Knihy_nad_zlato přečtené 191

Zamkni poslední dveře 2020, Riley Sager (p)

Začátek byl malinko pomalejší než by se mi líbilo, ale skvěle to postupně gradovalo. Hlavní hrdinka byla super. Byť není z těch, které bych si zamilovala, tak ji tak nějak ve všem chápu. Vedlejší postavy byly taky dost fajn, ale upřímně, tahle knížka není o postavách, ale o tý dokonalý zápletce! Některý ty menší záhady jsem sice odhadla, ale až do konce jsem neměla tušení, jak by se mohla vyřešit ta hlavní. To prostředí bylo výborný. Ale kdo by tam chtěl dobrovolně bydlet? Prakticky ze všech gotických staveb jde aspoň trochu strach. Nebo jsou prostě zvláštní a/nebo děsivý. Taky bych ráda vyjádřila, jak moc se mi líbil děj, zápletka a to perfektní rozuzlení, ale mám dojem, že bych to nezvládla bez spoilerů, takže jenom řeknu, že děj a zápletka byly skvělý a konec ještě lepší.... celý text

Nejšťastnější muž na Zemi 2021, Eddie Jaku (p)

Asi první knížka s tématem druhé světové války, kterou jsem kdy četla. Já prostě tohle téma nesnáším. Protože, když je mi něco furt cpaný, tak mám tendenci se tomu vyhnout. A tohle je ve škole v dějáku, občance i v literatuře, tak omílaný furt dokola, že toho fakt víc nepotřebuju. Ale jsem moc a moc ráda, že jsem si tuhle knížku přečetla. Bylo šílený sledovat, jak Eddie vždycky získal nějakou naději a vzápětí ji zase ztratil. Za to, co si Eddie prožil, za to, jak se ke všemu co se mu přihodilo postavil, za to ho upřímně obdivuju. Ale pro mě byl největším hrdinou v knížce Eddieho otec. Připadá mi neuvěřitelný kolik pocitů vyvolala tahle kniha na tak málo stránkách. Rozhodně stojí za přečtení. I pokud tohle téma, stejně jako já, nevyhledáváte.... celý text

Stínové eso 2021, Amanda Foody

Měla jsem vysoká očekávání. Až příliš vysoká. Ale, jak by taky ne, vždyť anotace zní skvěle. Obě hlavní postavy byly sice fajn, ale vůbec jsem k nim nepřilnula. Štvalo mě, jak často se chovali nelogicky. Podle anotace má být Levi docela drsnej a Enne naivní, tak proč to bylo spíš naopak? A proč byly ty nečekaný zvraty tak odhadnutelný? Třeba Ennin původ. Jakože komu tohle nebylo jasný dlouho před tím velkolepým odhalením? Co se mi, ale hodně líbilo, bylo prostředí. New Reynes mi docela dost připomínalo Ketterdam z Šesti vran. A hej, kdo by nechtěl žít v Ketterdamu, že? Nevím, jestli se někdy pustím do druhého dílu. Prostředí pěkný, a celkem by mě zajímalo, jak to celý skončí, jenže to nechci vědět jakou dobu dopředu. Postavy jen ujdou, totéž i vztahy. A těch překlepů! Když je v textu pár chyb, tak je to pro mě ok, ale tady toho bylo tolik, že mě to vždy vytrhlo ze začtení.... celý text

Podělaným navrch 2018, Becky Albertalli

I přesto, že jsem do toho šla bez jakýchkoli očekávání, tak jsem byla dost zklamaná. Pro mě jsou na knížkách asi nejdůležitější postavy, no a tahle hlavní hrdinka byla na přes držku. Tolikrát něco řekla a vzápětí to popřela, tolikrát lhala, byla šíleně moc ovlivnitelná, naivní a zahleděná do sebe, že to se fakt nedalo. A ta její posedlost svýma "láskama" (v uvozovkách, protože ona tomu říkala láska, ale jakoby realita je jiná, že). Asi holt prostě nedokážu brát vážně hlavní hrdinku, která je šíleně přecitlivělá a chce kluka, prostě proto, aby měla kluka. Jelikož takový chování fakt nepochopím. Ostatní postavy taky zrovna za moc nestojí. Jakože jediní kteří mě docela i zajímali jsou mamky hl. hrdinky a Reid, kterej je mega divnej, ale aspoň trochu se chápat dal. Celej děj se točí prakticky jen okolo toho jak si Molly, která si prostě přeje jenom mít kluka hledá kluka, a jaký to je, když si ho konečně najde. Aspoň, že styl psaní byl dobrej a bylo to krátký, jinak bych to odložila nedočtený.... celý text

Převorství u pomerančovníku 2020, Samantha Shannon

Uf, tak tohle bylo hodně rozsáhlý. Přečíst tuhle knížku mi trvalo víc jak týden, což je na mě celkem dost, ale vzhledem k tomu, kolik to má stránek, se asi není čemu divit. Navíc u konce už jsem dočtení oddalovala, protože jsem se ještě nechtěla vzdát toho světa, toho příběhu, těch postav. Ze začátku jsem byla šíleně zmatená. Netušila jsem, co se děje, kde to jsem, ani kdo to vypráví. Rovnou na mě byla vychrlena řada cizích jmen a názvů. Což chápu, že asi pro někoho není zrovna ideální začátek, ale já to mám takhle ráda. Knížka sleduje rovnou čtyři hlavní postavy, s tím, že na začátku je každá úplně někde jinde (ano, i na jiných kontinentech), postupně se každá postava různě po světě přesouvá, u čehož velmi oceňuju parádní mapu, líp jsem se pak orientovala, kde kdo vlastně je. V tomhle světě existuje rovnou několik různých náboženství (s tím, že každej kdo nevyznává stejnou víru jako ty, je nepřítel), i všechny hlavní postavy se každá hlásí k jinému, a každé je do detailu rozpracované, u každého dává smysl, proč tomu ti lidé věří. Svět i děj byli tak neskutečně komplexní, že se divím, jak se to autorce povedlo, vzhledem k tomu, že na to měla jen jednu knihu. Pravda trošku to asi bylo na úkor postav, kvůli nim bych si možná i přála, aby to byla série. Například Loth měl příliš málo prostoru, zajímala by mě donmata Marosa, o které nevíme téměř nic, a co teprve císař Říše dvanácti jezer. Chtěla bych víc znát minulost Ead a Tané, ale to se prostě do jedné knihy nevejde. Jinak jsem si asi všechny postavy buďto oblíbila nebo je aspoň chápala. Stejně jako postavy, ani vztahy tady rozhodně nehrají prim, ale ty co tu byli se mi líbily, třeba Sabran a Lievelynovi jsem fakt fandila, nebo bylo nádherný i přátelství mezi Lothem a Ead. Líbila se mi zápletka, a to, jak do ní byli zakomponovaný všechna náboženství, legendy a jejich různé převyprávění. Právě tohle je pro mě na knížce asi nejlepší, ty legendy, to jakou dodávají příběhu atmosféru.... celý text

Poslední přání 1999, Andrzej Sapkowski

Čekala jsem víc. Hlavně mi asi nesedělo, že je to první díl série, ale je povídkový. Což znamená, že se nedozvíme nic moc o světě ani o postavách a zápletky jsou jen malé, celkem bezvýznamné, protože se každá musí vejít jen do jedné povídky. Jakože asi kdyby to byla jen doplňková knížka k sérii, nebo by to bylo na konci série, tak asi proč ne. Ale prostě prvně potřebuju znát svět a postavy, aby se mi líbily tyhle krátké výběry z jejich života. Takže nemůžu pořádně zhodnotit postavy ani svět, protože tam nic z toho nebylo pořádně popsaný. Každopádně děj některých povídek mě bavil celkem dost, ale některých celkem dost málo.... celý text

Tesáky 2021, Sarah Andersen

„Fajn“ to podle mě vystihuje zcela přesně. Námět asi celkem originální a vtipnej. Kresby pěkný a jednoduchý (jakože tam není nic zbytečnýho, co by rozptylovalo pozornost). A některý scény i fakt vtipný. Ale zároveň tam jsou i scény, který jsem buď nepochopila, a nebo fakt nebyly vtipný ani trochu. Jsem ráda, že jsem si to přečetla (kór, když je to jen na pár minut), ale zároveň jsem ráda, že jsem si to nekupovala.... celý text

Manažer 2021, Kristen Callihan

Čekala jsem fajn oddechovku, jako byl první díl. A jo, to jsem taky dostala, ale musím říct, že první díl se mi líbil asi víc. Gabriela a Sophie jsem si sice docela oblíbila a většinu času chápu jejich jednání, ale prostě je tu na můj vkus až moc těch chvil, kdy se chovají nelogicky. Začátek byl perfektní, trochu divnej a trhlej, ale perfektní. V jednom kuse jsem se smála (celou dobu, co byli v letadle), ale čím víc se poznávali a sbližovali, tím míň se špičkovali, což byla dost škoda. Autorka nejspíš téměř všechny vtipy vyplýtvala na začátku a pak jí prostě došly. Nicméně ten vztah, ty city, jsem jim věřila, ale zase, tohle je tam hlavní, vztah mezi dvěma hlavními postavami. Tak proč mě daleko víc zajímaly ty ostatní vztahy (myšleno přátelský)? Proč mě víc než ústřední dvojce zajímaly vedlejší postavy? Proč? Přišlo mi, že se Gabriel se Sophie točí v kruhu. I když se tam vyloženě nic nezopakovalo, bylo to prostě pořád tak nějak to stejný dokola. Navíc vývoj jejich vztahu byl pro mě dost nárazovej. Nesnášijou se. Maj se rádi, ale nepřiznají to ani sami sobě. Maj se rádi a sami sobě si to přiznají. Maj se rádi a konečně si to přiznají i navzájem. Ale mezi těma jednotlivýma stadiema není žádnej postupnej vývoj. Navzdory tomu, že k tomu mám nejednu výtku, tak jsem si čtení užila, nejednou jsem se nahlas smála a prostě jsem u toho vypla. Takže pokud chcete něco nenáročnýho, romantickýho, z pěknýho prostředí, s obstojnými hlavními postavami a úžasnými vedlejšími postavami, tak vřele doporučuju.... celý text

Půl války 2021, Joe Abercrombie

Epická bitva a hořkosladký konec? Jo, to je moje. Samozřejmě zase sledujeme i postavy z předešlých dílů, ale jsou tu i dvě nové. Princezna Skara a Raith. Skaru jsem si oblíbila až po nějaké chvíli, ze začátku mi přišla celkem naivní a tak nějak nedospělá na to, jaký postavení měla zastávat. Ale u konce už byla super, i když rozhodně nepatří mezi moje nejoblíbenější postavy ze série. Oproti tomu Raitha jsem měla docela ráda sotva se tam objevil a postupně jsem ho měla radši a radši, až se u konce připojil k Trnce, jako mé nejoblíbenější postavy z Moře střepů. Raith je na začátku poměrně dost hloupej a surovej bojovník, kterej si chce prostě jen získat nějaký to jméno a vrhnout se do dalšího boje. Postupně začíná pochybovat o svým pohledu na svět, začne mít něco jinýho, pro co žít, ale to mu je taky odepřeno. A já mám prostě ráda v knížkách zoufalství a beznaděj, zaufalý a ztracený lidi. Trnka tu měla taky dost hustej příběh a mega se mi líbí, jak to pro ni skončí. Mám holt prostě ráda, když moje oblíbený postavy ztratěj to, na čem nejvíc lpěly. Pro Jarviho mám pochopení, obdiv a odpor. Jinak to prostě říct fakt nejde. V prvním díle jsem ho měla mega ráda, v druhým už míň a tady u mě klesl ještě níž a na konci už zbyl fakt jen odpor (plus to pochopení a obdiv, ale už ho prostě nemám nijak ráda). Rin sice utrpěla jistou ztrátu, ale stejně to na můj vkus pro ni dopadlo až moc dobře. Stejně tak pro Kolla. Ale oceňuju, že tu aspoň nějaká má oblíbená postava umřela, jen prostě vzhledem k míře nebezpečí jich mohlo umřít víc. Na druhou stranu, tohle má být prej YA, na to by tu bylo asi utrpení tak akorát. S konci všech možných romantický a přátelských vztahů jsem poměrně dost spokojená. Něco skončilo dobře - naštěstí toho, ale nebylo mnoho - a něco skončilo špatně, nebo dokonce i smrtí - toho bylo naštěstí víc. Vzato kolem a kolem, skvělý postavy, skvělej děj - ale někdy (obzvlášť v prvním a druhým díle) dost předvídatelnej - a skvělý zakončení. Ale stejně jako u předchozího dílu mě tu štvalo množství překlepů.... celý text

Půl světa 2019, Joe Abercrombie

Tenhle díl se taky odehrává převážně na cestách, ale na jiných, než v prvním díle, takže o to víc oceňuju, že jsou v téhle sérii mapy. Knížka sleduje příběh rovnou dvou lidí - Trnky a Branda. Což bylo fajn, kór když jsou tak rozdílní, že mi ani nevadilo, že jdou oba stejnou cestou, a přesto je příběh z pohledu jich obou. Protože přiznejme si, často to bývá v knížkách zbytečný, ale tady rozhodně ne. Sice jsem ještě nečetla poslední díl, ale stejně si myslím, že celá tahle série je hodně o dospívání, o hledání si svýho místa ve světě. První díl sleduje dospívání Jarviho a tenhle dospívání Trnky a Branda. Děj byl výbornej (jako vždycky, když to napsal Abercrombie, že), ale stejně jsem opět některý věci věděla příliš dopředu. A fakt nemám zrovna v lásce, když nějakej zvrat odhalím o dost dřív než tam je. Jakože miluju, jak Abercrombie píše a zbožňuju tuhle sérii, ale myslím, že kdybych si to přečetla před pár lety, nebo když jsem začínala s fantasy, tak by se mi to líbilo ještě daleko víc. Nebo kdybych si aspoň prvně přečetla tuhle sérii a až potom První zákon. A taky mě tu občas iritovalo množství překlepů.... celý text

Půl krále 2018, Joe Abercrombie

Další knížka od Abercrombieho. Další moje láska. Svět je tu opět vybudovanej parádně dopodrobna, zápletka zajímavá, ale hlavně zase výborný postavy. Hlavního hrdinu - Jarviho - jsem si oblíbila poměrně dost rychle. Nemůžu říct, že úplně okamžitě, protože mi úplně na začátku přišel dost ukňučenej, ale postupně s tím kam ho život zavál, se z něj stával trošku drsnější člověk, který přece jen něco vydrží. Takže za vývoj hlavní postavy tleskám. Další postava, kterou jsem si oblíbila ještě rychleji než Jarviho je Nikdo. A fakt jediná věc, co mě na něm štve, je, že bylo příliš jasně vidět, kdo je doopravdy, že jsem se k tomu nemohla dopracovat víc postupně. Na nějaké 102. stránce mi bylo jasný, kdo je, ale to velkolepý odhalení přišlo až někde kolem strany 285. Stejně jsem si, ale oblíbila i Jarviho kámoše na cestách, navíc mám ráda, když mi oblíbený postavy umíraj, takže další naplněný očekávání. Vztahy mezi postavami jsou tu taky dobře napsaný, především přátelství. Z dalších možných vztahů je tu taky hodně nepřátelství, ale ostatní city jdou krapet bokem, což mi naprosto vůbec nevadí. Hádám, že větší zápletka bude až v dalších dílech, protože zápletka tady byla trošku menší, která, ale směřuje k něčemu většímu. Líbí se mi, že všechno co se v knížce stane, má smysl. Nejsou tu asi žádný zbytečný věci. Konec se mi sice líbil, ale nepřekvapil mě. Bylo to takový, že by to mělo překvapit, ale to se prostě nestalo. Na konci je velký odhalení toho, co jedna postava udělala, ale mě to bylo jasný asi tak 75 stránek předem a to už předtím jsem něco tušila. Každopádně i když se mi to fakt hodně líbilo, už jsem četla od Abercrombieho trilogii První zákon, takže prostě vím, že to autor dokáže ještě o něco líp.... celý text