kap66
přečtené 2752
Ditta, dcera člověka
1961,
Martin Andersen Nexö
Kniha z knihovny mých rodičů, po které jsem sáhla v době svého dětství, kdy jsem si zrovna řekla, že si přečtu "něco jiného" - rozumějte jiného než mayovky a knížky o partách kluků. (Je vůbec možné, že existovala doba, kdy si většina lidí pod pojmem "severská literatura" nepředstavila hned detektivku?) Tak jsem začala svou "dospělejší" četbu - sociálním dílem v pravém slova smyslu. Přečetla jsem ho statečně a dodnes v sobě cítím jeho otisk. Tragičnost a tíhu.... celý text
Člověče, nemrač se!
1972,
Jiří Havel
Jedna z nejlepších knížek mého dětství. Slovní hříčky, humor podpořený kombinací slova a ilustrace, nápady, které jsem využila za 15 let ve své profesi - čili mě vlastně ovlivnila na celý život. Tak si představuji knížku pro děti, které nemají líný mozek. Perfektní.... celý text
Muž bez psa
2015,
Håkan Nesser
Nesser bude vždy můj oblíbený autor, protože propojuje napětí a humor. A Gunnar Barbarotti? Ten mě vyloženě bavil - není to takový protiva jako Van Veeteren (i když ten mě rozesměje také zaručeně!), je to sympatický detektiv s vtipnými promluvami; navíc jeho bodování Boha mě nadchlo. Od zápletky jsem čekala něco podobného Vinterbergově filmu Rodinná oslava - vlastně jsem ráda, že se to nenaplnilo (kdo jste to viděli, dáte mi asi za pravdu), i tak je tu traumat dost. Za ty minuty smíchu pokaždé hvězdičku přidám, protože důležitý je pro mě pocit po přečtení. Smích neumenšil to správné napětí, ale zmírnil pocity hořkosti či smutku, které po dočtení detektivky mívám.... celý text
