Katri přečtené 95

Cizinka 2010, Diana Gabaldon

Od knihy jsem měla od začátku přehnaná očekávání. Byla to moje chyba, neboť jsem nabyla dojmu, že když je kolem této série takový humbuk, jistě z ní budu úplně očarovaná. Příběh jako takový byl krásně vymyšlený i napsaný, stránky se otáčely téměř samy, děj příjemně plynul a vůbec jsem nevnímala čas. To bylo velké plus. Co mě ale zklamalo, byla roztříštěnost příběhu. Doufala jsem v jednu hlavní dějovou linku, která bude sama o sobě dost zapletená, a od ní se budou odvíjet další vedlejší linky, které by tomu všemu daly pořádné koření. Připadalo mi však, že místo toho se hlavní dějová linie točila "jednou doprava, podruhé doleva" a připadalo mi to chvílemi jako přeskakování od jednoho ke druhému. Také mám dojem, že si autorka mohla více vyhrát s vnitřními pocity Claire, neboť mi připadalo, že se děj více zabývá psychikou Jamieho. Zdálo se mi, že u Claire byla psychologická linka o něco méně komplikovaná, přestože bych to očekávala naopak. Co se týče samotného Jamieho, ten mi byl během celé knihy velice sympatický. Zhruba ve třetině příběhu jsem však měla pocit, že je jeho osoba až příliš "zahalená hávem romantiky." Ale i přesto zůstal v této sérii mou oblíbenou postavou. Styl psaní mi sedl, sem tam se v textu objevily zmatky s uvozovkami, ale to se samozřejmě může stát, a při rozsahu knihy se tomu ani nedivím. Aby moje hodnocení nevyznívalo tak ostře, chci říct, že mě příběh bavil, byl příjemný, čtivý a originální. Dávám čtyři hvězdičky a doporučuji všem, kteří milují historii, mytologii a romantiku.... celý text

Andělé a démoni 2009, Dan Brown

Ke knize Andělé a démoni jsem se dostala až po zhlédnutí stejnojmenného filmu. Víceméně jsem tedy věděla, co se stane a kdy. A přesto byla kniha skvělá. Dan Brown má v mých očích velký respekt, neboť přišel s něčím novým. Profesor symbologie Robert Langdon je příjemnou změnou namísto klasických detektivů a vyšetřovatelů, s nimiž se setkáváme v každé kriminálce. Kniha tedy dostala úplně nový rozměr. Co se vypravěčského stylu týče, Brown píše příjemně, čtivě a poutavě. Slovní zásoba je pestrá a přitom srozumitelná. Obsah díla je originální a napínavý - dokonce tolik napínavý, že jsem zapomněla na film a plně se soustředila pouze na knížku. Příběh krásně graduje, italština, která protkává rozhovory, mu dodává na autentičnosti. Když to shrnu - dílo je příjemné, obohacující a doporučuji jej každému, kdo má rád záhady a napětí.... celý text

Královna ničeho 2020, Holly Black

Ačkoliv jsem zprvu byla k této sérii skeptická, příběh se mi velice rychle dostal pod kůži. Zhruba od poloviny prvního dílu jsem se chopila každé příležitosti po knize sáhnout a pokročit v napínavém ději. Největší boom pro mě byl druhý díl - Podlý král - který mi naprosto učaroval. A jelikož skončil dosti nečekaně, nemohla jsem se dočkat dílu závěrečného. A ani ten nezklamal. Příběh byl plný akce, intrik a exprese, na což si velmi potrpím. Další velké plus dávám za okamžik překvapení, kterým Holly umí velice dobře šokovat. Jinými slovy - kniha mi dala přesně to, co jsem od ní chtěla dostat. A přestože se mi o něco víc líbil předchozí díl, ani tento za ním nezaostává o mnoho. Pokud si dobře vzpomínám na své hodnocení prvního dílu, psala jsem v něm něco o tom, že by překlady jmen nemusely být tolik počeštěné. Ale během četby jsem si na to zvykla a ve finále mi už vůbec nevadily. Jediná drobnost, kterou bych doladila, by byla větší "vřelost" na konci příběhu, ale nechci spoilerovat, tudíž to nebudu více rozvádět. Tak či tak je to jen jeden drobný detail a ještě k tomu můj subjektivní. :) Trilogie Krutý princ mi připomněla, že přesně u takového příběhu si nejlépe pročistím hlavu a nabiji se pozitivní energií. Příběh mi nezabral ani 24 hodin a už teď se těším, až se do celé série pustím znovu.... celý text

Nimbus 2019, Neal Shusterman

Stejně jako u Smrtky pro mě bylo i u tohoto dílu velkým překvapením, že jsem se do příběhu nemohla pořádně začíst. O to víc mě pak vyvádělo z míry vysoké hodnocení a nejedno prohlášení o tom, jak moc poutavá tato série je. Tím nechci říct o Smrtce ani o Nimbovi nic špatného, jen to, že mě osobně se příběh nedotkl. Ačkoliv je postmortální svět něčím novým a originálním, a přestože jsou smrtky beze sporu zajímavým kořením pro moderní literaturu, vadily mi sci-fi prvky, jako například Nimbovy kamery, celosvětová databáze a další podobné vymoženosti. Stejně tak jsem nemohla přijít na chuť některým jménům, například jménu Čistoslava - chápu, že to v originále nemusí znít tak divně, ale takto počeštěné mě to neustále bilo do očí. Podobně to bylo i s tonisty - oceňuji kreativní nápad, ale svým způsobem mi šli celou dobu neskutečně na nervy. :) Ale znovu opakuji, že nápad příběhu je velice zdařilý a oceňuji to. Svoje výtky přikládám víceméně tomu, že sama preferuji příběhy, kde je větší důraz kladen na vztahy mezi postavami, než na tolik různých "proměnných." Jelikož jsem se tentokrát do svého šálku kávy příliš netrefila, trvalo mi hodně dlouho, než jsem se Nimbus donutila dočíst. Tak či tak je ale příběh napsán dobře a nelituji toho, že jsem jej přečetla.... celý text

Podlý král 2019, Holly Black

Tak tohle byl nářez. Přestože mě Krutý princ neoslovil tolik, kolik jsem čekala, Podlý král byl jedno velké překvapení. Dokázal napínat, dojímat, udivovat. Už od začátku se to celé rýsovalo mnohem slibněji než první díl. A myslím, že to i ve finále bylo podstatně lepší. Děj krásně gradoval, nejednou se stalo něco zcela nečekaného. Musela jsem hltat očima další a další stránky, protože mě všechny ty intriky zcela pohltily. Není tedy divu, že jsem knihu přečetla téměř na jeden zátah. Co se děje týče, zde se to pořádně rozjelo, nebyla nouze o léčky, podrazy ani překážky. A ze samotného konce mi doslova spadla brada. Styl psaní je příjemný, čtivý a poutavý. Dokonce jsem v textu narazila i na pár pasáží, které mě rozesmály (a taktéž na ty, které mě šokovaly). Když to celé shrnu, po delším rozjezdu se Holly podařilo napsat příběh, který chytne a nepustí. A jsem strašně zvědavá jak to celé dopadne. Už aby vyšel třetí díl. Vřele doporučuji.... celý text

Krutý princ 2018, Holly Black

Kniha Krutý princ je zvláštní dílo. Zaujala mě především námětem ze země víl, který mi učaroval již u četby Dvorů od Sarah J. Maas. Přestože se mi Dvory líbily mnohem více, i toto dílo je dle mého úsudku velice zdařilé a neobyčejné. Abych pravdu řekla, první polovina příběhu mi dala poněkud zabrat - nemohla jsem se začíst, neboť jsem v ději stále hledala "nějakou tu nitku, která by mě nutila číst dál a lačnit po nových informacích." Podařilo se mi ji sice nalézt až ve druhé polovině knihy, ale můžu říci, že to stálo za to. Příběh postupně gradoval, stával se zajímavějším a zajímavějším, a i když jsem dokázala několik událostí odhadnout předem (jen některé, stále zde zbylo nejedno překvapení), příběh si mě nakonec docela získal. Jediné, co bych vytkla, je provázanost s "příliš moderním světem lidí" - osobně v příbězích preferuji spíše starší dobu než "dobu nákupních center," a zadruhé bych v poslední třetině knihy přidala o trošku víc překážek - přišlo mi, že některé postavy najednou dosahovaly svého příliš snadno. Styl psaní je příjemný, možná bych zvolila trošku jiný překlad jmen některých postav, ale to je jen detail. :) Tak či tak se mi kniha líbila a už za malou chvilku se vrhnu na další díl.... celý text

Už zase skáču přes kaluže 1986, Alan Marshall

Kniha Už zase skáču přes kaluže se ke mně dostala prostřednictvím školy. Ačkoliv jsem knihomolka, nemám moc radost z toho, když něco přečíst "musím." Možná proto jsem se zprvu moc netvářila na to, že se mám do příběhu pustit. K mému nemalému překvapení jsem však zjistila, že je dílo velmi čtivé a poutavé. Řádky se čtou s neuvěřitelnou lehkostí, autor mistrně přenáší na čtenáře svůj životní optimismus a dohromady to všechno vytváří velice příjemný dojem. Po stylistické i obsahové stránce mi knížka sedla, chvílemi mi připadalo, že na příběh nahlížím Alanovýma očima. To vypovídá o tom, že autor skutečně vládne perem. Největším zážitkem je pro mě neutichající odvaha chlapce, který se nenechal stáhnout dolů zákeřnou nemocí, a i přes skeptické pohledy ostatních dokázal téměř nemožné. Jeho víra, síla a houževnatost jej dokázala povznést nad nepřízeň osudu a pomohla mu popasovat se se svými problémy jako hrdina. Mnozí by si z něj měli vzít příklad, neboť jeho příběh jasně poukazuje na všem známá slova - "když se chce, tak to jde." Po dočtení knihy mi zůstal na rtech upřímný úsměv a v hlavě myšlenka na osobnost, která mě oslovila svou odvahou. Jsem moc ráda, že jsem se k příběhu dostala a že jsem se mohla dozvědět něco víc o člověku, jako byl Alan Marshall.... celý text

Pichulkovo lesní divadlo 1981, Nils Werner

Krásné dětské verše, ke kterým se z nostalgie čas od času vrátím a připomenu si chvíle strávené na chatě u lesa, kde jsem knížku od malička čítávala. Příjemný návrat do dětství. :)... celý text

Kroniky prachu 2019, Lin Rina

Ke knize jsem se dostala díky četným doporučením jedné facebookové skupiny a také proto, že mi jednoduše učarovala překrásná obálka. Styl psaní mi sedl, bylo to příjemné, místy vtipné, a po celou dobu podávané s neuvěřitelnou lehkostí. Emotivní pasáže byly realistické a detailní, čtenář se do příběhu velice snadno pohroužil. Za mě by jich klidně mohlo být více, stejně jako bych uvítala i více přímé řeči. Příběh byl snadno předvídatelný, ale neubíralo mu to na kouzlu. I když bych se nezlobila za větší dynamičnost, čas s touto knihou mi ubíhal mnohem rychleji, než bych si přála. Velmi oceňuji takové ty "ach momenty," které se v příběhu nejednou vyskytly a musím říct, že mě to opravdu chytilo za srdce. Tato publikace si mě zkrátka a jednoduše získala. Možná bych maličko pozměnila konec (který zde nebudu spoilerovat) - ne co se týče děje, protože ten byl perfektní, ale spíš bych trošku zkrátila dobu před samotným vyvrcholením příběhu. V kostce řečeno, Kroniky prachu jsou nádherná kniha, kterou řadím do skupiny svých oblíbených. Jsem si jistá, že jsem ji nečetla naposledy. Jediné co mě mrzí je fakt, že v dnešní době už spousta věcí tak pohádkových nebývá. Ale to samozřejmě není chyba knihy, ale pouze naší společnosti... :/ :)... celý text

Prvok, Šampón, Tečka a Karel 2012, Patrik Hartl

Po knížce jsem sáhla především proto, abych zjistila, jestli jsou díla Patrika Hartla skutečně tak skvělá, jak se o nich vypráví. Dalším důvodem byl i samotný autor, protože jsem jej zahlédla v televizi a působil na mě jako sympatický a zábavný člověk. Zprvu jsem se sice s jeho stylem psaní nemohla úplně sžít, ale čím dál jsem v příběhu byla, tím víc jsem knize přicházela na chuť. Příběh je snadno představitelný, příjemně podaný a celkový dojem podtrhují vtipné pasáže, u kterých jsem se nejednou musela zasmát. Čtenář se do příběhu snadno vcítí a dá se říct, že si může vybrat, se kterou postavou bude veškeré zvraty nejvíce prožívat. Dílo obsahuje jak momenty, kdy mi doslova spadla brada z překvapení, tak i chvíle, kdy mi nekontrolovaně cukaly koutky. Prvok, Šampón, Tečka a Karel je skvělý příběh, vyprávěný skvělým autorem. Trable čtyř kamarádů v období středního věku je téma, které díky působivému zpracování řadím mezi velmi zdařilá a originální díla (a jistě to tak nevidím jen já, neboť můj výtisk je už 6. vydání). :) Abych to shrnula - knížka naplnila mé očekávání a velmi jsem si její obsah užila. Určitě ji doporučuji každému, kdo má rád českou literaturu a veselé příběhy a myslím, že se k ní v budoucnu ještě sama vrátím... nejspíš v nějaký příjemný letní den. :)... celý text

Nesvá 2018, E. Lockhart (p)

Po dočtení Ostrova lhářů jsem byla nadšená z autorčina stylu vyprávění. Retrospektivní pohled mi velmi sedl a nemohla jsem se od takovýchto textů odtrhnout, a tak není divu, že jsem byla štěstím bez sebe, když jsem zjistila, že Lockhartová vydala další knížku. Hned jsem si ji pořídila a dlouhou dobu ji šetřila, protože se mi líbilo vědomí, že mám v knihovně jistě další pecku od skvělé autorky a hrozně jsem se těšila, až po knize sáhnu a užiju si další jedinečný příběh. Ale nadšení se nekonalo. Bohužel. Sice jsem příběh přečetla, ale hlavní hrdinka mi vůbec nesedla, nedokázala jsem jí příliš porozumět, úplně mě jakoby minula a její příběh se mě zkrátka nedotkl. Děj samotný na mě působí jako jeden velký omyl - autorku mám velmi ráda a pevně doufám, že se od ní dostanu k nějaké další knížce, která mi sedne víc - ale tohle bylo zkrátka takové ...nijaké. Po celou dobu jsem si říkala, že se všechny ty nejasnosti a zmatky vyjasní v závěrečné části knihy, neboť tomu tak bylo i u Ostrova lhářů. Člověk měl pocit, že je všechno jasné, ale za chvilku všechno vypadalo jinak a nastaly nejasnosti, pochyby...které autorka mistrně rozmetala v závěru, kde si jako na povel všechno "sedlo" a zapadlo do sebe. A přesně tohle jsem čekala i u tohoto příběhu. Jenže se to nestalo. Zápletku jsem po chvíli odhadla a knížku jsem četla s tím, že mi snad alespoň na konci Lockhartová opět ukáže, že jsem se nechala nachytat a že je všechno jinak. Ale omyl - žádné překvapení na závěr se nekonalo, z čehož jsem zklamaná. Upřímně nevím, co si o knize myslet. Místy mi přišla až nereálná, místy moc snadná a ve finále to ve mně nezanechalo nic než takovou divnou "pachuť." Bylo to celé takové studené, příběh snad neobsahoval jedinou pozitivní emoci. Taková díla nemám ráda, a i když bylo čtivé co se týče čistě autorčina stylu psaní, prostě to nestačilo. Pevně doufám, že Lockhartová opět nasadí příčku výš - jak tomu bylo u Ostrova lhářů - protože jsem si jistá, že ona na to má. I přesto, že se mi s knihou Nesvá netrefila do vkusu, jsem zvědavá, jakou knihu napíše příště a už teď se těším, až si ji přečtu.... celý text

Padesát odstínů svobody 2013, E. L. James (p)

Závěrečný díl trilogie opravdu nezklamal. Po méně akčním (ale přitom neméně zdařilém) druhém dílu jsem očekávala víc akce, napětí a expresivity, a moje přání bylo naplněno. Dokonce víc než to - bylo to perfektní. Knížka mi přesně sedla co se týče stylu psaní, což se nestává zase tak často, a velmi to oceňuji. Příběh krásně vygradoval, místy jsem byla doslova v šoku, neboť je tento díl jedno velké překvapení (přestože tu někdo níže v komentářích částečně vyspoileroval děj). :)) Knížka je psaná takovým lehkým, čtivým, subjektivně zabarveným stylem z pohledu Any, je protkán jejími myšlenkovými pochody, nevyřčenými poznámkami - zejména ty sarkastické jsou mnohdy velice zdařilé, až jsem se nejednou musela usmát. :) Řekla bych, že je to taková příjemná oddechová pohádka pro dospělé, která zůstane čtenáři dlouho před očima. Upřímně řečeno, zaráží mě nízké hodnocení, neboť přestože se dle mého názoru nejedná o stoprocentní příběh, osmdesát procent bych mu určitě neupřela. Asi jediná věc, která mi přišla nadbytečná, byla část vyprávěná očima Christiana na úplný závěr knihy, neboť za příjemným epilogem, kdy jsem byla připravená na doslov autorky v podobě poděkování, nebo něčeho takového, byly moje myšlenky o závěru příběhu (až poněkud násilně) přerušeny. Nevím, jestli to tak mám jen já, ale vždy, když dočtu nějakou knihu, potřebuji trochu času, abych příběh "vstřebala," zhodnotila...zkrátka aby si to sedlo. :) A to se tady nestalo, protože po skončení příběhu Any a Christiana přišla ještě další závěrečná část, která už děj nikam neposunula, a tudíž bych ji klidně vynechala. Tak či tak jsem ráda, že jsem po trilogii sáhla i přes ne vždy kladné recenze, které jsem se naštěstí rozhodla ignorovat. Do plusu dávám i fakt, že jsou postavy vykresleny jako dokonalé a přitom nedokonalé bytosti, působí tedy jako běžní lidé a ne jako smetánka o deset levelů výš. Jsem si jistá, že to není naposledy, co jsem si trilogii přečetla a už teď se těším, až se do ní pustím znovu.... celý text

Pomsta 2008, John Burnham Schwartz

Ke knížce jsem se dostala náhodou, protože tenhle žánr běžně nečtu. Ale že by mě příběh nějak oslovil, to se říct nedá. Tragédie, popisy zoufalství a zdrcení zkrátka není nic, co bych chtěla dobrovolně číst. Také název knihy ve mně evokoval představu o něčem zcela jiném. Ačkoliv byl příběh svým způsobem zajímavý a vyprávěl o nešťastné situaci, která může kohokoli z nás kdykoli potkat, jsem ráda, že už jsem jej dočetla, neboť z takovýchto textů nemám úplně nejlepší pocit. Přestože ke mně popisované emoce úplně nedolétly, měla jsem z knihy takovou "zdrblou náladu." K dobru ale musím příběhu přičíst fakt, že po stylistické stránce se knížka pěkně čte. Styl psaní je příjemný, ničím moc nerušený. Kdybych to měla shrnout, hodnotila bych Pomstu jako takový průměr.... celý text

Tři knížky lidového čtení 2000, Alexandr Stich

Na knihu je nutné nazírat ze dvou úhlů pohledu - z pohledu děje a z pohledu stylistiky. Po dějové stránce je publikace velmi zajímavá a neobvyklá, všechny tři příběhy jsou originální, sehrává v nich roli spousta činitelů - ať už náhoda, láska nebo zvědavost. Z pohledu výpravy už je složitější knihu hodnotit. Text je pojatý tak, jak byl napsán "ve své době," dnes se tudíž čte - alespoň v mém případě - složitěji, pomaleji a podstatně hůře než literatura soudobá. Tak či tak nelituji, že jsem knihu přečetla, neboť mě kromě načerpání nových příběhů obohatila i obsáhlá "příloha," v níž byly obsaženy všemožné informace týkající se vzniku a historie lidové četby.... celý text

Skleněný trůn 2015, Sarah J. Maas

Skleněný trůn se mi dostal do ruky až po přečtení Dvorů, a proto jsem čekala, že to bude na podobné bázi. Jistě, podobnosti bych tam našla, ale přesto mi tato knížka připadá o něco slabší. Zdůrazňuji, že mluvím o tomhle jednom konkrétním dílu, ne o celé sérii, neboť tu jsem zatím nedočetla. Uvědomuji si, že vzhledem k tomu, že i u Dvorů byl první díl slabší, pravděpodobně i zde budou navazující díly lepší a lepší, a příběh se tak dostane do sfér naprosto-dokonalá-a-ničím-nepřekonatelná-série. Knížka je originálně pojatá, má zajímavé zpracování a promyšlené charaktery postav, mně osobně tam lehce vadily pohádkové prvky - jako například mluvící klepadlo Mort, ale jinak se mi dílo líbilo. Knihy od SJM mám celkově velmi ráda a rozhodně se chystám celou sérii dočíst. Pak si na ni budu moct jistě udělat přesnější obrázek. :)... celý text

Padesát odstínů temnoty 2013, E. L. James (p)

Druhý díl této série byl pro mě docela konstantní co se týče děje či gradace zápletky. Řekla bych, že je o něco slabší než díl předcházejcí, přesto je však čtivý, oddechový, nenáročný. Pokud čekáte nějakou dechberoucí událost, která by vám zježila chloupky na rukou, pak vás musím zklamat - nic takového zde nenajdete. Knížku bych označila jako most mezi prvním dílem, který nastiňuje nejednu otázku ohledně pokračování, a dílem třetím, který už - jak doufám - bude gradovat více. I přesto, že se v tomto dílu téměř nic moc zvláštního neodehraje (kromě asi dvou menších incidentů, které zde nebudu spoilerovat), vás kniha nebude nudit, jak už jsem zmínila výše - je to příjemné oddechové čtení. Vytkla bych asi jen dvě věci - málo akce a moc idealizovanou realitu - ale to je jen můj subjektivní názor, někomu to naopak může vyhovovat. Ačkoliv jsem z tohoto pokračování nebyla "tak odvařená," jako z Padesáti odstínů šedi, příběh se mi líbil a jsem zvědavá jak dopadne závěrečný díl trilogie. :)... celý text

Padesát odstínů šedi 2012, E. L. James (p)

Přestože se mi do knížky příliš nechtělo (neboť znám film a tudíž jsem věděla o čem bude i jak skončí), dokázala mě pohltit a zaujmout natolik, že jsem mnohdy ztrácela pojem o čase. Bylo to poutavě napsané, dokázala jsem vidět situaci z pohledu Any a to velmi oceňuji. Málokdy se mi stane, že do se do příběhu ponořím natolik, aby se mi zdál skutečný, a právě při této knize se to podařilo, což mě mile překvapilo. Kromě originálního námětu jsou zde líčeny i "myšlenkové pochody" Any, s nimiž se (dle mého názoru) může řada čtenářů ztotožnit, nebo se nad nimi alespoň zasmát. Přestože se nechci nijak dotknout filmové verze (nic proti ní nenamítám), knížka je přece jen barvitější, složitější a poutavější. Takže pokud je zde někdo, kdo by nad příběhem zanevřel aniž by jej přečetl, doporučuji sáhnout po knížce a nedělat ukvapené závěry. :)... celý text

Smrtka 2018, Neal Shusterman

Smrtka je jedinečná knížka, plná originálních věcí, postav a myšlenek. Podle výborného hodnocení jsem ale měla přehnaně vysoké očekávání, které bylo naplněno pouze v něčem. Vzhledem k tomu, že jsem četla, že je to nejlepší knížka loňského roku (v tomto názoru se shodovalo více recenzí), jsem čekala něco, co mi skutečně "podtrhne kolena." Ale to se nestalo. Tím nechci říct, že by kniha nebyla dobrá - takhle to vůbec nemyslím. Skutečně se jedná o výbornou a originální publikaci, jen škoda, že spousta zvratů šla předem odhadnout. Myslím, že kdyby tomu tak nebylo, dala bych 5*. Přestože zde není ponechán téměř žádný prostor pro překvapení, kniha vás jistě nebude nudit. Mně osobně zpočátku chvíli trvalo, než se mi do příběhu podařilo začíst, ale zhruba od poloviny mě to začínalo bavit víc a víc. Můj celkový dojem ze Smrtky je velmi dobrý, a ačkoliv jsem už četla knihy, které mě upoutaly více, vřele doporučuji.... celý text

Má chudinka Jane 2019, Cynthia Hand

Druhá knížka ze série "Janies" je dle mého očekávání nenáročnou, veselou a příjemnou četbou. Člověk si u ní vyčistí hlavu, nemusí se stresovat a může se s klidným srdcem soustředit na příběh. Ačkoliv jsem se nad určitými pasážemi občas pozastavila, nebo si pomyslela něco ve smyslu - "co to má u všech všudy znamenat???" - krásně jsem si u příběhu odpočala a načerpala trochu pozitivní energie. :)... celý text

Volání divočiny 2002, Jack London

(*komentář se vztahuje ke klasické knižní verzi, nikoli ke komiksu) Srdcová kniha od Jacka Londona. Působivě podaný příběh Bucka je jedinečný, krásný a emotivní. Ačkoliv je v hlavní roli zvíře, kniha neztrácí na kvalitě, spíše naopak. London odvedl dobrou práci. Je to čtivé, dojemné, příjemné. Osobně jsem knihu četla již 2x a ještě se k ní jistě vrátím. Rozhodně stojí za to.... celý text