kap66
přečtené 2753
Fontána
2017,
Jonas Moström
Proč ta fontána? Jak se to vrahovi fyzicky povedlo? Kdy hlavní vyšetřovatel vyšetřuje, když mu ta bába bláznivá telefonuje každých pět minut? A kdy ona vykonává svou práci psychiatričky zaměřené na profily vrahů? Proč se její manžel chová pořád podezřele? Proč se VŠICHNI chovají tak strašně podezřele? Odkdy se říká domácí podobě jména „přezdívka“? Proč vrah pořád mává v závěru tou zbraní? A ještě jednou, PROČ TA FONTÁNA? A proč jsem to přečetla?... celý text
Den, kdy jsem se naučil žít
2015,
Laurent Gounelle
Jsem stará konzerva, která se osobnostně rozvinula bez příruček a žádnou takovou nikdy nečetla, fakt. ROMÁN s tímto tématem? Proč ne? Ne, protože to není román. Je to naivní příběh, trochu těžkopádně vyprávěný, prokládaný proklamacemi a poučeními, natvrdo řečenými; není prostor na vlastní vyvozování, všechno to dostanete z metru přímo do hlavy: „Jistě, povolání to bylo náročné a Jonathan občas ztrácel veškerou naději a odhodlání. Přesto nadále věřil, že nic není nemožné a jediná omezení jsou ta, která si vytváříme sami.“ „O kus dál ho u nosu pošimrala podmanivá vůně teplých koláčků vycházející z ventilačních otvorů rakouské pekárny, které byly velmi záludně umístěny na fasádě budovy. Málem se jí nechal zlákat, ale pak přidal do kroku. Příliš mnoho cholesterolu. Není snad věčný boj s nesčetnými touhami, které se v nás po celý den probouzejí, tou nejtěžší z bitev, jimž dennodenně čelíme?“ Pak se mi nějak podařilo přistoupit na postavu tetičky Margie. Je to oslnivá renesanční bytost, sypající z hlavy citáty a fakta z několika vědeckých odvětví, tedy člověk nikde se nevyskytující, ale její rozhovory s hlavním hrdinou tomu dodaly trochu spád. Jenom mám jak s ní, tak s ním jeden problém, a to u knihy takového charakteru zásadní. Ona je na té správné straně stále, on se na ni díky prozření dostane taky; jejich činy jsou ale morálně pochybené a dosah těchto činů mohl způsobit v lepším případě nedorozumění, v horším tragédii. Tak mi to s četbou návodu, jak dobře žít, až tak nevyšlo.... celý text
Tři vraždy a král
2012,
Daniela Fischerová
Marlowova varování jsou vždy závažná a závazná! :-) Šla jsem na to tedy poučeně a fikaně, podobně jako u Květy Legátové a jejích detektivních povídek (Nic není tak prosté). Jdu číst autorku, která mocně vládne českým jazykem, má dar humoru a nadhledu - a to je Něco. A já se na to těším, jsou to pro mě pravé čtenářské Vánoce. A že se obě, spisovatelky moje zlaté, pokusily o detektivku? To je pak radost dvojnásobná. Možná i proto se mi příběhy líbily, vlastně moc. Klidně se nade mnou ušklibujte, ale ještě k tomu mi nejlepší přišel ten poslední. Jedna vánoční hvězdička navrch, protože koncept „jsem dobrá spisovatelka, tak zkusím detektivku“ mám mnohem radši než ten opačný: „nepíšu nic moc, ale v detektivce se to ztratí“.... celý text
