kedlubajz
přečtené 56
Sedmá funkce jazyka
2017,
Laurent Binet
Rozkošná historická fabulace, která trpí pár zásadními mouchami, ale postupem času je přebíjí dalšími a dalšími dobovými atrakcemi, které chrlí na čtenáře. Málo co nabízí tak velký potenciál směšnosti jako prostředí západních intelektuálů a studentů po roce 68. Autor ho tu zasvěceně čerpá plnými doušky, přidává brakovou detektivní linii alá Umberto Eco (který tu má též svou povedenou epizodku) a celé to nechává gradovat až do literárních i doslovných orgií na americké konferenci. Binet má výhodu v tom, že osudy mnoha protagonistů jsou tak bizarní, že často není dopředu zřejmé, co jsou fakta a co už výmysl (viz třeba konec Althusserovi ženy..). Každopádně vymýšlet a domýšlet se rozhodně nezdráhá, což působí obzvlášť komicky pro čtenáře jeho prvního dílka HHhH (které veskrze strávil úvahami nad svou obsesí dodržovat v historickém románu maximální historickou věrnost). Největší slabinu má tahle intelektuální taškařice ve svých dvou hlavních protagonistech - vyšetřovatelích. Ty - na rozdíl od skutečných postav - působí dost vykonstruovaně a nevěrohodně. Možná je to i záměr, ostatně i sám hlavní protagonista Simon Herzog začne v poslední třetině uvažovat, jestli už papírem nešustí přespříliš a nepropadl se do románu. Takže je asi i logické, že závěr v jeho podání působí spíš rozpačitě.... celý text
Pýcha a předsudek
2008,
Jane Austen
Bible všech romantických snílků. Jó mít tak takové Pemberley, možná by se dívky i na moje málomluvné mručounství dívaly smířlivěji..
Noční směna (20 povídek)
2018,
Stephen King
Kinga mám nejradši, když píše povídky. Krátký formát ho nutí téma zhustit, jít rovnou k věci a vynechat jím oblíbenou vatu. Zůstávají jeho skvělé nápady a úderný styl psaní. Kvalita povídek v Noční směně je pravda hodně kolísající. Některé jsou snad až nechtěně směšné (Mandl:-D), pak se tu ale najdou opravdové perly, jako Nekuřáci, Římsa či titulní Noční směna, která je pěknou poctou Lovercraftovi. Takže povšechně vřele doporučuju.... celý text
Řbitov zviřátek
1994,
Stephen King
Poctivá Kingovka, která se řadí k jeho nejhororovějším. Vzpomínka na indiánský hřbitov a cestu k němu ve mě i po letech zůstává a je jedním z nejlepších Kingovských imaginativních momentů vůbec. Jinak mi z děje stále zůstává na patře vrcholně nepříjemný pocit. Přiznám se bez mučení, že mám rád dobré konce. Tady se ho ale opravdu nedočkáte, to tedy né..... celý text
Druuna
2015,
Paolo Eleuteri Serpieri
Ach Druuno, tak co s tebou? Výtvarně jsi asi to nejlepší, co jsem v komiksu vůbec kdy viděl. Z každé stránky dýchá umělecké dílo, kresba je nesmírně krásná a atmosferická, ať už se jedná o tvé ladné křivky nebo o fantasmagorický sci-fi svět všech škál hnusnosti. Jaká škoda, že ti autor nepřimíchal do vínku aspoň trochu souvislého příběhu a samostatnější osobnosti. Hrome nemuselo by jí být moc, aspoň co by se za nehet Barbarelly vešlo. Takhle je to s tebou zážitek jaksi nenaplněný, polovičatý. Ale i tak pro tebe budu mít ve skrytu duše vždycky slabost.... celý text
Nikdykde
2006,
Neil Gaiman
Zábavná a čtivá knížka s koncem, který nutí k zamyšlení nad životem. Příjemně to ubíhá a člověk má pocit, že spoustu podobných věcí už vlastně někde četl.. halt píseček britské subreálné fantastiky je malý.... celý text
Conan
1994,
Robert Ervin Howard
Je nesmírně osvěžující číst Conana dnes, se stoletým odstupem. I oproti současným knihám fantasy žánru působí stále moderně, živě a vizionářsky. A zdaleka ne hloupě. Povídky jsou protkány tajemnými světy, mystickými zrůdami a čarovnou atmosférou. Samotný Conan je velmi pozoruhodná postava, která v sobě má mnohem víc než onoho hrdinného svalovce z filmu. A vším prostupuje téma oslavy "přirozeného" barbarství divokých tvorů, které triumfuje nad zdegenerovanou civilizací v nikdy nekončícím cyklu.. Howard a Lovercraft byli prostě nadčasová dvojka pošuků.... celý text
Tango staré gardy
2016,
Arturo Pérez-Reverte
Magnetické dílo Reverteho, které okouzluje atmosférou argentinských lokálů starých časů a dráždivou, čarovnou Mechou Inzuzovou. Trochu slabší je závěrečná časová linka a trochu naivní zakončení s šachovým turnajem, ale celkově je to román nad jiné čnící.... celý text
Dumasův klub
2016,
Arturo Pérez-Reverte
Zatraceně poctivý kus románové literatury. Můj první od Reverteho, ze kterého se stal jeden z mých nejoblíbenějších autorů. Krásné postavy, duchaplné psaní, bibliofilské prostředí. A jedna extra hvězda navíc za bitvu u Waterloo.... celý text
První čarodějovo pravidlo
2012,
Terry Goodkind
Možná ze mě mluví trochu nostalgie, série je jednou z prvních fantasy, ke které jsem se před lety dostal, a tuze mě tehdy chytla (než začala svou nekonečností implodovat sama do sebe). Hlavní postavy jsou klaďasové, až to bolí, ale celkový epický příběh a jeho gradace v jednotlivých knihách prostě stojí za to. Přiznám se, že jsem zatím nečetl Kolo času, od kterého se prý hodně kopíruje (autor Goodkind je tedy skutečně exot jak se patří), takže nedovedu tohle srovnání posoudit.... celý text
Finální říše
2008,
Brandon Sanderson
Vcelku čtivá záležitost, nicméně podle pověsti Sandersona jsem čekal o hodně víc. Do první ligy fantasy (Sapkowski, Rothfuss..) knize schází hodně, zejména v propracovanosti charakterů, dialogů a celkové práce s jazykem. Systém "kovomagie" je sice originální, ale zato dost přitažený za vlasy. Celkově je to další průměrná variace z žánru hrdinské fantasy s šablonovitými postavami a kapku naivním příběhem.... celý text
