kedlubajz
přečtené 56
Psychohry
2019,
Leona Deakin
Zábavná záležitost, která se rychle čte, má zajímavý rozjezd, ale nedokáže na něj navázat stejný zajímavým rozuzlením. Mimo jiné vás tam zřejmě bude iritovat zaručeně nejtupější agent tajných služeb v historii (Johny English bledne závistí)... celý text
Metro 2033
2010,
Dmitry Glukhovsky
Nebyla to žádná sláva, ale jako zajímavá jednohubka to pobaví. Autor vydával román postupně na internetu, i na základě fanouškovských diskuzí - a opravdu to celé působí jako takové ruské fan-fiction na pokračování. Předností je samozřejmě samotné téma. Moskevské metro alá jedno velké ruské post-apo je určitě zajímavé prostředí, ze kterého by šlo vytěžit o dost víc. Takhle je k vidění epizodický děj, kde neskutečně hloupý a naivní hrdina pobíhá od jedné stanice ke druhé a stále se nechává někým zachraňovat. Cestou potkává klasické penzum variací na lidskou civilizaci, viděno z ruského pohledu. Takže nemůžou chybět komunisté, fašisté, satanisté, jehovisté, kapitalisté i brahmáni.. palec na horu za Čingischána. Celé je to psané trochu dětským způsobem (zajímavostí je prakticky naprostá absence ženských postav) a prokládané pořádnou dávkou ruského patosu a patřičně zprzněného alternativního výkladu dějin.... celý text
Noční hlídka
2005,
Sergej Lukjaněnko
Noční hlídku předcházela jistá sláva, takže i má očekávání nebyla nejmenší. Bohužel jsem nakonec našel spíše krotší variaci na Kulhánka s Kotletou a další Sapkowski se halt nekoná. Styl psaní je jednodušší a akcepopisný "first person". Na rozdíl od zmíněných králů českého braku se ale často dost vleče a neudrží úplně napětí. O to víc, že se dost opakuje. Stále nějaké plánování s plány nad dalšími plány a zvraty nad zvraty. Moc mě nezaujal nastíněný svět, propracovaný bohužel nebyl ani on, ani jednotlivé charaktery. Ale k dobru musím přičíst alespoň závěrečnou pointu, když se provalí, že hrdina vlastně celou dobu maká pro ty opravdové zloduchy, ve jménu vyššího dobra samozřejmě.... celý text
Bouřková sezóna
2014,
Andrzej Sapkowski
Těšil jsem se na ni jako malý kluk, ale bohužel. Výsledek vypadá, jakoby se Sapkowski snažil mermomocí psát jako Sapkowski - a moc se mu to nedařilo. Spousta motivů z minulých knih, ale zde tak nějak v křeči. Formát je podobný povídkám, ale bez jejich údernosti a vypointovanosti. Epice pentalogie se samozřejmě také neblíží. Číst se to bez úhony dá, ale Zaklínač to sakra není... celý text
Strach moudrého muže
2012,
Patrick Rothfuss
Úctyhodné pokračování geniálního prvního dílu, které v mnoha směrech ještě rozvíjí jeho přednosti. Lyričnost i jistá klukovská hravost je dovedena do dokonalosti v kapitole Felurian. O mistrovství jazykových a vypravěčských schopností autora snad nejlépe svědčí protahování děje na univerzitě - které se nejpozději na začátku druhé knihy již vysloveně zacykluje, nicméně díky živým postavám a jejich přirozeně plynoucí interakci i tak nepozbývá nic ze své zajímavosti a čtivosti. Rothfuss trousí na čtenáře různé úvahy i dilemata. Velmi oceňuji rozuzlení pasáže s falešnými Ruhy. Naopak jako krok vedle vnímám celou pasáž v Ademu, kde autorova snaha o zrelativizování civilizace působí místy hodně křečovitě (viz diskuze o otcích). Celkově je to nicméně opět vynikající dílo, které dokazuje v některých momentech nelíčenou radost z detailu, srší inteligencí a střídá hravost s citem i duchaplností. V tomto ohledu nakonec vlastně vůbec nevadí, že celkově se děj hlavního příběhu ani moc neposunul. Jen tím trochu vzrůstá obava, zda se autorovi v posledním díle podaří ho skutečně uspokojivě uzavřít...... celý text
Jméno větru
2012,
Patrick Rothfuss
Broušený diamant celého žánru. Autor sice vypadá jak dědeček hříbeček, ale jeho cit pro jazyk je naprosto výjimečný (poklona i překladateli). Některé pasáže jsou až vysloveně lyricky krásné. Román má daleko od klasického fantasy hack&slash či epických mytologických podkladů (přestože svět je tu barvitý a kouzly a legendami prošpikovaný až na strop). Postaven je především na vynikajících postavách, popisech a zahuštěném pozvolně plynoucím ději, který se nebojí zpomalit, aby vytěžil z kouzla okamžiku maximum. Krom Kvotheho je zde i několik vysloveně pamětihodných vedlejších postav, namátkou Auri či Elodin (ale i ty zdánlivě obyčejnější, namátkou Simmon a Fela). Kniha je protkána pavučinou malých vodítek a symbolů, které vás nechají stále hádat. Nebojí se básnit, filozofovat i srdceryvně romántyčkovat. Celkově o něco slabší je časová linka v Koteho hospodě, včetně úplného začátku. Nejpozději od nástupu na univerzitu vás ale knížka nemá šanci pustit.... celý text
Diamantový trůn
1994,
David Eddings
Poněkud prostodušší zástupce klasických fantasy paperbackovek. Nic moc dialogy, nic moc zápletka, nic moc postavy. Místy až úsměvně přihlouplé, ale jako oddechovka pro fanoušky žánru to celkem funguje.... celý text
Nahá před Bohem lásky
2016,
Markéta Nocourová
Knížka se snaží mermomocí upoutat - pěknou obálkou, mystifikací autorky, i její stylizací do šablony klasické blbé teenegarky. Dotud pěkný marketingový počin. Problém nastává ve chvíli, když zjistíte, že za úvodním příjemně provokativním balastem se neskrývá nic víc (tedy nejpozději druhou kapitolou). Kniha nemá žádný příběh ani myšlenku, a její "kapitoly" jsou jen obšlehnuté různě vypreparované pasáže z červených knihoven. Ty bohužel nenabízí ani onen oddych ženského braku, jelikož nerozvíjí žádný příběh, nýbrž mají pouze nahrávat autorčiným deníkovým intermezzům, které pokračují ve stejném duchu jako předmluva. Což je po čase nesmírně ubíjející. Zbyde tedy jenom neupřímné exhibování autorky, která se asi snaží o něco "cool" postmoderního. Takže krátce a stručně - varuju vás, je to o hovně.... celý text
To
1993,
Stephen King
Na "To" se krásně hodí okřídlený citát "Ta kniha je především dlouhá. A to tak dlouhá, že kdyby byla snad o polovinu kratší, tak by furt byla dost dlouhá." "To" zamýšlel King zřejmě skutečně jako svůj opus magnum rozprávěnek z Maine. A tak v něm kombinuje a znásobuje všechny ctnosti i nectnosti svého psaní. Máme tady zastoupeny snad všechny klasické Kingovské motivy - partu outsiderských teenagerů i jejich kontrapartu šikanátorů, zahnívající maloměsto, alkoholismus, patologické rodinné vztahy a samozřejmě tajemné nadpřirozené zlo, morfované do, ehm, klauna. King dovede psát tuze poutavě a rochňat se ve svých postavách, takže v momentech, kdy se soustředí na hlavní partu a její interakce, knížka táhne. Jestli ale něco tentokrát rozhodně postrádal, byl to příčetný editor, který by mu vyškrtl pár set stran balastu, kdy se děj vleče, dozvídáme se další nudné kapitoly z dějin Derry, které děj nijak neposouvají, a stránky se natahují a natahují. Vyvrcholení v podobě dětského gangbangu je asi tou úplně nejbizarnější scénou, jakou jsem kdy v knihách četl (zajímavé, že fanoušci knížky tuhle pasáž většinou moc nezmiňují..dokonce se tu projevuje jistá kolektivní amnézie, stejně jako u postav v knížce:) ).... celý text
