KKlara
přečtené 372
Pravda o případu Harryho Queberta
2013,
Joël Dicker
Mně se to moc líbilo. Mám k tomu dvě věci: 1. ano, text se opakoval. Ale rozhodně to nepovažuji za nevhodné, jak to tu někdo komentoval. Naprosto to dotvářelo text - naopak mě fascinovalo, že něco, co jsem četla před 200 stránkami, teď najednou vidím jakoby z druhé strany. Nebo to připomínalo již řečené. Prostě to bylo skvělé dotvoření textu - i to opakování. 2. SPOILER nikdo tu neokomentoval poděkování na závěr - že se spojila ta fiktivní kniha a tahle kniha. Já teda chvíli zírala, když mi to došlo. Je pravda, že na závěr jsem si několikrát s ulehčením a ohromením řekla, že takový konec jsem nečekala, a za půl stránky to bylo zas jinak. Ale o to lepší.... celý text
Zlá žena
2014,
Marc Pastor
Občasná změna vypravěče, zdánlivě matoucí, mi naopak na tak syrovém příběhu přišla téměř poetická.
Vraní dívka
2014,
Erik Axl Sund
Také jsem to přečetla jedním dechem, na mě to teda chvílemi silné bylo, ale to mohlo být i tím, že mám malého syna. Spíš bych zkritizovala závěr, najednou to byl obrat a šup konec, přišlo mi to jak useknuté, jak kdyby autor už neměl čas konec dopsat.... celý text
Dějiny světla
2013,
Jan Němec
to "ty" tomu pro me davalo obrovske kouzlo. A ty milostne pasaze, pritom cudne... neskutecne napsano.
Prázdné místo
2013,
J. K. Rowling (p)
Rowlingovou jsem nikdy neměla v oblibě, nebyl mi příjemný humbuk kolem Harryho Pottera, a nikdy jsem nepochopila, proč jsou všichni (respektive jak můžou být dospělí) tak "vydření" z dětské knihy. Proto jsem Prázdné místo brala do rukou s velkými rozpaky a strachem, jestli není hloupost si knihu brát na dovolenou a vystavit se nebezpečí, že tam nebudu mít co číst. A právě naopak. Přečetla jsem ji jedním dechem. Ze začátku jsem se těžko orientovala v postavách, zvlášť když v příběhu nejsou neobvyklé přezdívky. Samotný příběh možná není tématem nic nového pod sluncem, ale napsáno bylo snad všechno, ne? Nejde o téma v nejširším slova smyslu. Děj mě pohltil, lidské osudy mi přišly velmi uvěřitelné a linie malého zanedbaného dítěte mi nehnala slzy do očí. Mám to pořád v hlavě. A to od knížky očekávám. Naprosto se neztotožňuji s ostatními komentáři týkajícími se rozvláčněnosti a neuvěřitelnosti. Takoví lidé okolo jsou a v některých momentech jsem viděla i vlastní starosti. A alespoň pro mě měl děj velký spád.... celý text
