kap66
přečtené 2752
Spravedlnost
2000,
Božena Správcová
Občas zkouším současné české spisovatele, abych zjistila, co nového v české literatuře. Jsem zvědavá na nová témata či novátorské uchopení starých, na jazyk prózy, na originalitu; těším se, že mě něco osloví. Tato knížka vyšla před 18 lety, zde na DK je již 9 let a já jsem první, kdo ji hodnotí; není divu, opravdu to není masová četba. Mám ale rozporuplné pocity. Je to symbolika, kterou jsem neodhalila? Vyřizuje si autorka prostřednictvím opravdu nechutných postav, především Ryta, s někým účty? Chtěla autorka pobavit hlavně sebe a na čtenáře kašlala? Abych byla spravedlivá: dokázala jsem ji přečíst; párkrát jsem se pobavila a několikrát znechuceně odfrkla - což znamená, že mě knížka přece jen citově zasáhla. Hm.... celý text
Vetřelec
2017,
Tana French
Tana French, moje milovaná. Tentokrát trochu jiná; nepřikovala mě ke knížce jako dřív, ale umožnila mi odložit ji (vždy po některém z výslechů) a nechat mi v hlavě skládat k sobě náznaky. (V šachu mě stejně samozřejmě držela až do konce.) Ze současných spisovatelek je pro mě právě ona královnou zápletky a motivace vraha (obojí je u ní tak uvěřitelné - pro mě právě i díky tomu napínavé až děsivé) a psychologie postav. Opravdu jsem si ale užívala autorčin jazyk a styl psaní - dialogy vyšetřovatelů, sehraných jako strojek hodinek, s podezřelým, to je prostě paráda a základ této knížky. Ale já jsem se poprvé v životě zamilovala do něčeho, co jsem jinde a jindy i přeskakovala - do popisů; postav, prostředí nebo zde - hraných rolí vyšetřovatelů: "Moje parketa je Válečnice, nachystaná kdykoliv spustit palbu a ztrestat vás za všechny vaše hříchy, jakmile přiznáte barvu, anebo Vzteklá mrcha zaujatá proti mužským, pokud chcete nakrknout nějakého sexuálního násilníka nebo neandrtálce; taky umím Holku do nepohody, která drží partu, zaplatí rundu, když je na ní řada, je s ní psina a hoši s ní můžou vždycky poklábosit o problému, který se jim zrovna nechce probírat s kamarádem." Svěží, má to šmrnc a spád a já pořád nedám na Tanu French dopustit.... celý text
Vyhnání Gerty Schnirch
2009,
Kateřina Tučková
Se zájmem čtu komentáře; muži mé, tedy střední generace, řeší historické souvislosti - a docházejí leckdy až k tomu, že kniha málo zdůrazňuje vinu Němců. Mně to tak nepřišlo - a kdyby někomu ano, předsmrtná zpověď Gertina bratra to dost vyvrací. Také si nemyslím, že Gertinými ústy promlouvá sama autorka. Proč? Protože Gerta je hrozná. Ztotožnit se s ní jako člověkem bylo pro mě téměř nemožné; čím více jsem se o ní dozvídala, tím více jsem ji neměla ráda. To, jak si pořád stěžovala na svůj úděl. To, jak se skepticky až pohrdavě dívala na kamarádku, která našla svou spokojenost u "podřadné" práce. To, jak se svou dceru pokusila z těla vyhnat jedy - to bylo vzhledem k okolnostem početí ještě pochopitelné. Ale ne to, jak ji od sebe vyhnala opět jedy - těmi, které plivala na její život, protože i dcera dokázala najít své malé životní štěstí. To, jak k ní (a lidem obecně) nedokázala cítit lásku ani soucit - to, co dělá člověka člověkem. Odložila jsem dočtenou knížku a dala jsem tomu čas. A najednou mi všechno došlo. Četla jsem příběh dívky, která chtěla prostě jenom žít normální život. "Dějinné události" (to zní hrdě, hůř zní válka, odsun, totalitní režim) v ní ale zadupaly téměř vše lidské: schopnost milovat, radovat se ze života, přát jiným lidem jejich štěstí, schopnost být laskavá k vlastní dceři. Právě v tom je pro mě kniha působivá: TOHLE udělali Gertě Schnirch: vyhnali ji - ze života. Tak i mě jste, Kateřino Tučková, dostala.... celý text
Němý křik
2016,
Angela Marsons
Normální; přečetla jsem ji se zájmem, i když ne s nadšením (3,5 *). Měla jsem pocit, že jsem všechno v ní obsažené už v několika jiných detektivkách četla (ale já jich už mám za sebou dost - a málokdo přijde s něčím naprosto novým). Musím se usmívat nad mladou vyšetřovatelkou-krasavicí, která miluje rychlou jízdu - myslela jsem, že na ni má copyright Deaver :-). Kim je ale na rozdíl od Amélie pěkně sarkastická protiva, což sice autorka vysvětluje, ale já přece jen vidím její chování a prožívání jako trochu přehnané. Jenže nakonec mi zůstal pocit víc dobrý než špatný, takže zkusím další díly. Třeba se v nich autorka už vyvarovala opakování vět (nejen té s očima k nebi).... celý text
Detektivní hry
2012,
Agatha Christie
Tři hry, každá jiná. Past na myši - páni, desítky let v kuse hraná; vraha už musí znát velká část diváků. Ale stejně se asi jako já nechají znovu chytit typicky agathovským voděním za nos. Pochybovat o každém je přímo nutnost! Klasika. Svědkyně obžaloby je opravdu hodně dobrá a trochu jiná - prostředí soudu není pro A.Ch. typické. Právem považovaná za její nejlepší hru, podle mě. Výborné dialogy. Pavučina je úsměvná a napínavá zároveň. Vlastně proč to rozepisovat zvlášť: další Agathina knížka v mé top stovce jejích knížek :-).... celý text
IQ test pre každého
1992,
Josef E. Klausnitzer
Po roce 1989 nastal hlad po IQ testech, toto byl první, který mi padl do oka. Dobré, ale musím zkritizovat něco z hlediska nás - lidí dost krátkozrakých: lepší by bylo využít větší formát a dbát na to, aby byly fotografie méně rozostřené; nebo že by to byl záměr? - v tom případě ztrácejí brejláči cenné body! :-)... celý text
Bubáci pro všední den
2008,
Karel Michal (p)
Výborný humor založený na kontrastu nadpřirozena v podobě "existujících" bytostí (duch, plivník) či bytostí opravdu originálních (pro mě je nejzajímavější mrtvá kočka, hovořící o sobě v 2. osobě a pronášející trefné repliky) a schématu, které si s nimi nedokáže poradit. Nedokáže to schéma ideologické, církevní ani vědecké, natož schéma v naší hlavě - bez ohledu na režim, vzdělání či víru. A s čím si nevíme rady, šup s tím k řehtačce, která neřehtá! Bezvadná knížka.... celý text
Tvořivý sloh : Malé traktáty a malé scénáře
1995,
Zdeněk Kožmín
Dobrá knížka, inspirace učitelů českého jazyka.
Jak se bude vaše dítě jmenovat?
2010,
Miloslava Knappová
Kniha nejen pro budoucí rodiče (musejí dodržet pravidlo, že jméno nelze vymyslet, ale už musí existovat), ale i jako studijní pomůcka. Zajímaly mě cizojazyčné podoby - a kolikrát mě překvapilo, která jména jsou vlastně stejná: Jana a Johana (to samozřejmě), ale s nimi i Ivana. Zdeněk = Denis. Baví mě občas ji vzít do ruky a začíst se, aniž bych informaci nutně potřebovala. Je to zkrátka počtení pro radost.... celý text
O českých příjmeních
1962,
Josef Beneš
Kniha určená svým pojetím spíše pro studijní či vědecké účely; záslužná práce, kterou jsem využila při psaní diplomky. Příjmení jsou uváděna v kapitolách řazených podle způsobu jejich vzniku, nikoliv slovníkově, takže se hůře vyhledávají. Nedávno jsem ji objevila v antikvariátu a pro radost si ji koupila. Bavilo mě sledovat příjmení, která mají dodnes pejorativní význam - některá si jejich majitelé nechali a já smekám před statečnými Hajzly, Jebáky, Prdelíky, Wosserky a dalšími. Líbily se mi složeniny ze sloves v minulém čase - Darmopil, Domabyl, Řídkošil, Stojespal - některá ještě existují, ale bojím se, že mizí; jmenovat se např. Kateřina Přecechtělová, vyčlením si na podpis dvojnásobný čas a rychle si vezmu nějakého Kosa :-).... celý text
Sedmilhářky
2015,
Liane Moriarty
"Sedmilhářky" je výborný název, ale ne zcela výstižný: postavy spíše mají tajemství - naznačena jsou taková obyčejná a běžná; postupně se ale začnete děsit, protože se ta tajemství jako cibule sloupávají - až na pálivý, slzy vynucující vnitřek... I když jsem věděla, že kniha má vysoké hodnocení, ze začátku jsem se malinko zalekla toho, že to budou takové "australské Zoufalé manželky"; naštěstí vůbec ne! Kniha mě vcucla a na konci vyplivla: trochu roztřesenou, ale velice uspokojenou - skoro očištěnou. Doporučuji.... celý text
Gottland
2007,
Mariusz Szczygieł
Zřejmě nejrozporuplnější komentáře, jaké jsem četla... Za sebe: čekala jsem humor (na základě několika ústních doporučení) - a přišel zásah; uf. Velká část mého života, jak si ho opravdu pamatuji, je zde zhuštěná na malé ploše. To, co bylo před mým narozením, jsem četla se zájmem, co bylo za mého života, to se do mě zabodlo. Působivé. Někde je i humor, ale ruku v ruce s tragikou (pro mě příběh Otakara Švece). Doporučuji ke čtení - a připojujte své různé komentáře, tak to má být a je to v pořádku. Toto je kniha, která k tomu vybízí.... celý text
Staročeská osobní jména a naše příjmení
1964,
Jan Svoboda
Kniha, kterou jsem vedle dalších antroponomastických děl potřebovala při psaní diplomové práce. Důležité dílo, z této oblasti jich u nás nevyšlo mnoho.
Naše příjmení
1983,
Dobrava Moldanová
Dobrava Moldanová využila práci svého otce (Josef Beneš - O českých příjmeních) a seřadila příjmení slovníkově. Tím se dobře vyhledávají - a informace jsou dostupné i laikům, které zajímají pouze vybraná příjmení. Obě knihy se výborně doplňují. Pro antroponomastiku jsou přínosná obě díla.... celý text
Čítanka pro učně
1994,
Otakar Mališ
Výborná alternativní čítanka ignorující nutnost probírat spisovatele chronologicky. Většina textů by podle mě oslovila i dnešní čtenáře-nečtenáře (Neónová divočina, Feťák, Bez Čedoku po jižní Africe,...).... celý text