Kasperle
přečtené 215
U Toledské brány
1944,
Jaroslav Janouch
Četl jsem vydání z roku 1944. Příběh je hezky napsaný krásnou češtinou, ale zestručněný (jde o knihu pro mládež). Jde v podstatě o výčet Cidových dobrodružství (jako v kronice), bez nějaké hlubší psychologie, někdy jsem měl potíž se časově orientovat. Úžasné jsou Kubaštovy ilustrace a iluminované kapitálky na začátku kapitol.... celý text
Bojovali jsme za svobodu
1947,
Vojta Beneš (p)
Nenápadná, ale velmi cenná a důležitá kniha. Jde o sbírku článků publikovaných v krajanském tisku a vysílaných v rozhlase v USA v období 1939-41. Dá se vnímat několika způsoby: jednak jako historickou kroniku zašlých časů, jednak jako připomínku dnes již zapomenutých jmen, a též jako politickou příručku opravdového demokrata. Vojta Beneš přibližuje krajanskou komunitu, běžný denní život Čechoslováků v USA, vypráví prosté, ale přitom tak bohaté příběhy. Zároveň neustále burcuje k poctivé drobné práci, k pokoře, k dodržování Sokolských a skautských ideálů. Brojí proti konzumní společnosti, zabývající se jen spotřebou a zábavou. Demokracie je dle něj spolupráce všech subjektů, nikoli „spolu prát se“. Vojta Beneš viděl v některých politických úsudcích hodně dopředu, v některých se trochu mýlil. Byl však upřímný sociální demokrat v pravém smyslu slova. Ctil demokratické ideály, zároveň jej zajímal osud obyčejných poctivých lidí. A kolik myšlenek dokázal do svých úvah vměstnat! Svým způsobem byl též filosof, politolog, historik, sociolog, měl široké znalosti a přehled. Pro mne první a bližší seznámení s osobou V.B. Když si člověk uvědomí to úsilí a optimismus, s nímž objížděl celé Spojené státy a téměř každý den přednášel či psal, povzbuzoval, organizoval... Úctyhodné dílo! A to mu v té době bylo již přes 60 let a nepovažoval to za marný boj (za 1. světové války podnikal tutéž činnost).... celý text
Meče a čertoviny
2006,
Fritz Leiber
Dodnes si pamatuji, jak jsem byl fascinován v r. 1993 povídkou Zlo potkané v Lankhmaru v magazínu F&SF. Mělo to pro mne tehdy velký nádech Howardových povídek (jsem odkojen Conanem od Zlatého koně). Od té doby jsem si jméno Leiber pamatoval, aniž bych o něm věděl něco víc. Zhruba před 5 lety jsem přečetl tutéž povídku v jiném překladu v antologii Hugo Story. To už na mne takový dojem neudělala. Přesto jsem si před časem koupil všechny 3 Leiberovy sbírky, které u nás vyšly. Nyní jsem přečetl první špalek, ale nějak mi to nesedlo. Za nejlepší z této knihy považuji stále Ill met in Lankhmar (už ve třetím překladu), zbytek je dost slabý. Špatné (nebo přinejmenším divné) dialogy, zvláštní motivace postav, až příliš velká popisnost prostředí, vybavení, postav, soubojů, akcí apod. To mě už dnes otravuje a vyvolává spíše ironický úsměv (nevím, zda si někdo představí něco konkrétního ve větách jako "zaútočil z kvarty a přes ruku se z otočky vykryl na tercii" atp.). Také mne zarazil osobnostní veletoč Ivrian, která je v prostřední povídce ustrašená, uťáplá a submisivní, načež v následující povídce jde o suverénní, panovačnou a povýšenou šlechtičnu (a to je v textu zmíněno, že mezi oběma povídkami uběhly pouhé 4 měsíce). Chválím výtvarné zpracování všech knih, obálky jsou zdařilé (i když ke ztvárnění obou hrdinů lze mít drobnou výhradu - v povídkách se říká, že Myšilov vedle Fafhrda vypadal jak trpaslík vedle obra), a chvályhodný je i obsáhlý medailon autora. Budu zvědavý na druhý díl - tam jsou povídky staršího data (včetně úplně té první z roku 1939); třeba to bude lepší.... celý text
Osudy zlatých pokladů
1989,
Milan Vároš
Čtivě a vcelku široce zpracované téma. Ten rozptyl je obdivuhodný, ale odráží se to v hloubce jednotlivých kapitol. Jsou to spíše takové medailonky, v nichž jsou některé věci jen tak naťuknuté a nedořečené. Ale v tom rozpětí to asi jinak nešlo. Jde o zajímavou knihu. Jsou to vlastně dějiny lidské chamtivosti. Na zamyšlení je, kolik toho drancování, falše a zotročování bylo konáno křesťanskými národy (a to v dobách, kdy náboženství hrálo důležitou roli). Je zajímavé, že domorodé obyvatele vnímali Evropané jako podlidi (nebo ne-lidi) bez respektu k jejich kultuře, historii a tradicím (kde byla křesťanská láska k druhým?). Jakoby neexistovali, jakoby jen „překáželi“ v dobývání dalších končin.... celý text
Mys Dobré naděje
1960,
* antologie
Výborný soubor, který jsem měl číst asi jako kluk, ale čtu ho až jako otec od rodiny. Jsem potěšený, že mě to stále baví (podobné příběhy jsem úplně hltal). Ke každému příběhu navíc pěkné ilustrace různých autorů. Dobrá redakční práce (žádné chyby či překlepy, medailonky na konci, vysvětlivky pod čarou). Několik vět k povídkám: Maye jsem měl vždy radši v Orientu než na Divokém západě, Kutb má atmosféru. Conrad úžasně a plasticky popisuje zmítající se loď během bouře, včetně chování posádky. U Tolstého zase úplně vnímáte tu zimu a noční bloudění zasněženým krajem. Kipling jaksi vystihl takový to indický styl psaní a myšlení. Líbil se mi i Harte, Verne a Italiaander. London nezklamal. Příjemně mne překvapil krajan Postl (Sealfield) s popisem jihoamerického osvobozeneckého boje. Mírné zklamání přinesl Gerstäcker - nějak jsem neuvěřil té vesnici s Indiány okopávajícími políčka a žijícími „po evropsku”.... celý text
Mechanické piano
1987,
Kurt Vonnegut Jr.
Na to, že jde o knihu napsanou před 70 lety, je to dobrá sonda téměř naší současnosti. Stojí za přečtení a za zamyšlení. Vonnegut umí napsat dialogy, resp. monology - ten holičův je naprosto výtečný a plastický (jako by čtenář seděl přímo v oficíně).... celý text
Dragonero Temný drak
2010,
Luca Enoch
Je to klasická béčková fantasy, plná klišé, ale proč ne? Celé to připomíná dobrodružství ve hrách na hrdiny (včetně složení družiny), ale příběh dobře "odsejpá", snad jen ten závěr je nějak rychle hotový. Solidní kresba, sem tam nějaké drobné chybky v překladu nebo nejasnosti v příběhu. Bavilo mne to - rozhodně víc než třeba Jodorowského Královská krev (která mne vůbec nenadchla).... celý text
