Katulan
přečtené 254
Vyměnit vodu květinám
2021,
Valérie Perrin
Violette Dušičková pracuje jako správkyně hřbitova, což je pro ženu poměrně nezvyklé povolání. Nepečuje pouze o hroby, nýbrž i o návštěvníky, kteří přicházejí truchlit nebo jen uctít památku zesnulých. Volettin život plyne v rytmu každodenních činností, zpovědí, historek a i tichého přátelství s živými i mrtvými. Violett však skrývá vlastní smutné tajemství, a to tak bravurně, jako barevné šaty, které nosí pod tmavou vrstvou. Jednoho dne však do jejího pečlivě uzavřeného a střeženého světa zavítá muž, jež se chystá vyplnit přání své matky a pro Violett už nikdy nebude nic jako dřív. Knihu Vyměnit vodu květinám považuju za skutečné překvapení. Děj je barvitý, úžasně čtivý, okořeněný kapkou suchého humoru. Je podmanivě realistický, až jsem měla pocit, že sedím na kamenných schodech domku správkyně kdesi uprostřed zapadlé francouzské vesnice a poslouchám laskavé vyprávění, a přestože je to vyprávění mnohdy bolestivé, je z něj cítit ohromná síla hlavní hrdinky. Violettin příběh prolíná jiný, milostný, který se jí zdánlivě netýká, ale vzbuzuje hodně zvědavosti. I když jsem měla pocit, že je všechno vysvětleno už v první třetině, nemohla jsem se víc mýlit. Příběh je vrstevnatý a překvapil hned několikrát. Stejně jako příběh není černobílá ani jeho hrdinka. Violett čtenáři odkrývá slupku za slupkou vlastní osobnosti, zve ho do svých nejniternějších tajemství. Všechno kolem ní působí symbolicky. Výběr oblečení, systematicky zajeté rituály, a přesto každé její slovo dýchá emocemi. Jediné, co bych vytkla, je Violettin věk, který autorka sice zmíní, ale zároveň neurčitě skrývá. Charakter ostatních postav autorka vystavěla stejně uvěřitelně jako ten Violettin. Tady bych ráda vysekla poklonu překladatelce. Některá jména totiž přeložila do češtiny, aby se více zvýraznila jejich symbolika, což působí nesmírně poeticky a zároveň v kontrastu francouzských jmen neruší. Jako drobný nedostatek bych zmínila jen závěrečné kapitoly, které Filipa Dušičku staví do jiného světla. Jako by se autorka na poslední chvíli nedokázala rozhodnout, zda je charakter nebo bídák. Snaha o nečernobílé ztvárnění jeho povahy ale na konci balancuje mezi uvěřitelností a snahou za každou cenu vysvětlit jeho chování, což není třeba, neboť i jeho důvody jsou z textu lehce odvoditelné. Vyměnit vodu květinám je, i přes několik lehkých nedostatků, pozoruhodný román o několika obyčejných životech, které se mohou na první pohled jevit nezajímavé, ale pod povrchem hýří škálou emocí. Je to příběh o bolesti, zklamání, lásce i touze jít dál a napravit nenapravitelné. Nemohu než doporučit, stojí to za to! (Děkuji nakladatelství Jota za recenzní výtisk.)... celý text
