kap66 přečtené 2752

Bez těla 2014, Martin Goffa

Proložila jsem angloamerické a severské kriminalisty - s jejich démony a běsy, popř. záviděníhodnou intuicí - tímto vyšetřovatelem, s obyčejným jménem a neobyčejnou uvěřitelností; je mi to jasné, od Martina Goffy si přečtu všechno. Této knize nic nechybí a nic nepřebývá; má spád a napětí, originalitu, dobře charakterizované postavy. Pro mě hraje velkou roli i jazyk: autor UMÍ česky! - a pokud vám to přijde jako samozřejmost, věřte mi, není. I proto plyne děj přirozeně, četba vás nenamáhá a zároveň vás uspokojuje. Bezvadné.... celý text

Obchodník se smrtí 2008, Hugh Laurie

Hláškující drsňák s romantickou duší (áách), který nakonec - vyzraje, či nevyzraje na zlosyny? Prozrazovat to nebudu, i když se konec dá předpokládat, protože kromě zmíněných vlastností je to taky borec s jiskřivou inteligencí a nadto i člověk morální. Mně ale při čtení nepřišla stejně detektivní linie tak důležitá jako ty hlášky. Laurie má opravdu smysl pro humor a schopnost to "prodat", ale těch vtipných výroků bylo někde na můj vkus až trochu moc (a malinko se i opakovaly). Kromě humorné stránky umí ale i zachytit jiskření - mezi mužem a ženou i to mezi dobrem a zlem, takže celkově jsem si to užila.... celý text

Pláň Tortilla / Na plechárně 1979, John Steinbeck

Překladatel Martin Hilský nazývá tyto dvě perly "kalifornským dvojkoncertem". Pro mě to byl především dvojkoncert Johna Steinbecka a právě Martina Hilského. Nejraději bych si sama pro sebe o této knížce napsala knížku - s těmito kapitolami: Kterak jedna čtenářka, za morální a pracovitou se zhusta považující, postavy zcela lenošivé a krádeží se dopouštějící si do srdce vryla. Kterak ona královsky se bavila u příhod jejich a pochopila u nich mnohé, kupříkladu svobody chuť sladkou a schopnost života si užívati. Kterak se stylem psaní unášeti nechala a kterak kontrast stylu toho vznešeného, styl Cervantesův či Vančurův jí připomínajícího, a příhod přátel statečně bojujících za věci nevznešené radost jí činil neustálou. Kterak lásku autorovu k postavám jeho cítila, jí rozuměla a dojata jí byla. Kterak knihu tuto za jednu z nejlepších knih života svého považuje.... celý text

Zdraví z Boží lékárny 1991, Maria Treben

Vodní andělé 2015, Mons Kallentoft

Vymyslet šesté roční období už nešlo - a víte, že mi to chybělo? Byl to propojovací prvek, tmel, který držel jednolitost příběhu i celé série. Děti byly tématem už v "Jaru", zde je něco podobně (vztah Malin a Tove, zneužívání dětí) a něco je jinak - podstata zločinu je ale stejně hrůzná. Pro nás Čechy může být myslím zajímavé číst pasáže související s Vietnamem (pro mě tedy bylo - přece jen je vietnamská komunita u nás dost početná). Pro autora je typický lyrický styl a já ho už víckrát ocenila. Tentokrát proložil několikrát svá obrazná vyjádření angličtinou, a to z opačného břehu jazyka: "Fuck me!" (Malin, Malin, všichni chlapi se asi stinné stránky v tvé duši bojí) a "Don't fuck with me!" (a znovu říkám s povzdechem - Malin, Malin, tímhle trestáš sama sebe). K větě "A child for a pig" nebudu nic prozrazovat. Kdo jste četli předchozí díly a autora si oblíbili, pokračujte, doporučuji.... celý text

Prvok, Šampón, Tečka a Karel 2012, Patrik Hartl

Pomůžu vám: kap66 je hnidopišská megera (vy, kteří milujete slovník Patrika Hartla, mě nazvete mnohem, mnohem hůř). Protrpěla jsem se do konce a vůbec jsem nevnímala, že to má být knížka vtipná a oddechová. Důvodem je autorův styl - napíšu odbytý a ledabylý, myslím si ale, že - jak to napsat mile? - autor neumí dobře česky. Jednu hvězdičku dávám za dialogy. I za nimi má autor potřebu něco dovysvětlit: dva ajťáci mluví o Karlovi, který je tajně poslouchá, jednoznačně ho charakterizují, nazvou ho i jménem, ale autor pro jistotu dodá, že Karel neměl pochyby, o kom mluvili. I tak je škoda, že dialogy autor nevyužil víckrát; nejhorší jsou souvětí, ve kterých vše opisuje. Na každé stránce je několik vět začínajících spojkou "a", někdy i ob jednu větu: "A že se neodvažuje vyjít do lékárny pro prášky. Těžce nesla, že ji opouští. A on to moc dobře věděl. Zároveň si ale... A tak matce jasně řekl,..." Autor si opravdu hodně oblíbil přirovnání - vybírám: přilepila se k němu jako suchej zip, je jak osina v prdeli, držet se jak hovno košile, připadal si jako lízátko do prdele, jako hovno zabalený v atraktivním celofánu, jako kretén, zprcal by ji jak římskej voják,... Použití obecné češtiny je v pořádku, ale vadí mi kombinace obecné a spisovné v jedné větě: "...aby se neztrapňoval DÝL, než bylo nezbytně NUTNÉ." "...jestli nechce jít s KLUKAMA raději do JINÉ hospody." V některých větách něco přebývá: " Začala mu SPROSTĚ nadávat, co se jí sere do života." "Chtěla jít tančit, ale jak Karel, tak i Šampón se vymluvili, ŽE NEJDOU". Některé by potřebovaly překopat: "Saša je naprosto nepraktický expert na komplikace." (Tím je asi myšleno, že je nepraktická a ještě k tomu expert na komplikace.) "Drobností" už jsou chyby v interpunkci a velkých písmenech. Vy ani nevíte, jak ráda dávám hodně hvězdiček a jak ráda se vyjadřuji o knížkách kladně! Vůbec není pravda, co píšu na prvním řádku. Jsem laskavá a vděčná čtenářka. Tady to ale vážně nešlo.... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Čtenářský požitek doprovázený husí kůží. Dvě postavy, které se mi zadřely do srdce. Dívka a žena Hana se svou hanou = vinou, a to vinou několikanásobnou, která zničila ty, které milovala, včetně ní samé - z nebezpečně krásné dívky se stala psychicky i fyzicky utýraná mladá stařena. Dívenka a dívka Mira, jíž její dětská vina zachránila život a která se možná stane pro Hanu jediným světlem v jejím životě plném tmy. Otázka viny mi od dočtení leží v hlavě. Haniny viny jsou omluvitelné, byly způsobené její láskou, podceněním situace, v horším případě sobectvím. Opravdová vina leží ale na těch, kteří prováděli systematické vyhlazování lidí. A jakou vinu přičteme těm, kteří přihlíželi, nebo to dokonce podporovali? Nakolik jsme my, nežidovští Češi, nevinní? I to je tu otevřeno. Není to prvoplánově knížka o holocaustu. Je to próza s živými postavami (zvláště ženskými), postavenými v extrémní době či situaci před volbu. Navíc je to kniha propracovaná kompozičně, jazykově a stylisticky - proto můj čtenářský požitek. Dopřejte si ho také.... celý text

Mechanický pomeranč 1996, Anthony Burgess

Do vody 2017, Paula Hawkins

Holčička, která měla ráda Toma Gordona 2000, Stephen King

Nic jsem nečekala, hodně dostala: napínavý příběh o jedné kapitole (děs - kde utnout čtení, abych se aspoň napila?), opět napsaný jazykem, který si vychutnávám. Kingových knížek mám za sebou jen pár (důvodem byly mé předsudky - komerčně úspěšný autor přece nebude moc kvalitní! - i ve svém věku se dopouštím takových omylů), ale i tak mi přijde, že realismus se od něho čekat nedá (reaguji na zklamané komentáře). "Holčičku" tedy beru s nadsázkou, neřeším její předčasně dospělé vyjadřování, prožívám naplno její odyseu a raduji se z jejího vítězství. A opět s nadsázkou připojuji pro Američany pár rad: - naučte se znát houby - pro české děti je to samozřejmost! (i když do syrových bych stejně asi nešla) - vybavte dítě kápézetkou (pro mladé: krabička poslední záchrany) - díky zápalkám by si Trisha toho pstruha i upekla - nepouštějte dítě nikam bez mobilu (to nebude velký problém), zvlášť ne do lesa o něco většího než je Řáholec - a na tuhle třetí radu zase zapomeňte, protože v tom případě bych si tuhle správnou knížku nemohla přečíst. Kinga neopustím.... celý text

Kočár do Vídně / Svatá noc 1991, Jan Procházka

Nehodnotí se mi lehce. Obě novely do mě vyryly stejný otisk: nejprve jsem byla zasažena pocitem krutosti, ztráty, nesmyslné smrti v několika provedeních, vždy násilné a drsné, poté jsem okouzlena krásným básnickým jazykem, nádhernými popisy, přesnou charakteristikou postav. Kočár do Vídně: na 70 stránkách tolik emocí... Hrubost Kristy (pro mě opravdu ze začátku těžko snesitelná) je daná jejím těžkým údělem - udřeností, porodem mrtvého dítěte a násilnou smrtí jejího muže. Je odhodlaná pomstít se na vojáku-vojáčkovi, rakouském klukovi v uniformě, který touží po jediném - po návratu domů, více než ke své dívce snad k mamince. Právě toto prozrazení jí zadrží ruku a ve chvíli, kdy konečně pocítí něhu, touhu a vášeň, ho ztrácí navždy; násilí vykonané na ni je pro ni už to menší zlo. Svatá noc: na začátku opět hrubost, v podání příznivců kolektivizace i jejích odpůrců - drsné "vstupování" do družstva doprovázené vztekem, odporem i sebevraždou jednoho ze sedláků. Právě jeho dcera, jeptiška vracející se domů, může mít zpočátku sympatie čtenářů, protože působí jako protipól fanatického hlasatele nového řádu Picina. Během "svaté noci" připomene části vesnice, že dříve vyznávali "půdu a víru", sama ale podlehne přesvědčení o své vyvolenosti a jako Panna jim žehná a vede je. Oba fanatikové, komunistický i náboženský, končí vykolejeni, každý jinak, ale oba poraženi, aspoň pro tuto noc. Snad se někdy k této knížce ještě vrátím - její jazyk je opravdu nádherný, bohatý a zároveň stručný, výstižný, neopakovatelný. Tento jazyk ale popisuje tak hrozné události, jejichž podkladem jsou události skutečné, že ji odkládám - a cítím smutek.... celý text

To snad nemyslíte vážně! 1989, Richard P. Feynman

Mám humanitní vzdělání a humanitní mozek, čímž trochu vznešeněji říkám, že jsem fyzikální blbka. Nechci říct "fyzikou nepolíbená" - pokus o polibek jsme s fyzikou na gymnáziu měly - ale hned bylo jasné, že vztah to nebude. Přesto (proto?) pro mě byla tato knížka zajímavá - z mnoha hledisek, např. psychologických či pedagogických. Byl to génius, ve kterém se mísily dva protichůdné pocity: nebyl schopen pochopit, že někdo nesdílí jeho vhled do vědeckého problému, ale zároveň si se svými rostoucími znalostmi uvědomoval, kolik toho k poznání zbývá. To druhé je vlastnost moudrých géniů. Nebyl si úplně jistý, zda má city nastavené jako "normální" lidé - např. po smrti ženy pozoroval sám sebe a popsal to; to není úplně obvyklé, v takových situacích se neodkrýváme rádi. Smysl pro vědeckou pravdu stál u něho výš než úcta k autoritám - byl schopen blbost nazvat blbostí, i když ji vyslovil někdo významný. Smekám. Odmítal "vědu pro vědu" a žádal spojení vědy s životem. Kritizoval učebnice, které se jen tvářily, že spojené se životem jsou: matematický příklad založený na sčítání teplot dvou hvězd (čili nesmysl, jen zdánlivě splňující požadavek na spojení učiva a vědy) mi připomněl věty na rozbor v hodinách češtiny v 70. a 80. letech, které zase musely plnit jiné cíle (Určete počet vět v tomto souvětí: Na XVI. sjezdu KSČ, který se konal v roce 1981 v Paláci kultury, se stal generálním tajemníkem ÚV KSČ soudruh Gustav Husák.) Géniové nemají lehký život - příroda někde přidá, někde ubere - většinou v sociální oblasti. Géniové také nejsou často dobří učitelé. Feynman se s tou sociální stránkou úspěšně popral a v té učitelské byl zřejmě výjimkou z pravidla. Jeden maličký bod dolů: jeho vyprávění, milé a zajímavé, mohlo být trochu uspořádané, nejen chronologicky (věc vydavatele). Některá fakta a věty se opakují, některé části jsou silnější, některé slabší. Stejně je to ale výborná knížka - a humaniťáci, nebojte, bude vás bavit jako mě, zaručeně.... celý text

Skočný příliv 2013, Rolf Börjlind

Výborný zapamatovatelný název. Detektivka patřící do kategorie méně realistických - ale to pro mě není vždycky na závadu, chápu to jako snahu o originalitu (nesmí to být až moc přitažené za vlasy, ale to zde není). Týká se to některých postav a jejich role ve vyšetřování (Tom, Abbas, ale nakonec i Olivia), náhod a zvratů v ději - ale četba mě bavila, zvraty překvapovaly, takže to nevyčítám. Neodpustím si ale výčitku směrem k překladateli. Nejsem schopná posoudit originál, ale překladatel zřejmě chtěl udržet rychlost vyprávění, ty ostré střihy - neměl by ale stříhat větné celky proti pravidlům češtiny. Už tu marlowe zmínil děsivé psaní uvozovacích vět: "Nejspíš ano." Řekla Olivia. Druhá věc, která mě dráždila, je "useknutí" věty vedlejší začínající "který": "Na Nilse Wendta. Který mi kdysi naprosto..." Fuj. Knížka ale fuj není :-). Je právě docela dobrá, takže mě tohle zamrzelo. Doporučuji k přečtení a nenechte si ji tímhle pokazit - já jsem prostě na češtinu ulítlá.... celý text

Není cesty zpět 2016, Tim Weaver

Slušná detektivka. Kompozici jinou než chronologickou mám v oblibě. Dlouhé popisy, to ano, ale napsané čtivě, takže mě nenudily - a opravdu jsem je nepřeskakovala. Vlastně jsem si je užila; vyhledávám teď detektivky, které obsahují souvětí o více větách a bohatou slovní zásobu (což se mi v poslední době občas nedařilo, a to i u dobře hodnocených autorů). Zápletka sahající dost hluboko do minulosti, jó, to je moje. Davida Rakera bych brala domů; myslí mu to, a ještě k tomu vydrží zátěž jako kůň! Ne, ve skutečnosti nechci být ironická, protože celkově hodnotím knížku kladně a další díl nenechám ladem.... celý text

Tady byla Britt-Marie 2016, Fredrik Backman

Vždycky, když po dočtení (napěchovaná dojmy) čtu opačné názory na knížku, kterou jsem já bezvýhradně a s nadšením přijala (tento případ), mám chuť a odhodlání ji bránit. (Hned si ale řeknu: neblbni, vzpomeň, jak jsi taky jednoho oblíbeného autora hodila do odpadu, zklamaná jeho knížkou, která je jinak v červených číslech; ti kritizující tam zkrátka neviděli to, co ty - těžko jim to zazlívat.) Všechny tři, které jsem od autora četla, mám ráda. Tuto nejvíc. Se všemi klady v komentářích se ztotožňuji a připojuji ještě to, co okouzlilo mě: Zatím jsem se ještě nesetkala s jiným autorem, který by uvedl na scénu děsivě nepříjemnou postavu odhánějící od sebe lidi - a postupně mě naučil ji až zbožňovat. Takzvané vedlejší postavy byly pro mě další hlavní: právě ony dokázaly - někdo dřív, někdo později - "prokouknout" tu hašteřivou babiznu a nedaly se jí odradit. Působení bylo vzájemné a k dobru obou stran. Ohromně mě bavilo číst záměrně opakované věty charakterizující Britt-Mariina schémata v hlavě (o předsudcích atd.); jinému bych to neodpustila, sem to naprosto patřilo. Umění má působit na city člověka. Tato knížka je pro mě jednoznačně uměním; citově mě zasáhla do hloubi duše.... celý text

Báječný únik 2010, Anna Gavalda

Tuto knížku jsem koupila za cenu dýška! (Levné knihy) - a užila jsem si ji ohromně. Děj? Nepotřebuji ho vždycky. Fakta? Většinu z nich neznám, přiznám se: Nicola Carati v La meglio gioventu? Kreslený seriál Příznivý vítr? Robert Linhart a Ľ Établi? Ale rozumím tomu, čemu rozumějí všichni lidé na světě (doufám!) a čím mě tahle útlá knížečka vtáhla a pohltila: souladu, vyrovnanosti, smutku z odloučení a radosti ze shledání, společnému naladění, vtipnosti, smyslu pro krásu, vzpomínkám, smíření, odpuštění. Usínala jsem s Jeffem Buckleym v hlavě.... celý text

Páté roční období 2014, Mons Kallentoft

"Malin cítí, jako by v ní něco puklo a zároveň se spojilo. Jako by právě vstoupila do neznámého ročního období, kde platí úplně jiná pravidla." Jsem ráda, že jsem četla tuto sérii popořadě. Vše se propojilo a uzavřelo. Čtyři roční období a podrobně popisované počasí v nich (až to zde na DK čtenáři autorovi vyčítali) vytvořila období páté, ve kterém se projevuje podivné, až nepřirozené počasí. Duševní svět postav tomu přesně odpovídá: nepřirozeně zvrácení lidé, jejich černé duše a odporné činy - a na druhé straně tma a mrtvo v duších, které unikly (nejen Marie), ale i u těch umučených a mrtvých, které zatím nenacházejí klid a opět spoléhají na pomoc od Malin. Troufnu si po mnoha přečtených detektivkách napsat, že Kallentoft své knihy promýšlí. Já je neberu jako úplně běžné detektivky. Zápletky originální nejsou - ono je vážně už dost těžké přijít na úplně něco nového; i podobnou této jsem už četla. On tomu ale dává svým stylem psaní vyšší úroveň. Básnické obrazy mě smiřovaly i s brutálními pasážemi - ne s jejich obsahem, samozřejmě; díky volbě slov nebylo násilí na ženách vyjádřeno tak explicitně, ale čtenáře to zasáhne stejnou silou. (Monsi Kallentofte, odpouštím Vám to, co jsem Vám vyčetla po 1. dílu, a děkuji, že jste případ Marie M. nenechal odejít do vytracena.)... celý text

Jarní mrtví 2013, Mons Kallentoft

Malin je tentokrát pro mě více než přijatelná, protože je střízlivá. Autor posílil její instinkt a celou iracionální složku příběhu; Malin má sny napovídající, kudy se při vyšetřování vydat, a mrtvé - anděle - vidí i ona, nejen oni ji. Sama nazvala tento případ dětskou skládačkou - a děti jsou ústředním tématem knihy. Malé děti - oběti zločinců, dospělé děti - oběti svých rodičů. Netýká se to jen podezřelých, ale i vyšetřovatelů, Malin obzvlášť. Vztahy rodiče - děti tvoří těžiště knihy, zápletka je opravdu poněkud v pozadí, ale její vyřešení je na těchto vztazích postaveno. Celkově vzato vidím tento díl jako lepší než předchozí.... celý text

Dallas 63 2012, Stephen King

Poprvé se mi stalo, že jsem oddalovala dočtení knihy, která mě strhla; bála jsem se, že mě konec rozhodí. Po přečtení několika málo Kingových knih (nikoliv hororových) jsem kingofil, ale nikoliv kingoznalec, jenže přečtenou mám právě Mrtvou zónu (perfektní, s podobným hlavním hrdinou i podobným námětem), takže mi bylo jasné, že snažit se měnit dějiny, to bude něco stát... Dočetla jsem, nejsem rozhozená, jsem zasažená v dobrém slova smyslu. Jedna z nejlepších knih o cestování časem - moje nejoblíbenější téma samo o sobě, zde ještě k tomu skvěle uchopené i napsané. (Je to u Kinga norma? Jestli ano, sakryš, jak jen to dělá...)... celý text

Vyšinutí 2014, Michael Katz Krefeld

Udělala jsem chybu: zahlédla jsem v novinách titulek, že Krefeld je dánský Nesbo. Natěšeně jsem se vrhla na prvního Havrana - áááchjo. Zakrákal mi never more. (Vrátila jsem se k tomu lákavému titulku a teprve si přečetla, že přirovnání k Nesbomu vychází z ostře řezané autorovy tváře a detektiva-ochlasty. Tak to jo.) Krefeld bohužel neovládá spisovatelské řemeslo, v tom je ten problém (a to právě umí např. Nesbo skvěle). Každá zápletka, i sebelíp vymyšlená, popsaná tak jednoduchými nenápaditými větami, by vyzněla jako primitivnost. Jenže on navíc použil zápletku naprosto banální, takovou jsem četla v různých, lepších variacích dvacetkrát. Je mi to i trochu líto, mohl to být pro mě nový objev. Jeho další knížka by mě zajímala z jediného důvodu: odbyl tuhle a spolehl se na to, že severské detektivky jsou v kurzu, nebo psát vážně neumí a jenom se veze na populární vlně? Pokorně se vracím k jiným, osvědčeným autorům z plodného detektivkářského severu. Naštěstí je jich hodně - a dost dobrých i nejlepších.... celý text