KatarínaK.
přečtené 115
Pompeje
2004,
Robert Harris
Marcus Attilius, vodař císařského aqauductu Augusta, nás provází strhujícím příběhem,který začíná dva dny před apokalyptickou zkázou,kterou způsobila erupce Vesuvu v r.79 n.l. Všichni víme,jaké hrůzné následky tato přírodní katastrofa přinesla. O to více se vám při čtení knihy běhá mráz po zádech.Protože víte,... Pan Harris je výborný vypravěč, všechny jeho postavy mají sílu,ať už v dobrém nebo špatném smyslu slova. A tak se ocitnete přímo ve víru událostí s nimi. Cítíte,jak se Vám chvěje zem pod nohama a vzduch je tak horký,že bolí každý nádech. I z historického hlediska je kniha přínosem. Fakta,která vám přiblíží stavitelské umění římských aquaductů a jejich spravování, osoba admirála Gaia Plinia. A vůbec, co všechno byli lidé schopni vybudovat před 2000 lety, samozřejmě na úkor ubohých lidských bytostí - otroků. Román doporučuji k přečtení všem co mají v oblibě tento žánr. Je čtivý,poučný,napínavý s povedeným zakončením.... celý text
Ptáci v trní
2004,
Colleen McCullough
Toto,dnes již klasické dílo, zaujme jak mladého čtenáře, tak i toho ve zralém věku. Mohu takto soudit ze své zkušenosti. I po letech, kdy jsem se ke knize vrátila, mě osudy rodiny Clearyových pohltily. Autorčiny popisy novozélandské a australské přírody jsou skvostné. Rázem se ocitnete v Novém Jižním Walesu a horko,prach,šum trávy droghedských pastvin, vůni růží cítíte přímo fyzicky. Milostný, nešťastný příběh Meggie a Ralpha je jedním z nejkrásnějších i nejsmutnějších vůbec. Není to ale příběh jen o osudové lásce muže a ženy, ale i o lásce jako takové. O lásce mezi sourozenci,o lásce matky k svému dítěti, o lásce dětí k rodičům, o lásce k domovu a k přírodě, k Bohu. Otázka víry, a na kolik osud svazuje naše životy a na kolik si o nich sami rozhodujeme, nás provází celou knihou. Charaktery jednotlivých postav jsou úžasně vykreslené. Části věnované hlavně příběhům Dana a Justíny jsou méně poutavé než jiné, přesto Ptáci v trní patří k těm knihám, kterých příběh vám utkví v paměti i po dlouhých letech. 4,5*... celý text
Prázdniny v Evropě
2019,
Ladislav Zibura
Má první kniha,kterou jsem od autora přečetla, a náramně jsem se bavila. Je to spíše taková sbírka povídek-historek,které Ladislav zažil při svých cestách Evropou. Jsou vtipné, jsou čtivé a svižné. A jeden v nich najde i mnoho zajímavostí o jednotlivých národech a krajinách Evropy. Jistě mě i motivovaly k mým budoucím cestovatelským plánům. Přesto,že jsem se při čtení bavila,často od srdce zasmála,po určitém počtu stran, jsem musela knihu na několik dní odložit. Proč? Najednou mi tento styl humoru přišel až nucený. Celkový dobrý dojem z knihy to ale nesnížilo. Jistě si zase někdy ráda něco od p.Zibury přečtu.... celý text
V lese visí anděl
2015,
Samuel Bjørk (p)
Mnoho postav, mnoho různých dějových linek,mnoho nelogičností. První kapitola pěkně zaháčkovala,mnoho dalších nudilo. Až téměř v polovině knihy přijde to správné napětí a chuť číst dál. Ovšem zrovna, pro mě zajímavé, linky skončí slepě nebo useknuté a v závěru se z vraha stane úplný blázen,kterého oklame i malá holčička. Nechce se věřit, že by taková osoba byla schopná cokoliv léta pečlivě plánovat. Kniha je plná takových nesmyslů. Autor by se možná měl příště řídit pravidlem,že méně je někdy více. 2,5*... celý text
Jsou světla, která nevidíme
2015,
Anthony Doerr
Příběhem během smutných dějin 2.sv.války nás provází osudy nevidomé francouzské dívky Marie-Laury a německého chlapce Wernera. Jejich dospívání je poznačené tíhou válečné mašinérie, která je přesto nezlomí a zachovají si schopnost nevzdávat se nadějí, bojovat pro své sny,nepodlehnout a zachovat si zdravý charakter. Velmi se mi líbily autorovi popisy. Toužím se podívat do krásného Saint-Malo. Atmosféru míst, na kterých se příběh odehrává, se mu podařilo zachytit skvěle. Propojení několika dějových linek bylo nenásilné. Líbil se mi vývoj jednotlivých postav, jako prastrýčka Etienna a mladého Wernera. Postava madame Manecové byla obdivuhodná. Styl psaní byl svižný a svěží. Celkově nemám knize co vytknout, rozhodně patří mezi ty nadprůměrné. 4 " Koho by napadlo, že láska dokáže člověka zabít? " " Náš život začíná jako mikroskopické elektrické hemžení. Plíce, mozek, srdce. Po čtyřiceti týdnech svěrák matčiných porodních cest rozdrtí šest bilionů buněk a my začneme řvát. Pak se na nás svět vrhne. "... celý text
Hotýlek
2015,
Alena Mornštajnová
Přesto, že se řadím mezi fanoušky p.Mornštajnové, tento příběh rodiny Mánesů, mě nijak zvlášť neoslovil. Tentokrát jsem měla pocit, jakoby jsem vše sledovala jako z rychlíku. Příběh plyne velmi rychle, je čtivý, ale ... nijak nezasáhl. Jiné knihy od autorky jistě nabízejí více.... celý text
Král šedých medvědů
1983,
James Oliver Curwood
Poetický příběh ze severoamerických Skalistých hor z dob, kdy do těchto míst lidská noha vkročila jen ojediněle. Nádherné popisy divoké, panenské přírody. Krásné líčení ze života medvědů. Dojemný příběh majestátního krále medvědů Thora, který pod svou ochranu přijme osiřelé mládě - statečného Muskwu. V přírodě jev to nevídaný. A také přerod jednoho člověka, lovce, který zjistí, že: "Největším potěšením není zabíjet,ale nechat žít ". Jakmile jednou tuto útlou knihu přečtete, budete se k ní opakovaně vracet. Protože dnes,bohužel, není k dostání tolik čistých, duši hladících příběhů. Z každé stránky autora je znát jeho velký obdiv k přírodě. Jednoduše, toto vyprávění je balzám v dnešní uspěchané době.... celý text
Tajemství řeky Klabavy
2019,
Tomáš Makaj
Krásné povídání nejenom o říčce Klabavě (Padrťský potok), ale o i o přírodních krásách a místech v krajině, kterou protéká. Od srdce středních Brd až po její soutok s Berounkou. Kniha plná historie, i pověstí, s množstvím nádherných fotografií nejenom ze současnosti. Doporučuji všem milovníkům Brd a Podbrdska.... celý text
Na západní frontě klid
1967,
Erich Maria Remarque (p)
Marnost nad marnost! O válce se nikdy nečte lehce,ale v dnešní hrozné době to bylo pro mě ještě tíživější čtení. Jsem rozcupovaná na kousky. Na hrudi mě to svírá. Opravdu se to děje zase? Hluboce smekám před touto výpovědí pana Remarqua. Neskutečně realisticky vylíčené scény přímo z válečné linie, ale i citové rozpoložení a myšlení řadového vojáka. Jakoby jsem v té hrůze byla společně s Paulem, Katczou, Kroppem,Tjadenem,Mullerem a všemi ostatními. Obraz toho, co s člověkem udělá válka. Obraz pravého kamarádství. A toho jak je to všechno utrpení vlastně úplně zbytečné a nesmyslné... Téměř na každé straně najdete v prosté větě silnou myšlenku a poselství. Překlad paní Ivany Parkmanové je také skvělý. Každý by povinně měl číst tuto knihu. Není snad možné, aby potom zatoužil po válce. "Je ostatné komické,že příčinou neštěstí ve světě bývají často drobní lidé;jsou mnohem energičtější a nesnášenlivější než ti urostlí. Vždycky jsem si dával dobrý pozor, abych se nedostal k rotě,které velí skrček.Tihle malí Napoleonové jsou většinou pěkní rasi." "Dnes ty,zítra já.Ale jestli z toho vyváznu,budu bojovat proti tomu,co zničilo nás oba: co tobě vzalo život-a mně život zničilo. Slibuji ti to,kamaráde. Už se to nikdy nesmí stát."... celý text
Jozova Hanule
2002,
Květa Legátová (p)
Kolik emocí,kolik pravdy a poznání o světě, lidské duši se dá vložit na 110 stran příběhu? Paní Legátová dokázala, že opravdu mnoho. Tato útlá kniha pohladí, zabolí. Ano, často to tak je, že člověk najde to nejlepší u někoho a někde, kde by to vůbec nečekal. Elišce,Hanuli, se to také stalo. A přitom našla samu sebe a stala se lepším člověkem. Často to prosté je opravdovější, čistější. Nádherný příběh, nádherný jazyk. 4,5*... celý text
Tiché roky
2019,
Alena Mornštajnová
Jazyk a sloh této autorky obdivuji. Její vyprávění je poutavé, hluboké. Tiché roky mě ale zasáhly méně než výjimečná Hana nebo Slepá mapa. Možná to bylo tím, že téměř u každé postavy mi přišlo, v jistý moment, jejich jednání neuvěřitelné. Jako když Svatopluk, tak zásadový, pomůže Blance emigrovat a uniknout zaslouženému trestu. Nebo že Bohdana od dětství nepromluví, i když má milující Bělu, skvělou kamarádku,manžela a dítě. A toto bylo pro mě velmi překvapivé zjištění, téměř již na konci knihy. Celou dobu jsem si myslela, že nemluvila jenom jako malé dítě. Možná jsem jen četla málo pozorně. Nevím. Kniha jako celek se mi ale líbila.... celý text
Chata ve Švýcarsku
2021,
Julie Caplin
A mně se to líbilo. :-) Ano, nenáročné, ano, vysloveně oddechové a ano, až příliš předvídatelné čtení. Ale tentokrát jsem dostala chuť na opravdovou "slaďárnu" a tu jsem dostala, i s čokoládou jako bonus. Navíc je mi teď jasné, že do Švýcarska se musím jistě někdy vypravit. Pravda, ten konec byl tedy odfláknutý. Když už sladce, tak ta pomyslná třešnička na dortu mi chyběla. 70%... celý text
Dům duchů
2002,
Isabel Allende
Magický realismus a mé první setkání s ním. To magické pojetí mi v této knize moc nesedělo. Ne,že by jsem měla problém se světem duchů, spritualismem,telekinézou. Naopak, já patřím k těm,kteří sami věří v posmrtný život a šestý smysl některých lidí vnímat to neviditelné kolem nás. Ale v knize si tímto autorka zadělala na mnoho nelogičností, aspoň pro mě. Např. Clara za celou dobu netuší, že Blanca miluje Pedra a čeká s ním dítě? Občas to bylo zakomponované příliš násilně. ("Pokoušela se najít systém přímého spojení s Blancou,aby se vyhnula zpoždění zaviněného poštou, ale telepatie vždycky nefungovala....S těžkým srdcem musela Clara používat běžných způsobů komunikace.") . Po první kapitole jsem si říkala, no, jejda, to bude sentimentální melodrama. Poté se začala rozjíždět rodinná sága rodiny Estebana Trueby. Ze všech postav mě nejvíce bavilo číst právě o Estebanovi, i když jeho postava je nesympatická až odporná, přesto pro mě nejzajímavější.Společně s postavou Alby, která byla téměř opakem svého dědečka.Postava Clary mi byla také nesympatická. Jasnozřivá, ale roztržitá, nepraktická, spíše povrchní. Tak na mě působila. Chyběli mi aspoň přibližné časové údaje, ale i místopisné. Pokud bych si nepřečetla jako první anotaci knihy, vůbec bych netušila, kdeže se tento příběh odehrává. Až vojenský puč napoví. Občas jsem narazila na podivnou větnou skladbu, takže jsem některé věty musela číst opakovaně, aby jsem pochopila význam. Možná to je jen překladem, nevím. Samotnému vyprávění občas chybí spád, některé věci mě iritovaly tolik, že jsem si myslela, že knihu ani nedočtu ( např. zrzavý blondýn, vzhled nastrojené myši, slepý a hluchý stařec podle zvuků vnímá, co se děje kolem něj, atd.) Na konec jsem ale ráda, jsem četla dál. Protože poslední 1/3 knihy,jak mávnutím proutku, začala nabírat úplně jiný styl psaní a mě se moc líbil. Také myšlenky v samotném závěru. Kniha ve mně probudila zájem zjistit si něco o dějinách Chile více do hloubky. Tedy i mně něco dala, ale asi jistě nepatřím mezi obdivovatele tohoto díla. 65%... celý text