Katri přečtené 95

Všechny stránky Amelie 2021, Ashley Schumacher

Jak začít? Asi tím, že jsem knihu přečetla téměř jedním dechem a také tím, že nemám slov. Hned na úvod bych ráda podotkla, že knížka sama o sobě čítá necelých 300 stran a přesto pojímá pestrou škálu témat a motivů majících obrovský didaktický potenciál, které knize dodávají zcela nový rozměr. Velice se mi líbilo pojetí, jakým je příběh podán. Zejména mě pak odzbrojil - a to neříkám proto, že bych vyhledávala či vyzdvihovala tragiku - motiv smrti, neboť jsem se ještě nesetkala s tak procítěným, opravdovým a neotřelým zpracováním. Klobouk dolů, autorka má můj nejhlubší obdiv. Co se týče samotného stylu, jímž je kniha napsána, zde bych upozornila na plynulost textu, nevyskytují se tu žádné kostrbaté formulace, pouze bravurně čisté věty, které jsem hltala očima jednu za druhou a nedokázala přestat. Postavy jsou zajímavé, sympatické, neobyčejné a každá je něčím zvláštní a jedinečná. To se mi moc líbilo. Velkou váhu pro mě měly i vedlejší postavy, které se mi vepsaly do srdce téměř tolik, jako ty hlavní. Nemůžu vynechat ani motiv "příběhu v příběhu," neboť se zde pracuje s fiktivní knihou, která trhá rekordy, a já sama bych si ji velice ráda přečetla. Jedná se o velmi nápaditý prvek. Do plusu dávám rovněž motiv velryb, a ačkoliv jsem se setkala s komentářem, který tvrdil, že Amelie vykazuje známky schizofrenie a měla by se léčit (což dle mého názoru svědčí o tom, že autor/ka onoho komentáře nepochopil/a hrdinku, pouze si formou rychločtení přečetl/a pasáže s velrybami a pak "horkou jehlou" sepsal/a to, co sepsal/a), myslím, že se jedná o velice zdařilý adaptér a způsob, jak se vyrovnat s nejistotou. Příběhu to dodalo na jedinečnosti a - alespoň pro mě - se stal mnohem cennějším a přínosnějším. Na závěr už bych jen zmínila, že bych se s knihou nebála pracovat např. v rámci výuky ve škole (na své si jistě přijdou děvčata i chlapci), neboť si myslím, že může nabídnout obrovskou škálu témat, z nichž můžeme čerpat moudrost i zkušenosti, a především - ten příběh je nádherný a byla by hrozná škoda, kdyby skončil zaprášený někde na polici. Jsem si více než jistá, že se ke knize zase brzy vrátím.... celý text

Temnější tvář magie 2016, Victoria Schwab

Hned na úvod - knihu Temnější tvář magie hodnotím kladně, jen mám po jejím přečtení lehce rozpolcené pocity. Na jednu stranu to bylo geniální - čtyři Londýny, Antariové - zde musím autorce vyseknout poklonu za originalitu a nápaditost, ale na druhou stranu, když se zaměřím třeba na postavy, přiznávám, že Lila na mě většinu času působila jako učebnicový příklad hrdinky, která se v takovéto sekci literatury pravidelně objevuje. Přestože mi byla převážně sympatická, byla velice snadno předvídatelná a já doufala, že i ona v ději nastolí nějaký pořádný zvrat. Musím ale uznat, že když už se to nestalo v jejím případě, pokryl tuto mezeru alespoň Holland. Co se týče autorčina stylu, kniha se čte plynule, příjemně, možná mi tam jen chyběla větší dynamika a důraz na emoce. Dodalo by to ději na naléhavosti. Co mě naopak nadchlo, byla hra s živly, Kellovo pašování napříč Londýny a smyslové asociace, pojící se s jednotlivými světy. A samozřejmě Kell a Rhy - každý svým způsobem. Co mě doposud nutí přemýšlet, je Kellova nejasná minulost a proto se co nevidět pustím do dalšího dílu. :)... celý text

Petr a Lucie 1984, Romain Rolland

Skrytá těla 2016, Caroline Kepnes

Skrytá těla se od předešlého dílu "Ty" liší především pojetím vypravěče - již se nejedná o du-formu. Možná proto se mi kniha četla o něco lépe. Nechybí zde Joeovy myšlenkové pochody, které příběhu dodávají to správné koření, stejně jako drsnější scény, při nichž by se citlivější povahy mohly cítit lehce nekomfortně. Mně se však toto dílo líbilo a vzhledem k tomu, že miluji i seriál You, pro mě bylo překvapením, že druhý díl - tedy Skrytá těla - byl úplně jiný než na filmovém plátně. Kniha pro mě tedy byla plná nečekaných zvratů. Tak či tak jsem si potvrdila, že You je skvělá kniha i seriál, a přestože zde došlo k odchýlení od původní předlohy, musím říci, že každá z verzí má něco do sebe.... celý text

Alenka v kraji divů… a za zrcadlem 2007, Lewis Carroll (p)

Velice zvláštní dílo. Snové, bláznivé asociace, nesourodé kapitoly, roztodivní tvorové a především všudypřítomná absurdita. Výstižněji tuto knihu nepopíšu. Každopádně nemůžu Carrollovi upřít originalitu a "smysl pro nesmysl." :)) Možná za toto hodnocení může mé vysoké očekávání v důsledku zhlédnutí filmu, který mi naprosto učaroval, ale chyběla mi zde souvislejší dějová linie. Nebýt toho, hodnotila bych více hvězdami. Ale i tak to byla zajímavá zkušenost.... celý text

David Copperfield 2015, Charles Dickens

Tuto knihu jsem přečetla srdcem. A ať to zní jakkoli, myslím, že nejsem jediná. Je to příběh, který v sobě pojí životní vzestupy i pády a přece je dokáže podat tak, aby člověk cítil naději a víru v lepší zítřky. Kdybych měla možnost poděkovat autorovi za tak nádherné dílo, jistě bych to udělala, neboť - jak s oblibou říkám - Charles Dickens je pro mě mistr emocí. Dokáže do svých řádků vetknout tolik pocitů, které čtenář prožívá spolu s ním/či mladým Copperfieldem, do nějž se v nemalé míře Dickens autostylizuje, že by to málokterý romanopisec či romanopiskyně dokázal/a lépe. Osobně tomu říkám jakýsi "jemnocit," kterým mě autor zaujal. Opravdovost jeho slov pramení nejen z inventáře jeho osobních zážitků, ale i z bezbřehého talentu, který ani po tolika desetiletích neztrácí na obdivu. Ještě nyní cítím vůni moře a vlahý vzduch, tak typický pro obydlí rybáře Peggotyho v Yarmouthu. Živě vidím Agnesin vlídný úsměv a Traddlesovy rozčepýřené vlasy. Zkrátka všechno, co se v knize píše, je neskutečně opravdové. Jako byste otevřením knihy vstoupili spolu s autorem do příběhu jako duch, který je přítomen u každého okamžiku. Postavy jsou pestré, zajímavé a jedinečné. V žádném případě se nejedná o černobílé vyobrazení. Psychologické prokreslení zde pracuje na plné obrátky. Příběh zachycuje vývoj postav ve velkém časovém horizontu, Davida Copperfielda tedy sledujeme od útlého dětství až do dospělosti. A co se týče rozsahu - znám spoustu lidí, kteří příběhu nedali šanci na základě toho, že do tisíce stran nemá daleko. Ale za sebe můžu říci, že ani jedna řádka nebyla nadbytečná. Takže pokud váháte, jestli se do Copperfielda pustit, rozhodně říkám ano. Uvidíte, že se vám jeho příběh zapíše do srdce, tak jako mně. Vždyť i sám Dickens uvedl, že přestože jeho nejčtenějším dílem je Oliver Twist (rovněž překrásný román), jeho nejmilejší knihou je David Copperfield.... celý text

Ty 2015, Caroline Kepnes

Ke knížce Ty/You jsem se dostala až po zhlédnutí seriálu, který mě velice oslovil. Vlastně pochybuji, že bych po knize sáhla, kdybych na seriál nenarazila v mnoha doporučeních. Nejedná se o žánr, který bych běžně četla či sledovala, ale jelikož mě v minulosti oslovil Dexter, rozhodla jsem se dílu dát šanci - a za to jsem skutečně ráda. Ačkoliv spousta lidí (včetně mě) považuje hlavního hrdinu za "magora," svým způsobem si mě dokázal získat. Čímž nechci říct, že souhlasím se životem, který vede, ale to, že se vlivem du-formy čtenář může snadno zaplést do Joeových pavoučích sítí tisíců a tisíců důvodů, proč dělá to, co dělá. Je tedy více než na místě zdůraznit přesah, který příběh má, neboť se vám Joe chtě nechtě dostane pod kůži, ať už jej odsuzujete či chápete. Kniha je zvláštní tím, že je vyprávěna z pohledu hrdiny, jehož mnozí považují za zápornou postavu. Je to ale o úhlu pohledu, což je dle mého názoru i jedna z hlavních myšlenek knihy - vlastně bych tuto skutečnost připodobnila k filozofii pragmatismu - neboť události můžeme vlivem Joeova nástinu vnímat jednak z pohledu vlastního a zároveň z pohledu Joea, popř. dalších postav (teoreticky i objektivně, ale vzhledem k využití du-formy se obávám, že by toto vnímání mohlo být zkreslené). :) Tak či tak se jedná o velice zvláštní příběh, ale vzhledem k tomu, že jsem doposud nenarazila na přílišné množství podobně pojatých děl, mě kniha velice bavila. Caroline Kepnes nelze upřít originalita ani umění napínat. A vzhledem ke komentářům, na které jsem zde na Databázi knih narazila před sepsáním tohoto komentáře, bych chtěla podotknout, že přestože se kniha zprvu nečte lehce (což přičítám především málo užívané ale přesto mnou velice oceňované du-formě), jde si na to po chvíli zvyknout a později tato forma působí jako větší pojítko mezi čtenářem a příběhem samotným. Proto doporučuji dát knize šanci a neodkládat ji po "příliš krátké známosti." Takže abych to shrnula - z příběhu jsem nadšená, je to něco nového a pohled Joea mě opravdu bavil. Autorčin styl psaní mi sice nevyrazil dech, ale na druhou stranu mi ani nijak nevadil, tudíž bych jej označila za takový lepší průměr. Příběh je pojatý hodně psychologicky - což mi sedlo - a tudíž jej doporučuji každému, kdo má podobně laděná díla rád. Ačkoliv bych tuto knihu nedoporučila slabším povahám, myslím, že se najde velká spousta čtenářů, kterým se bude líbit. Já osobně se už moc těším, až se pustím do druhého dílu.... celý text

Město z kostí 2013, Cassandra Clare (p)

O díle jsem měla povědomí už dlouho, znala jsem jej ale pouze jako film. A jelikož se mi docela líbil, sáhla jsem po letech i po knížkách. Hned na úvod jsem byla vyvedena z míry charakterem Clary, která se narozdíl od filmové verze chovala jako typická puberťačka, s níž "třískají hormony." Sice je to vzhledem k jejímu věku adekvátní, ale na základě filmové verze - ačkoli vím, že z toho nemůžu vycházet, když film natočili podle knižní předlohy - jsem čekala hrdinku méně rozjitřené povahy. Stejně tak jsem to pociťovala i u Jace - měla jsem už jistou představu o chlapci s nepříliš růžovými vzpomínkami, který v sobě stále nosí šrámy z minulosti a drží si od ostatních určitý odstup. Knižní Jace byl však k tomu všemu ještě ... řekněme dost nadutý, což mě nejednou nadzvedlo ze židle. Výtku bych měla i k překladu, neboť mi připadá poněkud divné přeložit některá jména do češtiny a jiná nechat v původním znění. Zde bych rozhodně nepočešťovala, konkrétně pak hlavně jméno Valentýn. Mezi všemi cizími jmény to působilo jako pěst na oko. Ke stylu, jímž je kniha napsána, bych ráda podotkla, že se stránky obracely téměř samy. Vůbec se mi nechtělo knížku odložit, a to i přesto, že jsem víceméně věděla, jak první díl dopadne. Na jeden zátah jsem přečetla zhruba třetinu knížky, takže jsem ji dočetla opravdu za chvilku. A především jsem si čtení opravdu užila. Ačkoliv si uvědomuji, že u této série už asi nejsem úplně cílová skupina, rozhodně se těším na další díly. Po delší čtecí krizi mě právě tento příběh vrátil zpátky "do sedla" a připomněl mi, proč tolik miluju fantasy. :)... celý text

Pár stránek navíc 2020, Lin Rina

Krásné, příjemné, okouzlující. Autorka nás znovu nechává zasnít se do romantického příběhu Animant a Thomase. Ze stránek dýchá mrazivá zimní atmosféra a v kontrastu s ní i hřejivá láska, díky níž se mi na okamžik podařilo zapomenout na okolní svět. Krásná práce. Mimoto knížka obsahuje zdařilé ilustrace, postřehy, recept na čajové cukroví (který je mimochodem opravdu skvělý) a aby toho nebylo málo, tak i autorčiny komentáře k vývoji a příběhům jednotlivých postav. Tím pádem se vám dílo dostane pod kůži ještě hlouběji. Styl, kterým je kniha psána, je příjemný, stránky se čtou lehce a plynule. Nemohla jsem se od nich odtrhnout. Takže pokud jste četli Kroniky prachu a příběh se vám líbil, neváhejte a otevřete Pár stránek navíc. Nebudete litovat.... celý text

Jak se král Země víl naučil nenávidět příběhy 2021, Holly Black

Hned na úvod musím říct, že je knížka krásná zevnitř i zvenčí. Obsahuje nejen skvělý příběh, ale i překrásné ilustrace Roviny Cai. Tudíž se jedná o klenot, který rozzáří každou knihovnu. Příběh je kouzelný jako celá série Krutý princ, kterou jsem si velmi zamilovala. A vhledy do minulosti Cardana jsou vítaným prvkem, který ocení snad každý fanoušek Holly Blackové. Zkrátka a dobře, příběh vás vtáhne zpět do světa magických bytostí, krutého a krásného zároveň. Prolínání světů, fantastické postavy a prvky, to vše dává dohromady zážitek, z jehož spárů se nebudete chtít vymanit.... celý text

To by se zvěrolékaři stát nemělo 1978, James Herriot (p)

Přestože obvykle nečtu tento typ literatury, bylo zajímavé udělat výjimku a ponořit se do světa veteriny, plného roztomilých tlapek, kopýtek a sametových kožíšků. Prostředí, v němž se děj odehrává, je příjemný venkov s okolními farmami a krásnou přírodou. Postavy jsou dobře vykreslené a oceňuji, že se nejedná o černobílé vyobrazení jejich charakterů. Další plusový bod dávám za vtip, neboť v Herriotově vyprávění narazíte na nejednu pasáž, která vám vykouzlí úsměv na tváři. A celkově autorův styl protkávají úsměvné historky ze života, které celému dílu přidávají na uvěřitelnosti. Zkrátka se jedná o knížku velice zdařilou a milou. A ačkoliv se v ní objeví i pár méně šťastných momentů, stále převažuje ta veselá stránka. Jediné, co mi trochu chybělo, byla skutečnost, že dílo bylo vystavěno více na dílčích příbězích, než na jedné hlavní souvislé dějové linii. S tou se v příběhu na můj vkus pracuje méně, než bych si přála. Ale i tak musím říct, že čas, který jsem knize věnovala, za to stál. :)... celý text

Revizor 2010, Nikolaj Vasiljevič Gogol

Příjemné čtení, u kterého jsem se opravdu bavila. Hodně zde záleží na úhlu pohledu. Tak či tak se však jedná o dílo velmi zdařilé a osobně se mi moc líbilo.

Supernova 2020, Marissa Meyer

Třetí díl jedinečné renegátské série opět nezklamal. Příběh byl jako vždy čtivý, mnohdy překvapivý a velké plus dávám za bravurně zvládnuté vygradování celkové zápletky. Tak radikální zvrat v ději jsem opravdu nečekala. Předpokládala jsem sice větší angažovanost Odmítnutých, ale i přesto to bylo skvělé. Do plusu rovněž dávám podstatně menší zastoupení překlepů než v předchozích dvou dílech. Ačkoliv pro mě byl tento díl méně poutavý než předchozí dva, nemůžu mu téměř nic vytknout. Možná bych jen zmínila, že mě mírně zaskočil epilog, ale neříkám, že ve zlém. Zkrátka - celá trilogie se mi moc líbila a v budoucnu se k ní určitě vrátím. Marissa má můj velký obdiv. Vřele doporučuji.... celý text

Protivníci 2019, Marissa Meyer

Říká se, že prostřední díl z trilogie zpravidla bývá slabší, ale u Protivníků to rozhodně neplatí. Po dobrém rozjezdu v podobě Renegátů se druhý díl nenechal zastínit a dal příběhu ještě větší rozměr. Jsem ráda, že děj pěkně gradoval - ačkoliv jsem určité pasáže čekala mnohem dříve - a přestože zde nebylo příliš mnoho místa pro nečekané zvraty. Nic z právě zmíněných připomínek však příběhu neubralo na kvalitě. Chtěla bych vyzdvihnout jak Marissa Meyerová píše, neboť je její styl velice čtivý. Jednoduše jsem se od textu nemohla odtrhnout a stránky se otáčely téměř samy. Jediné mínus dávám za překlepy v překladu. Líbí se mi práce s Novinými rozporuplnými pocity, taktéž s Adrianovými. Očekávala jsem sice více řádků zaměřených na Winstona Pratta, ale ani tento "nedostatek" mi na zážitku z knihy příliš neubral. Na druhou stranu oceňuji postavu Maxe, jeho propracování je velmi nápadité. Prostředí se mi líbilo, ačkoliv jsem doufala, že zde bude opět ponechán prostor i pro park Kosmopolis. Ale nevadí. I tak to bylo uvěřitelné a napínavé. Poslední věc, kterou chci dodat, je fakt, že jsem si četbu moc užila. A už nyní mám před sebou na stolku položený závěrečný díl trilogie - Supernovu - po které sáhnu co nevidět.... celý text

Renegáti 2018, Marissa Meyer

Renegáti mi přišli pod ruku krátce poté, co vyšli, obálka ve mně však evokovala sci-fi, tudíž jsem je neustále odkládala. Leželi mi v knihovně asi tři roky, než jsem po nich sáhla a začetla se...a zalitovala jsem, že jsem to neudělala už dřív, neboť je dílo velmi zdařilé. Ačkoliv jsem k tématu superhrdinů byla skeptická, můj předsudek byl brzy vyvrácen a příběh předčil má očekávání. Jediné, co bych vytkla, byla přílišná předvídatelnost děje (neboť zde nebyl ponechán prostor pro překvapení) a malá gradace na konci knihy. Co se stylistiky týče, zde to bylo poněkud nahnuté, což nepřikládám autorce, nýbrž překladatelce. Ačkoliv si myslím, že jsem k překlepům tolerantní, tohle bylo moc i na mě. Nejen, že se jimi stránky jen hemžily, ale narazila jsem zde i na hrubku. Na druhou stranu oceňuji bohatou slovní zásobu. S charakteristikou postav jsem byla spokojená, líbilo se mi, že jednotliví superhrdinové mají svůj příběh o tom, jak přišli ke svým schopnostem. Pracuje se zde s myšlenkovými pochody hrdinů, postavy tedy nejsou "černobílé." Nadchly mě i popisy prostředí, v němž se děj odehrával. Zvláště pak obydlí Anarchistů a zábavní park - dodalo to příběhu na uvěřitelnosti a celé to působilo napínavěji. Na závěr bych ještě ráda zmínila, že se mi knížka velice líbí i po estetické stránce. Egmont si s ní poradil na výbornou. A v úplně poslední řadě bych už jen dodala, že se jedná o skvělé dílo, které rozhodně stojí za přečtení. Sama se co nevidět pustím do druhého dílu. Vřele doporučuji.... celý text

Chrám Matky Boží v Paříži 2014, Victor Hugo

Když jsem začínala tuto knihu číst, chvíli trvalo než jsem se zorientovala v ději. O něco později se to však spravilo a příběh mě zaujal. Naneštěstí mě velice zklamala kniha třetí, tedy zdlouhavá popisná pasáž, kterou jsem četla snad na čtyřikrát a nakonec jsem ji - ačkoliv to běžně nedělám - přeskočila a pokračovala až tam, kde opět navazoval děj. To pro mě byla asi největší překážka, kdy jsem chvíli dokonce uvažovala, jestli knihu neodložím. Ale jsem ráda, že jsem to neudělala, neboť příběh je sám o sobě velice zdařilý. Líbilo se mi psychologické prokreslení postav, neokoukaný příběh a originální zápletky. Nejednou jsem byla napjatá, dojatá či překvapená. Chvílemi jsem dokonce měla pocit, jako by na mě skrze staré stránky skutečně dýchala atmosféra tehdejší Paříže. Co se týče stylistiky, zde jsem byla spokojená. Slovní zásoba byla pestrá, mnohdy expresivní, což příběhu dodávalo "ten správný šmrnc." Jediným rušivým elementem pro mě byly výpovědi v cizích jazycích s vysvětlivkami pod čarou. Když to celé shrnu, až na zmíněnou dlouhou popisnou pasáž byla kniha skvělá. Na jejím základě jsem si dokázala živě představit tehdejší společenské poměry, a to oceňuji. Victor Hugo je právem považován za literárního velikána a pokud je zde někdo, kdo by tomuto tvrzení nevěřil, může si Chrám Matky Boží přečíst sám. Pak mi jistě dá za pravdu. :)... celý text

Rod země a krve 2020, Sarah J. Maas

Kdo někdy vzal do ruky knihy od Sarah J. Maas, jistě mi nebude odporovat v tvrzení, že jsou sakra skvělé. A ani Půlměsíční město nebylo výjimkou. Po předchozích zkušenostech s autorkou jsem od knihy měla opravdu velká očekávání. A přesně jak jsem předpokládala, je Sarah ještě předčila. Neuvěřitelný příběh, brilantně prokreslené postavy, smysl pro detail, originalita a stupňované napětí - zkrátka všechno, co očekávám od dokonalé četby. Sarah je skvělý vypravěč, umí napínat, šokovat, rozesmát i rozplakat. Příběh je čtivý, srozumitelný, slovní zásoba je pestrá a mnohdy expresivní. Co se týče děje, je to jedno překvapení za druhým. Neuvěřitelně čtivé, neuvěřitelně poutavé. Sarah Vás přiměje všechno prožít spolu s hrdiny, ne o nich pouze číst. Ačkoliv má knížka necelých 800 stran, i tak mi to bylo málo, chci toho příběhu víc, víc, víc. Zkrátka - světy, které Sarah vytváří, jsou nové, neokoukané, neskutečně propracované. A já jsem nesmírně ráda, že jsem se s její tvorbou setkala, protože se mnou doposud žádné knihy nezamávaly tolik, jako ty její. Smekám. Už aby vyšlo pokračování. Závěrem chci jen říct - přečtěte si to, vřele doporučuji.... celý text

Dobrodružství Toma Sawyera 2005, Mark Twain (p)

Když jsem tuto knihu začínala číst, nenapadlo by mě, že by se mi mohla tolik líbit. Původně jsem ji otevřela jen tak ze zvědavosti a myslela jsem si, že to bude jedna z knížek, které mi budou týdny ležet na stolku než si najdu čas je dočíst. Jakmile jsem však zabředla do Twainových řádků, opět jsem se cítila jako bezstarostné dítě. Živě jsem před sebou viděla hry a radovánky, které autor v knize tak barvitě popsal. Zkrátka Dobrodružství Toma Sawyera předčila má očekávání. Bylo to milé, veselé a plynulé - tolik plynulé, že jsem je přečetla téměř jedním dechem a vůbec se mi nechtělo dát tuto knížku z ruky. :) Styl psaní mi připadal příjemný, slovní zásoba pestrá a celkově to všechno dohromady moc dobře ladilo. Postavy mi byly sympatické, dobře prokreslené, velice oceňuji, že se v příběhu nacházely myšlenkové pochody hrdinů. V knize nechybí humor, napětí ani jistá míra psychologie postav, tudíž mi při četbě nic nechybělo a náramně jsem si příběh užila. Mark Twain mi tímto dílem učaroval a jsem moc ráda, že se mi tato kniha dostala do rukou. Jsem si jistá, že to není naposledy co jsem ji přečetla. Vřele doporučuji.... celý text

Ze života knihomolky 2019, Debbie Tung (p)

Úsměvná nenáročná "četba," u které jsem si nejednou říkala, že knížka snad byla sestavena podle mě. Miluji takovéto ilustrace, a i když z této sekce nejvíce vyzdvihuji Sarah Scribbles, i toto bylo skvělé.... celý text

Vítr z hor 2019, Andy Wildwood

Na úvod bych chtěla poděkovat autorovi za poskytnutí knihy a popřát mu mnoho štěstí při další tvorbě. A teď už k příběhu - nestává se mi často, že bych měla takový problém napsat souvislý text týkající se hodnocení nějakého příběhu. Když jsem se do knihy pustila, jako první mě napadlo, že autor má mnohdy podobné vnímání jako já. Tím pádem se mi hned četlo o něco lépe. Na druhou stranu mi ale po chvíli začalo připadat, že kniha obsahuje zbytečně mnoho podrobností a popisů, které zdržují děj. Ačkoliv byly tyto popisy velmi detailní a zdařilé, já osobně bych jich ubrala, neboť mi připadalo (hlavně v první třetině knihy), že hrozně dlouho trvá, než se děj někam posune. Místo nich bych přidala více přímé řeči. Co se týče stylu psaní, ten mi víceméně vyhovoval, vytkla bych pouze přílišné používání nedokončených výpovědí (...), neboť to na můj vkus působilo jako rušivý element. Postavy mi připadaly zajímavé, možná bych se o něco více věnovala jejich psychologii. Místy mi připadalo, že jsou až příliš "černobílé." Nicméně mi hrdinové byli sympatičtí a fandila jsem jim. Trošku mě zarazila milostná linka. Možná je to tím, že tuto sféru ženy a muži vnímají trochu jinak, ale připadalo mi, že se to všechno seběhlo tak nějak "bez rozjezdu a rychle." Osobně bych preferovala ještě nějaký předvoj, oťukávání, takové to pomalejší zamilování. Pak by mě příběh zasáhl více. Takto jsem měla pocit, že romantika, která byla v hojné míře vkládána do myšlenek a rozhovorů, by se dala lépe využít právě v těch začátcích, aby jí potom nebylo tolik najednou. Chápu ale, že to je můj subjektivní názor, který se vůbec nemusí shodovat s názorem většiny. :) Co mě naprosto nadchlo, byl nápad s božstvem. To bylo geniální. Díky tomu mi příběh připadal originálnější, fantastičtější a zkrátka "hlubší." Naturalistické scény mi nevadily, jen bych jich na pár místech ubrala, aby to nebyl jeden velký krvavý řetězec. Místo nich bych přidala více okamžiků překvapení a nečekaných zvratů, neboť ty mi tam mnohdy chyběly. Když to celkově shrnu - příběh byl originální, čtivý, zajímavý a rozhodně mě upoutal. A vzhledem k tomu, že se jedná o autorovu prvotinu, uznávám, že mě kniha opravdu mile překvapila. Věřím, že se příběh dostane ke spoustě nadšených čtenářů a rozšíří se mezi větší spektrum lidí, neboť si myslím, že si to Vítr z hor rozhodně zaslouží. Na závěr bych už jen dodala, že pokud je zde někdo, kdo váhá, jestli se do čtení pustit, radila bych do toho jít. Stojí to za to.... celý text