kap66 přečtené 2752

Čeština pro učně 1993, Ludmila Zimová

Alternativní učebnice - srozumitelná, poučná, zábavná; dá se využít spíše pouze na doplnění výuky (tzv. rámcové vzdělávací programy žádají něco jiného).

Královský rubín 2015, Agatha Christie

Někdo zde píšete o jednohubkách - máte pravdu, mňam. Poirota miluji ve všech autorčiných prózách. Ale konečně jsem už dostatečně zestárla na slečnu Marplovou! Ohromně mě baví číst její promluvy, zdánlivě nesouvisející s případem, kvůli kterým vypadá jako - cituji - "maličko odtržená od reality" (a to "maličko" je ještě míněno ironicky). A ona to potom shrne a vyřeší - a všechno zapadne do sebe, logicky a jasně. Já si tak trochu představuji samotnou Agathu Christie ve stáří: klame věkem i tělem, ale mysl? - bystrá a jiskřivá. Těším se na další její detektivky, které mi v mládí unikly - už jich bohužel tolik nezbývá.... celý text

Dvojitý kříž 2012, Chris Carter

Jsem rozmazlená, přiznávám. Rozmazlená autory, kteří píší logicky a věrohodně. Takže: většinou je to napínavé a vyšetřovatele bych si mohla oblíbit - to jsou ty 2 hvězdičky. Ale! Vrah musí být sice trochu překvapivý, ale musím tomu uvěřit; kdyby byl tady vrahem slon nebo malé dítě, věřila bych tomu stejně jako tomuto. Takový člověk, jakýsi místní Jekyll a Hyde, tedy schopný dvou naprosto extrémních podob, kterého mimochodem neodhalí ani Hunter se svým geniálním psychologickým úsudkem, je čirou autorovou schválností. To se prostě nedělá. Ještě drobnost k překladu (za to už Carter nemůže): Garcia i Hunter mají slovník, jaký byste od drsných policistů čekali; pro slovo "kurva" nejdou daleko... V pořádku. Tak co dělá v jejich ústech slovo "jejda"? Jejda?? Zkusím další díl, protože doufám, že se autor zlepšil. Snad si zase neřeknu: jejda jejda... :-)... celý text

Záhada Modrého vlaku 2009, Agatha Christie

Pro mě klasika v nejlepším slova smyslu. Naskočila mi vzpomínka na film, ale naštěstí jen zčásti (=výhoda opotřebované hlavy :-)) - takže jsem si to užila dvojnásob: sledovala jsem chování toho, koho jsem si jako vraha pamatovala (a pamatovala jsem si ho správně - a bavilo mě sledovat, jak A. napovídá, ale za chvíli vás zase odvede pryč - tohle umí bezvadně!), ale zároveň se pro mě chystalo překvapení v podobě ... Přečtěte si, doporučuji.... celý text

Kafe @ cigárko 2015, Marie Doležalová

Musím přiznat, že Marii Doležalovou jako herečku vůbec neznám. Dívám se, v čem hrála, ale - prostě ne; naprostou většinu těch seriálů a filmů znám jen podle názvu, něco málo jsem viděla - ale nezapamatovala si ji... Díky téhle knížečce si jí ale příště všimnu už pořádně. Jestlipak poznám, že je vážně introvertka? (to se mi ale opravdu nezdá - jako by řezníka dělal člověk nesnášející pohled na krev!). Ale hlavně: poznám, že je to dívka se smyslem pro humor a hlavně pro sebeironii, dívka s nápady a dobrými postřehy? Protože - vážně je to svižně a svěže napsané, většinou mě to bavilo, někdy i rozesmálo. V rámci žánru o něco víc než dobré.... celý text

Hadrový panák 2017, Daniel Cole

Být spisovatelem, přeji si jednu věc: ať proboha neoznačují mou první knihu jako bestseller a nej-cokoliv! Pokud to tak totiž bude, asi na ní vydělám, ale ti zklamaní, kteří se táák těšili, se na mě příště vykašlou. Já se moc ovlivnit nenechávám, lépe řečeno ne názory v médiích. Takže - nejsem zklamaná ani nadšená. Na začátku jsem musela čtení prokládat jinou knížkou, té morbidnosti v zacházení s oběťmi a těch mrtvých na několika stránkách - to na mě bylo až moc. Chápu, že každý autor chce být originální a je těžké napsat něco, co tu ještě vůbec nebylo. Wolfa - právě asi kvůli tomu - samou láskou nesežerete, ale pravda je, že pojetí této postavy mi opravdu originální přišlo; včetně toho, jak vyšetřování dopadne, což s tím souvisí. Souhlasím s těmi, kterým vadilo, že Cole odbyl některá vysvětlení - to mě právě baví, dozvědět se, JAK to šlo provést. Celkově vzato jsem to přečetla se zájmem a doporučuji.... celý text

Chyť mě 2013, Lisa Gardner

Konečně jsem si mohla říct: opravdu výborná detektivka! Jeden z mých nejlepších Silvestrů a Nových roků - byla jsem napnutá jako dlouho ne, četla jsem a četla. A zase jsem si uvědomila: tohle je přesně ta správná cesta pro ženy píšící detektivky: NE snažit se vyrovnat autorům - mužům v tom, vymyslet hnusnější způsob smrti a odpornějšího vraha. Ale ANO - využít to, co je nám ženám dáno: umět zaplést a rozplést citové a rodinné vztahy, vždyť tam se nabízí tolik motivů a situací. Do svědomí si při čtení sáhnou matky dcer - a jako důvod nemám na mysli samozřejmě Charleninu matku (to vás dostane zaručeně), ale matku hlavní vyšetřovatelky. Prostě jednoznačně doporučuji! A pokud usoudíte, že to zas až taková bomba není, zkuste si ke čtení taky nalít skleničku (číst během Silvestra = víc odpouštět chyby). :-)... celý text

Vždyť je to hračka 1971, Agatha Christie

Zase jsem se záměrně nechala autorkou vést, jako bych byla čtenářka naprosto Agathou nepolíbená; to je nejlepší taktika, pokud si chcete její detektivky užít! Tím pádem - perfektní čtení. Trošičku ale chápu jeden směr kritiky: už jako malé holce mi přišla Agatha Christie geniální v pojetí detektivní zápletky - v jejím načrtnutí, rozvedení, náznacích, odbočkách - a vyřešení; ale už tehdy jsem se ošívala u jejích zápletek milostných, které se mi zdály hodně naivní. Jenže - tenkrát i teď: tohle je pro mě podružné, geniální pro mě zůstává jako tvůrce detektivek.... celý text

Po pohřbu 2004, Agatha Christie

Jedna z autorčiných knížek, které jsem neznala; bezvadná, promyšlená, užila jsem si čtení maximálně. Mám prostě Agathu Christie ráda.

Dům na úskalí 2005, Agatha Christie

Jindy se ráda nechávám unášet a vůbec nepřemýšlím nad vrahem - vlastně jsem ráda, když mě Agatha "dostane". Tady jsem si hned uvědomila, v čem je zakopaný pes (zřejmě z televizního nebo filmového zpracování). Zkusila jsem to tedy opačně - a funguje to taky! Užila jsem si to i tak, ačkoliv mi tím pádem samozřejmě přišlo, že na to mohl Hercule přijít dřív :-). Vypravěčem je Hastings - a díky tomu si užijete i humornou stránku dialogů (přestože mi je Hastingse trochu líto - ale ve srovnání s Poirotem musí každý dopadnout jako hlupák, že).... celý text

Poslední hodina 2017, Jeffery Deaver

Deaver pořád psát umí. Já nebyla zklamaná, že to tady s tím úchylným vrahem bylo trošku jinak, mám psychopatů na nějaký čas dost díky jiným autorům. Spíš mě mrzelo, že Lincoln neměl moc prostoru; mě baví nejvíc ona vědecká stránka vyšetřování (ne že bych jí úplně věřila...). Celkově mi nepřišla Poslední hodina o moc horší než ostatní díly.... celý text

Jak nevyloupit banku 2000, Donald E. Westlake

Pro mě spíše průměrná knížka založená vyloženě na situačním humoru (z jazykového aspoň ten Künde, u toho jsem se pousmála, přiznávám). Šlo by z toho vytěžit víc.... celý text

Chodba končí ve tmě 1988, Zvonimír Šupich

Agaguk, syn eskymáckého náčelníka 1972, Yves Thériault

Pamatuji si, že mě v dětství mamka - velká čtenářka - před touto knížkou varovala slovy: "Je to trochu naturalistické." Po přečtení jsem pochopila, že tím myslela realisticky vyvedené krvavé a drsné scény. Byla to pro mě úplně jiná četba - do té doby jsem dobrodružné knížky četla ostošest, ale brala jsem je jako fikci (což také byly). Tohle mě dostalo a věřila jsem tomu zcela.... celý text

Zase ten Jirka! 1994, Richmal Crompton

Stala se mi nečekaná věc. Po desetiletích jsem si přečetla znovu prvního Jirku ("Jirka postrach rodiny") a čekala to dětské nadšení a výbuchy smíchu. Líbila se mi, ale tohle se nedostavilo; plné hodnocení jí ale nechám, to je jasné - kdysi mě bavila ohromně. Bála jsem se, že tohoto Jirku, kterého jsem si z nostalgie koupila v plné dospělosti a se čtením ještě víc než 20 let čekala, vůbec neocením. Opak je pravdou! Můj mozek se přeladil a knížka obstála naprosto jasně. Je perfektní.... celý text

Podzimní vražda 2012, Mons Kallentoft

Neustávající déšť nezahání žízeň Malin Forsové... Tequila jí zabíjí mozkové buňky ve velkém, takže nám musí autor víckrát slovně připomenout, že je nejlepší vyšetřovatelka - sami byste to ve větší části knížky neřekli. Asi to byl autorův záměr, trochu nám ji znechutit (myslím Malin, ale nakonec i tu tequilu!), třeba ji v dalším díle postaví na nohy (teď myslím už jen Malin - a doslova, tady toho na zemi proválela dost); doufám, a proto si "jaro" přečtu. A to přesto, že Kallentoft trochu zjednodušil styl psaní; škoda, mně se líbil, byl tím jedinečný.... celý text

Zbabělci 1964, Josef Škvorecký

Příběh inženýra lidských duší 2 1992, Josef Škvorecký

Tarzan. 2. díl, Vězeň pralesa 1990, Edgar Rice Burroughs

Mně se do ruky nedostal v 70. letech jiný díl než tenhle; brala jsem to jako celé dílo a zamilovala se do příběhu i do podoby Tarzana na titulní stránce - ó, ty ušlechtilé rysy, jak to uměl jen Zdeněk Burian... Vzpomínky na výbornou dětskou dobrodružnou četbu si zachovávám.... celý text

Stručný etymologický slovník jazyka českého 1978, Josef Holub

"Kterou knihu by sis vzala na pustý ostrov?" Mějte mě za blázna, ale já právě etymologický slovník. Kdykoliv a na jakémkoliv místě ho otevřu, začtu se - no schválně: "houdek - nářečně houslista, tj. kdo hude na housle; expresivně slabihoudek - kdo hraje slabě na housle, zachováno ve vlastním jméně Slabihoudek". Pořád v něm nacházím něco, co mě ohromí nebo zajímá nebo i zaskočí. Víte, jak vzniklo slovo "prý"? Původní "oni praví" (říkají) se nespisovně řeklo "oni praj", pak přišla změna "aj" na "ej" (vajce - vejce) a nakonec se "prej" (ve snaze vrátit mu spisovnost) změnilo na "prý". Dobrodružné a napínavé.... celý text