Knihy_nad_zlato přečtené 191

Terapie 2019, Sebastian Fitzek

Tohle bylo geniální! Příběh rychle ubíhal. Četlo se to úplně samo. Skvělý styl psaní, dostatek přímé řeči a krátké kapitoly, tomu dost pomohly. Postavy jsem si oblíbila. Myšleno doktora Larenze a Annu, ostatní postavy tam neměly ani zdaleka takový prostor, jako tihle dva. Fascinující osobnosti. I když ani teď nedokážu říct, co si o nich myslím. Každopádně děj byl velmi napínavý. Tenhle příběh je prostě výbornej, neskutečně poutavej, od toho se nešlo odtrhnout. A ten konec? Nečekala jsem to, ale je to perfektní. Perfektní. A i když téhle knížce nemám co vytknout, nedokážu se ubránit pocitu, že to mohlo být ještě lepší. Že to autor zvládne i líp. Rozhodně si od Fitzeka přečtu někdy něco dalšího. Nechápu, že tohle je poprvé, co jsem do něj něco četla. 4,5/5⭐... celý text

Když jsme se proslavili 2022, Sarina Bowen

Další knížka s výbornou hlavní hrdinkou. Lianne se mihla už v předchozím díle, a jo, byla tam fajn, ale jak tady má víc prostoru, tak mi přišla ještě lepší. Zase něco trochu jinýho oproti předchozím dílům. A DJ je taky super, ale ta jeho zápletka mi přišla taková nedotažená. A možná i krapet napsaná na sílu. Jako, aby tam musel taky řešit nějaký problém. Ale aspoň to mezi těma dvěma fakt fungovalo. Přátelství, city, chemie. Prostě co se těch dvou týče, tak vlastně všechno dobrý. Prostředí stejné jako v předchozích dílech, což je dost fajn, protože já si Harknesskou univerzitu dost oblíbila. Děj… no co se týče vývoje jejich vztahu, tak dobrý, co se týká Lianniných problémů, taky dobrý, ale ten problém, který řeší DJ, ten byl holt prostě slabý. Teda problém je to celkem velkej, jenže nebyl napsaný tak dobře, jak mohl být. Jak už jsem řekla hlavní postavy mě bavily. A jsem hrozně ráda, že tu byly zase jako vedlejší postavy ty hlavní z předešlých dílů. Závěr taky dobrý. Vlastně celej tenhle díl je závěr série, a jako takový je dobrý. Ale i závěr v téhle knize je fajn. Těchhle pět knížek prostě bude mít v mé knihovně vždycky místo. I přesto, že nemá zrovna hezký obálky.... celý text

Drahá Ava 2022, Ilsa Madden-Mills

Avu jsem si oblíbila prakticky hned. Hned jak se tam objevila trochu při smyslech. Zato Knox… ten mi nesedl okamžitě. Na začátku byl docela divnej, ale postupně byl lepší a lepší. A ti dva dohromady? Nádhera. Přátelství, slovní přestřelky, city, chemie, jo tady bylo všechno. A taky se mi teda líbilo, že je v tom páru holka starší než kluk. Jasně jen o rok, ale v knihách ze střední se to moc často nevidí. Asi bylo jasný od začátku, že nakonec skončí s Knoxem, ale zajímalo mě, kdo je teda ten násilník. Jo a ten tajný ctitel mi nesedl. Teda nelíbila se mi ta rádoby zápletka s tajným ctitelem. Zaprvé bylo jasný, kdo to je. A zadruhé to bylo šíleně zbytečný. Nedotáhlý. Tak trochu to nedávalo smysl. Holt prostě fakt zbytečný. Ale jinak všechno dobrý. Hlavní hrdinka, která se nevzdává a odmítá skrývat se v koutě se sklopenou hlavou a držet hubu. Dokáže říct svý a jít si za tím. Hlavní hrdina, který má svých problémů dost, ale přesto ji chce chránit. Ó, a nesmíme zapomenout na krapet praštěnýho a celkem problémovýho brášku. K postavám bych dokázala říct ještě daleko víc, protože byly fakt super. I ti špatní. Prostě byli dobře vykreslení. Ale ještě bych se mohla aspoň zmínit o dalších věcech. Prostředí. Prostředí klasické (a prej nějaké nóbl) americké střední školy. Mě by fakt moc zajímalo, jestli jsou ty školy takový i v reálu. Protože mi přijde, že se hodně - jakože fakt hodně - liší od českých středních. Mám dojem, že k ději už jsem se tak nějak vyjádřila, protože to bylo jenom o vývoji Avinýho vztahu a o jejím pátrání po tom, kdo jí před rokem zničil život. A jo, obojí bylo dobrý. No co říct, prostě jsem si to užila. Určitě o dost víc než ty dvě knížky od autorky, které jsou přeloženy do češtiny. Mám dojem, že tohle se musí líbit snad každému, kdo má aspoň trochu rád heavy contemporary.... celý text

Evžen Oněgin 2022, Alexandr Sergejevič Puškin

Od téhle knížky jsem nic moc nečekala, vždyť kdo by taky měl vysoká očekávání od povinné četby, že jo? O to víc jsem byla překvapená. Tohle bylo výborný. Teda přiznávám, některý pasáže asi mohly být kratší, ne tak zdlouhavé, ale komu by to vadilo, když je to psaný, tak krásným jazykem? Postavy jsem si hned oblíbila. Ať už přímo Evžena, nebo třeba básníka či Taťánu. Všichni byly super. Jasně, zápletka možná byla trošku jednodušší, ale mě to vůbec nevadilo, protože prostě ten jazyk. Ty verše jsou fakt nádherný. A teda veškerý obdiv překladateli.... celý text

Příběh služebnice 2017, Margaret Atwood

O téhle knížce jsem už pěkných pár let uvažovala, že si ji přečtu. Ale, kdyby se mi nehodila do Čtenářské výzvy, nevím, kdy (a jestli) by na to došlo. Příběh to má výborný, ten svět a to, jak působí opravdově, jako reálná možnost budoucnosti, je neskutečný. Postavy jsou… no vlastně na ně asi nemám ani nějaký ucelený názor. Byly chvíle, kdy mě vyloženě štvaly, a byly chvíle, kdy jsem je chápala. Ale měla jsem při čtení zásadní problém. Nesedl mi styl, jakým je kniha napsaná. Nemám ráda, když je příběh vyprávěn formou deníkových zápisů, a i když tady to nebyl přímo deník, tak se to tomu podobalo. Nebo mi možná chyběla přímá řeč, té tu bylo opravdu poskrovnu. Nebo prostě jen to, jak to hlavní hrdinka vyprávěla. Nevím. Možná všechno dohromady. Do dalšího dílu se každopádně někdy pustím, ale budu doufat v jiný styl psaní.... celý text

Zápisky o smutku 2022, Chimamanda Ngozi Adichie

Kdyby se mi tahle knížka nehodila do Čtenářské výzvy na Databázi knih, nikdy bych po ní nesáhla. Což by byla škoda. Jasně, není to něco, co bych běžně četla, ale jednou za čas nevadí vystoupit z komfortní zóny. Příběh o žalu ze smrti blízké osoby. Kniha o pocitech, které nikdy nemám. Což znamená, že mi tahle knížka přiblížila, jak se ostatní v takové chvíli asi cítí. Obohacující. Nevím, co víc k tomu říct, není tam pořádně děj, postavy, zápletky, o tom to není. Jenom o pocitech. A ty to popisuje dobře. A co já vím, možná se někdy pustím do další takové knížky. Nebo do další od téhle autorky.... celý text

Jeho balík 2021, Penelope Bloom

Bavila mě Lilith. A docela i Liam. Což je po minulým díle úspěch. Mě normálně bavily hlavní postavy! Nebo teda hlavně jejich dialogy. A nic to nemění na tom, že je to úplně stejný bizár, jako předchozí díly. Jako třeba tady ta zápletka s nevlastní sestrou? To byla snad nejbizárnější věc, co jsem kdy četla. Ale tak nějak je mi to jedno. Tahle série je prostě hodně trhlá, ale řekla bych, že kdo se dostal až k tomuhle dílu, tak už nečeká nic jinýho, a prostě to čte přesně kvůli tomu. Ale opět nejlepší postavou zůstává William. Na toho prostě nikdo z téhle série nemá. A jako hodně jsem si užívala i Lilithiny konfrontace s ním. A i když zápletka byla nedotažená, děj mě příliš nezajímal, a celkově to byl dost bizár, tak jsem si čtení užila. A romantická linka byla taky fajn.... celý text

Jeho zákusek 2021, Penelope Bloom

Třetí díl tohohle bizáru, a zcela upřímně, jsem krapet zklamaná. Nebavily mě hlavní postavy. Jediný scény, které jsem si opravdu užívala, u kterých jsem se fakt bavila, byly ty s Williamem. A teda i většina se Stevem. Ale Ryan (i když byl v minulém díle super) ani Emily mě prostě nebavili. Jako oba byli v pohodě, žádnej zásadní problém s nimi nemám, jen mě prostě nebavili, nezajímali. A ani jsem mezi nimi neviděla žádnou chemii. Nebo minimálně ne tolik, kolik měli asi mít. A ten konec byl hroznej. Mírně nechutnej řekla bych. Ale četlo se to snadno a rychle, a bylo to i vtipný. Ale zatím je to určitě nejslabší díl.... celý text

Petr a Lucie 2021, Romain Rolland

Jak moc špatný je, když řeknu, že se mi líbil konec? Jo, prostě mám ráda, když příběh nekončí tak úplně dobře. Jenže mi to celý přišlo šíleně naivní, navíc ty jejich city přišly zničehonic. Nemůžu se rozhodnout, jestli je dobře, že umřeli, nebo ne. Protože aspoň nezažili ty horší věci. Nedožili se toho, že by Petr musel do války. Na druhou stranu, umřeli tak brzo. Štve mě, že ani ty hlavní postavy vlastně vůbec nepoznáme. Vždyť co o nich víme, o každým tak jednu, dvě věci. Každopádně to bylo takový nijaký. Znovu si to určitě nepřečtu, ale nelituju toho, že jsem to četla.... celý text

Jméno větru 2012, Patrick Rothfuss

Myslela jsem si, že tahle knížka bude úžasná. Jako fakt jsem čekala, že to bude jedna z nejlepších fantasy mé knihovny. No… po fantasy stránce to opravdu je výborný, jenže ta romantická linka… Kvothe je dost fajn hlavní postava, začátek mi rychle ubíhal, jenže pak přišla na scénu Denna. A Kvothovi citový výlevy. Bože, proč? Svět je výbornej, kór prostředí Univerzity a Podvěcí. Líbí se mi ty legendy, Čandríni a Amyrové. Líbí se mi fungování magie, to jak je vysvětlena sympatie je dokonalý. Bylo úžasný číst o Kvothových dobrodružstvých, i o jeho učení. Ale Denna. Od chvíle kdy ji poznal, jí byl takřka posedlý. Jeho citový výlevy mě tak iritovaly, že jsem na pár měsíců knížku o odložila. Fakt doufám, že je Denna ve skutečnosti záporačka, protože pokud ne, tak bych byla radši, kdyby tam nebyla vůbec. Kdežto pokud je záporák, tak tam má třeba ještě nějaký smysl, třeba by mělo nějaký důvod to Kvothovo nesmyslný okouzlení. Ještě musím podotknout, že se mi líbí, jak to začíná tím, že je Kvothe už starý a má všechno za sebou a vlastně ten příběh, svůj život už jen vypráví. A taky ten jazyk. Ticho ze tří částí. To byla první "kapitola". Na celou jednu stranu rozepsán popis ticha. No, Jméno větru se mi nelíbilo tolik, jak mohlo. Ale přesto se těším na další díl, a doufám, že tam bude ten úžasný jazyk, ty krásné popisy, víc Podvěcí, hodně Univerzity a hlavně míň Denny.... celý text

R.U.R. 2018, Karel Čapek

Já tak úplně nevím, co na tomhle hodnotit. Nemám ráda drama. Prostě nerada čtu divadelní hru. Nevím proč, prostě mi to nevyhovuje. Nejsou tam asi vidět pocity, nebo tak. Nevidím těm lidem (nebo robotům) do hlavy. Navíc už tak nějak ze zvyku od povinné četby radši nic neočekávám. Byla to moje druhá kniha od Čapka a opět mě překvapilo, jak dobré to je. Líbilo se mi to stejně jako Matka. A stejně, jako mi přišlo u Matky i tady bych řekla, že to není o postavách ani o ději. Je to na zamyšlení. A mě se u tohohle přemýšlelo opravdu dobře.... celý text

Ročenka 2022, Holly Bourne

Přečetla jsem prvních pár stránek… a odložila to. Nemám ráda dlouhý začátky, natož v contemporary, tam mě vyloženě nudí. A tady se to prvních tak 70 stránek fakt táhlo. Po přečtení jsem vlastně ráda. Zpětně se mi to i líbilo. Líp jsem pak chápala reakce a činy hlavní hrdinky. Přesto, že jí bylo jen 16, tak její chování dávalo smysl. Dalo se do ní tak snadno vžít. Tolikrát jsem si při čtení říkala „jo, přesně takový to je“ a „jo, takhle bych se zachovala taky“. V určitých částích pro mě byla tahle knížka tak osobní. Po přečtení jsem si řekla, jak jsem ráda, že mám tři sourozence a ne jen jednoho. Jak já jsem Paige fandila! Jak jsem doufala, že najde Červenou propisku, že se spolu spřátelí. Jak jsem jí přála, aby našla svůj hlas a nechala jím volně proudit svůj vzdor. Jak jsem si přála, aby ji Adam pochopil, aby její máma prozřela. Jak já miluju hořkosladký konce! Elijah byl úžasnej. A bylo úžasný i to, co si mezi sebou vybudovali. Já heavy contemporary prostě ráda, a tohle bylo tak dobrý a čtivý, že jsem okamžitě po přečtení objednala další dvě knížky od autorky.... celý text

Pán věže 2016, Anthony Ryan

Tohohle jsem se trochu obávala (protože jsem viděla nějaké recenze, že je tenhle díl o dost slabší než ten první), ale zároveň jsem se neskutečně těšila. Protože Renfélin, protože Vélin, protože píseň, protože Nortah, protože… prostě všechno. Vývoj postav byl u všech dost velkej, ale zároveň působil vždy uvěřitelně. Pravda Vélin se zrovna moc neměnil. Tedy po tom velkým obratu jeho myšlení, které muselo proběhnout někde mezi prvním a druhým dílem. Lyrna se změnila asi nejvíc. Nebo možná ne, možná se změnila jen trochu, ale mě to připadalo jako hodně, protože v prvním díle byla jen z pohledu Vélina, kdežto tady je vidět i z jejího vlastního pohledu. Frentis mě tu na začátku vůbec nebavil ani nezajímal. Na to, jak ráda jsem ho měla v prvním díle, tak tady si mě musel znovu, a tentokrát dlouze, získávat. Ale u konce už jsem jej měla zase ráda. Líbily se mi i nové silné ženské postavy. Tím myslím hlavně Revu a ty dvě borky se jmény na D, který si prostě nejsem schopná zapamatovat. Vstahy… jako upřímně, tahle knížka fakt o vztazích není. Ani o přátelských, ani o sourozeneckých, natož o těch romantických. Přesto tu byla rádoby romantická linka mezi Revou a Vellisou. A ta se teda zrovna moc nepovedla. Jejich city přijdou zničeho nic, a jsou navíc naprosto neuvěřitelné. Věřila bych jim přátelství, i fyzickou přitažlivost, ale nevěřím jim lásku. Ta tam prostě nebyla. Svět se mi líbil stejně jako v předchozím díle. Tohle je prostě úžasný. V prvním díle bylo o světu docela dost, a přesto se v tomhle díle dostáváme zase do jiných míst. Zase se tu objevují nové a nové věci, takže i když už mám za sebou nějakých 1200 stránek v tomhle světě, vím, že i tak má pořád co nabídnout. Stejně dobrá byla i čtivost. Dočetla jsem dřív, než jsem si pořádně stihla uvědomit, že jsem začala. A to i přes poměrně velký počet stránek. Jsem zvědavá na tu válku, která tu začala. Jsem zvědavá, kdo ji vlastně vede. A proč. Jo, mám spoustu otázek a těším se na další díl a doufám, že tam bude odpověď aspoň na většinu z nich, když ne na všechny.... celý text

Pěšec 2022, Skye Warren

U téhle knížky jsem dlouho váhala jestli ji číst nebo ne, nakonec mě přesvědčili recenze, které jsem četla, jelikož byly většinou kladné. No a pak jsem začala číst a byla jsem docela dost překvapená. A ne zrovna mile. Copak chci moc, když žádám, aby i v erotické knížce byl děj? Jako fakt, tady by se veškerej děj dal popsat ve třech krátkých větách, a navíc docela detailně. K zápletce… jako líbí se mi ta věc s jejím otcem, že o něm vlastně nevěděla i dost podstatný věci. Ale to ostatní… no to mě fakt nenadchlo. Postavy byly povrchní. Nebo možná spíš mělký? Prostě byly nijaký. Nic pořádnýho se o nich nedozvíme, nemají žádnej vývoj, a kromě toho, jak šla hlavní hrdinka do aukce, nemají ani žádný motiv ke svým činům. City, které si hlavní hrdinka myslí, že chová ke Gabrielovi… to jako fakt? Zaprvé, jak si to můžeš myslet? Zadruhé, neřekla bych, že to fakt cítíš. A zatřetí, vždyť tam není žádná chemie! Do dalšího dílu se nejspíš pouštět nebudu, i když by mě zajímalo, jestli Gabrielovi chování dává smysl aspoň v širším měřítku.... celý text

Kostičas 2022, Samantha Shannon

Musím přiznat, že u téhle knížky mě anotace vůbec nezaujala. Jedinej důvod, proč jsem se nakonec rozhodla Kostičas zkusit je ten, že to napsala Samantha Shannon. Ta Samantha Shannon, která napsala naprosto výborný Převorství u pomerančovníku. Ale jak jsem řekla, anotace mě nezaujala. O to víc jsem byla ale překvapená, jak dobrá tahle knížka vlastně je. Tak zaprvé, hlavní hrdinka Paige je úžasná. Vždycky - jakože vždycky - se chová naprosto pochopitelně. Nemá ve zvyku fňukat, ani se vzdávat. A hlavně - je naprosto loajální a zároveň dost nedůvěřivá. No prostě mi Paige výborně sedla. Ostatní postavy mám taky ráda - obzvlášť Strážce, Nadine a Danicu - ale ráda bych se o nich dozvěděla víc. Kromě strážce tu vedlejší postavy byly hrozně okrajově. Líbily se mi vztahy mezi jednotlivými postavami, ale opět, chtěla bych vědět víc. Děj byl úžasný, napínavý, a já se zkrátka nemůžu dočkat co bude dál, takže další díl už mám koupený. A nejvíc nejúžasnější byl ten svět. Já o tom chci vědět všechno. Jak se tam dostali Emejci? Kdo vlastně jsou? A co Refájci? Kde se vlastně vzal Scion? Mám tolik otázek! Chci k tom světě vědět všechno, co jde. A o postavách taky, když už jsme u toho. Líbilo se mi střídání přítomnosti s minulostí. A ještě lepší bylo, že to střídání času dávalo smysl, že bylo vysvětlený proč tu jsou i nějaký kapitoly z minulosti Paige. Sem tam nějakou tu výtku prostě mám. Třeba, že mi něco přijde málo rozepsaný, pár pasáží mě nebavilo tolik, jak bych si přála, ale celkově se mi to moc a moc líbilo, a já se prostě těším na další díl. 4,5/5⭐... celý text

Polibek bez duše 2022, Jennifer L. Armentrout

U téhle knížky mi přišlo, jako bych ji už někdy četla. Což je blbost, jenže jsem četla pár knih, kterým se Polibek bez duše prostě docela dost podobal. Nejvíc se to podle mě podobá sérii Svůdné zlo, ale má to i špetku Pádu a Nástrojů smrti. Přestože mi tenhle příběh přišel ohranej a předvídatelnej, stejně se mi líbil. Mám ráda tuhle tématiku nebe a peklo/andělé a démoni. Vždycky mě zajímá, jak přesně to autor pojme. Postavy mi taky přišly jak podle šablony. Hodná naivní holka s vymytým mozkem jednou stranou. Týpek z té druhé strany, samozřejmě bad boy (kterej se změní kvůli ní?). No prostě postavy, jaký tu už byly spoustukrát. Ale musím uznat, že Roth (a možná i Bambi) byl hlavním tahounem celé knížky. Jejich vztah, jejich city, jsem jim tak docela nevěřila, ale užívala jsem si ty jejich dialogy, ty opravdu stály za to. Děj mi přišel šíleně předvídatelný. Jako by byl opsaný z jiné knihy, jakou jsem už četla a jen trochu upravený aby nebylo poznat, že už tu tohle prostě bylo. A prostředí? Jak z Rudá jako Rubín. Víc k tomu asi nemám co říct. Jako takhle, mě se to vlastně docela líbilo. Čtení jsem si užila a oddechla jsem si u toho. Jenže to dle mého nebylo asi v ničem originální. Jestli se někdy pustím do pokračování to se teprve uvidí.... celý text

Domek v Irsku 2022, Julie Caplin

Tak tohle bylo opravdu dobrý. Nejvíc se mi na téhle knize líbí prostředí. To bylo prostě nádherný. A postavy byly moc fajn. To byla taková pohoda! A děj tu byl též velmi zajímavý. Hannah se mi líbila v tom, že i když má striktně vyhraněnou svoji komfortní zónu, nebojí se z ní vyjít a zkoušet nové věci. Že i když má ráda svoje zvyky a předvídatelnost neštítí se toho, být spontánní. Conor mě prozměnu občas fakt štval. Jasně to jeho chování je naprosto pochopitelné, jenže i tak mě to prostě iritovalo. To, že si zkrátka nevyslechne Hannah a dělá si hned svoje závěry. No nejvíc mě tu ale bavila postava Jasona. Jo, byl tak trochu kretén a to já jaksi v knihách ráda. Neptejte se proč, to já holt prostě nevím. Neskutečně se mi líbila a i trochu překvapila zápletka s plotem. Jo a víc vám neprozradím, ať si můžete lámal hlavu nad tím, co tím asi tak myslím. A zmínila jsem už to nádherný prostředí? Jakože fakt nádherný? Vůbec by mi nevadilo tam bydlet. Zase, i když jsem něco podobnýho viděla ve filmu spoustukrát, stejně se mi to líbilo. Úžasná oddechová knížka.... celý text

Kavárna v Kodani 2018, Julie Caplin

Číst tuhle knížku je jako koukat na nějaký klasický romantický film. Naprosto předvídatelný. Jak příběh, tak postavy, dokonce i prostředí. Všechno naprosto, naprosto předvídatelný. Ale nemůžu říct, že by mi to tu nějak moc vadilo. Prostě jsem u téhle knížky vypla. Jedna z nejvíc oddechových knížek jaké jsem kdy četla. Postavy byly fajn, jejich chování dávalo smysl. Ale nedá se zrovna říct, že by mi přirostly k srdci. Prostředí taky fajn, ale znovu o něm číst nepotřebuju. A ano, stejně je na tom i děj. Jak jsem řekla, něco takovýho už jsem viděla spoustukrát. Přesto mě to ale bavilo a při čtení jsem se často usmívala jak šílená. Ne, že bych si tohle přečetla někdy znovu, ale rozhodně si přečtu i ty další díly. 3,3⭐... celý text

Měsíční zahrady 2022, Steven Erikson (p)

Malazská kniha padlých mi byla přímo doporučena na základě toho, jaké fantasy mám ráda. Navíc to nové vydání je nádherný, takže bylo jasno. Tohle musím číst. A tak jsem si knihu koupila, otevřela a začala číst - a byla jsem zklamaná. Ne moc, to ne, ale stejně jsem zklamaná byla. Kniha se mi táhla, přeskakovalo se v ději i o několik let nebo kontinentů. Příběh sledoval až příliš postav. Navíc tam někdy postavy odkazovali na minulost, na místa, na postavy - které ale nebyli vysvětleny. Minulost tam nebyla popsána, ale odkazovalo se na ni, tak jak jsem to měla chápat? Přiznávám, že takhle zmatená jsem z žádné knihy nebyla. Alespoň co si pamatuju. A to já s množstvím postav, střídáním pohledů či času obvykle nemám vůbec žádný problém. Tak jsem četla a četla a ještě v půlce jsem byla šíleně zmatená, ale už jsem si začala zvykat. A tak jsem četla dál a dál, posledních tak 200 stran už jsem zhltla na jednou. A ano, stále si to ponechalo tu zmatenost, ale už mi nevadila. Vítala jsem ji. Tahle kniha je prostě psaná jinak. Jako by to byl příběh, legenda. Jako by to bylo psané pro lidi z toho světa a ne pro nás. Jako by to počítalo s tím, že jsi od tamtud, tudíž znáš aspoň trochu historii toho světa, i staré a nové bohy, či významné osobnosti. Ale postupně jsem si zamilovala styl, jakým je tenhle příběh psán. Postavy… je jich tam spousta. Rozhodně se vyplatí ten přehled, který je hned na začátku knihy. Je jich tu spousta, přesto má každá svůj specifický charakter. A taky hodnost. Jo u toho se prozměnu hodil ten slovníček na konci knížky. Ale ke všem postavám obecně: chovali se lidsky. Teda aspoň ty postavy, které jsou lidmi. Děj byl náročný, spletitý. Přesto mám teď s trochou odstupu pocit, že se tam toho zas tak moc nestalo. Ale co čekat, vždyť tohle je první asi z deseti dílů. A ten svět ahh… jo, prostě jsem se zamilovala. Je nádherně vystavěný. Je celistvý, prostě mu nic nechybí a je popsán víc než jen dostatečně. A teda taky dobře, že je tu mapa. Pardon, vlastně dvě. Fungování magie ještě tak docela nechápu, ale je tam. A je zajímavá. Těším se, že se o tom dozvím víc v dalších dílech. Zkrátka všechno výborný. Navíc tohle nový vydání je pastva pro oči. Nádhera. Prostě, jak už jste možná pochopili - zamilovala jsem se.... celý text

Za vším hledej Bridgertonovy 2022, Julia Quinn

Tak už mám přečteny všechny prequely k Bridgertonům, a tenhle je za mě druhý nejlepší, předčí to už jen Trochu jiná slečna Bridgertonová. Billie je výborná hlavní hrdinka, odlišná od většiny. Pravda u Bridgertonů není snad žádná, kterou by zajímaly jen šaty a plesy, ale přesto žádná hlavní hrdinka z ostatních dílů nezastávala na panství mužskou práci, to tu bylo nové, jedinečné. Líbilo se mi, jak byla vždy naprosto upřímná a nelámala si hlavu s tím, že co si kdo o ní pomyslí. Nikdy se nepřetvařovala, vždycky byla svá. George byl… no krapet zvláštní. Moc nevím co si o něm myslet, ale rozhodně byl zajímavý. Bylo pěkný sledovat, jak si ti dva k sobě hledají cestu. Ne, že by se na začátku přímo nenáviděli, ale nechápali se navzájem a oba tak trochu tím druhým opovrhovali. Bylo zajímavý sledovat, jak se pomalu začínají chápat, vidět v sobě něco víc. Prostředí, mě už dávno známé, se mi opět líbilo. Na ten venkov bych se opravdu ráda podívala, musí tam být krásně. Děj byl zajímavý, napínavý, ale ocenila bych větší konec, jestli to dává smysl. Prostě jsem z toho konce neměla pocit, že by to byl konec, jako by to prostě bylo blízko konce useklý. Každopádně prostě další Bridgertonovi/Rokesbyovi, co čekat jinýho než výbornou romantickou oddechovku, že?... celý text