Kiuska
přečtené 386
Červená, bílá a královsky modrá
2020,
Casey McQuiston
Woow. Tohle bylo opravdu úžasné čtení. Příběh je vtipný, napínavý a velmi vzrušující (až velmi sexy), nenajdete v něm žádné pasáže, které byste chtěli přeskočit. Hlášky, které se v knize objevují jsou prostě geniální, před nimi opravdu smekám. A fanoušci Star Wars jako já, si opravdu přijdou na své. Postavy jsou propracované, mají svůj charakter, jsou originální. Prožíváte s nimi všechno a říkám vám, že si je zamilujete. Osobně nemám, co bych příběhu vytkla, čtení jsem si užila od začátku do konce. Opravdu hodně od srdce jsem se smála, nedávala jsem, měla slzy na krajíčku, byla dojatá... Je to prostě neuvěřitelně povedená romance a je v ní vše, co byste si v takové knize přáli. Alex se stal mým novým knižním oblíbencem, protože on je proste úžasný.... celý text
Ruckus: Šílená láska
2020,
L. J. Shen
Oproti prvnímu dílu u Viciouse bylo tohle o něco lepší a občas i vtipné. On už je menší magor, ale stále sebestředný jako blázen. Rosie si mě ale získala pro její silnou vůli žít a být samostatná. Jejich příběh už se četl o něco lépe.... celý text
Vicious: Divoká láska
2019,
L. J. Shen
Tak já vám nějak nevím. Za mě začátek, prostředek byl dost hrozný, konec už mě nějakým zázrakem dokázal trochu obměkčit, ale i tak je to asi silné slovo. Nějak na ty „bad boye” nejsem a nejsem schopna toho, abych si je oblíbila. Viciouse prostě musím označit za psychopata, který se chová k holce naprosto hnusně, způsobí jí dost problémy a Emilia ho teda dlouho nenávidí, ovšem příšerně ji přitahuje. On si myslí prostě, že je borec světa a absolutně si nepřizná, že by to mohlo být víc než jen fyzické. Ona je trochu blbá, že neutíká na druhý konec světa. Co se týče sexuálních scén, tak bych je označila za trochu odbyté a nezajímavé. U Deana a Rosie ve druhém dílu to bylo o trochu lepší. Sice ráda čtu takové knížky pro vypnutí, ale tohle bylo na mě nějak moc, jednoduše až moc drsné. Štítek romantický bych k tomu rozhodně nedávala.... celý text
Námi to končí
2018,
Colleen Hoover
No.. Hustý! Jedná se zatím jednoznačně o mou druhou nejoblíbenější knihu od této autorky. Je to velmi čtivé a upřímné, Hooverová má velmi pěkný styl psaní a kniha vás unáší, že si ani neuvědomujeme, že je konec. Na Hooverové mám ráda její témata, nejde jen o nějakou romantiku, kde se trochu něco zvrtne a je to pak dobré. Její témata jsou závažná a já jsem ráda, že si o nich můžu přečíst v takovém podání. Tahle kniha mě hodně zasáhla, naštěstí ne tím, že by mě něco takového potkalo, ale podala to velmi zajímavě a já hltala každý moment. Lily byla skvělá, její nápad ohledně květinářství byl úžasný a měla prostě něco do sebe. Její dopisování s Ellene nemělo chybu. Prošla si svým, snažila se a tady je vidět, že udělat některá rozhodnutí je opravdu těžké. Líbily se mi návraty do minulosti a Atlase jsem si zamilovala hned. Takový ideál kluka, může se to zdát jako klišé, ale Lily to potřebovala. Hrozně jsem se bála konce, ale KONEČNĚ, KONEČNĚ... Nechci dávat případně spoilery, ale za ten konec jsem moc ráda. Hooverová ukázala, jak by to mělo v životě být a tím si mě získala. Bylo vidět, že jde o něco osobního a příběh je opravdu od autorčina srdce.... celý text
Rytmus, já & Malychin
2020,
Mariana Zapata
Pecka! Už první stránka mě dostala. Úžasný styl psaní, smála jsem se hned od začátku. Gabby je prostě skvělá, chováním a vlastnostmi spíš takový kluk, což jsem částečně i já a tudíž jsem si ji hned oblíbila, a to u mě u holčičích hrdinek moc nestává. A Sašu jsem si zamilovala hned. Pohodový, milý, vtipný... Toho prostě chcete. Bohužel jsem ale narazila na věci, které mi trochu vadily. To věcné mluvení o slinách, vykonávání potřeby, smradlavém dechu už na mě možná bylo trochu moc, i když mi takové věci nevadí, ale myslím, že není potřeba to stále opakovat, jako čtenáři už mi to pak nepřišlo tak úchvatné, i když chápu, že to charakterizovalo jejich osobnosti, že se dokáží bavit o všem a není jim to nechutné. Taková velká rodina prostě, což je ale zase úžasné. Vztah Gabby a bratra jsem jí velmi záviděla. Také jedna z nejlepších věcí v knize. Věčně pošťuchování a dobírání, ale když o něco šlo, stáli vždy při sobě. Prostředek knihy už se za mě trochu táhl, ale pak to zase bylo dobré a četlo se to samo. A bohužel poslední věc, která se mi nelíbila: epilog. Nebudu prozrazovat co, ale obsahuje věci, na které už jsem v knihách trochu háklivá. Každopádně pokud chcete knihu, u které si odpočinete, od srdce zasmějete, tohle je ta pravá volba.... celý text
Dědictví
2020,
E. E. Holmes
Taková oddechovka asi spíše pro mladší a méně náročné čtenáře. Náročnějšího čtenáře kniha asi tolik neuspokojí. Styl psaní je jednodušší a strohý, žádné větší detaily, autorka se u ničeho příliš dlouho nepozastaví. Občas jsem postrádala nějaké větší pocity. I když je to psané v ich-formě, nějak ke mně ne vždy dolehlo, co postava prožívá a především jak, je to spíše takové popisné. Co se týče hlavní postavy Jess, tak mi byla poměrně sympatická. Super je, že se s ničím moc nepárá, má odvahu, takže tu nenajdete žádnou fňuknu a hlavně má smysl pro humor. Někdy mi ale přišlo, že se postavy chovají trochu unáhleně a nereálně. Například Jess prozradí kamarádce dost bláznivou věc a tu to nijak moc nepřekvapí a bere to jako hotovou věc. Častěji mi v knize přijde, že to není úplně domyšlené a stalo se to, protože se to tak hodilo. Třeba poměrně důležitý a náročný úkol na konci knihy nebyl vůbec promyšlený, pořád jste četli jen: nějak to uděláme. Rozhodně ale nemohu říct, že by kniha byla špatná. Nabízí nám poměrně zajímavý děj a zvraty. Jen chvilku trvá, než se k nim člověk dostane. Něco bylo opravdu překvapující a zajímavé. Takže ano, nedostatky tam jsou, ale celkově to není špatná kniha. Dokáže vás pobavit, zaujmout a překvapit. Oddechovější čtení, které neurazí, je fajn, ale nebudete z něj úplně paf.... celý text
Odvrácená tvář lásky
2016,
Colleen Hoover
Skvělé! Hooverová prostě umí psát. Je to záživné, napínavé, vtipné. Z postav je zajímavý zvlášť Miles, který je zahalen mlhou tajemna a vy prostě musíte zjistit, co se v ní skrývá. To nám odhalují pomalu části knihy psané z jeho pohledu, pozorujeme tak část jeho minulosti. Pravda, měla jsem trochu problém přecházet z vyprávění v minulém čase do přítomného a pak zase zpět, z jeho pohledu je to psané i poměrně stroze, což mi zezačátku moc nevyhovovalo, ale zvykla jsem si. Nebyla to primární dějová linka, takže jsem to i chápala. Milesovi bych jen vytkla jeho naivitu. Tate je velmi sympatická, vtipná. Hlavně jsem obdivovala její vytrvalost. Na knize je ale nejlepší to, že autorka skvěle umí popsat jejich společné chvíle (zvlášť v první polovině knihy, která díky tomu byla opravdu parádní), pocity, přitažlivost, vášeň. Zkrátka jsem někdy nedýchala společně s Tate, vzduch by se dal krájet i u mě jako čtenáře. Opravdu jsem měla pocit, jako bych to prožívala také a to je nejvíc, co si čtenář může přát. Bohužel to nevydrželo úplně až do druhé poloviny knihy. Co se týče děje, tak od něj jsem v takovém typu příběhu moc neočekávala, opravdu něco dramatičtějšího se děje až na konci (příběhů tohoto typu je mnoho, není to nic extra originálního, až na Milesovu minulost), ale o ději tato knížka není, ale spíš o pocitech, lásce, přitažlivosti a jak se poprat s minulostí. Takže první polovina knihy byla opravdu super, poslední kapitoly jsem také hltala, ale jedna věc mi to zkazila a to, že se jde zase na vše moc hrrr, a to já nemám ráda. Jinak to ale byla velká pecka.... celý text
