Kozel
přečtené 801
Hirošima a Nagasaki - Historie ve fotografiích
2005,
Donald M. Goldstein
To bylo poprvé, co mi nebylo zrovna dobře z černobílých fotografií, respektive fotografií vůbec. Kéž bych dokázal věřit, že něco takového už z letadla nikdo nikdy nevypustí...... celý text
Dickensovo dětství
1945,
John Forster
Dickensovo dětství z pera jeho dobrého přítele, jehož obsah všichni vlastně znají (kdo zná Dickense) vyšlo u nás v posledním roce války. Co mne poměrně dost mrzí je skutečnost, že české vydání je vlastně pouhými prvními dvěma kapitolami z původní knihy, tedy celého životopisu, který Forster napsal....... celý text
Dopisy Hitlerovi
2008,
Henrik Eberle
Zatímco Akta Hitler jsem hltal nejspíš jako samotný Stalin, tahle kniha byla těžký oříšek. Těžko se věří, že se tehdejší obyvatelé mohli tak nechat strhnout jedinou osobou. Nicméně přes špatnou čtivost je to zajmavý vhled do duše tehdejšího německého obyvatelstva a dává další dílek do skládačky s názvem "Jak bylo něco takového vůbec možné?" Avšak přesto mám stále před sebou velmi rozmazaný obraz, který mi nedává smysl.... celý text
Slečna kavaleristka
2005,
Nadežda Andrejevna Durova
Už si nepamatuju, jakou náhodou se mi tahle kniha před lety dostala do rukou. Vím jen, že tehdy mě její čtení celkem bavilo a že koncem roku moje oči začaly po ní v knihovně znovu pošilhávat. A čtení to bylo opět zajímavé, k čemuž napomohlo i hlubší vnímání obsahu. O napoleonských válkách prokazatelně existuje mnoho knih, stejně jako dostupných svědectví. Tahle kniha je přesto značně odlišná. O ženských vojačkách toho moc napsáno není a už vůbec ne v podobě deníkových zápisků, kdy jejich autorka nepopiratelně oplývá spisovatelským talentem. Musím se předem přiznat, že něco mi na povaze Durovové, jak vystupuje ze svých zápisků, úplně nehraje. Nedovedu přesně pojmenovat co to přesně je a rozhodně tím nechci shazovat kvalitu knihy. Jen jakási její "zpupnost" či "pohrdavost" někdy působí ne zrovna sympaticky. Vyprávění sympatické ovšem je, protože se Nadežda, odkojená kavaleristy a povahově celkem zvláštní, odmítá podvolit obecnosti ženských osudů, a tak svým osudem nejen předznamenává emancipaci, ale nabízí pohled na vojančení napoleonských válek z poněkud netypického hlediska. Kniha je spíš sbírkou anekdot a nejrůznějších příhod s celkem "civilním" pohledem na armádu, takže to kolikrát vypadá, že Nadežda vojančí (a jančí) spíš švejkovským způsobem, kdy si rozkazy a povinnostmi moc hlavu neláme. Skoro by se dalo říct, že její válka je spíš honbou za možností využít sebemenší možnosti usnout. K lidským kolegům pojímá přezíravost, pokud není řeč o carovi, jehož doslova zbožňuje. Jiné je to se zvířecími kolegy, hlavně ke koni Alkidovi a psíkovi Amorovi, kdy je text prodchnut citem v jiných částech nevídaný. Zvláštní je i Nadeždy zarputilá snaha odečíst od svého věku 7 let, nezmínit ani jednou vlastní dítě, své ženství popírat a zároveň krásu a povahu ostatních vychvalovat způsobem hodným vojáka. Jinými slovy, kniha a vypravěčka pozoruhodná. Pohled na napoleonské (nebo jiné) války nezvyklý, nicméně osvěžující. Vyprávění plné kontrastů a pohled na vojenský život kavaleristů vyloženě zákulisní. Životní jízda venkovského děvčete, zrozené na počátku 19. století mezi kavaleristy, ovlivněné špatným vztahem s matkou a touhou po svobodě, které dle svého náhledu může docílit jedině ve službě posvěcené samotným carem. Představa až téměř romantická. Však okouzlila i Puškina. A přitom to z valné části není představa, nýbrž příběh nanejvýš pravdivý.... celý text
