Knihomix
přečtené 127
Čtyři po půlnoci I. - Časožrouti / Skryté okno do skryté zahrady
2002,
Stephen King
--Časožrouti: Vynikající povídka, která by klidně vydala i na malou samostatnou knížečku. Poklidný začátek dobře navnadí a děj poměrně záhy nabere parádní tempo, které vydrží bez jediného škobrtnutí až do samotného konce. Líbila se mi tématika prostředí letadla a mystérium taktéž nemělo chybu. Za zmínku rozhodně stojí pestrá skupina postav, jejich dynamika a opět výborné dialogy podpořené naprosto vynikajícím vypravěčských rukopisem mistra Kinga. Neoznačil bych to přímo za horor, nýbrž za velice solidní thriller - což mi vůbec nevadilo. Jedinou drobnou výtku bych směřoval k ukončení příběhu (možná SPOILER) - poněkud infantilní, jemuž by na můj vkus slušel nějaký háček který by zmrazil úsměv ;D. Nebo tam byl a já ho přehlédl? xD --Skryté okno do skryté zahrady: Tenhle typ příběhů jsem měl vždycky rád. Když jsem byl tak nějak v tom školním věku, považoval jsem je dokonce za výsostně geniální. Dnes už podobné postupy považuji spíše za laciné a berličkovité. Ne každý autor totiž umí podobnou látku zpracovat kvalitně, ať už na poli knihy nebo filmu. Mistr King zde ale dokazuje, že je vskutku něco extra. První zhruba polovinu povídky nechá čtenáře tančit kolem různých a vždy zajímavých teorií. V té druhé už se ovšem smyčka kolem krku povážlivě utahuje a prostoru pro úvahy ubývá. Tehdy začaly mé obavy aby pro mě příběh nerozbředl, ale naštěstí k tomu nedošlo. I přesto že se již moc velkých překvapení nekonalo, vše nabíralo úžasné obrátky. Napětí se dalo krájet šroubovákem a zakončení bylo velice povedené :D. -Když to celkově shrnu, byl jsem velice spokojen. Drobné výtky zážitek nezkazily a jelikož se tato první polovina (u nás původně dvoudílné) sbírky četla takřka jedním dechem, nemám důvod nedat plné hodnocení. Předmluvy jsem si přečetl až po dočtení povídek a na druhou knihu se vrhnu s radostí! x)... celý text
Dítě boží
2009,
Cormac McCarthy
McCarthyho třetí kniha byla ve skutečnosti mou druhou čtenou (pár let po Cestě). Stále je to velmi poetické, byť poněkud méně než-li třeba předchozí Vnější tma. Nechybí tomu ale pořádná dávka temnoty, hnusu a melancholie. Všechny poznávací znaky autora tu jsou, tentokrát však ve skromnějším balení. Od plného hodnocení dělí dílo jen jistá uspěchanost či stručnost. Tím příběh trpí především v závěru, který sice není vůbec špatný, ale na mistrovu obecnou laťku je trošku línější. Knihu hodnotím jako jeden z nejlepších příběhů na téma spirálovitého pádu člověka na samé dno existence. Člověka, který měl v životě hodně smůly. Člověka, který se vinou okolí a okolností stal prakticky ztělesněným zoufalstvím. Na první dobrou se to celé může zdát jen nechutné a odporné. Ve skutečnosti je to však především výsostně smutné. Nakonec, jak už mockrát padlo, Lester byl přeci jen dalším dítkem Božím. Tak jako vy nebo já... ;)... celý text
