou hlavního příběhu, jakousi rodinnou anamnézou - pak je ale otázkou, proč je ta příprava tak dlouhá a nudná... Celkový dojem z knihy tedy průměrný, zlepšující se s vzrůstajícím číslem stránky;-)... celý text

Dvanáct zastavení 1997, Jan Anastáz Opasek

U Božího mlýna 2018, Josef Beránek

Velkorysost a milosrdenství, to jsou dva motivy, k nimž kniha často zabrousí. Jinak jde o obvyklý životopisný rozhovor, dobře čitelný, představuje Láďu Heryána jak v obvyklé formě curricula vitae od dětství po dnešek, tak i z mnoha aspektů jeho současných aktivit. Cítil jsem z knihy určitou nesmělost a plachost, skromnost (hraničicí s podceňováním se) a pokoru, tak i jakýsi smutek nad "nevyužitím hřiven" obsáhlého studia a osobního potenciálu vůbec. Oceňuji otevřenost osobní výpovědi, pro introverta to je velké vydání! A skláním se před jeho odvahou být svůj, autentický.... celý text