Kat9
přečtené 404
Křehké srdce
2024,
Mona Kasten
Knize jsem se rozhodla nakonec dát plný počet hvězd. Je to především z toho důvodu, že hlavní hrdinové mi byli opravdu sympatičtí, zejména Rosie bych brala v reálu za kamarádku. Líbilo se mi, že i když je kniha samozřejmě zromantizované, hlavní postavy zde byly popsány i s chybami. Třeba Adam si byl po odvykačce nejistý svým tělem apod. V milostné scéně se mi líbilo, že zde byly i takové momenty, jakože se třeba chvíli cítili trošku trapně či nejistě. Celá kniha byla především o pocitech hlavních hrdinů, které byly popsány do nejmenších podrobností, což pro mě byla asi největší výtka, kterou bych knize dal. Přesto se toho v tomhle díle stalo více než v předchozím. Dozvěděli jsme se Adamovo trauma. Když se Adam po naplnění vztahu s Rosie rozplakal, jak k sobě konečně někoho pustil, bylo to dojemné. Na konci jsem měla chvíli strach, že by to mohlo dopadnout opravdu špatně, že si Rosie třeba něco udělá. Naštěstí nás čekal happyend. Citové spojení Adama s Rosie je krásné a pokud se tohle dá považovat za linku "friends to lovers", tak podle mě může v tomhle případě kdejaké slavné "enemies to lovers" převálcovat. Ačkoli nejsem fanouškem zbytečného natahování sérií, tahle by za mě pokračování klidně mít mohla, tentokrát zaměřené na ostatní členy kapely. Ráda bych se o nich dozvěděla více. A protože autorka zde mnohé o nich pouze naznačila, nedivila bych se, kdyby chtěla v budoucnu v psaní o nich pokračovat. I linka Rosie a Adama by mohla dál v pozadí pokračovat, zde by se třeba mohl řešit Adamův vztah s Rosiiným otcem, který byl na konci knihy naznačen jako problémový. Zkrátka, určitě je ještě co psát a pokud to autorka uchopí dobře, ráda si to přečtu, protože tyhle postavy jsem si oblíbila.... celý text
Mrtvé od Tichého jezera
2022,
Leslie Wolfe
Jedná se o klasický thriller, který mně osobně ničím nijak zvlášť nepřekvapil. U thrilleru navíc očekávám, že se od něj nebudu moct odtrhnout, což jsem u této knihy klidně mohla. Základní zápletka mi hodně připomínala Slib mlčení od Lindy Castillo, i hrdinka se vlastně jmenovala stejně. Hlavní hrdinka klasicky jedinečná a prudce inteligentní s širokými znalostmi. Vrah pak už byl prakticky explicitně uvedený dlouho před koncem. Pro mě v knize nebyl žádný velký moment překvapení, kromě nože Kayina otce. Navíc díky tomu, že jsem si jen letmo přečetla anotaci, jsem od knihy očekávala něco úplně jiného, i to možná ovlivnilo můj zážitek z knihy. Přesto si nemyslím, že je kniha špatná a toho, komu se například již zmíněný Slib mlčení líbil, jistě zaujme. Já sama se nebudu bránit tomu zkusit v budoucnu od autorky další knihu.... celý text
Pravda, nebo lež
2020,
Colleen Hoover
!!!!SPOILER!!!!!! Celou dobu jsem byla naprosto přesvědčená, že ty psychopatické myšlenky ve skutečnosti psal Jeremy, aby to hodil na ženu. Ty neustálé a přehnané popisy sexu mi seděly mnohem víc na chlapa. Navíc mi tam přišel popsaný jako až nepřirozeně dokonalý manžel, milenec, otec. Ačkoli praštěná Lowen o něm smýšlela podobně. To mohlo být ale způsobeno i četbou toho rukopisu. Po tom, co jsem si vyhledala obsah bonusové kapitoly, je jasné, že je v každém případě psychopat. Celou dobu mi neseděl. A myšlenky ve Veritiných kapitolách mi přišly tak absurdní, že jsem nevěřila, že by to mohla být pravda. Každopádně chování Lowen mě naštvalo. Ať už byla Verity jakákoli, nechápu, jak si s jejím mužem hned mohla začínat. V každém případě, psychicky narušení v této knize byli úplně všichni. Každopádně kniha se četla rychle, člověk byl zvědavý, co z toho vyleze. Autorce podle mě žánr sedí a měla by se na něj zaměřit.... celý text
Slepá mapa
2017,
Alena Mornštajnová
Tato kniha Aleny Mornštajnové z těch, co jsem od ní četla (Tiché roky, Hana), obsahovala asi nejvíce postav a příběhů. Zároveň bylo trošku horší se v ní orientovat, možná proto, že se jednalo o debut a autorka ještě nebyla tak "vypsaná". Mimo jiné se tu objevilo více "milostných" scén, než jsem u autorky zvyklá, i když stále to nebylo nějak detailně rozebíráno, ale překvapilo mě to. Přes to všechno mi v tuto chvíli přijde, že je možná tato kniha má nejoblíbenější od autorky. Přestože autorka zabrala opravdu široký časový úsek a velké množství významných historických milníků, a místy mi trvalo, než jsem se zorientovala, stále to bylo pro mě srozumitelné dílo. Autorka by se podle mě skvěle uplatnila v době realismu, protože dokáže bez zbytečného patosu popisovat lidské osudy. Různorodé příběhy různorodých obyčejných lidí, kteří jsou každý jiný, ale všichni hledají své štěstí. Konec mě tentokrát opravdu dojal. Ačkoli přiznám, že část mě si přála, aby pravda o činech hrdinky byla odhalena. Příběh opravdu odpovídá realitě, popisuje to, jak lidé žijí a umírají. Hrdinka se se svými prarodiči nesetkala, přesto je znala z příběhů od svých příbuzných a myslela na ně. Líbí se mi, že hrdinové nebyli, černobílí, dělali chyby, mnohdy i fatální. A často ty chyby vznikaly z dobrých úmyslů, jak to tak v životě bývá. Nevím, zda to byl záměr autorky, ale podle mě kniha inspiruje k tomu, abychom každého hned neodsuzovali, neboť nevíme, jaké důvody ho vedli k tomu, kde je. A zda bychom se na jeho místě třeba nezachovali stejně. Kniha inspiruje i k tomu, abychom vzpomněli na své předky, uchovávaly příběhy o nich pro další generace, protože každý člověk je originál, a ať je jakkoli "obyčejný", zanechal stopu v srdcích svých blízkých a část z něj si jeho potomci ponesou navždy. Člověka to vede k zamyšlení, jací asi byli naši předkové, co vše zažili za historické milníky a jak je smutné, že je nemůžeme nikdy všechny poznat a jejich příběhy jsou povětšinou zapomenuty. Také se můžeme zamyslet nad tím, jak naši potomci budou jednou smýšlet o nás. Možná se mi kniha líbila i proto, že mi některé postavy zde asi nejvíce připomínaly mou rodinu.... celý text
Čtvrté křídlo
2024,
Rebecca Yarros
Na knihu jsem se nesmírně těšila a už od doby, co jsem na ni celý internet slyšela pět chválu, jsem se nemohla dočkat, až ji vydají u nás. Hned, jak se mi dostala do ruky, jsem se do ní pustila. Hned jsem se začetla a dlouho jsem se od čtení nemohla odtrhnout, zejména protože jsem se nemohla dočkat, až na scénu konečně přijdou draci. A draci jsou vážně úžasní, hlavně Andarnu jsem si zamilovala a moc se těším co se z ní vyklube. Obecně právě scénu s výběrem draků považuji za asi nejlepší z celé knihy. Další oblíbenou scénou pak byl přechod přes lávku na začátku knihy. Co se Violet týče, mé pocity jsou trochu rozporuplné. Ze všeho nejvíce se mi na ní líbilo, že odmítala zabít člověka a dlouho se tomu vyhýbala, což mi přijde jako změna oproti knižním hrdinkám, na které jsem zvyklá. Mě se to na ní ale hodně líbilo. A líbilo se mi na ní i ta její "vyvolenost". Ano, vybrali si ji dva nejvíce zvláštní draci a ovládá blesky, což je vzácné. Ovšem, ruku na srdce, čtenář (nebo aspoň já), i když už je to klišé, prostě tak nějak chce, aby v sobě hrdinové skrývaly tu nejzvláštnější sílu. Vždyť kdo by to nechtěl, že? Také se mi líbilo, že Violet využívala svůj mozek a například své protivníky při zápasech "oslabila", aby vylepšila svou slabost. Mám však i jisté výtky. Zaprvé jsem čekala, že Violetino zdravotní omezení bude nějak více vysvětleno. Na začátku knihy to vypadalo, že má možná vážnější nemoc kromě slabé tělesné konstituce, ale to se nějak vytratilo. Co se Xadena týče, ten se mi napřed hodně líbil. Ale nevím, čím to bylo, ale jakmile se s Violet dali dohromady, nějak pro mě kniha ztratila spád a i hrdinové se mi nějak odcizili. Sice jsem věděla, že to přijde a nevadilo mi to, ale nějak mi ten způsob průběhu toho vztahu docela nesedl. Přestože tohle je součástí tohoto žánru a bylo to podobné i v mnoha jiných knihách, tady na mě ty milostné scény nepůsobili, jak měli. Zvláště když jsem si představila, jak při "tom" svou mocí všechno boří :-D Po skončení milostného blouznění hlavních hrdinů jsem se ale opět začetla. V ději nastalo několik zvratů, z nichž ten úplně závěrečný jsem i nějakou dobu dopředu odhadla. A u smrti jednoho z hrdinů i slzička ukápla. Musím říct, že já osobně bych asi chodila raději s Liamem :-D Přála bych si, aby častěji ten hlavní hrdina v romantasy byl napsaný spíše jako on. Ohledně hodnocení jsem to dlouhou dobu viděla na 5*, ale nakonec jsem musela hodnocení snížit, neboť ke konci mé nadšení poněkud opadlo. Musím říct, že letošní Zmije a křídla noci, které jsem dala plný počet, se mi nakonec líbila o něco více. Celkově však knihu hodnotím pozitivně a jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla. Ano, byly zde některé nedostatky a ke konci mi přišla tak trochu nekonzistentní, přesto jsem si ji užila. A jsem zvědavá na další díl, přestože, vzhledem k některým recenzím, co jsem slyšela, od něj nemám nějak vysoká očekávání. Osobně jsem v knize našla nejvíc podobností s Hunger Games a Divergencí. Wyverni mi pak připomněli Skleněný trůn a Abraxose, kvůli čemuž jsem měla zprvu problém je nenávidět. Pro milovníky klasických romantasy mohu rozhodně doporučit, ti dráčci za to určitě stojí.... celý text
Děvčata z Firefly Lane
2022,
Kristin Hannah
Tahle kniha byla opravdu silná. Při čtení mi dokonce proběhlo hlavou slovo fenomenální. Sotva jsem ji začala číst, prakticky jsem nemohla přespat a jednou jsem nad ní zůstala vzhůru do půl třetí do rána, což je snad můj knižní rekord. Zajímavé na knize bylo, že se ubírala mnohdy jinými směry, než jsem čekala. Autorka tam několikrát naznačovala milostný trojúhelník a já předpokládala, že právě to bude předmětem rozkolu kamarádek. A ono k tomu vlastně nikdy nedošlo. Od začátku jsem také měla tušení, nebo jsem to možná někde nechtěně četla, že by se tam mohlo jednat o rakovinu. A pak pořád nic, já si říkala, že to už nepřijde, a nakonec to přišlo. Člověk by řekl, že v knize se vlastně nic tak velkého nestalo. Byl to zkrátka prostý příběh dvou životu, jednoho mnohaletého přátelství. A já mám někdy pocit, že takové prosté, upřímné životní příběhy na mě působí nejlíp. Kniha je důkazem toho, že ne vše v životě nám může vyjít tak, jak chceme, ne každou ambici naplníme a někdy se věci stanou úplně jinak, než bychom chtěli. Ale někdy to může být i lepší. A i tak ten život může být plnohodnotný a krásně prožitý, i když třeba úplně nedosáhneme ke hvězdám. Možná, že jsou to jen jiná souhvězdí, než jsme plánovali.... celý text
Zmije a křídla noci
2024,
Carissa Broadbent
Na tuto knihu jsem se těšila a nebyla jsem zklamaná. Jedná se o velmi povedené romantasy, ačkoli ta romantika tu byla spíš ke konci, což mě osobně ale vůbec nevadilo. Hlavní hrdinka mi sedla, soucítila jsem s jejím složitým vztahem s Vincentem. Raihna jsem si zpočátku zamilovala, litovala jsem ho, když se nemohl podívat na slunce, líbilo se mi, že ho autorka popsala do určité míry jako vzhledově nedokonalého. Říkala jsem si, že by se mohl stát možná mým oblíbeným romantasy hrdinou. ALE! a teď přijde obrovský SPOILER! tu jeho zradu na konci jsem absolutně nečekala. Asi se to nějak čekat dalo, a já asi i tušila, že před Orayou něco tají, ale že až do takové míry, to by mě nikdy nenapadlo. NIKDY bych netušila, že bude chtít takovým způsobem sesadit Vincenta a zabít ho. Celou dobu mi přišel takový strašně upřímný a bezprostřední a tohle byla fakt velká podpásovka. Sice byl nějaký pokus to na konci zachránit, že vlastně jen neřekl celou pravdu a že se nechal kvůli ní původně zabít, takže ji nezradil... Ale mě prostě strašně vytočil. Ano, sice podobné zvraty už v některých knihách byly a kolikrát mě to až tak nezklamalo. Ale tohle mě prostě zklamalo. Popravdě si teď přeju, aby Oraya v další knize byla sama. I když o tom dost pochybuji. Popravdě si myslím, že je na něj naštvaná málo. Ale třeba po dalším díle změním názor. Věc, která mě obecně trochu vadila, byla nepřehledost jednotlivých zkoušek. Kdybych to měla přirovnat k Hunger Games, tak tam člověk tak nějak více chápal, o co v těch zkouškách jde, a mohl tak být více napjatý. Celkově bych řekla, že kniha pracuje se spoustou námětů, které byly ve více slavných knihách. Viděla jsem v tom Hunger Games, Z krve a popela, Půlměsíční město, Rudou královnu a překvapivě i Cizinku, když Raihn mluvil o tom, jak se k němu choval upír, který ho proměnil. Mnohé z těchto podobností však jsou dost možná pouhou náhodou, kdy jedna kniha připomene čtenáři mnohé jiné. Ono se podle mě v tomto žánru nic moc zcela nového vymyslet nedá. Možná že už dokonce ani v žádném žánru :D. Přesto si myslím, že všechny tyto zápletky, ač třeba některé méně originální, byly zpracovány originálně. Líbil se mi způsob rozdělení knihy a intermezza, která mi zas připomínala povinnou četbu k maturitě :D Další věc, co se mi líbíla, že přitažlivost mezi hrdiny skutečně přišla až posléze a hrdinka měla oprávněný strach a opravdu uvažovala. V knize mě zaujaly také některé vedlejší postavy, jako Ibrahim a Ilana, které mohly dostat více prostoru. Upřímně mě mrzí, že Ibrahim zemřel, čekala jsem, že z této postavy dostaneme něco více. Stejně tak s Ilanou. Celkově byla kniha zajímavá, čtivá a rozhodně se jedná o jednu z nejlepších v tomto žánru, co jsem četla. Přestože některé zápletky se zřejmě daly předvídat, tak mě kniha i překvapila. Jsem zvědavá na další díl. Třeba mě přiměje odpustit Raihnovi...... celý text
Čarodějky W.I.T.C.H.: Komiks 7–12
2004,
Elisabetta Gnone
Neskutečná klasika a nostalgie. Není, co dodat.
Beze svědků
2019,
Lisa Jewell
Super thriller přečtený jedním dechem! Zaujal mě originální styl psaní autorky, který příběhu dodával dynamiku. Ačkoli jsem přibližně tušila, jak to asi bude, nikdy jsem to neodhadla tak docela a vždy tam bylo něco, co mě překvapilo. Na knize se mi líbilo, že kromě napětí byla také na více místech smutná a dojemná (zejména babička, epilog, celý osud Poppy a Ellie, vztah Laurel a Hanny), a popravdě, některé části mi přišly i jaksi humorné, ač tedy absurdně (zejména některé myšlenky Noelle, ačkoli v reálu bych se tedy nesmála...)... celý text
Osud hněvu a plamene
2024,
Kathleen A. Tucker
Když jsem knihu otevřela, první co mě překvapilo, bylo to, že začíná v 18. století, což jsem podle anotace vůbec nečekala a popravdě mě to příjemně překvapilo. A tak jsem musela ve čtení hned pokračovat. Sofie a Elijah mě hned od začátku zaujali a popravdě by mi vůbec nevadilo, kdyby se jim kniha věnovala více - ten úvod s nimi mi připomínal hodně Čas čarodejníc a taky Cizinku, takže asi to bude příčina. Bohužel se tam vyskytovaly jen krátce, ačkoli doufám, že by se to mohlo v dalších dílech napravit. Přesto jsem ráda, že hlavní hrdinkou byla Romerie, která mi byla opravdu sympatická. Je sice pravda, že pár věcí o tom, jak to s ní je, jsem odhadla (což asi většina čtenářů), ale já jsem ráda, že byla tím, čím byla, ono i když je to "ohrkané", tak bych jako čtenářka byla možná trochu zklamaná, že je to jinak. Naproti tomu se v knize staly i věci, které jsem úplně neodhadla, nevím zda jsem úplně blbá, ale že zrovna Zander je upír, a vlastně většina lidí tam, to mě nenapadlo :D. Zander byl také sympatický hrdina, i když musím říct, že mě překvapilo, že ženě, která mu zavraždila rodiče, tak snadno uvěřil. Kniha se po většinu částí blížil klasickému YA. Řekla bych, že zejména ze začátku a pak ke konci bylo na knize nejvíc patrné, že je skutečně určena pro dospělé (což opravdu je, i podle slov autorky). Zpočátku celý svět působil dost tajemně a já nemohla přestat číst. Pak podle mě knihy trochu zbrzdilo to, že měla příliš mnoho monologů, kde se hrdince vše vysvětlovalo. Chápu, že to bylo důležité pro world-building a sama jsem toužila po odpovědi na otázky, ale přece jen zde mohlo být více akce a také více tajemna, které jsem v knize cítila ze začátku. Myslím, že potenciál svět mohl být využit trochu lépe. To je asi moje největší výtka. Ve světě této knihy se podle mě spojily prvky z více knih, jako Hunger Games, Griša, nebo z Krve a popela. Zároveň však podle mě byl dost originální, aby obstál sám o sobě. Celá myšlenka s osudy a živly se mi moc líbila. Myslím, že mohu knihy zařadit mezi mé topky v tomto žánru, a moc se těším, jak bude pokračovat. I přes nějaké výhrady nakonec dávám plný počet, protože myslím, že kniha má opravdu něco do sebe a obsahovala spoustu prvků, které mě zaujaly. A co se autorky týče, touto druhou knihou, co jsem od ní četla, mi potvrdila, že má talent a že mi sedne, čímž ji řadím mezi své oblíbené.... celý text
Knihomolové
2023,
Emily Henry
Na knize se mi nejvíc líbilo, že postavy byly jiné, než na které jsme zvyklí. Přesně jak autorka psala v závěru knihy, hlavní hrdinka je workoholička, jejímž šťastným koncem není mít kupu dětí. A já, přestože můj vysněný happyend je trochu jiný, jsem nakonec ráda, že to tak je, protože určitě je dost lidí, kteří mají podobné sny jako Nora. Hrdinové jsou skutečně sympatičtí a Nora patří k jedné z těch hrdinek, které mi opravdu sedly. Moc se mi líbil její vztah s matkou a sestrou, ačkoli to podle mě opravdu se staráním se o sestřiny potřeby trochu přeháněla, na druhou stranu to bylo důkazem její nesobeckosti a mít takovou sestru by jistě bylo darem pro každého. Stejně tak Libby se snažila sestře zajistit šťastný konec. Potěšila mě taky postava Charlieho, který KONEČNĚ nebyl tím naprosto dokonalým krasavcem, jak v těchto knihách bývá, ale byl více reálny a, přesně jak bylo řečeno v knize, byl dokonalý pro Noru. Na knize se mi líbilo, že bylo hezky popsáno velkoměsto i vesnice, ačkoli možná bych si těch vesnických aktivit představovala i trochu víc. I když kniha byla o městském člověku. Dojímal mě i vztah sester s matkou, mrzelo mě, jak se na ně jejich "tatínek" vykašlal. Ale bylo krásné, jak se dokázaly radovat s maličkostí a měli své rituály. Tato kniha popisuje to, jak všechno, i to krásné a drahé, jednou skončí, nebo se změní. A že někdy je dobré zkusit něco nového a nebát se zkusit najít samu sebe. A že je třeba dělat kompromisy, ale ne se kvůli druhému od základu změnit. Je pravda, že kniha byla asi trochu kratší a představovala jsem si obsah možná v něčem trochu jiný. Ale tohle asi není zrovna žánr, kde by měla být nějaká výrazná akce, takže volnější tempo tomu asi zcela vyčítat nemůžu. Ze začátku kniha byla i vtipná, ale ke konci se stávala spíše dojemnou. Zkrátka změny čekají každého z nás a na některé věci, činnosti (a lidi), co jsme milovali, zbydou jen vzpomínky nebo se nenávratně změní. Zkrátka fakt života. Nakonec tedy knize i přes jisté výhrady dávám 5* a věřím, že milovníky tohoto žánru potěší.... celý text
Princezna klamu
2023,
Danielle L. Jensen
Tohle byla skutečně skvělá kniha! Líbilo se mi, že hlavní hrdinka skutečně přemýšlela a vymýšlela srozumitelné strategie. Celkově mi kniha přišla napsaná přehledně a srozumitelně. U spousty fantasy (i těch, které patří mezi mé oblíbené) mívám problém si svět představit nebo přesně pochopit, o co jde. Ale tady to šlo dobře, autorka skutečně psát umí. Tahle kniha patří mezi perly ve svém žánru a já se už moc těším na pokračování!... celý text
Ještě mě nezabíjej
2010,
Joy Fielding
Fajn psychothriller, nejednalo se zde tolik o překvapení z pachatele, jako o napětí z toho, zda to skončí dobře či špatně. Kniha byla velmi čtivá a zvlášť na konci došlo k velmi napínavým scénám, které jsem se i trochu bála, číst, jak to skončí. Od autorky jsem četla už Jane utíká a tady zase dokázala, že opravdu umí.... celý text
Dotek temnoty
2023,
Scarlett St. Clair
Kniha nebyla špatná, ale docela mě zklamalo, jak málo děje zde bylo. Začátek byl dost slibný a já se prakticky ihned začetla. Ovšem tak v půlce mně už tempo polevilo, když jsem pořád čekala, až se stane to velké něco, nějaká pořádná zápletka a ono nakonec vlastně nic. Doufala jsem, že se bude víc probírat, proč Persefona nemá magii, že se s ní bude více učit, bude se například řešit kdo je její otec a podobně. Ovšem toho jsem se nedočkala. Zkrátka a dobře pokud opravdu toužíte po fantasy, tak to zde nenajdete. Tahle kniha je vyloženě romantická a to natolik, že zde pro jiný obsah vlastně není místo. Jediné, co se v knize opravdu řešilo, bylo, zda Persefona bude či nebude mít vážný vztah s Hádem. A samotná její magie pak přišla zničehonic sama od sebe. Mrzelo mě, že tomu nepřišlo nějaké větší učení se a hledání se. Na druhou stranu, kniha se četla překvapivě rychle a po tom utahaném prostředku jsem konec i začátek zvládla rychle přečíst. A i když znám pro mě lepší hrdinky, než Persefonu, tak jsem ji dokázala v některých věcech opravdu pochopit a našla jsem zde i překvapivě dost myšlenek, které mě zaujaly. Taky romantika nebyl úplně špatná a i fantasy svět byl podle mě dost zajímavě vymyšlený, jen kdyby se mu dostalo víc prostoru. Osobně bych se ráda dozvěděla mnohem více například o Afroditě, Demeter. To vše se ale může vyřešit v dalších dílech, vím, že tato kniha jich má mít celkem dost. Ovšem po tomto prvním si nejsem jistá, jestli ty další zkusím. Bojím se, aby se v nich opravdu něco pořádně vyřešilo. Přes to všechno jsem se knize nakonec rozhodla dát 4 hvězdičky, protože potenciál tam podle mě byl, jen bohužel nevyužitý a navíc to bylo čtivé. A pokud bych od knihy nečekala víc než prostou romantiku, tak by mě to asi tolik nezklamalo. Každopádně uvidím, zda s odstupem ještě hvězdičku neodeberu.... celý text
Nespoutaná Aljaška
2023,
Kathleen A. Tucker
Prvních pár stran mi trvalo zvyknout si na styl psaní autorky, kdy mi přišlo, že některé věci a lidi popisuje až přespříliš detailně. Ale jakmile jsem si zvykla, už se to četlo samo. Na knize se mi líbila, že byla realističtější a méně přeslazená, než by člověk od romantické knihy čekal. Callu jsem dokázala pochopit, příjezd do divočiny by pro mě byl asi podobný, jako pro ni :-D. A její matka mi v pár momentech připomněla člověka, který je mi blízký, ale jen v dobrém. Co se týče jejího vztahu s Jonahem, v některých chvílích mě opravdu štval, hlavně když ji tak ošklivě zhodnotil, ani jsem si pak chvíli nepřála, aby skončili spolu, ale ke konci se to pak změnilo. Líbilo se mi, jak bylo popsáno obyvatelstvo Aljašky. Je krásné, jak lidé tuto zemi milují i přes její "nespoutanost", jak žijí podle sebe a přitom drží při sobě, což u nás podle mě zvykem není. Všichni působili jako moc milí lidé, které by měl člověk rád za přátele a sousedy. Skutečné bush piloty člověk může jedině obdivovat. Kniha mě trochu zklamala v tom, že jsem očekávala častější a detailnější popisy aljašské přírody, což pro mě byl hlavní důvod, proč jsem si ji pořídila. Těchto popisů jsem se příliš nedočkala, kniha byla zaměřená spíše na popisy vztahů a života lidí. Ale přesto se mi líbila. Také mě trochu naštvalo, že i když tohle bylo realističtější love story, tak Jonah byl opět typický krasavec s ostře řezanou čelistí a dokonale souměrným tělem :-D. Tu jeho krásu bych možná trochu zmírnila, každý přece nemusí být dokonalý, zvláště když se nejedná o fantasy. Další věc, co bych změnila, byla vážnost diagnózy Wrena, která mě hodně překvapila a konec mě pak rozesmutnil. Naštěstí to autorka příliš detailně nepopisovala, což mi ale vlastně vyhovovalo. Ale stejně bych raději, aby se vyléčil. Celkově byl konec tak trochu uspěchaný. Co ale musím pochválit, je milostná scéna v chatě, která byla podle mě hezky a poměrně neexplicitně popsána. Jonah vyhlížející ze dveří mi lehce připomněl Jamieho z Cizinky. I přes všechny nedokonalosti musím dát knize nakonec plný počet, protože mě jakýmsi způsobem dokázala chytnout za srdce. A doufám, že u nás vyjdou i další díly. A mimochodeme, písnička Treacherous od Taylor Swift se k této knize podle mě perfektně hodí, pokud by si někdo po dočtení chtěl o ní ještě trošku popřemýšlet.... celý text
Tiché roky
2019,
Alena Mornštajnová
Přečteno po Haně. A autorka mě nezklamala. Je poznat stejný styl psaní - extrémně čtivý, který plyne jako pásmo, takže knihu téměř není možné odložit. Kniha se Haně podobá, ovšem, přesně jak se píše v anotaci, politické události zde hrají opravdu výrazně vedlejší roli a jedná se o intimní pohled do života jedné rodiny. Opět je vidět, že autorka vše měla důkladně promyšlené. Líbí se mi, jakým způsobem na sebe kapitoly navazovaly. Kniha je především o tom, jak chybná komunikace, a to, že si blízkými nedokážete otevřeně (nebo vůbec) promluvit, vám může zbytečně zkomplikovat, nebo i zkazit život, což je dobrá rada do života. Knihy této autorky podle mě nejsou napsány tak, že by jste z nich vyloženě vybrečely potoky slz, přestože se v nich děje mnoho smutných věcí. Z mého pohledu (nejsem ani vůbec žádný odborník) jsou psány realisticky, ovšem stále umělecky, a popisují život zkrátka takový, jaký je. Postavy v této knize byly reálné, dělaly chybná rozhodnutí jako běžní lidé, takže je v mnohém člověk dokázal pochopit. A to se mi líbí. Tato kniha mi také něčím lehce připomínala mou oblíbenou klasiku Evženii Grandetovou (asi složitý vztah otce a dcery a realismus). A ke konci také Poštu pro tebe (:D). Kniha se mi moc líbila, přečetla jsem ji téměř celou během jednoho odpoledne. Co se mě týče, byla bych klidně schopná a osudech všech hlavních i vedlejších hrdinů číst ještě více a do hloubky poznat jejich příběh. Například o Doubravce, Hedvičině nemoci, Rostislavovi, i Blance, ačkoli o ní to bylo v závěru asi dost shrnuto. Také bych se chtěla dozvědět, jak reagoval na Blančin návrat otec, ačkoli cítím, že kniha skončila přesně tak, jak měla. Autorka se tímto zařadila mezi mé oblíbené. Také by mě zajímalo, zda jsem byla jediná, kdo nepoznal, že Bohdana je vlastně němá?... celý text
