kruppe
přečtené 461
Spratek
2015,
Steven Erikson (p)
Cože? Tehol a Bug mají celou knihu? Beru! Ano, pokud vás bavily dialogy v půlnočních vlnách mezi Teholem a Bugem tak tohle pro vás správná kniha, Hadrián a Tammy předvádějí stejné absurdní rozhovory. I na slepici dojde. Sci-fi kulisy nejsou zas tak rušivé (stejně polovině hard sci-fi pojmům nebudete rozumět a není to ani potřebné) ukázka: „Kam tím míříš, Bucku?“ „No, ehm, pane, nejsem zrovna zvídavej typ, to chci říct.“ „Výborně. Takže se nebudeš nikde toulat, že? To na čele, to je pot, Bucku? Ještě před chvíli jsi byl z vyhlídky na výpravu na povrch celej nadšenej.“ „No, pane, zpráva o tom, kam jdeme, říkala… omezený prostory –“ „Dobrej bože, chlape, seš na kosmický lodi! Jak ses dostal přes psychotesty?“ „Ur-Hypnogen, pane.“ „Ty ses nadopoval? Vynikající, Bucku. Vyjebal jsi s cvokařema, co?“ Buck se zamračil. „Ehm, ano, pane. Něco takovýho.“ Hadrián ho plácl po zádech. „Líbíš se mi čím dál víc. Bucku. Inženýr s klaustrofobií, naprosto postrádající zvědavost, polapenej na palubě vesmírný lodi uprostřed věčný temnoty.“... celý text
Ne, ne a ne. Prostě to nebylo ono. Nesedělo mi prostředí ani postavy. Děj se odehrává v místě, které jako by vypadlo z Mechanického pomeranče. Postavy všechny téměř záporné (kladné se jen mihnou, a to jen proto, aby byly obratem zabity). A ani to počáteční nadšení, kdy jsem identifikoval repliku z Shakespearova originálu, mi nevydrželo dlouho.... celý text
