Knihomix přečtené 126
Cyberpunk 2077: Máš moje slovo
2023,
Bartosz Sztybor
Druhá kniha ze světa CP77 se může opět pochlubit pěknou kresbou, typickou atmosférou a tentokrát i poněkud propracovanějším dějem z ulic Night City. Paranoia, zrada, důvěra, morální dilemata - všechny klasické ingredience tu jsou. A přesto... Předchozí Trauma Team se mi líbil trošku více. Zápletka kolem tajemství minulosti zde zaslouží velkou pochvalu, ale její podání je místy trochu moc zkratkovité a jaksi rozplácané. Jestli platí "méně někdy znamená více", pak to bude hlavní důvod proč na mě předchozí kniha působila lépe. I tak to ale rozhodně stálo za to :). Znalost hry je ovšem tentokrát více nutná - je tu spousta maličkostí, o kterých by čtenář měl mít povědomí. ;)... celý text
Cyberpunk 2077: Trauma Team
2021,
Cullen Bunn
Rovnou řeknu že hru mám velice rád už od vydání, leč ke komiksům se dostávám až nyní. Trauma Team je výborným komorním příběhem Nadii, členky známé záchranářské jednotky a jedné její osudové mise. Nechybí zde krásná kresba, morální dilemata a celkové pojetí je mnohem lepší než jsem původně čekal. Atmosféra předlohy z toho sálá a já tak nemám prakticky co vytknout. Jako doplněk k univerzu je to skvělé a lze to směle doporučit kterémukoli milovníkovi a znalci hry. Jen holt asi nikomu jinému ;D. Zhltnuto za cca půl hodinky a na další knihy se už teď těším! :)... celý text
Vlak Sunset Limited
2013,
Cormac McCarthy
Výborná jednohubka od jednoho z mých velmi oblíbených autorů. Proč tedy tak nízké hodnocení? Asi takhle. Výborná proto, že se naprosto skvěle hltá, je neustále zajímavá, podnětná a vzhledem k tématu i v mnoha podstatných ohledech uvěřitelná. McCarthy očividně ví o čem mluví a v zásadních pointách se pohybuje jako rybka ve vodě. A pak přijde závěr. Takové zklamání jsem u knihy už dlouho nezažil. U knihy která je napsaná tak trefně a argumentačně vystavěná tak chytře, přijde závěr který to celé splachuje bez mrknutí oka do hajzlu. Nedává to prostě žádný smysl vzhledem ke všemu co tomu předchází. Nechci spoilerově rozpitvávat drobnosti. Řeknu jen, že po dočtení ve mě zůstal dojem účelovosti zpracované na té nejstupidnější možné úrovni. Buď mi uniklo něco zásadního nebo to autor vážně nezvládl jakkoli smysluplně uzavřít. Takže proto nižší hodnocení. Achjo. :/... celý text
Colorado Kid
2017,
Stephen King
V zásadě se jedná o takovou skromnější variaci na Buick 8. Původně jsem myslel, že hlavní protagonistka bude po odhalení pravdy i pátrat, ale za půlkou mi došlo že tady se už nejspíš v terénu běhat nebude ;D. V pohodě - mám rád i komorní kecačky, ale zde to na vysoké hodnocení není. V doslovu sice mistr výmluvně osvětlí záměr tohoto svého malého experimentu, ale ať si ho obhajuje jak chce, pořád je to fakticky dosti líné. Samozřejmě jsem pochopil o co jde a je to do určité míry chvályhodné. Ale především líné. Stejný koncept autor zpracoval ve zmíněném Buicku, ovšem tam zabalený i v nějakém tom ději okolo. Tady je to prakticky to samé, jen osekané až na kost. Ale abych jen nehanil - velmi dobře se to četlo a odsýpalo to jedna radost. Což považuji u knihy obecně za naprosto zásadní přednost. Body srážím především za takřka nulový přetrvávající dojem, bez ohledu na to že to byl autorův záměr. Jak se říká... "Ocaď pocaď" ;D... celý text
Zhubni
2012,
Richard Bachman (p)
Moje první bachmanovka a rovnou taková paráda? ;D. Už před lety mě ten námět okamžitě zaujal a konečně jsem se dostal k přečtení. A bylo to vážně dobrý. Dokonce tak dobrý, že to zfleku označím za jednu z nejzábavnějších (rozuměj nejzáživnějších) mistrových samostatných knih. Hororových prvků je tu sice pomálu, rozhodně to není příliš děsivé. Zato je to pekelně napínavé a neustále zajímavé. Velmi kladně též hodnotím mistrovu povedenou snahu o sociálně-filozofickou úvahu. Prakticky nemám co vytknout, dokonce je to snad poprvé co se nekonal jinak pro autora typicky pomalý rozjezd. I ten závěr se povedl (byť byl později poměrně snadno předvídatelný - dojmu to ale neublížilo). Plný počet je tak tentokrát pro mě nasnadě - žádné přešlapování na místě, žádné klopýtnutí a žádné výhrady co by stály za zmínku. Paráda! :)... celý text
Noční směna (20 povídek)
2023,
Stephen King
Zdá se že Kingovy sbírky povídek jsou obvykle to pravé ořechové pro mě. Tedy, ne že by byly všechny příběhy vyloženě špička. Jedná se o překvapivě barvitou všehochuť od hororu přes emotivní drama až po napínavý thriller. Bohužel je mezi nimi i několik hovadin a unylostí :D. Celkově mě kniha bavila a dobře se po nocích dávkovala. Mimochodem, předmluva s úvahou na téma strašení byla povedená. Dost bylo keců, zde moje roztřídění nejlepších, nejslabších a nemastných: -Nejlepší: Prokletí Jeruzalémské, Noční směna, Šroťák, Šedá hmota, Mrtví se někdy vracejí, Římsa, Nekuřáci a.s., Já vím co potřebuješ, Děti kukuřice, Poslední příčka žebříku, Na dobrou noc. -Nemastné neslané: Noční příboj, Jsem brána, Jahodové jaro, Žena v pokoji. -Hovadiny: Kostlivec, Bojiště, Náklaďáky, Trávníkář, Muž který miloval květiny. Celkově nejlepší hororová: Děti kukuřice. Celkově nejsilnější na emoce a jediný příběh ke kterému jsem neměl ani jedinou výhradu: Poslední příčka žebříku.... celý text
Temná půle
1997,
Stephen King
Temnou půli jsem se neúspěšně pokoušel přečíst poprvé před lety ještě v době školy. Tehdy jsem netušil že rozjezdy jsou u Kinga často pomalejší a že je třeba vytrvat ;D. Druhý pokus o přečtení už byl nyní úspěšný. I tak je to ale zatím to nejslabší co jsem od něj četl. Mělo to sice akčnější tah na branku než třeba Buick, ale ten zas měl výrazně lepší atmosféru a dialogy. Přišlo mi že tady mistr občas trochu zbytečně machruje či jak to říct. Takové to když máte u čtení pocit že si o sobě autor myslí že něco sfouknul jako frajer a ono to působí poněkud dutě. Naštěstí můžu říct, že v poslední cca čtvrtině to jede až do finále takřka bez chyby - výborné tempo, stupňování a velice povedené "střihy" mezi scénami. Námět celkově výborný a převážně komorní pojetí mi také vyhovovalo. S přivřeným okem tedy čtyři hvězdy a to hlavně díky poslední čtvrtině, která celkový dojem zlepšila a po dočtení zabránila pachuti. ;D... celý text
Suttree
2012,
Cormac McCarthy
Po Dítěti božím (jež je nejkratší knihou autora) přišel mistr McCarthy se Suttreem (jednou ze svých nejdelších knih). Poetika dostala více prostoru (oproti zmíněnému Dítěti) a je košatější, ale nikoli na úkor pořádného děje. Jinými slovy, není to tak náročné čtení jako Strážce sadu a autor zde podle mě dosáhl (minimálně do té doby) naprosto dokonalého balancu mezi onou zasněnou, silně popisnou poetikou a věcným vyprávěním. Vyprávěním, které je tradičně velmi komorní a přitom tentokrát až nečekaně velkolepé. Suttreeho jsem četl více dní po relativně krátkých úsecích a můžu říct že takto dávkované mi to skvěle sedlo. Zkraje jsem nějakou dobu trochu tápal, ale po čase jsem příhodám Buddyho a množství úžasných vedlejších postav propadl natolik, až jsem si přál aby to nikdy neskončilo. Někteří knihu označují jako humornou a komickou, s tím osobně nemůžu souhlasit. Chci říct, autorovo šibalské pomrkávání jsem samozřejmě zaznamenával a občas to bylo úsměvné, ale... Je to takový ten smutný, často až bolestný úsměv. Se závěrem děje jsem byl spokojen a český doslov opět nastínil pár zajímavostí (byť byl spíše zbytečný). Obvykle se mi během čtení knih v hlavě rýsuje nějaké to zhodnocení, věci o které opřu komentář. Tentokrát nic. Byl jsem tím vším natolik okouzlen, že jsem ani po poslední stránce netušil co k tomu napsat. Mohu jen opět smeknout. x)... celý text
Zkouška odvahy
2023,
Jason Aaron
Čtvrtý svazek Jižanských parchantů už tolik nepřešlapuje na místě a posouvá děj s pečlivě nastavenou šachovnicí postav dále. A je to šílená jízda, někdy až moc šílená ;D. Kolem trenéra se stahují těžká mračna a víte jak to chodí s krysou zahnanou do kouta. I přes určitou ujetost v některých pasážích (opice, strom ;D) jsem byl spokojen. Jako vždy se od toho nedalo odtrhnout a mělo to pekelný grády, takže doufám že to autoři někdy nějak zdařile dotáhnou. Skončilo to samozřejmě s otevřenými vrátky, ale v poměrně dobrém bodě kde to až tak moc cliffhangerovsky nebolí. Bude to nejspíš na roky čekání, ale to se nedá nic dělat. Zatím tedy všechny díly hodnotím sice pěti hvězdami, leč s přivřeným okem. A to jen proto, že Skalpy byly prostě lepší. ;)... celý text
Návrat domů
2022,
Jason Aaron
Třetí díl Jižanských parchantů opět celkový děj příliš neposunul. A opět to vůbec nevadilo :D. Autor tentokrát čtenáře hlouběji seznámí s více postavami okolo trenéra i mimo něj. A dělá to vskutku mistrovsky, jak je u něj ostatně dobrým zvykem ;D. Drsné, mrazivé a nemilosrdné, přesně jak byste čekali. Mám tenhle zemitý styl rád a Aaronovy komiksy patří k mým oblíbeným "dospělým" komiksům, takže plné hodnocení je takřka automatické a samozřejmé, nezklamal. Doslov kreslíře Latoura byl hezkým bonusem (vč. obálek a skic, jako vždy). Na zatím poslední čtvrtý svazek se vrhnu s radostí i jistým povzdechem... x)... celý text
Za trochu krve
2022,
Jason Aaron
Druhý díl Jižanských parchantů přináší výborně zpracovaný dějový oblouk v podobě flashbacku života hlavního "antagonisty". Záměrně jej dávám do uvozovek, protože autor působivě prohlubuje jeho postavu tak, že je jasné že v tomhle světě nic jako hrdinové a padouši nejsou. Jsou to lidi vyrůstající a žijící v tvrdém světě kde se dědí prokletí otců a kde se dělají životní chyby. Svět, kde je hranice mezi životním cílem a šílenstvím pekelně tenká ;D. A nejlepší na tom všem je, že člověk ani nemusí být znalcem/fandou amerického fotbalu. Další díl vezmu do rukou ještě dnes... :D... celý text
Takový to byl muž
2021,
Jason Aaron
S tvorbou Jasona Aarona mě seznámila série Skalpy a jednohubka Muži hněvu. Na Jižanský parchanty jsem tak byl samozřejmě velmi zvědav a počkal si až vyjdou aspoň ty čtyři kompletní svazky. A dobře jsem udělal, protože přečtené to má člověk raz dva a čekat pak na další by bylo/je utrpení :D. První kniha je plná typických prvků s nimiž mistr Aaron běžně pracuje a český čtenář je dobře zná z předchozích zde vydaných/zmíněných komiksů. Syrovost, surovost, drsné postavy v drsném prostředí a špičková thrillerová atmosféra vykouzlená jedinečnými zemitými konflikty. Skalpy mě sice toho času zaujaly prvním dílem o chlup více, ale to nic nemění na tom že na druhý svazek Parchantů se vrhnu okamžitě. xD... celý text
Cujo
2009,
Stephen King
Tak s tímhle jsem musel více zápasit :D. Rozjezd měl Cujo skutečně poněkud chcíplý a první třetinu jsem jel spíše na setrvačník, protože se snažím za každou cenu dodržet zásadu že když už něco rozečtu, neodložím to ;D. A vyplatilo se. Mistr King zde vystavěl okolo jednoduchého námětu (vraždící "monstrum") solidní drama dvou rodin, které tvoří většinu děje. I přesto že to místy zavání zbytečně roztahovanou vatou, jedná se o poctivé "kingovské" prohlubování vedlejších příběhů/osudů. Ty mě sice postupem času bavily víc, nicméně vysoké hodnocení zajistila až poslední třetina. Ta byla totiž opravdu parádní jízdou. Závěr byl neuspěchaný, za to opět pochvala. Jediné co bych tak vytkl nad rámec zmíněné vaty byla chlapcova nadpřirozená skříň. Ta byla na můj vkus dosti patetická, zvláště když prakticky nikam nevedla a nakonec vyzněla totálně naprázdno (tedy jestli jsem něco nepřehlédl). Tentokrát je to ve výsledku na slabší 4 hvězdy... ;)... celý text
Vnější tma
2011,
Cormac McCarthy
Oproti autorově prvotině (Strážce sadu) je Vnější tma výrazně stravitelnějším čtením. Tedy co se týče vypravěčského stylu. I tak jí ale samozřejmě nechybí McCarthyho typická poetická popisnost, drsný svět a osobitá nemilosrdnost. Strážce sadu byl svým způsobem více ambientní zážitek s dějem spíše upozaděným. Vnější tma to má tak půl na půl. Ta exceluje vysoce napínavým dějem plným mistrovského podobenství od kterého se nedalo odtrhnout až do (jak jinak) hořkého konce :). Doslov zde sice nebyl tak zásadní (a "nutný") jako u předchozí knihy, leč některé postřehy rozhodně stály za podtržení. Plné hodnocení je stejně jako minule naprosto bez zaváhání. x)... celý text
Strážce sadu
2012,
Cormac McCarthy
No tedy, uff. Tohle bylo mnohem náročnější sousto než jsem čekal. Přesto jsem od McCarthyho prvotiny dostal směs pro autora tak typickou - drsný a krutý svět v poetickém kabátku (velmi zjednodušeně řečeno). Mohl bych se sice snažit rozepsat nějakou košatější poctu dílu, které nyní považuji za velice hodnotné i přesto že mi po jeho prvním dočtení nebylo z příběhu jasné skoro nic, leč... Bych akorát nosil dříví do lesa, protože český doslov tento úkol zvládl naprosto geniálně. Nebýt textu Aleny Dvořákové, byl bych jen okouzlený a zmatený. Díky němu jsem však okouzlený, fascinovaný a vděčný. Je to kniha vyžadující soustředění a značnou schopnost doplňovat si v hlavě mezi řádky. Především však touží, abyste si ji přečetli vícekrát za život. A já jí tohle přání v budoucnu jistě splním, přestože vím že to bude bolet. :)... celý text
Čtyři po půlnoci II. - Policajt z knihovny / Sluneční pes
2002,
Stephen King
--Policajt z knihovny: Výborný námět z prostředí, které se mi dokonale trefilo do vkusu a nálady :D. Na prvních cca 20ti stránkách to tak nejdřív nevypadalo, ale pak už to jelo jak na drátkách. Záživný příběh na téma výpůjční lhůty, hryzavého svědomí a temné minulosti která musí být znovu vykopána na povrch. Prvky mystéria opět nemají chybu a jejich rozkrytí je místy opravdu hrůzostrašné. Je znát že mistr zde nechtěl nechat nic náhodě a když už se noří do děsu, dělá to k mé spokojenosti opravdu důkladně :D. Tato povídka se rozhodně dá označit za čistokrevný horor, který hlavně ani zdaleka nestál za červený pendrek ;D. Abych pravdu řekl, za některými z dospělých čtenářů z místní knihovny bych jednoho knihovního policajta klidně poslal. ;D --Sluneční pes: Základní nápad téhle povídky je dokonce ještě děsivější než u Policajta. Tedy pokud máte rádi velmi pomalý, plíživý styl. Osobně jej velice oceňuji, v tomhle příběhu tomu sedl fakt skvěle. (Možná SPOILER) A je to asi hlavní důvod proč mě akční finále tak zklamalo. Za mě by tomu slušelo něco tajemnějšího. Přišlo by mi třeba mnohem víc nervydrásající kdyby se nakonec ani nezjistilo co bude po "poslední" fotce. Nechápejte mě špatně, fakt jsem si to užil a nedalo se od toho odtrhnout. Nicméně tak skvěle vystavěný a posouvaný děj by zasloužil na můj vkus opatrnější, tajemnější zakončení. Mimochodem to, čemu říkám "zmražený úsměv na konci" tady sice nechybí, ale je krapet odbytý (možná až směšný) :D. Předmluva opět super. -První kniha "Čtyři po půlnoci" se dá označit za jakousi "thriller polovinu", zatímco ta druhá je více jako "klasický horor". I ta druhá se četla výborně, takže všechny čtyři povídky se mi moc líbily. Navzdory přivřeným očím za finále Slunečního psa, dávám opět plné hodnocení. x)... celý text