Katri
přečtené 94
Svět bez princů
2015,
Soman Chainani
Ačkoli se jedná o čtivý příběh, oproti předchozímu dílu byl tento slabší. To však nic nemění na mém přesvědčení, že v následujícím dílu se děj zase roztočí na plné obrátky. Zkrátka a dobře se dle mého názoru jedná o předěl mezi dvěma úžasnými knihami. Abych zde nespoilerovala, sdělím jen fakt, že jsou mi čím dál sympatičtější "záporáci" a spousta "kladných" hrdinů mi jde na nervy. Ale to je to, co dělá Školu dobra a zla tak skvělou sérií - balancování mezi dobrem a zlem, výkyvy k jednomu či druhému. Velice se těším na další díl, neboť se u série skvěle relaxuje. A opět bych chtěla poukázat na Chainaniho schopnost psát uvěřitelné hlavní hrdinky. Sérii rozhodně doporučuji.... celý text
Zápisník abstinentky
2021,
Michaela Duffková
Zápisník alkoholičky jsem nečetla, tato kniha byla tudíž mým prvním "setkáním" s autorkou. Ačkoli jsem od zdejšího hodnocení očekávala něco jiného, kniha mě velmi mile překvapila a nutila číst dál. Skutečné příběhy lidí, jež dýchají z řádků, jsou velmi silné, místy jsem při četbě měla husí kůži. Dozvěděla jsem se spoustu nových věcí a cítím, že mi Zápisník abstinentky rozšířil povědomí o problému alkoholismu. Je mi sympatické, když se člověk, který má nějaký problém, rozhodne svou svízel řešit a zároveň motivovat ostatní k tomu, aby udělali totéž. Ať už se jedná o blogy, instagramové účty či jiné platformy (a ať už se jedná o tento nebo o úplně jiný problém) - věřím, že šířit o něm povědomí a jít příkladem má smysl. Autorce (a stejně tak i ostatním, kteří se podělili o své příběhy) přeji mnoho štěstí, sil a optimismu do života. :)... celý text
Volání netvora
2012,
Patrick Ness
Abych pravdu řekla, dlouhé roky jsem se snažila tomuto příběhu vyhnout. Důvod byl prostý - bála jsem se, aby mě emocionálně nerozložil (přece jen nezpracovává nejlehčí téma). Nicméně jsem Volání netvora týden co týden míjela v knihkupectví a jednoho dne si řekla, že se "obrním" a knihu přečtu. A tak jsem se do ní ponořila. Od samého začátku jsem byla překvapená, s jakou lehkostí je příběh vyprávěn, přestože pojednává, o čem pojednává. Vlivem toho pro mě ale jeho četba byla o dost snazší a postupně jsem se přestala bát rýhy, kterou by ve mně mohl zanechat. Zkrátka jsem jen prožívala všechno, co Conor a nechala se konejšit filozofickými myšlenkami netvora, když to bylo potřeba. A právě ony netvorovy myšlenky zapříčinily, že bolest, kterou jsem od díla čekala, se nedostavila v předpokládané agresivní a těžko stravitelné podobě. Místo toho se stalo něco, co jsem ani v nejmenším nepředpokládala - rýha, která mi zůstala v mysli, není nijak bolestivá, nýbrž vyplněná pochopením a citem, který jako by někdo obestlal nejjemnější vatou. Nevznikla náhle, ale postupně, a vždy vcházela zlehka. Proto před Patrickem Nessem smekám pomyslný klobouk - svědčí to o jeho spisovatelské kvalitě. Takže závěrem chci říci jedno - pokud se zde najde někdo, kdo váhá, zda dát knize šanci, neboť se obává, aby s ním příběh příliš nezamával, vězte, že je podán natolik procítěně, že vám neublíží. A já jsem moc ráda, že jsem této knize dala šanci. Rozhodně to stálo za to.... celý text
Škola dobra a zla
2014,
Soman Chainani
Toto byla beze sporu jedna z nejkrásnějších knih, jaké jsem kdy četla. Příběh jsem sice znala již z filmového zpracování, nicméně jsem se při čtení ani na vteřinu nenudila. Kniha toho dokáže nabídnout mnohem více než film. Zdůrazňuji slovo mnohem, neboť to byl opravdu nářez, přestože již nejsem cílová skupina a Školu dobra a zla jsem četla spíše rekreačně, abych si odpočala od každodenních starostí. Ačkoli mám ve většině případů problém s mužskými autory, kteří se snaží napsat ženskou postavu, Chainani za mě tuto výzvu zvládnul na jedničku - a dokonce si poradil rovnou se dvěma hlavními hrdinkami. Osobně mě velice baví, když mají postavy v příběhu nějaký vývoj. Zde jsem se jej dočkala jak v případě Agáty, tak i v případě Sofie, za což jsem nesmírně ráda. Bavilo mě balancování na hraně dobra a zla, přešlapy, zrady a zkrátka všechno, co se během knihy dělo. Přesně toto očekávám od dobrého fantasy příběhu. Co dále nesmím opomenout, je celková gradace děje. Zde jsem byla opravdu spokojená po všech stránkách, neboť děj plynule ubíhal, napětí narůstalo a do toho všeho Chainani dokázal rozeznít i struny dojetí, které ve mně rezonují ještě dnes. Zkrátka a dobře - kniha je naprosto skvělá, postavy (jak kladné, tak i záporné) natolik dobře propracované, že je zkrátka musíte milovat a přidáme-li k tomu ještě nápadité prostředí, vznikne nám dokonalý příběh, který doporučuji všem milovníkům fantasy a pohádek, dále těm, kdo mají rádi antihrdiny a v kostce všem čtenářům, kteří chtějí vypnout u knihy, jež je dostane daleko od všedních starostí.... celý text
Pojď se mnou pryč
2012,
Roberto Saviano
Netradiční vhled pod italskou slupku okem člověka, jemuž nestačí pouze zběžně zmapovat problémy, s nimiž se jeho domovina potýká, ale který se rozhodl jít přímo k jádru věci. Uznávám, že mi chvíli trvalo, než jsem se do knihy začetla, nicméně mi v tom hodně pomohl Savianův autorský styl, prostřednictvím něhož autor čtenáře vtahuje do nejrůznějších úvah. Kniha na první pohled působí poněkud roztříštěně - obsah může připomínat "noty na buben," kdy spolu jednotlivé složky příliš nesouvisí. Avšak v průběhu četby zjistíte, že i přes to všechno existuje průsečík, který ony kapitoly spojuje, a tím průsečíkem je mafie. Závěrem tedy musím říci, že jsem se lecčemu přiučila a jsem zase o malinko chytřejší. :)... celý text
Piráti z Ledového moře
2016,
Frida Nilsson
Kniha plná dětství, odvahy, přátelství a dobrodružství. Vlastně mě pohltila už na samém začátku a nepustila, dokud jsem ji neodložila přečtenou. Sice jsem ji nepřečetla na jeden zátah, ale pokud si dobře vzpomínám, tak na tři ano. Protože je zkrátka nádherná. Velice se mi líbila práce s přezdívkami (Klacíček, Knoflíček atp.), nesetkávám se s nimi v knihách příliš často. Motiv putování a setkávání se s nejrůznějšími lidmi a tvory je rovněž velice zdařilý. Příběh pěkně plyne a je vidět, že každá pasáž má čtenáři předat nějakou hodnotu. Sama jsem si knihu založila bezmála na dvaceti místech, abych mohla zpětně dohledat ony moudré myšlenky. Co mi však utkvělo v hlavě nejvíce, je výrok: "Zbabělec nejraději s puškou spává," což je více než výstižné. Postavy jsou sympatické, líbí se mi pojetí Bělohlava (ale nebudu jej zde spoilerovat). Oceňuji i Dickensův "humor přes slzy," najít jej i v dětské knize bylo milé překvapení. Abych to shrnula - v příběhu si přijdou na své děti i dospělí. Jedná se o překrásnou knihu, kterou rozhodně doporučuji otevřít.... celý text
Další šance
2007,
Lauren Brooke (p)
Po předchozích třech dílech této ságy musím přiznat, že mi tento díl připadal o něco slabší, neboť mě hrozně vytáčel Ben a částečně i Claire. Nicméně ale chápu, že kdyby se v příběhu vyskytovaly jen postavy, které si člověk oblíbí, knihy by ztrácely kouzlo a staly by se méně uvěřitelnými. Kdyby zde nebylo omezení na hodnocení pouze plnými hvězdičkami, dala bych 3,5, ale jelikož to zde nejde, dávám tedy lepší 3. Co se týče autorčina stylu, zde bych ráda připomněla, že se stránky obracejí téměř samy, je zde pěkně pojatý styl navazování pouta s koňmi a místo je ponecháno i pro prozření jednotlivých postav.... celý text
Krvavé svatební šaty
2019,
Pierre Lemaitre
Nemůžu říci, že bych měla zálibu v detektivní a krimi literatuře, ale jelikož se mi líbily knihy Ty a Skrytá těla od Caroline Kepnes, rozhodla jsem se dát tomuto příběhu šanci. Když to vezmu postupně, první část vyprávěná z pohledu Sophie mě moc nebavila. Připadalo mi to hrozně zdlouhavé (a to i přesto, že má kniha jen asi 250 stran), chaotické a na můj vkus se to rozjíždělo dost pomalu. Rozumím tomu, že chaos na úvod byl záměrný, aby se příběh mohl postupně vyjasňovat a "rozuzlovat," ale na mě to přesto místy působilo jako rušivý element. Co se týče druhé části, ta už byla lepší, neboť ji vyprávěl Frantz. Více to "odsýpalo," kapitoly - jestli to tak mohu nazvat - ubíhaly rychleji, svižněji, bylo to celkově dynamičtější. Po skončení části z pohledu Frantze mi to však ve finále připadalo spíše nereálné, místy jsem měla pocit, že jisté obraty vznikly až příliš snadno (nebudu jmenovat, abych tu nespoilerovala) a celkově si myslím, že by to ve skutečnosti vypadalo úplně jinak. Chtěla bych ale zdůraznit, že se jedná o můj subjektivní názor a znovu připomínám fakt, že takovéto knihy moc nečtu. Je také možné, že tento můj pohled pramení z toho, že autorem je muž, který píše o hlavní hrdince, přestože se často mužský a ženský pohled dost liší. Tím ale nechci říct, že by to bylo vždycky pravidlem, jen já osobně mám častěji problém s knihami od mužských autorů (a to nemyslím nijak feministicky), neboť mi připadá, že ve svých dílech tolik necílí na vnitřní svět člověka, na hloubku jeho vnímání a prožívání. S tím se skutečně ve většině případů setkávám pouze u ženských autorek a pak se s postavou dokážu mnohem lépe ztotožnit. Když to však shrnu, hodnotím knihu převážně kladně, oceňuji originální námět a příběh Frantze, neboť ten byl pojatý velmi dobře. Jen ten konec ve mně zanechal menší otazník. Knihu bych doporučila všem, kteří mají rádi detektivní a krimi příběhy, psychologické romány, tajemství a napětí.... celý text
Cesta za svobodou
2006,
Lauren Brooke (p)
Po předchozích dvou dílech, u kterých jsem prolila potoky slz, jsem si myslela, že u této knihy nastane zlom a další emocionální vodopád si - alespoň prozatím - ušetřím. Nestalo se tak. Přesto však knížku hodnotím pěti hvězdičkami, neboť je zkrátka překrásná. Jedná se o dojemné, romantické čtení obohacené o realitu, která s námi drží krok, aby svět nebyl příliš dokonalý. Autorka se nezaměřuje jen na světlé stránky života na farmě, ale nebojí se pojímat i ty stinné (což je dobře!), čímž se její knihy stávají skutečnějšími. Živějšími. Dokážeme se s nimi na základě toho snáze ztotožnit. Obdivuji Lauren Brooke za její talent, neboť pravidelně odkládám jednotlivé díly z rukou až tehdy, když je mám celé přečtené. Zřídkakdy se donutím od nějaké její knihy odejít dříve. Takže bych opět chtěla velice doporučit sérii Srdíčko nejen milovníkům koní, ale i lidem, kteří mají dobrý vztah ke zvířatům a alternativním technikám. A samožřejmě snílkům, protože od doby, kdy se mi Srdíčko dostalo do rukou, jsem si nejednou přála, abych právě zde mohla strávit prázdniny. :)... celý text
Po bouři
2006,
Lauren Brooke (p)
Stejně jako v předchozím případě byl i toto krásný návrat do dětství. Vlastně ani nevím, co mě to najednou napadlo - pořídit si všechny díly, které u nás vyšly, a znovu se do nich pustit - tentokrát úplně od začátku. Jsem však moc ráda, že jsem to udělala. Přestože je Srdíčko knižní série pro děti a mládež, myslím, že si v ní každý najde to své. Když jsem byla mladší, četla jsem ji především proto, abych se dozvěděla, jak to s jednotlivými koňmi dopadne. Dnes se zaměřuji více na vztah (nejen) mezi Amy a Laurou a neméně pak na vypořádávání jednotlivých postav s minulostí. Líbí se mi, že se zde pracuje s pocitem viny, že dochází k promísení emocí spjatých s onou nešťastnou nehodou a s koněm, který v tom všem figuroval. Proto mě tento díl skutečně pohladil po duši. Lauren Brooke má dle mého názoru velký talent na psaní. Její texty jsou plynulé, ničím nerušené, stránky se otáčejí téměř samy. Dokáže čtenáře vtáhnout do děje tak, že i já zatoužila strávit léto na farmě u koní, přestože v běžném životě k nim zase tak silnou vazbu nemám. Tyto knihy ale miluji a připadá mi, že během jejich četby ze mě dělají někoho zcela jiného, než běžně jsem. V příběhu je patrná jakási "romantika," avšak nemyslím tím striktně červenou knihovnu. Myslím tím přírodu, sluneční paprsky, koně a takovou zvláštní svobodu. Řekla bych, že nejen na postavy v knihách, ale i na jednotlivé čtenáře musí mít tento příběh očistný účinek. Probouzí v lidech lásku, něhu a cit pro zvířata, donutí se zamyslet nad tím, kdo v našich životech při nás stojí, a učí nás, že není vždy zapotřebí řešit věci s horkou hlavou. V tom spatřuji jistý přesah a domnívám se, že ačkoliv se jedná o na první pohled nenápadné prvky, je v tom obsažena obrovská přidaná hodnota. Tuto sérii bych doporučila nejen mladším čtenářům, ale i těm starším. Příběh má rozhodně co nabídnout. Dokonce bych se s ním nebála pracovat ani ve škole, neboť spousta dívek si během základní školy prochází obdobím, kdy si vypěstuje nemalou náklonnost ke koním. A zde se o nich mohou dočíst nejen něco zajímavého, ale i přínosného a mimoto si mohou uvědomit spoustu věcí, o nichž jsem se zmiňovala o několik řádků výše. Proto si myslím, že by série Srdíčko neměla zůstat bez povšimnutí. Rozhodně stojí za to.... celý text
Návrat domů
2006,
Lauren Brooke (p)
Tuto knižní sérii jsem milovala jako malá, ale až teď po letech se mi ji podařilo sehnat do své knihovny. A ještě ten den, kdy balíček dorazil, jsem nahlédla do prvního dílu s tím, že si přečtu kapitolu nebo dvě, když najednou bylo půl třetí ráno a já díl odkládala přečtený. Byla to krása - na chvíli jsem se vrátila do dětství a opět ze mě byla ta malá holka zblázněná do koní. Zase jsem cítila tu bezstarostnost a radost, sluneční paprsky na své kůži a kolem sebe vůni stájí, jako bych se skutečně ocitla na farmě Srdíčko. A to i přesto, že tento díl neobsahuje jen veselé emoce, ale i ty méně šťastné - knížka mě nejednou rozplakala, ale byl v tom takový "krásný smutek," že jen těžko hledám slova, kterými bych vyjádřila, že v tomto případě vůbec nebyl na škodu. Trochu jsem čekala, že už se mi kniha nebude líbit tolik, jako v dětství, ale v životě jsou prostě vazby, které neztrácejí na síle, a toto je právě takový případ. Nic se nezměnilo. Bylo to jako vrátit se domů a nalézt vše beze změny tak, jak to má být. A čím je příběh tak zvláštní? Především tím, že v sobě snoubí radosti i strasti života, zasazuje rány a záhy je hojí. Nesnaží se ze všech sil příběh vybičovat ke všeobecnému happyendu, kde je všechno "sluncem zalité," ale zahrnuje všechno, co na nás život chystá - lásku, ztrátu, naději, bolest ale i štěstí. Proto je pro mě série Srdíčko tak výjimečná a doufám, že ji jednou budu moci přečíst svým dětem.... celý text
Všechny stránky Amelie
2021,
Ashley Schumacher
Jak začít? Asi tím, že jsem knihu přečetla téměř jedním dechem a také tím, že nemám slov. Hned na úvod bych ráda podotkla, že knížka sama o sobě čítá necelých 300 stran a přesto pojímá pestrou škálu témat a motivů majících obrovský didaktický potenciál, které knize dodávají zcela nový rozměr. Velice se mi líbilo pojetí, jakým je příběh podán. Zejména mě pak odzbrojil - a to neříkám proto, že bych vyhledávala či vyzdvihovala tragiku - motiv smrti, neboť jsem se ještě nesetkala s tak procítěným, opravdovým a neotřelým zpracováním. Klobouk dolů, autorka má můj nejhlubší obdiv. Co se týče samotného stylu, jímž je kniha napsána, zde bych upozornila na plynulost textu, nevyskytují se tu žádné kostrbaté formulace, pouze bravurně čisté věty, které jsem hltala očima jednu za druhou a nedokázala přestat. Postavy jsou zajímavé, sympatické, neobyčejné a každá je něčím zvláštní a jedinečná. To se mi moc líbilo. Velkou váhu pro mě měly i vedlejší postavy, které se mi vepsaly do srdce téměř tolik, jako ty hlavní. Nemůžu vynechat ani motiv "příběhu v příběhu," neboť se zde pracuje s fiktivní knihou, která trhá rekordy, a já sama bych si ji velice ráda přečetla. Jedná se o velmi nápaditý prvek. Do plusu dávám rovněž motiv velryb, a ačkoliv jsem se setkala s komentářem, který tvrdil, že Amelie vykazuje známky schizofrenie a měla by se léčit (což dle mého názoru svědčí o tom, že autor/ka onoho komentáře nepochopil/a hrdinku, pouze si formou rychločtení přečetl/a pasáže s velrybami a pak "horkou jehlou" sepsal/a to, co sepsal/a), myslím, že se jedná o velice zdařilý adaptér a způsob, jak se vyrovnat s nejistotou. Příběhu to dodalo na jedinečnosti a - alespoň pro mě - se stal mnohem cennějším a přínosnějším. Na závěr už bych jen zmínila, že bych se s knihou nebála pracovat např. v rámci výuky ve škole (na své si jistě přijdou děvčata i chlapci), neboť si myslím, že může nabídnout obrovskou škálu témat, z nichž můžeme čerpat moudrost i zkušenosti, a především - ten příběh je nádherný a byla by hrozná škoda, kdyby skončil zaprášený někde na polici. Jsem si více než jistá, že se ke knize zase brzy vrátím.... celý text
