kap66
přečtené 2752
Letní smrt
2011,
Mons Kallentoft
Troufám si tvrdit, že po druhé knížce od Monse Kallentofta bych z úryvku poznala jeho styl (přeháním jen trochu); opět jsem ho ocenila - opravdu to není primitivně napsané a můžete si krom napětí užít i autorovu práci s promluvami a jazykem. Zvlášť, pokud si budete chtít oddychnout od vedení vyšetřování a hlavně popisu zločinů, kde autor oproti minulému dílu přitvrdil (jako máma jsem to nějak hůř nesla). Dozvíte se zase víc o vyšetřovatelích; u jednoho budete mít strach, že ho sklátí infarkt, u další(ho), že láska k alkoholu brzy vykvete do krásy... A opravdu rozmrznete - až moc. Taky se připravte, že na opačné straně zákona stojí fakt fujtajbl lidi - na to vás ale připravila už "Zima". Malin se mi líbí, ale jedno "ale" mám: čtenář ví víc než vyšetřovatelé, protože je seznámen i s vrahovými duševními pochody. Nemělo by se stát, že vyšetřovatelka, aby ten handicap srovnala, je náhle "osvícena" a autor přeskočí fázi, jak k tomu došla. Dám si od Kallentofta pauzu - a schválně: i v Podzimní vraždě ho poznám? V každém případě budu v četbě pokračovat.... celý text
Zimní oběť
2011,
Mons Kallentoft
Zajímavé, asi se budu názorově rozcházet s většinou hodnocení: pro mě převažuje forma nad obsahem. Způsob vyprávění - střídání různých typů promluv - jsem ocenila (včetně komentáře oběti); na lyrické pasáže (popisy zimní krajiny a všudypřítomného mrazu) jsem zvyklá od jiných severských autorů a beru to jako nezbytnou součást - už by mi chyběly... Já jsem opravdu vychutnávala styl psaní. Vyšetřovatelé Malin i Zeke: dobré a uvěřitelné postavy; ostatní policisté moc prostoru neměli, škoda. Rodiny vyšetřovatelů: zajímaly mě (myslíte, že k sexu na základní škole vede švédské děti touha po lidském teple v tom strašném mrazu?). Ale: na autorovu otázku v závěru, zda musí být všechny otázky zodpovězeny, křičím jednoznačně a nahlas ANO! V životě ne, ale v detektivce je to pro mě prostě nezbytné. Budiž tedy; půjdu do "Letní smrti".... celý text
Znám tajemství
2017,
Tess Gerritsen
Kdo má tuto autorku rád, nebude zklamán; ani já nebyla. Mám ráda detektivky, ve kterých jsou chapadla minulosti stále zamotaná v přítomnosti; to víte od začátku - ale stejně nevíte nic. Napínavá a čtivá knížka, bavila mě. Jednu hvězdičku dolů dávám za "podivná zranění" a "mučedníky" (jak se uvádí v anotaci - abych neprozradila moc) - schválně, jestli to uvidíte stejně. A zase, už u kolikáté knihy přeložené z angličtiny mě napadlo: který Čech používá slovo "zatracený" v nadávce? Kdo z vás řekne: "Jsi zatracený ... (hlupák, macho, zloděj, ...."? Fakt by vás, milí překladatelé, nenapadl přesnější výraz?... celý text
Poplach s odkazem
1985,
Joanna Chmielewska (p)
Ojoj. Uplynulo 35 let od doby, kdy Zpráva od nebožtíka byla mou nejmilovanější knihou. Byla tak napínavá a vtipná zároveň! Hlavní hrdinka se bez vlastního přičinění dostala do průšvihu jako hrom a dostala se z něho díky své inteligenci, odvaze a nadhledu; paráda. Zde podobné schéma a stejná hrdinka, ale všechno špatně: Joanna zůstává v Polsku - a reálný socialismus a s ním související "zločiny" už nepůsobí ani vtipně, spíš nudně. Je obklopená spoustou známých - Zoška, Baška, Lalka, Janka, Gawel, Pavel, Karel, Donat a já už nevím kdo další, protože mi splývali už během četby. Joanna jen zírá a diví se, co se jí děje, dostává se do bláznivých situací, ale moc inteligence neprojevuje. Není to vtipné ani napínavé. A ještě jedna věc, která mi čtení kazila - práce překladatelky: polská jména s částečně českým pravopisem: Ružewič, Wilčewský, Wěšek. Proč? Jedna hvězdička z nostalgie, druhá - taky z nostalgie.... celý text
Hrdinný kapitán Korkorán
1955,
Alfred Assollant
Ó, do této knížky jsem byla zamilovaná! Dobrodružství, přátelství s tygřicí, odvaha, láska, boj v zájmu dobra... Vidím v komentářích, že sdílím tento pohled s mnoha dalšími. Ale přihodím ještě jeden moment, který mi utkvěl a u kterého jsem se dmula pýchou na kapitána Korkorána (jeho vzdělání a inteligenci): pamatujete, jak přišel před komisi v akademii a měl dokázat, že se v Indii dorozumí? On jim předvedl plynulý projev v sanskrtu a několika dalších indických jazycích. A vážení akademici mu vůbec nerozuměli, haha, hlupáci.... celý text
Kočka mezi holuby
2007,
Agatha Christie
Rozhodla jsem se dočíst všechny "Agáty", které ještě nevyšly v době, kdy jsem svoji maximální oblíbenkyni četla nejvíc (tj. v 80. letech). Tato knížka mi zase připomněla, proč mám Agathu Christie ráda: je to chytré a není to krvavé ani brutální, i když jde o vraždu. Je to mile starosvětské. Poirot je geniální a charakterní a přes všechny své nesnesitelnosti k pomilování. A dobro vítězí. Po čtení mám vždycky pocit zadostiučinění. Takže jednu hvězdičku dolů za to, že spoustě jejích dalších, o něco lepších knížek bych musela dát hvězdičky nad limit.... celý text
Vládci loutek
2011,
Robert A. Heinlein
K Heinleinovi mám až trochu nekritický vztah díky Dveřím do léta, Jobovi a povídce ...a postavil si domeček. Vládci loutek jsou pro mě jeho ne nejlepší, ale dost dobrou knížkou. Bavilo mě číst o roce 2007 a chápavě se usmívat nad autorovou představou cestování (auto jako od Fantomase) a naopak nad zaostalostí ukládání a přenosu informací - ta retroknihovna byla až milá. V 80. letech jsem se od sci-fi nemohla odtrhnout; teď bych se vrátila právě k těm knížkám, ve kterých se autoři příliš nezabývali technickými vizemi budoucnosti - protože to dopadne vždycky takhle. Ale tady o to vážně nejde; neutrhnete se od děje, ve kterém bojují lidé - individuality a paraziti s kolektivní inteligencí, a nejen to, se schopností přečíst a řídit mozky svých nositelů. Slizčí a málem dokonalejší než Borgové. Je to napínavé a čtivé.... celý text
Deník kastelána
2000,
Jan Bittner (p)
Autor je můj ročník, což je plus - umím se s ním ve spoustě pohledů a zkušeností ztotožnit. Zbyl mi sice pocit neukončenosti, ale to je dáno formou deníku, že. Nečekejte "Aristokratku"; zařazení pod "humor" je podle mě nepřesné. Nemějte mě za přeslušnělou, ale já bych ubrala vulgární slova - nevadí mi při nějakém emocionálním vypětí, vadí mi, když jsou součástí běžné řeči - a v psané formě to je dvojnásob patrné. Za to jedna hvězdička dolů, jinak to pro mě byla zajímavá, čtivá a originální kniha.... celý text
Sběratel polibků
1999,
James Patterson
Patterson to teď v mých očích asi odnesl za všechny své následovníky libující si v postavách vysoce inteligentních (zde i dobře vypadajících!) psychopatů, ale pro mě je to na dlouhou dobu poslední detektivka tohoto typu; najednou mi přijdou všechny knížky založené na tomto schématu na jedno kopyto. Už jsem to zmiňovala u někoho jiného - mně prostě přijde, že je to nejlehčí cesta, vybrat si jako vrahovu motivaci jeho úchylku. A po druhém Alexi Crossovi, který mi jako vyšetřovatel nijak nevadí, tam vidím ten kalkul; autor si řekl: nedám popravit několikanásobného vraha, protože ho nechám utéct z vězení (!) a nemusím se namáhat vymýšlením dalšího... Jdu si najít nějakou detektivku, kde se vraždí ne tak "dokonale", ale kde si vychutnám vysvětlení vrahovy motivace v závěru. K Pattersonovi se třeba ještě vrátím, možná se mi budou zdát další díly této série lepší.... celý text
Aristokratka na koni
2016,
Evžen Boček
Ani se mi nechce hodnotit ve smyslu "první díl byl nejlepší, druhý ..." - doporučuji číst všechny "díly" hned po sobě a brát to jako jednu knihu o třech kapitolách. Pro mě milé, vtipné, blízké mému naladění. (Do budoucna: bála bych se povrchního zfilmování, ve kterém by byl zachován pouze situační humor, což by se nabízelo.)... celý text
